V YŠŠÍ ROSTLINY Výtrusné rostliny

V YŠŠÍ ROSTLINY Eukaryotické, převážně autotrofní mnohobuněčné organismy Kromě mechorostů dokonalá vodivá pletiva Přizpůsobení k životu na souši: Pevnější stavba těla – umožňuje odolávat větru, mrazu, sněhu Kutikula – kryje nadzemní části rostlin a brání vysychání Kořeny – zajišťují přijímaní vody a živin, ukotvují rostlinu v půdě Cévní svazky – zabezpečují transport látek z kořenů do ostatních částí těla Na gametofytu vznikají samčí i samičí gametangia = útvar, v němž se tvoří pohlavní buňky, na sporofytu mnohobuněčná sporangia = výtrusnice

M ECHOROSTY Zpravidla suchozemské, výtrusné, mají nedokonalé cévní svazky nebo jsou bez cévních svazků Charakteristická rodozměna – v životním cyklu převažuje gametofyt – pohlavní, nese gamety (prvoklíček = protonema a z něj vyrůstající stélka ) nad sporofytem – nepohlavní Rostou na nejrůznějších podkladech, např. v lese, na skalách, na borce stromů Význam: Zadržují vodu, a vyrovnávají tak odtokové poměry v krajině Brání půdní erozi Bioindikátory kvality ovzduší a vod Tvorba rašeliny (rašeliník)

A ) J ÁTROVKOVITÉ Primitivnější třída mechorostů Silně redukovaný prvoklíček Sporofyt je nezelený, a proto zcela závislý na gametofytu Rohozec trojlaločný Kroknice vidličnatá – roste na kůře stromů Porostnice mnohotvárná

Rohozec trojlaločnýKroknice vidličnatá Porostnice mnohotvárná

B ) H LEVÍKOVITÉ Lupenitý gametofyt, sporofyt tvořen hlízovitou nohou a zelenou tobolkou Obsahuje asimilační pletiva, proto není sporofyt zcela závislý na gametofytu Hlevík tečkovaný

C) M ECHOVITÉ Sporofyt je nezelený, tvořen štětem s tobolkou Některé pokročilejší mají uprostřed štětu nedokonalý cévní svazek Rašeliník – rostliny v horní části dorůstají a v dolní odumírají, dávají tak vznik rašelině = sediment organického původu, který vzniká z odumřelé rostlinné hmoty pod vodou za nedostatku kyslíku a v chladném, vlhkém prostředí Bělomech sivý Ploník ztenčený Měřík čeřitý

Rašeliník Bělomech sivý Ploník ztenčenýMěřík čeřitý

P SILOFYTNÍ ROSTLINY Vývojový stupeň vymřelých primitivních suchozemských rostlin Neměly pravé kořeny ani listy Dělí se obvykle do 4 oddělení: Protracheophyta – v cévních svazcích vodivé elementy podobné mechorostům, výtrusnice Rhyniophyta – dokonalejší vodivé elementy, někteří žili pravděpodobně pod vodou Zosterophyllophyta – stojí na přechodu k plavuňovitým rostlinám – jsou jim velmi podobné Trimerophytophyta – až 1 m vysoké, tvoří přechod ke kapradinovitým rostlinám

K APRAĎOROSTY Cévnaté rostliny Největší rozvoj nastal před 300 miliony let, kdy kapraďorosty dosahovaly výšky až 30 m a daly základ dnešním ložiskům černého uhlí Heteromorfická rodozměna = gametofyt a sporofyt se liší, obvykle bývá jeden potlačen – sporofyt převládá nad gametofytem (na rozdíl od mechorostů) Kapraďorosty lze dělit podle výtrusů: Stejnovýtrusné = izosporické – výtrusy jsou stejně velké Různovýtrusné = heterosporické – výtrusy jsou rozlišeny na: Menší samčí mikrospory Větší samičí megaspory

A) P LAVUŇOVITÉ Stonky jsou pokryty jednožilnými listy = mikrofyly K zakotvení v bahně používaly do plochy rozvětvený oddenkový systém = stigmarie Naše plavuně jsou zákonem chráněné

1) P LAVUNĚ Na koncích vzpřímených větví stonku vyrůstají výtrusné listy (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny izosporické výtrusnice (sporangia), ve kterých se tvoří výtrusy (spory) Sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů = strobilů Plavuň vidlačka

2) V RANEČKY Vyhynulé, ale i recentní byliny Vidličnatě větvený stonek Vraneček brvitý

3) Š ÍDLATKY Po stromovitých předcích si ve zbytcích zachovaly druhotné tloustnutí stonku Šídlatka jezerní – vzácně v jezerech na Šumavě

Šídlatka jezerní

B) P ŘESLIČKOVITÉ Stavba těla: Pokožka je inkrustována oxidem křemičitým Mohou tvořit v jednom vegetačním období dva typy lodyh : Jarní nezelené – nesou výtrusnicový klas Letní zelené – asimilující, tvoří zásobní látky ukládající se v oddenku Přeslička rolní Přeslička lesní – má pouze jeden typ lodyhy

Přeslička rolní Přeslička lesní

C) K APRADINOVITÉ Byliny nebo dřeviny – dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou ale i stromovité druhy Na rubu nebo na okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou (ledvinovitou blankou) Výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem = řadou ztloustlých buněk umožňující jejich otevření

Kapraď samec Papratka samičí Osladič obecný – výtrusnice bez ostěr Hasivka orličí – z oddenku vyrůstá každý rok jen jeden list Jelení jazyk obecný

Kapraď samecPapratka samičí Osladič obecný Hasivka orličí Jelení jazyk obecný

D) P RVOSEMENNÉ ROSTLINY Vyhynulé I když se rozmnožovaly výtrusy, tak představují přímé předky semenných rostlin Z výtrusných rostlin dospěly nejdále s vývojem – dřevní část druhotně tloustla Aby mohly osidlovat i souš, musely vytvořit způsob rozmnožování méně závislý na vlhkosti