JAK SE Z LOVCŮ STALI ZEMĚDĚLCI? Lov sice dlouho představoval pro naše předky hlavní zdroj potravy, ale na jejich jídelníčcích nikdy nebylo jenom maso ulovené zvěře. Lidé zůstávali všežravci a konzumovali velké množství rostlinné potravy. Navíc postupně objevovali další druhy, jimiž se dal zahnat hlad. Patřili k nim i divoké trávy, jejichž zrno chutnalo nejlépe upražené a dalo se uschovat v zásobních jámách. Dosavadní lovecko-sběračský způsob života přinášel jednu zásadní nevýhodu. Při delším pobytu na jednom místě dokázala skupina několika desítek lidí vybít velkou část zvířat ve svém okolí a všechna zbývající vyplašit a zahnat. Proto lovci museli neustále putovat za zvěří. Teprve když přišli na to, že si mohou uskladnit zrno divokých trav v zásobních jámách nebo dokonce chovat zásobu masa v podobě stád ochočených ovcí a koz, neklidný a riskantní čas kočovníků skončil. Během neolitu vzniklo zemědělství. Pole obilí

ZMĚNA PODNEBÍ Přibližně před lety se odehrála na Zemi velká změna v podnebí. Oteplilo se. Pevninské ledovce výrazně tály a ustoupily na sever. Zvýšila se hladina moří a oceánů, kontinenty dostali dnešní podobu. Přerušila se spojnice mezi Asii a Amerikou přes Beringovu úžinu. Pevninský ledovec

BLÍZKÝ VÝCHOD První oblastí, kde se začali dosavadní lovci a sběrači pozvolna usazovat a měnili se na zemědělce, byl pravděpodobně Blízký východ. Archeologové objevili pozůstatky kultury natufienu, pojmenované podle naleziště Wádí al-Natúf v dnešním Izraeli. Třebaže jídelníček zdejších lidí stále představovalo především maso divokých gazel, srnců, skotu, koz, ale i ryb a dalších darů moře, už se v něm objevila také divoká pšenice. Nepříliš daleko nakonec objevili vědci původní pravlast divokých lipnicových trav, které po zušlechtění známe jako obilniny. Pravlastí pšenice byla údolí Kavkazu a uzbeckého Pamíru. Údolí Kavkazu

DOMESTIKACE OBILOVIN Zpočátku lidé pouze sbírali klasy divoce rostoucí pšenice a ječmene. Později začali záměrně vysévat část obilných zrnek do půdy. K výsevu vybírali jen ta největší zrna, která potom dávala větší klasy s více zrny = člověk domestikoval – zušlechťoval obiloviny. PšeniceJečmen Zpočátku jedli neolitičtí lidé pšeničná zrna syrová, později začali zrní pražit na rozpálených kamenech. Takto upravené zrní používali k zahušťování polévek. Upražená zrna také drtili na mouku. Z nadrcené mouky vařili kaše a pekli nekvašený chléb v podobě placek upečených na rozpáleném kameni.

NÁŘADÍ PRVNÍCH ZEMĚĎELCŮ Motyka s kamenným ostřím Rycí hůl Tesla Srp

CHOV DOBYTKA-PASTEVECTVÍ Můžeme se jen dohadovat, kdy si dávní lovci uvědomili, že si mohou nachytat živé maso. Víme však s jistotou z pozdější doby, že staří Egypťané a Asyřané chytali gazely a antilopy do sítí a zaháněli je do ohrad pro další chov. Přesto se antilopy ani gazely nikdy nestaly skutečnými chovnými zvířaty. Prvními chovnými zvířaty byly ovce, kozy a na dalekém severu také sobi. Předurčovalo je k tomu několik důvodů. První pastevci zjistili, že kozy a ovce se dají snadno ochočit, protože to jsou stádní druhy navyklé sledovat vůdčí zvíře. Dalším důvodem byla skutečnost, že se i v zajetí velmi dobře rozmnožují. Pastevci nechtěli mít ve stádech jakékoliv zvíře, začali provádět první výběr. Vybírali zvířata nejmohutnější a nejpovolnější. Pastevci zahájili dlouhý proces domestikace, která vedla k domácím druhům koz a ovcí. Divokým předkem domácí kozy byla koza bezoárová žijící v horách Malé Asie, v západním Íránu a na ostrovech Kréta a Kypr. Je pravděpodobné, že pastevci přestali brzy chovat domácí zvířata jenom jako živou zásobárnu masa, ale užívali také mléko a vlnu. Jasným důkazem chovu koz na mléko jsou nálezy máselnic staré 4 až pět tisíc let, které archeologové objevili v Palestině.

Divoká koza Divoká ovce

PRVNÍ DOMÁCÍ MAZLÍČEK Prvním ochočeným zvířetem nebyl pes ani kočka, ale jeskynní medvěd. Z jeskyně na jihozápadě Polska, obydlené lovci před lety, pochází medvědí lebka, jejíž řezáky a špičáky kdosi obrousil až na kořen. Protože se na obroušených zubech znovu vytvořila sklovina, znamená to, že je paleolitický lovec musel obrousit zuby ještě za medvědova života. Zřejmě se jednalo o medvědí mládě, které obyvatelé jeskyně chytili a pak si ho vykrmovali. V rakouských Korutanech nalezli v jeskyni tisíce medvědích kostí nesoucích stopy degenerace, jaké se vyskytují u zvířat chovaných v kleci. Podle rozboru kostí zjistili zoologové, že většina huňáčků v zajetí nepřežila dva roky. Medvědí mládě

PES – PŘÍTEL ČLOVĚKA Někteří zoologové tvrdí, že psím předchůdcem byl vlk indický, který v Indii žije dodnes a možná i vlk mongolský či vlk stepní, který stále pobíhá po vyprahlých pláních Blízkého východu. Jiní vědci tvrdí, že psím pradědečkem byl šakal nebo kříženec vlka se šakalem. První pes se objevil před lety a pravděpodobně doprovázel už lovce poslední doby ledové. Díky své inteligenci, přizpůsobivosti a schopnosti spolupráce uvnitř smečky se divocí psi rozšířili po celém světě a člověk je snadno domestikoval. Podle kostí nalezených z období neolitu můžeme rozlišit pět původních typů zdomácnělých psů: bojové psy mastify, psy podobné vlku, chrty, ohaře a psy pastevecké. Asijský divoký pes

KOČKA Kočičí domestikace je tak trochu záhadou. Zatímco psi se dali snadno vycvičit k lovu, k hlídání stád, k obraně nebo dokonce pro válku, divoká kočka se původně k člověku přidružila sama a její chov neskýtal žádný okamžitý užitek. Přitom se kočičí kosti vyskytují už ve vykopávkách ve vrstvách z osmého tisíciletí před naším letopočtem z Jericha i z íránského neolitického sídliště v Deh Luranu a v Egyptě se posvátné kočky později dokonce mumifikovaly. Důvod, proč lidé začali chovat kočky, spočíval v nutnosti tvořit zásoby. Obsah zásobních jam plných zrní lákal hlodavce a neolitickým zemědělcům nezbylo než se poohlédnout po vhodném hlídači. A tak nastoupila svou hvězdnou kariéru menší forma divoké kočky. Divoká kočka a koťátko

KERAMIKA Na vodu k vaření potravin používali lidé nádoby vyrobené prohnětením jílovité hlíny a vypálením v ohni. První zemědělci ale ještě neznali hrnčířský kruh, proto je první keramika nesouměrná. Keramika zhotovená na hrnčířském kruhu

LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN BAUER, Jan, Josef FRAIS, Kristina VOLNÁ a Zdeněk VOLNÝ. Toulky minulostí světa 1: Od počátku dějin člověka po rozvrat velkých říší v Mezopotámii a Egyptě. 1. vyd. Praha: Baronet Via Facti, ISBN ROBERTSOVÁ, Alice. Evoluce: Příběh člověka. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Universum. ISBN FAGAN, Brian M. Sedmdesát velkých vynálezů starověku. 1. vyd. Praha: Slovart, ISBN ZDROJE OBRÁZKŮ [ ] Pole obilí 4GMST0QXX54GADw&tbm=isch [ ] Pevninský ledovec Gm0QXG2oGgAw&tbm=isch [ ] Údolí Kavkazu &tbm=isch [ ] Ječmen m=isch [ ] Pšenice m=isch [ ] Divoká koza bm=isch

[ ] Divoká ovce DNCUswa53YDgDw&tbm=isch [ ] Medvědí mládě [ ] Asijský divoký pes tbm=isch [ ] Divoká kočka a koťátko m=isch Motyka s kamenným ostřím – vlastní zdroje Rycí hůl – vlastní zdroje Tesla – vlastní zdroje Srp – vlastní zdroje Keramika zhotovená na hrnčířském kruhu – vlastní zdroje