RENESANCE HUMANISMUS REFORMACE Mgr. Michal Oblouk

SPOLEČENSKO-HISTORICKÁ SITUACE poč. 14. stol. – poč. 17. stol. objevitelské zaoceánské výpravy Španělů a Portugalců (zámořské objevy): Kryštof Kolumbus, Vasco da Gama, Fernao de Magalhaes – rozvoj obchodu, vzestup měšťanstva, rozvoj měst rozvoj věd – přírodovědecké a astronomické objevy, vynález dalekohledu (Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Giordano Bruno, Johannes Kepler, Tycho Brahe), vynález knihtisku (Johannes Gutenberg) dochází ke vzniku nového typu státu - převládající formou vlády je absolutismus konec feudalismu, končí také epocha cechů a stavů a jejich postavení ve městě expanze evropských států na nově objevená území vedla ke změně struktur světového obchodu – kolonialismus

velké pokroky v medicíně – Paracelsus rozvoj literatury v národních jazycích - v popředí literatura nauková, alegorie, román, novela, drama, lyrika rozvoj politické teorie – utopické spisy o ideálním státu (Thomas More), nové pojetí panovníka a jeho vlády (Niccoló Machiavelli) filozofie – Erasmus Rotterdamský protestantská reformace, která po roce 1517 rozbila církevní jednotu typickou pro celý středověk (kritika církve) – Martin Luther, Jan Kalvín - střet mezi protestantstvím a katolictvím vyústil ve třicetiletou válku

R E N E S A N C E z franc. renaissance = obrození, znovuzrození umělecký sloh a historická epocha, myšlenkový proud vzniká v severní Itálii na přelomu 13. a 14. století, její kolébkou byla Florencie mnohostrannost umělců - vystupují z anonymity a někteří dosahují dokonce vysokého společenského postavení antropocentrismus - klade se důraz na člověka, na lidský rozum, poznání a pozemský život individualismus - člověk se stává všestranně rozvinutou osobností humanismus – návrat k antice a antické kultuře, přebírá z ní velké množství prvků, které dále tvůrčím způsobem užívá a přetváří mecenášství, sběratelství začíná se rozlišovat národní umění s jejich typickými prvky a rysy

RENESANČNÍ UMĚNÍ

ČESKÁ RENESANCE

RENESANČNÍ UMĚNÍ malířství – inspirace antickými reliéfy, náboženská tematika, nově se objevují některé žánry, např. portrét, krajina nebo zátiší, začíná se užívat trojrozměrnost a perspektiva sochařství - volně stojící sochy, umělci dokážou úspěšně vyjádřit dramatičnost scény expresivním zobrazením emocí v obličeji nebo gesty, jezdecké sochy, objevují se busty význačných osobností architektura - inspirace antickými stavbami (souměrnost, jednoduchost a pravidelnost proporcí), reprezentativní funkce staveb, objevují se nové typy staveb: městské paláce a městské i předměstské vily, začaly se užívat v mnohem větším množství materiály jako mramor a cihly, přímé a pravoúhlé linie, sloupořadí, arkády, lodžie, klenby, kupole, schodiště, vzniká nový druh výzdoby fasády - sgrafito Michelangelo Buonarroti, Leonardo da Vinci, Raffael Santi, Tizian, El Greco, Hieronymus Bosch, Pieter Brueghel, Hans von Aachen, Sandro Botticelli, Lucas Cranach, Hans Holbein, Jan van Eyck, Albrecht Dürer

RENESANCE V LITERATUŘE -písemnictví obnovuje antické literární žánry - objevuje se opět komedie a tragédie -předlohy jsou většinou římského původu, neboť znalost řečtiny je stále vzácná -v poezii se výrazně uplatňuje sonet -oblíbenými žánry byly traktát, polemika a dopis -objevují se cestopisy, životopisy a pedagogické spisy -příklon k národním jazykům, mnoho autorů však zůstává u latiny -důležitým momentem byl vynález knihtisku - umožnil rozvoj knižního trhu a rychlejšího šíření myšlenek -postupně upadá ústní tradice

MANÝRISMUS -přechodová fáze mezi vrcholnou renesancí a barokem, 1515 – 1600 v Itálii, 1550 – 1610 ve Francii, 1560 – 1630 ve střední Evropě -název pochází od italského slova maniera – styl, způsob -odklon od harmonického řádu, tíhne k alegorii, enigmatičnosti, náznakům, jedinečnosti -typickým projevem (zejména v literatuře) je tzv. ostrovtip (concetto) -během 16. století se usazuje a rozkvétá na panovnických dvorech celé Evropy, kromě Říma či Florencie byla jedním z center i Praha za vlády Rudolfa II. - během třicetileté války je postupně vystřídán barokem -představitelé - Giorgio Vasari, Giuseppe Arcimboldo, Benvenuto Cellini, Bartholomeus Spranger, Adrian de Vries, Paolo Veronese

H U M A N I S M U S z lat. humanus = lidský různé myšlenkové směry a postoje, nový světový názor spjatý s renesancí návrat k hodnotám pozemského světa v popředí zájmů je člověk, důvěra v jeho schopnosti touha po pravdivém a svobodném poznávání přírody (kult smyslů a rozumu proti kultu víry) - úsilí o všestranné vzdělání přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě: a) ž ivot není jen příprava na věčnost, ale má vlastní cenu b) a by jej mohl odpovědně vést, potřebuje člověk svobodu c) k ceně života podstatně přispívá krása, kterou lze vidět a slyšet d) č lověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat e) k rása je také v jazyce, kterým mluvíme, zejména v poezii f) č lověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců

R E F O R M A CE z lat. reformare = přetvářet, opravovat, obnovovat úsilí o nápravu církve, proti zpovrchnění víry, proti zištnosti a hromadění majetku v katolické církvi návrat k Bibli důraz na mravní ukázněnost i snaha o zmírnění sociálních rozporů v jejím průběhu se vytvořily protestanské církve 1. n ěmecká - za počátek reformačního procesu je považován 31. říjen 1517, kdy Martin Luther uveřejnil svých 95 tezí, Řím je označil za kacířské a vyzval Luthera k jejich odvolání, ten ale odmítl své učení odvolat - říšská klatba proti Lutherovi a zákaz jeho učení, pod vlivem Lutherových spisů propukly od podzimu 1521 v celém Německu náboženské nepokoje, v roce 1555 byl uzavřen augsburský náboženský mír, jehož obsahem bylo zrovnoprávnění obou náboženství na území Německa 2. š výcarská - pod vedením Ulricha Zwingliho na jaře 1522 začala reformace v Curychu, v roce 1533 přišel do Švýcarska Jan Kalvín, od roku 1536 působil v Ženevě, kde zavedl radikální reformaci, v roce 1549 vznikla jednotná švýcarská reformovaná církev

ZDROJE