Členovci  nejpočetnější živočišný kmen  mají nestejnocenně článkované tělo a článkované končetiny  tělo většiny členovců členíme na hlavu,hruď a zadeček, další pak na hlavohruď a zadeček  všichni členovci mají pevný chitinový pokryv vnější kostru

Členovci Do kmene členovců patří: trilobiti (vyhynulá skupina) zkamenělina pavoukovci korýši hmyz

Pavoukovci (třída)  tělo členěné na hlavohruď a zadeček  většina pavoukovců obývá pevnou zemi (někteří druhotně pronikli do vodního prostředí)  je známo cca druhů pavoukovců Věda, která se zabývá pavoukovci, se nazývá arachnologie.  první pár končetin se přeměnil v různě utvářená klepítka pavoukovcipavouci sekáči roztoči štíři

Pavouci (řád) členovci se 4 páry končetin u ústního otvoru mají klepítka s jedovými žlázami (přeměněné končetiny sloužící k lovu kořisti) zadeček je k hlavohrudi připojen stopkou na konci zadečku jsou snovací bradavky (Produkující pavučinová vlákna až ze 6 druhů snovacích žláz. Pavučiny se mohou lišit velikostí, tvarem a množstvím použitého lepkavého vlákna.) (několik velkých druhů loví i ptáky a ještěrky) predátoři živí se převážně hmyzem a ostatními pavouky

Pokoutník domácí vyskytuje se v lidských obydlích, kůlnách či stájích v koutech a rozích si staví vodorovné pavučiny objevuje se po celý rok živí se hmyzem, hlavně mouchami samice dosahuje délky těla něco kolem 11 mm, ale se svýma dlouhýma nohama vypadá mnohem větší dožívá se několika let Na konci zadečku jsou snovací bradavky. Ty jsou spojeny se žlázami, které vyměšují tekutinu, jež na vzduchu tuhne a mění se v pavučinové vlákno. tkaní pavučiny není uvědomělá činnost řízená rozumem důsledek vrozeného chování instinkt

Pokoutník domácí hlavohruď zadeček kráčivé nohy makadla klepítka s jedovou žlázou jednoduché oči cévní soustava – srdce trávicí soustava nervová soustava plicní vak vajíčka snovací bradavky

Pokoutník domácí trávicí soustava ústní otvor, sací hltan, jícen, žaludek, střevo, řitní otvor (u ústního otvoru jsou klepítka s jedovou žlázou) Do hmyzu uvízlého v pavučině se pavouk zakousne vypustí do něj kapku jedovaté tekutinykořist ochromí. Pak do těla kořisti vstříkne trávicí šťávy potrava se štěpí (rozkládá) mimo tělo pavoukamimotělní trávení. Takto upravenou potravu pak pavouk nasává do trávicí soustavy. cévní soustavatrubicovité srdce, cévy vedoucí krev přímo do tělní dutiny otevřená cévní soustava dýchací soustavaplicní vaky rozmnožovací soustavaoddělené pohlaví(vnitřní oplození) Samice obalují nakladená vajíčka pavučinovým vláknem.

Lov kořisti pavoukem

Další zástupci pavouků křižákovití nejznámější čeleď pavouků, předou charakteristické kolové sítě pavouk čeká na kořist buď ve středu své sítě, nebo ve speciálně upraveném krytu v její blízkosti nejznámější druhy: křižák obecný s vosou útočnou křižák pruhovaný křižák skvostný křižák mramorovaný

Další zástupci pavouků Čeleď běžníkovitíběžníci cca 1500 druhů (u nás asi 40) délka těla bývá od 3 do 13mm uchycení kořisti. Zadní 2 páry nohou jsou vždy kratší pavouk se jimi přidržuje, když číhá (např. pod květem) na svou kořist. První 2 páry jsou naopak mnohem delší a mohutnější slouží k pevnému běžník zelený běžník kopretinový Nedospělí běžníci vytvářejí tzv. „babí léto“ (kousky pavučinového vlákna, na kterých se pavouci drží a vítr je na přelomu léta/podzimu roznáší po krajině). Dospělí pavouci pavučiny nestaví. běžník s kořistí

Další zástupci pavouků vodouch stříbřitý jediný pavouk žijící pod vodou neumí přijímat kyslík rozpuštěný ve vodě ve vodě spřádá pavučinu ve tvaru zvonu a naplňuje ji vzduchem Nejdříve utká mezi vodními rostlinami horizontální pavučinovou plachetku a upřede jedno vodící vlákno směrem k hladině. Potom vysune konec zadečku a překřížené zadní nohy nad hladinu do vzduchu, zachytí pomocí chloupků na vzduchu velkou vzduchovou bublinu a po vodícím vlákně se s ní ponoří pod hladinu. Když se dostane k plachetce, vleze si pod ní a uvolní bublinu, která hnízdo kopulovitě vyklene. Tento transport vzduchu se několikrát opakuje, až získá úkryt požadovanou velikost a tvar.

Vodouch stříbřitý samečci (10–15 mm) jsou větší než samičky (8–9 mm) loví drobný vodní hmyz a malé korýše vyskytuje se ve stojatých vodách zarostlých vegetací (zejména v tůních, rybnících) ve vzduchovém zvonu probíhají veškeré životní pochody pavouka (příjem potravy, svlékání, páření a kladení vajíček) Úkryt vydrží obyčejně několik týdnů až měsíců, pavouk ale čas od času musí doplnit jeho vzduchový obsah. (nejjedovatějším pavoukem v České republice je zápřednice jedovatá) Vodouch stříbřitý patří k nejjedovatějším pavoukům ČR.

Další zástupci pavouků sklípkani největší pavouci žijící na Zemi dokonalí lovci, kteří se během 300 mil. let téměř nezměnili podle způsobu života se dělí na (žijí ve zvláštních chodbičkách tvaru trubice, jež jsou vystlány pavučinou) stromové (žijí hlavně v pralesích) zemní (skrývají se v úkrytech na zemi) podzemní Největším sklípkanem je sklípkan největší, který má tělo dlouhé 12 cm a rozpětí nohou dosahuje až 30 cm.

Sekáči (řád) vyznačují se srostlou hlavohrudí a zadečkem a dlouhými končetinami Sekáči nestavějí pavučiny (polykají malé částečky potravy). Je-li sekáč chycen predátoremodvrhne obvykle končetinu ta sebou po odlomení dlouho sekáupoutá pozornost predátora sekáč má možnost uniknout Tomuto jevu se říká autotomie. (součást sebezáchovy jedince). kořist (především hmyz) chytají nohama. Neprobíhá mimotělní trávení Hojným druhem v lidských obydlích je sekáč domácí. sekáč rohatý společenské chování sekáčů

Roztoči (řád) nejrozmanitější a druhově nejbohatší řád pavoukovců obecně jsou velmi malí (80 μm–1 mm) 1 µm (mikrometr) - 0, metru (0,001 mm) některé druhy dosahují délky až 2 cm roztoči v domácím prachu

Roztoči nejznámější roztoč klíště obecné parazit velikost samic je od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), samečci měří 2,2 – 2,5 mm (viz. uč. str. 59) živí se sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem ústní ústrojí je uzpůsobené k protržení kůže hostitele a k sání krve krev sají pouze samičky, dospělí samci potravu nepřijímají Proces sání může trvat jeden až dva týdny. Klíště dokáže hladovět i déle než jeden rok.

Roztoči Klíšťata mohou přenášet původce nebezpečného virového onemocnění zánětu mozkových blan a bakteriálního onemocnění boreliózy (klíšťová encefalitida) Klíšťata se nejčastěji vyskytují v listnatých a smíšených lesích a křovinách (v trávě vysoké od 20 cm do 1 m na stoncích, popř. na nízkých keřících, uchycena za zadní nohy trpělivě čekají na procházejícího člověka či zvíře). závažné bakteriální onemocnění přenášené i jiným bodavým hmyzem Prvním příznakem onemocnění je šířící se červená skvrna s blednoucím středem v okolí kousnutí. Objevují se nepříliš specifické příznaky jako je horečka, bolesti svalů, únava. Tyto příznaky, připomínající chřipku, se však nemusejí objevovat ve všech případech. Pokud onemocnění zůstává neléčeno (dá se léčit antibiotiky!), postihuje nervovou soustavu, srdce či klouby.

Roztoči zákožka svrabová způsobuje kožní onemocnění zvané svrab (velikost cca 0,3 mm) žije ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky, do nichž klade vajíčka, ze kterých se později vylíhnou larvy živí se tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou vrtání chodbiček nesnesitelně svědí Nákaza je přenášena přímým kontaktem s postiženou osobou nebo pobytem v nečistých ubytovnách apod.

Roztoči kleštík včelí (varoa včelí) do ČR zavlečen v 80. letech 20. stol. parazituje na včele medonosné způsobuje onemocnění varroázu Včelstvo postupně slábne, líhnou se včely s nedokonale vyvinutými křídly, zakrnělýma nohama či menším počtem noh. Dochází k výraznému zkrácení délky života včel, přičemž včely hynou často během zimy, v případě masivního napadení i na podzim. Je-li ve včelstvu laboratorně prokázána přítomnost varroázy, musí být ihned zaléčena, či být, a to včetně celého příslušenství, z preventivních důvodů spálena. kleštík včelí na včele

Štíři (řád) vyznačují se velkými, klepetovitými makadly zúženým prodlouženým zadečkem s jedovým ostnem (zakončen jedovým hrotem, do kterého ústí jedové žlázy) Suchozemští štíři se objevili v karbonu asi před 300 mil. lety. Jejich vodní předchůdci však žili již v období siluru před více než 400 mil. lety. Všechny druhy štírů jsou jedovaté. Štíři používají svůj jed k zabití nebo paralyzování kořisti, jed proto působí rychle a tak umožňuje štírovi kořist polapit a sežrat. Většina štírů má jed, který účinně působí jen na jiné členovce, a pro lidi je relativně neškodný; bodnutí způsobí jen místní reakci. (Několik druhů štírů však může být nebezpečných i pro člověka, zejména pro malé děti, nemocné a staré lidi.)

Štíři Štíři loví po setmění. Loví většinou jiné členovce, velké druhy dovedou ulovit i ještěrku nebo malé savce. Samice rodí živá mláďata, která nosí na hřbetě. Jsou to gonochoristé. Největší štír na světě veleštír císařský (obrovský ) až 23 cm Nepatří mezi nebezpečné ani agresivní štíry. V nebezpečí se brání klepety a může bolestivě štípnout. Bodne však jen velice vzácně - po 10 minutách jed způsobí svědění. To do dvou hodin odezní a při dotyku se ještě den projevuje krátké svědění. Žije v západní Africe. Živí se hmyzem a pavouky, ze kterých vysává tělesné šťávy.

Štíři štír kýlnatý