ŽIVOT KARLŮV (Vita Caroli) - autobiografické dílo - zachyceny zážitky z mládí kdy žil v cizině a počátky pobytu v Čechách do roku 1340 (události několika následujících let vylíčil už jiný autor). - v díle se prolínají osobní prožitky s císařovým veřejným působením, značný prostor zabírají náboženské a morální úvahy. Z nemnoha citově zabarvených pasáží vyniká líčení návratu do Čech roku Přestože jde o dílo psané LATINSKY, projevuje se v něm zájem o český jazyk; - důvodem sepsání životopisu, který je dodnes základním zdrojem informací o životě Karla IV., byla jeho snaha dát mladému kralevici Václavovi určitý životní vzor, model panovnického chování

Život svaté Kateřiny - rozsáhlá báseň z doby vlády Karla IV. zachycuje v brilantním uměleckém tvaru příběh svaté Kateřiny, dcery kyperského krále - skladba o životě a umučení svaté Kateřiny je, plně ve shodě s dobovou estetikou, mnohovýznamovým dílem, které umožňuje rozmanité interpretace. Dá se číst jako život a umučení panenské světice, jako eroticky podbarvený milostný příběh, lze v něm vidět oslavu křesťanské víry i potvrzení správnosti křesťanského pojetí pozemského světa a jeho časově omezených dějin, směřujících nezadržitelně ke svému konci a k vítězství věčného božího království

Legenda o svatém Prokopu - česká veršovaná skladba (asi veršů) z poloviny 14. století. Kronikářsky zpracovává život Prokopův s vlasteneckým zaměřením, se vztahem k církevnímu slovanskému období a s důrazem na světcovu chudobu. Prokop - zemřel v březnu 1053, pražský kanovník, později poustevník na Sázavě; - na popud knížete Oldřicha založil Sázavský klášter, sídlo slovanské bohoslužby; - byl kanonizován roku 1204; Sázavský klášter

Dřěvo sě listem odieva, Měj sě dobřě srdéčko - alba (svítáníčka) - milostné písně, které si milenci zpívali za svítání Závišova píseň - umělecky nejvyspělejší skladba naší světské milostné lyriky Tristram a Izalda - české přepracování rytířského eposu o Tristanovi a Izoldě

Podkoní a žák - satirická skladba psaná formou sporu - žák a podkoní se hádají v hospodě o tom, kdo má lepší společenské postavení a koho má společnost ve větší úctě, vše vyvrcholí rvačkou - oba jsou představitelem určité skupiny lidí (univerzitní student, pracující), oba chválí své zaměstnání, hádají se, kdo z nich se má lépe, a přicházejí na to, že oba si nemají mnoho co závidět - spor končí jejich rvačkou a zůstane vlastně nevyřešený – autor odchází z hostince a nechává čtenáře, aby si určil vítěze

„Dnes, kdož rád do krčmy chodí, častokrát se jemu přihodí, že zví příhody nějaké a k tomu noviny také. Mnohémuť se tak zráčí, Nejvíc, kdož se tam omráčí, Žeť má doma co praviti. Avšak se je lépe zbaviti A v noci, jakž čas jest, spáti A doma novin dočekati." Úryvek ze skladby Podkoní a žák, konec 14. století

Hradecký rukopis - soubor satir z 2. poloviny 14. stol., - veršovaný, autor je neznámý - rukopis byl nalezen v okolí Hradce OBSAHUJE: Desatero kázanie Božie – autor, pravděpodobně z chudší vrstvy - útočí na všechny hříšníky - zvláštní pozornost věnuje okrádání a šizení všeho druhu - je to kázání proti jednotlivým hříchům veršů, autor často používá přirovnání - ukázka, kde vyhrožuje příživníkům přirovnáním jejich osudu k osudu trubců v úle

Trúp ziedá cuzé úsilé, líbo málo, líbo velé; a když sě léto skonává, tehdy sě zle trúpóm stává, že jě včely ven vypudie, s sobú bydliti nedadie. SATIRY O ŘEMESLNÍCÍCH AKONŠELÍCH - Jedná se o 7 krátkých satir (cca 100 veršů) - autor útočí na řemeslníky (řezníky, pekaře, ševce, kováře, lazebníky a sladovníky) a na městské úředníky (konšele) - vytýká jim přestupky a hrozí peklem BAJKA O LIŠCE A DŽBÁNU - autorem je neznámý měšťan - jedná se o jedinou původní staročeskou bajku - bajka je o lišce, která chce utopit džbán, ale sama při tom zemře

TKADLEČEK (doba vzniku kolem roku 1400) - je vrcholná skladba české umělecké prózy, která se řadí k výrazným dominantám středověké evropské literatury - název Tkadleček vznikl z tkadlec slov; - rozmluva básníka, kterého opustila milá, s Neštěstím, - zamýšlení se nad smyslem života - závěr: člověk nemá právo ovlivnit svůj osud MASTIČKÁŘ MASTIČKÁŘ – nejstarší české drama – jedná se o český překlad latinské velikonoční hry. Nebyl samostatnou hrou, vycházel z tzv. „Her tří Marií“ (zachovalo se jich několik) – tj. latinsko–české hry, které představovaly tři Marie, hledající v hrobě Krista, aby ho pomazaly vonnými bylinami; - hrdina příběhu je podvodný lékař prodavač mastí Severin, který za pomocí ženy a dvou sluhů prodává „zázračné“ masti. Děj je umístěn do prostředí typického středověkého trhu. - počátek grotesky, což se projevuje na jazyku (mizí vybrané vyjadřování a je nahrazeno jazykem hovorovým, místy i vulgárním = tzv. laicizace jazyka). - satirická, ale neútočí na poměry, její cíl je pouze zábava.