Helénistické umění Sochařství

Rozdíly proti klasice Oproti klasice se zaměřují na vnější znázornění nedokonalosti, výrazů ve tváři, bolesti a obyčejnosti lidí i bohů. Do popředí se dostávají alegorická božstva, Nemesis, Tyché (Tyché jednotlivých měst). Hlavním nosičem jsou sochy. Zobrazují se barbaři, staří lidé, děti, černoši… Velký rozvoj v sochařství, malba na keramice zůstává skoro stejná. Přenáší se i do výzdoby architektury (např. Pergamský oltář).

Bohové jsou znázornění jako neškodní, oproti archaice a klasice, kde jsou majestátní a nebezpeční – např. Eros a Dionýsos. Sochařské školy: Rhodos, Smyrna, Efezos, Délos, Alexandrie Hermogenés z Priény – inspiroval Vitruvia, ten jej považuje za vynálezce pseudodipterálního chrámu (Vitr. 3 kniha, III,8). Chválí jej, protože prý vypadá stejně krásně jako jiné, navíc šetří práci a stavební materiál – nicméně jej Herm. jistě nevynalezl, známe příklady už z archaiky (teoreticky Artemidin na Korkýře, chrám v Metapontu – Bouzek, Ondřejová: Řecké umění, s.99). Sám postavil mnoho chrámů, nejznámější Artemidy Leukofryné v Magnésii nad Meandrem.

Už se nestaví chrámy v dórském stylu, vyjímkou jsou jen opravy nebo přestavby starých Portréty králů a významných osobností helénistických říší, které jsou idealizované. Mnoho soch filosofů, básníků, dramatiků u kterých víme kdo jsou…a mnoha dalších, u kterých nevíme, kdo jsou. Bohatí jednotlivci věnují sochy do svatyň, bohatší věnují budovy do měst (Attalova stoa, Odeon Heroda Attika…). Oblíbené je zobrazování Apollóna, Dionýsa a Asklépia jako mladistvých efébů. Později jsou oblíbené sochy Serapida v Egyptě.

 Alexandr Makedonský  Seleukos I. Nicator  Ptolemaios I.  Cleopatra VII. Attalus I. Pyrrhos Hannibal Barkas Voldemort

Socha spícího Erota z Rhodu Socha spícího Erota z Rhodu. Podstava, na které leží, je moderní doplněk.

Chlapec bojující s husou, nebo škrtící husu, asi 160 př. n. l Chlapec bojující s husou, nebo škrtící husu, asi 160 př.n.l. Asi vyobrazení mladého Antiocha V. Eupatora (vládl od 9 do 11).

Niké ze Samothráky – asi 200-190, na výšku 2,44 metru Niké ze Samothráky – asi 200-190, na výšku 2,44 metru. Vytvořená k poctě výtězství v námořní bitvě (nevíme přesně které, asi bitva o Cos – Antigonos II. Gonatas poráží Patrokla, generála Ptolemaia II.).

Laokoón se syny. Není jisté datum výroby Laokoón se syny. Není jisté datum výroby. Buď jde o helénistickou kopii z doby před naším letopočtem, o sousoší vzniklé za Tibéria nebo až o Trajánovskou kopii.

Mozaika Alexandra z „Faunova domu“ z Pompejí. Asi 100 př.n.l.

Venuše Mélská – v Helénismu byla Afrodita vyobrazovaná s drapérií od pasu dolů. Autor je asi Alexandros z Antiochie, kolem 130-100 př.n.l.

Spící Satyr, Barberini Faun, Opilý Satyr… římská kopie asi 220 př.n.l.

Stará kurtyzána (delikátní drapérie a drahé sandály ji odlišují od obyčejné vesničanky), 2. stol. Opilá stařena, konec 3 stol.

Sedící boxer. Starý, zbitý, zjizvený Sedící boxer. Starý, zbitý, zjizvený. Není moc vidět na fotkách, ale má po těle z bronzu udělané kapky krve a jizvy

Gal zabíjející manželku, Umírající Gal, Galská žena Gal zabíjející manželku, Umírající Gal, Galská žena. Po vítězství nad Galy 230-220 Attala I. z Pergamu. Římská kopie. Autor pravděpodobně Epignotus, součást sousoší.

Spící Hermafrodit. 2. stol., matrace je z 1620. Kombinace Dionýsa/Herma a Afrodity, velmi oblíbené v Římském umění, mnoho různých vyobrazení.