a jeho doba

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna Narodil se 1583 v Heřmanicích u Jaroměře na panství Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické. Byl to významný šlechtic, státník a vojevůdce.

Rodiče mu brzo umřeli, v roce 1595 odešel na českobratrskou školu do Kušumberka. Potom nějakou dobu navštěvoval evangelické gymnázium v Goldbergu. V roce 1599 přešel akademii v Altdorfu, kterou také opustil. Poté cestoval po Německu, Itálii, Francii a Beligii. V roce 1602 se vrátil do Heřmanic. Přestoupil na katolickou víru. V roce 1604 se rozhodl pro vojenskou kariéru. Nastoupil jako praporčík pro tažení Rudolfa II. proti Turkům. Vysloužil si povýšení na hejtmana. Od roku 1608 byl ve službách Matyáše Habsburského.

Roku 1609 si nechal Janem Keplerem sestavit horoskop, v němž mu předpověděl veliké bohatství. Žení se s Lukrécií Nekšovou z Landeka. V roce 1615 je jako komoří dvořanem Ferdinanda Štýrského.

V době povstání českých stavů a počátků třicetileté války byl bohatý s rozsáhlými panství na Valašsku. Roku 1619 velel vojsku moravských stavů. Když Morava ztratila neutralitu, přidal se k povstání, násilím odcizil vojenskou pokladnu a daroval ji císaři – v Čechách a na Moravě byl prohlášen za psance. Potlačení českého povstání v bitvě na Bíle hoře roku 1620 znamenalo pro něj výhru. Velel vojsku zajišťující kapitulaci měst, získal si zpět svá panství. Stává se plukovníkem, spravuje zásobování a žold svého vojska. Likviduje poslední zbytky povstání. Začíná finančně podnikat.

Roku 1622 skupuje liberecké a frýdlantské panství, získává i panství rodu Smiřických – formuluje tak budoucí frýdlantské knížectví (viz Frýdlantské knížectví). Svatba s Izabelou Kateřinou z Harrachu posílila jeho vliv. V roce 1625 získal titul vévoda a císař ho jmenoval vrchním velitelem svého vojska v říši. Verbuje obrovskou armádu, kterou císař nikdy nedisponoval, a kompletně ji zajišťuje. Roku 1628 se stává vévodou meklenburským a tím i říšským knížetem, později císařským generálem baltského a oceánského loďstva.

Nárůst jeho moci budí závist a odpor nepřátelských politických kruhů. Ty prosazují jeho odvolání z funkce a rozpuštění jeho armády. To se stane roku Po vítězství švédské a saské armády a obsazení Čech nutí císaře žádat jej o návrat k armádě. Vytlačuje saskou armádu z Čech, vrací vojenskou iniciativu na stanu katolického vojska. Stal se jedním z nejvlivnějších lidí v Evropě.

Za zradu císaře mu nepřátelé nabízí Českou korunu. Došlo k několika tajným jednáním. V roce 1633 po vojenských taženích, kdy se k nepřátelům zachoval shovívavě nebo netečně, roste nedůvěra k jeho osobě a jeho setrvání u moci je považováno za nebezpečné. V zimě roku 1633 netáhne s vojskem do Bavorska, ale setrvává v Plzni. To je bráno jako váhavost a zrada vůči císaři. Proto je v roce 1634, kdy byl též těžce nemocen, zbaven velení a prohlášen za zrádce. Na jeho post císař dosadil vojevůdce Gallase.

Smrt Valdštejna Valdštejn byl spolu se svými nejbližšími šlechtici pozván na hostinu konající se na chebském zámku. Šlechtici pozvání přijali, Valdštejn kvůli nemoci zvolil odpočinek v purkrabském Pachelbelově domě. Do chebského zámku po hostině vtrhlo komando dragounů a spiknutí proti Valdštejnovi začalo vraždou pozvaných šlechticů. Dragouni neváhali v následovném dokončení jejich úkolu a v Pachelbelově domě pobili stráž. Samotného nemohoucího Valdštejna probodl irský žoldnéř Walter Deveroux. Tím skonal jeden z nejbohatších a nejmocnějších mužů říše.

Frýdlantské knížectví Frýdlantské vévodství je historický státní útvar vzniklý roku 1627 a zaniklý roku 1634 smrtí Albrechta z Valdštejna. Jeho předchůdcem bylo Frýdlantské knížectví Frýdlantské panství se roku 1625 mění na Frýdlantské knížectví, 4. ledna 1627 je povýšeno na Frýdlantské vévodství se sídlem v Jičíně. Na náměstí dodnes stojí vévodou zaháňským, vévodou meklenburským, vévodou hlohovským, falckrabětem a říšským hrabětem Albrechtem z Valdštejna zbudovaný palác. Území bylo vyňato ze Zemských desek Království českého a stalo se státem ve státě, zbaveným daňové povinnosti a s vlastním právním systémem. 2. dubna 1628 se Valdštejn rozhodl sedm ze svých měst povýšit do městského stavu. První byl Jičín, následoval Frýdlant, Česká Lípa, Turnov a Český Dub

Místa spjatá s Valdštejnem Kostel sv. Jakuba Většího nechal Albrecht z Valdštejna stavět od roku 1627 jako katedrálu budoucího jičínského biskupství, k jehož založení však nikdy nedošlo. Také z tohoto důvodu byla monumentální centrála na půdorysu řeckého kříže ve zjednodušené podobě dokončena o několik desetiletí později. Dostavba průčelí spadá až do druhé poloviny 19. století. Valdická brána, vystavěná v letech 1568 až 1578, je jedinou dochovanou branou původního městského opevnění. Věžovitý vzhled získala postupnými rekonstrukcemi a přístavbami po pustošivých požárech města. Novogotický ochoz a jehlanovitá střecha z roku 1840 je dílem významného českého stavitele Josefa Opolzera.

Kostel sv. Jakuba většího Valdická brána

Komplex kartuziánského kláštera s kostelem sv. Josefa ve Valdicích - Albrecht z Valdštejna jej nechal založit roku 1628 jako okázalé místo svého posledního odpočinku. Rozlehlý a přísně osově souměrný komplex staveb je obehnaný mohutnou obvodovou zdí, která připomíná spíše středověkou pevnost. Po zrušení řádu byl klášter rozdělen na úřadovny a byty; od roku 1857 slouží jako věznice pro nejtěžší zločince. Areál valdického kláštera je veřejnosti nepřístupný. Valdštejn (Waldenstein), dnes již zřícenina hradu v okrese Semily blízko města Turnova, v oblasti Českého ráje, kdysi rodový hrad pánů z Valdštejna z 13. století. Byl jedním z nejstarších hradů v tomto kraji. Hrad postavila jedna z větví rodu Markvarticů asi v letech 1260 až Byl to zřejmě Jaroslav z Hruštice či jeho syn Zdeněk a Valdštejn se pak stal jejich rodovým sídlem, podle něhož oni i jejich potomci používali predikát Páni z Valdštejna. Jsou označováni jako Valdštejnové.

Kartuziánský klášter Hrad Valdštejn

Kost Tento hrad získal Valdštejn v roce 1632 od Lobkoviců. Stačil zde však vybudovat pouze Sala terrenu. Po jeho smrti sem dorazila císařská armáda a objekt, neopatrností služebnictva hraběte Colloreda, vyhořel. Hrubá skála Malebný zámek na okraji skalní plošiny stojí na místě původního gotického hradu Skála, založeného kolem roku 1350 Hynkem z Valdštejna. Hrad byl v 16. století renesančně přestavěn. Po Bílo hoře byl objekt zkonfiskován pánům Smiřickým ze Smiřic a prodán Albrechtovi z Valdštejna. Zaháň Knížectví Zaháňské (město Zaháň - německý název Sagan) získal v polovině února roku 1628 Valdštejn jako léno. Začal tak upevňovat své postavení v Pobaltí a přikročil zde k budování císařského loďstva. Vrchlabí Zámek a panství v roce 1624 koupil Albrecht z Valdštejna. Po něm sem na dlouhé roky přišli páni Morzinové. Lázně Bělohrad V roce 1626 koupil panství Albrecht z Valdštejna a jiný z Valdštejnů - Berthold Vilém začal v roce 1720 s přestavbou na barokní zámek podle plánů stavitele Santiniho.

Valdštejnský palác Valdštejnský palác je objekt v Praze na Malé Straně, jedna z nejvýraznějších staveb českého raného baroka a v současné době sídlo Senátu Parlamentu České republiky. Součást komplexu Valdštejnského paláce tvoří také Valdštejnská zahrada a Valdštejnská jízdárna. Tento palácový komplex dal Albrecht v letech 1623–1630 vystavět na místě Trčkovského paláce, a dalších 23 domů, tří velkých zahrad a cihelny. Palác měl svou velkolepostí zastínit i Pražský hrad Architektem projektu byl Ital Andrea Spenza. Bohatá vnitřní výzdoba je převážně prací italského umělce Baccia del Bianca (freska Apoteózy). Celý palác je prostoupen výjevy válečnického charakteru, odpovídající postavení Albrechta z Valdštejna

Hlavní sál Valdštejnského paláce Pohled do Valdštejnské zahrady