„Pestří“ a jejich děti Přenáší se ekologicky příznivý způsob života z generace na generaci? Mgr. Vojtěch Pelikán, Lukáš Kala, Ph.D., Lucie Galčanová, Ph.D. FSS MU, 21. dubna 2016

Pestří a zelení (1992) - Vlažní a váhaví (2002) „Mnozí z nich více než před deseti lety rezignovali na pohodlné profesní zajištění a na kariéru. Vzdali se výhod města, bezproblémového zásobování, blízkosti škol a snadno dostupné lékařské péče … Snad nejvýraznějším rysem životního způsobu pestrých je mezilidská vstřícnost, občanská a vůbec lidská odpovědnost … Pro pestré je charakteristický sebeomezující postoj ekologického luxusu, člověk nemůže mít a prožívat všechno‘“ (Librová 2003: 253)

Jedny z klíčových motivů rozhovorů s „Pestrými“: Co na to jednou budou říkat děti? Budou se rodiči inspirovat, nebo se k nim postaví kriticky?

Výzkum „Dětí Pestrých“ (2015) Dokáže se specifický ekologicky příznivý způsob života reprodukovat?

Charakteristika výzkumného souboru 21 rozhovorů; celkem je 31 plnoletých dětí z 12 rodin Celkem se rozhovorů účastnilo 27 lidí 4 muži a 17 žen, ᴓ věk 29 let, přičemž 12 ve věku 20–29 let, 6 ve věku 30–39 let a 3 nad 40 let Narození v 70. letech mají vlastní děti, mladší ne 16 studuje nebo má VŠ/VOŠ Většina žije, pracuje či studuje ve velkých městech Profese se různí, často kontinuita

Překvapivá návaznost životního způsobu… …ačkoliv spíše „zvlažnění“

V čem se spíš podobají rodičům? Nekonzumní orientace, nezadlužování se Spíše intuitivní nechuť než vědomá askeze Motivace – epikureismus, hledání „pěkného života“ Nemají „zelenou identitu“, rezistence k „eko-nálepkám“ Spíše sekundární zájem o environmentální problémy Lokalismus Náboženství Politické preference V čem se spíš podobají svým vrstevníkům? Vyšší úroveň spotřeby Nevztahují se k tradici Menší zájem o politiku/občanské aktivity Nejsou samozásobiteli, spíše zahrádkáři Akcent na volný čas Odkládání rodičovství Akceptace důležitosti vzdělání a kariéry Vazba na město spíše než na venkov

Mediátory mezigeneračního přenosu V rodině Spokojenost s dětstvím Vztahy v rodině Pocit dobrovolné skromnosti Liberální model výchovy Kulturní kapitál Sourozenci Náboženství Mimo rodinu Partner Škola Zájmové organizace Prarodiče Společnost?

Co z rozhovorů plyne? nerevoltování – ani směrem ke konzumu, ani k radikalitě klíčová role rodinného prostředí většinou reprodukují rodinné hodnoty, méně již způsob života

Teoretické postřehy na závěr Není ani tak důležitá samotná „chudoba“, jako její osobní intepretace. (x Inglehart) Kulturní kapitál hraje důležitější roli než ekonomický. Panuje příznivější klima pro reprodukci „pestrosti“ díky silnější sociální opoře?  Heterogenita, ekologizace habitu lidí s vysokým kulturním kapitálem…

Děkujeme za pozornost! To víš, že jsme byli sociálové, ale nějak mi to nikdy nevadilo. Já jsem ty věci buď dědila po sestrách a nebo vždycky známí z Prahy přinesli několik pytlů hadrů... Je pravda, že hodnotu k materiálním věcem a k penězům nemám … Jediné, co mám ráda je mít dobrý počítač, ale z funkčního hlediska, než že bych potřebovala mít nejnovější model telefonu a tak. … A teď je teda móda stylizovat se do divného oblečení a odlišování se všech od všech, mít co nejstarší foťáky a kola... Ale já to mám prostě od narození, tím, že jsme fakt divná rodina, tak jsem měla vždycky potřebu se odlišovat, vždycky jsem četla ty divné knížky a vždycky jsem na sobě měla divné oblečení. Jsem hipster už od narození.