STALINSKÝ TEROR kolektivizace venkova

Ruská vesnice na přelomu 19. a 20. století

Ruská vesnice v první polovině 20. století

Golovinovi byli starou tradiční rolnickou rodinou v Obuchovu. Nikolaj Golovin byl hrdý, šetrný a velmi tvrdě pracující muž. Na vsi byl považován za vůdce rolnické komunity, která rozhodovala o všech důležitých vesnických záležitostech. Otec šesti dětí bydlel v jediném kamenném domě na vesnici, který sám postavil, vlastnil 4 hektary půdy, a aby rodinu uživil, přivydělával si jako švec. Rodina byla na místní poměry zámožná. Golovinovi vlastnili 2 stodoly, několik strojů, tři koně, sedm krav, několik desítek ovcí, prasat a dvě železné postele. Všechny děti musely od útlého věku tvrdě pracovat na poli. „Všechny děti se ho bály, ale byl to strach založený na úctě. Maminka ráda říkala, že, Bůh je v nebi a doma je otec“. Nikolajova dcera Antonia Golovinová převzato z: Orlando Figes, Šeptem. Soukromý život ve Stalinově Rusku. Praha 2009 Příběh rodiny Golovinových

Kampaň za kolektivizaci dorazila do Obuchova roku Na komsomolských schůzích začaly často zaznívat agresivní projevy proti nejbohatším rolníkům, zvláště pak Golovinovým. Komsomolce tvořilo asi dvacet mladíků, kteří se oblékali po vojensku a za pasem nosili pistoli. Jejich vůdcem byl osmnáctiletý Kojla Kuzmin, syn alkoholika, který patři mezi nejchudší ne vesnici. Kolja do svého vstupu do komsomolu několik let pracoval v ševcovské dílně Nikolaje, který se nad chlapcem slitoval a občas rodině vypomohl. Komsomolci, kteří posílali do okresního města anonymní udání, podněcovali chudé rolníky ke společnému boji proti „kontrarevolučnímu“ vlivu „kulaků“ a církve. S příchodem kolektivizace byl Nikolaj zbaven občanských práv, protože byl „vlastníkem kapitalistického ševcovského podniku.“ Nikolajův dům byl prohledán a na jeho hospodářství byla uvalena krutá daň. Aby mohl Nikolaj daň zaplatit, musel prodat dvě krávy, ševcovský stroj, jednu ze dvou železných postelí a celou skříň šatstva. Aby se uživil, musel na zimu odcestovat do Leningradu, kde pracoval jako stavební dělník.

1, jak rozumíte slovu kolektivizace? Komunistické uspořádání zemědělské výroby. Proces, v jehož rámci byli soukromí zemědělci zbaveni půdy, dobytka, zařízení a zařazeni do kolektivních hospodářství - kolchozů. Ze soukromě hospodařících zemědělců se stali stáními zaměstnanci pracující za plat. 2, Proč stát kolektivizaci podporoval? cíl: odstranit závislost měst na zásobování z venkova zlomit nezávislost venkova rozšíření třídního boje na vesnici likvidace soukromého sektoru fyzická likvidace odpůrců režimu státem posvěcený teror: „vykořenění a rozdrcení odporu vykořisťovatelů“

3, Kdo o kolektivizaci rozhodnul? 1927 se Stalin definitivně chopil moci (Trockij a Bucharin poraženi). Rozhoduje se definitivně ukončit politiku N.E.P. (konec možnosti malého soukromého podnikání) „Od politiky omezování vykořisťovatelských tendencí kulactva jsme přešli k politice likvidace kulactva jako třídy“ Stalin, , Jakými prostředky stát nutil soukromě hospodařící rolníky ke vstupu do kolchozu? neúměrné zvýšení daní → odebrání občanských práv, potravinových lístků, zákaz studia...

5, Proti komu byla kolektivizace zamířena? Jak chápete výraz KULAK? kulak: (rusky кулак = pěst) nelze jednoznačně definovat bohatší rolníci rolníci s cejchem nepřítele státu nezávisle hospodařící rolníci „venkovský kapitalista“ (zaměstnává sezónní dělníky) kulak např: vlastnil dva samovary, koně, větší rozlohu půdy... dobové charakteristiky: vykořisťovatel chudých „maskovaný nepřítel provádějící podvratnou práci“ „vši“ „pijavice“,„hmyz“ „vrazi“ odůvodnění: kulaci jsou zapojeni do nepřátelské činnosti proti státu, připravují spiknutí, udržují kontakty s nepřátelskými zeměmi

Dobový plakát obsahuje atributy tzv. KULAKA osoba bránící modernizaci (traktory), scelování půdy ošklivá tvář starého muže x mladí na traktorech zbraň - vrah, útočník křížek na krku - věřící pytle u mohou - nahromaděné zásoby, které odmítá odevzdat státu, dělníkům ve městech....

mladí propagandou zfanatizovaní lidé často příležitost pro vyřizování účtů možnost obohacení využití lidské závisti „Komsomolci mé generace, kterým bylo v dobách říjnové revoluce deset let nebo ještě méně, žehrali na svůj osud. V Komsomolu i v továrnách jsme si stěžovali, že nezůstalo nic, co bychom mohli vykonat, protože revoluce skončila, tvrdá, ale romantická léta občanské války se už nevrátí, a od staršího pokolení jsme dostali do vínku jen nudný, prozaický život oproštěný od boje a vzrušení“ 6, Kdo se na kolektivizaci v jednotlivých vesnicích podílel? Proč? Popište postavu Kolji Kuzmina. Stalin využívá mladou generaci vychovanou v „kultu boje“ sovětským školstvím, která nepoznala revoluční léta

Na jaře roku 1930 kolektivizace vyvrcholila. Komsomolci se dostavili ke Golovinovým v doprovodu dvou stranických funkcionářů z okresu. Nikolaj měl zrovna návštěvu přátel a příbuzných se kterými diskutoval. Bolševici označili návštěvu za „nezákonné spiknutí proti sovětské moci.“ I přesto že Kuznin vyhrožoval zbraní („Zastřelím tě jako tvého bratra a nikdo mi nic neudělá“) Nikolaj ho nepustil dovnitř, došlo ke rvačce a poražený Kuzmin odešel. Msta následovala. Kuznin sepsal na Nikolaje udání, že je: „kulacký vykořisťovatel, který ve vsi spolu s tuctem dalších kulackých živlů šíří protisovětskou propagandu. Tvrdí, že sovětská vláda okrádá lidi. Hodlají sabotovat kolektivizaci a štvou lidi proti ní.“ Bolševici udání doplnili tím, že Nikolaj je „pořád opilý“ a „nadává na sovětskou moc“

Nikolaj byl zatčen, ztv. trojkou odsouzen ke třem letům práce v táboře na Soloveckých ostrovech v Bílém moři. Za několik týdnů se obuchovští rolníci vzdali svých statků a inventáře ve prospěch kolchozu. Kolja Kuzmin se oženil, nastěhoval do domu Golovinových a odpovídal za chod kolchozu. Často byl opilý a vyvolával rvačky. Kolchoz státu dodával předepsané dávky obilí a mléka, to vše na úkor kolchozníků, kteří dostávali jako plat 50 gramů (!!) chleba na den. Rodina Golovinových se rozpadla. Muži byli deportováni do táborů gulagu nebo vyhnanství, ženy a děti uprchly před zatčením nebo byly deportovány. Veškerý majetek rodiny podlehl konfiskaci. „Pamatuji si šedou zeď mlčících lidí, kteří se dívali, jak nastupujeme do vozu. Nikdo se nepohnul ani nepromluvil… Nikdo nás neobjal a nerozloučil se s námi; báli se vojáků, kteří šli s námi k vozu. Prokazovat sympatie kulakům bylo zakázáno…“

7, Kdo "rozkulačování" řídil? Moskva před zahájením stanovila KVÓTY - termín splnění byl určen na pouhé 4 měsíce!!! 3-5 % usedlostí mělo být "rozkulačeno" Kdo je kulak a o formě trestu rozhoduje v v v jednotlivých okresech tzv. trojka: zástupce strany, člen místního sovětu a člen politické policie OGPU na venkově se rozpoutal bezprecedentní teror "rozulačovači brali movitějším rolníkům jejich zimní oděvy a teplé prádlo a v prvé řadě jim brali boty. Nechávali kulaky ve spodkách, brali všechno, včetně starých gumových holínek, ženských šatů, čaje za 50 kopějek, pohrabáčů, džbánů...Brigády konfiskovaly i polštářky zpod dětských hlaviček stejně jako pohankovou kaši vařící se na plotně, kterou kydaly na ikony, které předtím rozbily."

„Viděl jsem co znamená kolektivizace, jak se rozkulačovalo, jak bezcitně svlékli rolníky v zimě Já sám se toho účastnil, drancoval venkov, hledal ukryté obilí, prozkoumával půdu tyčí a nalézal, kde je zakopáno. Vyprazdňoval jsem staré lidové truhlice.…Toho hrozného jara 1933 jsem viděl lidi umírající hladem. Viděl jsem ženy a děti s nafouklými břichy; modraly, ale ještě dýchaly, s očima prázdnýma, bez života. A mrtvoly – mrtvoly v odraných ovčích kabátech, obuté do rozbitých bot ; mrtvoly v rolnických kloboucích, co ležely v tajícím sněhu ve staré Vologdě, pod mosty v Charkově… To všechno jsem viděl a nejde mi to z mysli. Nemůžu následovat ty, kteří mě v zimě anebo pak na jaře poslali brát rolníkům obilí, přesvědčovat ty sotva se vlekoucí, na kost vyhublé nebo nemocně oteklé lidi, aby šli na pole – údernickým způsobem plnit bolševický plán. Přesto jsem neztratil víru. Věřil jsem jako dřív, protože jsem chtěl věřit…“ Lev Kopelev

"likvidujeme kulaky jako třídu" rolníci „hlasující“ o vstupu do kolchozu soud s kulaky

8, Popište další osudy rodiny. Jak byli kulaci trestáni? I. zatčení, deportace do táborů gulagu (Solovecké ostrovy, stavba bělomořsko-baltského kanálu) cíl: zúrodnění a osídlení Sibiře otevření bohatých surovinových ložisek v odlehlých oblastech II. vyhoštění z vesnice do státem určených odlehlých oblastí na Sibiři

vyhnání a deportace

deportace po rozhodnutí musely celé rodiny pod dohledem armády opustit své domovy transportovaní vyloženi uprostřed pustiny bez jakýchkoli prostředků lidé odkázáni na své skromné zásoby z domova místa k osídlení bez jakékoli předchozí přípravy odhadem zemřelo v deportaci přibližně osob. „Deportovaní, kteří byli vyhladovělí, vyhublí bez střechy nad hlavou a bez nářadí...se ocitli v bezvýchodné situaci. Byli schopni pouze rozdělat ohně, aby se pokusili uchránit před chladem. Lidé počali umírat....Teprve čtvrtý nebo pátý den po připlutí deportovaných na ostrov poslaly úřady lodí trochu mouky, v množství několika málo gramů na osobu. Když lidé dostali svou hubenou dávku, běželi na břeh a pokoušeli se rozředit v čepici, kalhotách nebo ve vestě trochu mouky s vodou. Většina deportovaných se však pokoušela spolknout mouku tak, jak byla, a umírala udušením.“ odhad deportovaných osob: 2,5 mil. lidí

Solovecké ostrovy 120 km na jih od severního polárního kruhu 1429 založení kláštera jedno z nejposvátnějších míst pravoslavného Ruska duchovní a ekonomické centrum ruského severu kamenné hradby a bašty, jedna z nejlépe chráněných ruských pevností Všechny klášterní budovy a vojenské objekty se mění v lágry Práce měla zpočátku čistě „výchovný“ cíl a vězni často jen přenášeli vodu z jedné vysekané díry v ledu do druhé či překládali klády z místa na místo. „Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme."

8, Jaké byly důsledky násilné kolektivizace? za dva měsíce do kolchozů nahnána polovina rolnictva (60 mil. lidí) v letech z domovů vyhnáno 10 mil. rolníků lidé s cejchem kulaka na celý život vlna vážných povstání a nepokojů (44 779) za "kontrarevoluci" a "vzpouru" zastřeleno osob Stát pod hrozbou represí zabírá část úrody pro zásobování měst bez jakýchkoli ohledů Pokud si rolník ponechal část úrody kolchozu, byl obviněn z rozkrádání socialistického vlastnictví: trest 10 let v lágru nebo trest smrti násilné zabavování "přebytků"

Totální zhroucení zemědělské produkce i v nejúrodnějších oblastech, které nebyly schopny plnit nařízené odvody - totální selhání kolchozů. trest: zvýšení dávek, uložení mimořádných daní, přerušení obchodu, zatýkání "sabotérů a kontrarevolucionářů", zabavování rezerv pro setbu na příští rok hladomor v nejúrodnějších oblastech Ukrajina, Kazachstán smrt 6 mil. lidí i přesto SSSR vyváží ročně 18 mil. metr.centů obilí do zahraničí a ze zisků financuje industrializaci.

státem organizovaný hladomor text plakátu v Charkově (1933), podle svědectví Larisy Bogorazovové: "SNÍST VLASTNÍ DÍTĚ JE BARBARSKÝ ČIN!"

masivní migrace rolníků bez jakýchkoli prostředků do měst zavedení vnitřních pasů - registrace k pobytu v daném místě zastaven prodej železničních jízdenek neustálé razie ve městech každý kdo neměl povolení k pobytu (často i náhodou) deportován na Sibiř "sociální inženýrství" - deportace politicky škodlivých živlů: tuláci, prostitutky, recidivisté „vyčistit Moskvu a Leningrad a další velká městská centra od SSSR od přebytečných živlů, které nepracují ve výrobě ani v úřadech, a od kulaků, zločinců a dalších asociálů skrývajících se ve městech"

rolníci odmítají kolektivizaci. Odporují rudogvardějcům, kteří jim přišli zabavit sklizeň, a skrývají se v lesích. Oddíly OGPU neváhají a podpalují lesy, aby je z nich vypudily „V celých dějinách nebylo nic, co by se s tím dalo srovnat. Bylo to stěhování národů, etnická katastrofa... sbíraly se celé rodiny, všichni zdatní rolníci, nejlepší hospodáři apod. Na sever Ruska byla odvezena podstata vesnice“ A. Solženicyn

Černá kniha komunismu I.,II., Praha 1999 Veber, V., Stalinovo impérium Rusko , Praha 2003 Opilec a květinářka Historie jedné masové vraždy ( ), Praha 2009 Orlando Figes Šeptem. Soukromý život ve Stalinově Rusku. Praha 2009 Doporučená literatura