Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ PísekČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět:CJLRočník: 3. Téma: Přídavná jména Tematický okruh: Pravopis Jméno autora: Mgr. Hana MaříkováDatum tvorby: prosinec 2013 Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_CJL_MA035 Soubor: 09VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA035 Anotace: Opakování tvarosloví - morfologie, zopakování základních typů a mluvnických kategorií u přídavných jmen

Přídavná jména - adjektiva přídavné jméno - adjektivum ohebný slovní druh skloňují se jako 2. v pořadí slovních druhů označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí označených podstatnými jmény nebo je blíže určují

Přídavná jména jakostní jakostní (kvalifikační a kvalitativní) - vyjadřují vlastnost jako kvalitu, kterou něco popisují - mrtvý, studený, horký hodnotí - dobrý, špatný

Přídavná jména vztahová vztahová (relační) – vyjadřují vlastnost jako - vztah k jevu ( cukr – cukrový) - vztah k ději (balit – balicí) - vztah ke stavu (spánek – spící) - vztah k okolnosti (zítra – zítřejší)

Přídavná jména ve větě mají nejčastěji funkci přívlastku shodného(PKS) nebo doplňku (D) přídavná jména se zpravidla shodují s rodem podstatného jména, které rozvíjí shodují se s podstatným jménem v rodě (životnosti), čísle a pádě ptáme se na ně: jaký? který? čí? určujeme u nich pád, číslo, rod, životnost (druh a vzor)

Přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací vzory jsou rozděleny na vzory pro přídavná jména - tvrdá, měkká a přivlastňovací správný vzor poznáme dle 1. pádu jednotného čísla ve všech rodech přídavných jmen

Důležité pro výběr koncovky pro výběr správné koncovky je důležité správně určit číslo a pád přídavného jména

Vzory přídavných jmen vzory jsou slova, podle kterých se stejně nebo podobně skloňuje skupina přídavných jmen vzory přídavných jmen slouží jako pomůcka pro určení správné koncovky

Vzory přídavných jmen pro tvrdá přídavná jména: mladý ten, ta, to - mladý, mladá, mladé pro měkká přídavná jména: jarní ten, ta, to - jarní, (jarní, jarní) pro přivlastňovací přídavná jména: otcův, matčin čí? otcův, otcova, otcovo, matčin, matčina, matčino

Tvrdé přídavné jméno jestliže se koncovka (-ý,-á,-é) liší, jedná se o tvrdé přídavné jméno (kdo, co? 1p.) ten skvělý (student) ta skvělá (studentka) to skvělé (auto) skloňujeme je podle vzoru mladý

Změny souhlásek v 1. a 5. pádě mn. č. r. mužského životného u vzoru mladý se mění některé souhlásky před koncovkou – í: h v z – ubohý člověk – ubozí lidé ch v š – hluchý – hluší lidé k v c – hezký – hezcí r v ř – bystrý - bystří

Změny zakončení v 1. a 5. pádě mn. č. r. mužského životného u vzoru mladý se mění některá zakončení ský – ští – brněnský hráč – brněnští hráči krkonošský – krkonošští brandýský – brandýští (pozn.- je-li poslední souhláskou základového slova s, c, zjednodušuje se:-s-ský v –ský) cký – čtí – olomoucký – olomoučtí čký – čcí – maličký - maličcí

Jmenné tvary u některých tvrdých přídavných jmen můžeme tvořit i krátké (jmenné) tvary - hladový - hladov šťastný - šťasten užívají se však jen v 1. pádě a výjimečně ve 4. pádě

Jmenné tvary do dnešní ČJ se jich dochovalo málo – zdráv, laskav, dlužen, jist, zvědav,… jde o tzv. jmenné skloňování rád, ráda, rádo – má jen jmenné tvary jmenné tvary přídavných jmen často přecházejí k příslovcím – smutno, veselo, nutno, možno jsou součástí pasivního tvaru slovesného ze slovesných základů – (trpný rod) je objednán, - a, - o, je nuceni

Měkké přídavné jméno jestliže se koncovka neliší, je stejná (-í), jedná se o měkké přídavné jméno (kdo, co? 1. p.) ten cizí (student) ta cizí (studentka) to cizí (auto) skloňujeme je podle vzoru jarní

Poznámka ve spojení s duálovými tvary podstatných jmen – zdravýma rukama, kočičíma očičkama ale se zdravými návyky, kočičími tlapkami, kočičími mláďaty nesklonná přídavná jména – lila (odstín), prima, super (člověk)

Přivlastňovací přídavné jméno vyjadřuje-li přídavné jméno, komu patří následující podstatné jméno, (čí je), jedná se o přivlastňovací přídavné jméno tvoří se od jmen osob (někdy i zvířat) skloňujeme je podle vzorů: otcův, matčin

1. p. přivlastňovacích příd. jm. (čí?) otcovi, matčini (sourozenci, bratranci, rodiče, koně) (čí?) otcovy, matčiny (karty, sestřenice, děti) přivlastňovací přídavná jména mají v 1. p. č. j. koncovky: -ův, -ova, -ovo -in, -ina, -ino

Přídavná jména přivlastňovací od vlastních jmen přídavná jména vytvořená od jmen vlastních píšeme s velkým začátečním písmenem – Krok – Krokovy dcery Libuše – Libušin soud Čapek – Čapkovy povídky

Poznámka ve spojení s duálovými tvary podstatných jmen – s otcovýma, matčinýma očima ale matčini rodiče, matčiny sestry nesklonná přivlastňovací př. jm. – Novákovic, k Novákovic (rodině) - hovorově ale Novákovi (manželé) na nás počkali – 1. p.; navštívíme (manžele) Novákovy – 4. p.

Přídavná jména od sloves některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet - běžící) čistit – čisticí (prostředek k čištění) čistící (ten, který něco čistí) měřit – měřicí technika (prostředky k měření) měřící – ten, kdo měří balit – balicí papír (prostředek k balení) balící – ten, kdo balí

Z přídavných jmen tvoříme: příslovce (chytrý - chytře) nebo podstatná jména (barevný - barevnost)

Zpodstatnělá přídavná jména některá přídavná jména jsou zpodstatnělá ve větě mají funkci podstatných jmen např. hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí

Stupňování přídavných jmen přídavná jména můžeme stupňovat ve třech stupních: pozitiv - základní 1. stupeň (Jana je vysoká.) komparativ - 2. stupeň - porovnává dva subjekty (Jana je vyšší než Monika.) - je tvořen z 1. stupně pomocí přípon superlativ - 3. stupeň - vymezuje jeden subjekt z celku (Jana je nejvyšší ze třídy.) – je tvořen z tvaru 2. stupně + předpony nej-

Pravidelné a nepravidelné stupňování většina přídavných jmen se stupňuje pravidelně některá (zpravidla ta nejběžněji užívaná) se stupňují nepravidelně dobrý - lepší – nejlepší, špatný (zlý) – horší – nejhorší, malý – menší – nejmenší,… 2. a 3. stupeň se skloňuje podle vzoru jarní

Zdroje SOCHROVÁ, Marie. Školní pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012, 368 s. Pravidla a přehledy. ISBN Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1.vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka, Vlastimil STYBLÍK a Karla ONDRÁŠKOVÁ. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 182 s. ISBN ISBN