Jan Patočka moderní čs. filosofie „Kde se však mění svět a dějiny ? V 'nitru', lépe než v životě jednotlivce.“ Jan Patočka

* Turnov (okr. Semily) Praha Po 2. svět. válce působil na FF UK v Praze a PedF MU v Brně, po únoru 1948 vysokoškolského místa zbaven. Do r pokračoval v soukromých přednáškách a seminářích, jež dostaly pojmenování Patočkova universita Charty 77 signatář Charty 77 ( ) a jeden z prvních tří mluvčích (s J. Hájkem a V. Havlem) Zemřel během pobytu na StB

Nejvýznamnější čs. filosof Překročil hranice našeho státu Žák Husserla a Heideggera

Ve svém filosofickém díle navazuje Patočka na myšlenkovou tradici J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, vyznačující se snahou o zakotvení mravního rozměru člověka ve věku, který tento rozměr popírá.

Zaměřuje se na analýzu a popis "přirozeného světa" (Přirozený svět jako filosofický problém, 1936, 1970, 1992), hledá jeho metafyzické základy a zkoumá vzájemnou závislost a souhru lidské existence a světa => souhra lidské existence a světa

Fenomenologická filosofie Ústředním pojmem je přirozený svět (vliv Husserla) Moderní člověk podle Patočky nemá jednotný názor na svět = žije ve dvojím světě: 1) Přirozený svět (okolí), ve kterém žije => je zdrojem současné krize. - svět se člověku jeví jako fungující podle pravidel - v tomto světě lidé vnímají různě

2) Svět moderní (ovlivněn a zkoumán vědami – matematika, fyzika) – v tomto světě člověk myslí -svět, který můžeme redukovat na fyz. a chem. veličiny

Cíl: přiblížit oba světy a uvědomit si místo ve světě

Pod vlivem fenomenologie podal analýzu 3 základních životních pohybů, kterými člověk v průběhu času uskutečňuje sám sebe: 1. pohyb zakotvení ve světě –člověk přijímá situaci, do níž je vržena, a je přijat druhými jako člověk. 2. pohyb sebezbavení sebeprodloužením – znamená životní obstarávání - pohyb práce, životního obstarávání (člověk si všímá pouze věcí, které mu mohou sloužit, které "prodlužují" jeho možnosti, druhé lidi i sebe sama chápe jako předmět užitku, se kterým lze manipulovat)

3. pohyb sebenalezení – setkání člověka se sebou samým. Sebeobstarávání => odmítá konzum => uvědomuje si sebe sama. - člověk přesahuje svět okamžité danosti a dokáže se vztahovat ke světu jako celku, odmítá žít anonymní konzumní život, je si vědom vlastní konečnosti a zodpovědnosti za vlastní život, která ho vede k platónské "péči o duši" jako k tomu nejdůležitějšímu, oč má usilovat.

V posledním období svého vývoje se Patočka ocitá pod výrazným heideggerovským vlivem Kacířské eseje o filosofii dějin - zdůrazňuje zde význam občanské svobody a zodpovědnosti jako základního předpokladu plně lidské existence, čímž navazuje na Masarykovo propojení filosofie a politiky, které pak naplňuje i vlastními občanskými postoji a aktivitami.

Dílo: Přirozený svět jako filosofický problém Kacířské eseje o filosofii dějin Tři studie o Masarykovi Platon