Průmyslová revoluce Vzešla z Anglie mezi lety V průběhu 19. století zasáhla přímo, či nepřímo všechny státy světa přechod od řemeslné a manufakturní výroby k výrobě tovární (za použití pracovních strojů a nových technologií) Anglie = „dílna světa“ (britské koloniální impérium)

Předpoklady 1) Nové technologie v zemědělství: demografický růst → potřeba produktivnějších agrárních metod - v Anglii tzv. ohrazování nebo scelování polí → likvidace malých hospodářství. Tradiční trojpolní hospodaření nahrazeno střídavými osevními cykly, které dovolovaly využívat půdu naplno každý rok k pěstování různých plodin (pícniny, obilniny, okopaniny) + hnojiva (dusík, fosfáty a soli) Zvýšení a uskladnění rostlinné výroby napomáhaly nové zemědělské technologie (např. secí stroj Jethro Tull, žací stroj McCormick), které nepotřebovaly ke své obsluze a údržbě mnoho lidí. Uvolnění pracovních sil ze zemědělství, rolníci se stávají svobodnou pracovní silou → manufaktury → továrny

2) Industrializace: Dlouhodobý proces postupného oddělování řemesla od zemědělství a dělby práce → průmyslová revoluce zlomem → rozvoj manufaktur (později továren) - dělba práce (technický předpoklad pro nahrazení lidské práce mechanismem). Obchod v rámci britského impéria (kolonie) → hromadění kapitálu a vysoká poptávka po zboží (textil) – nízké náklady, levná pracovní síla (ženy i děti) – rychlá návratnost kapitálu. Úbytek zemědělsky činného obyvatelstva → migrace obyvatelstva z venkova do měst - urbanizace (převaha města nad vesnicí), nejvzdělanější pracovníci z venkova zaměstnáni v průmyslu.

Huť kolem roku 1700 Bessemerování – nový způsob výroby kujné oceli ze surového železa v prostředí s kyselou vyzdívkou dmýcháním vzduchu kolem r. 1870

V 18. století se nejvíce rozvíjí výroba textilu (dovoz bavlny) – snaha urychlení výroby → nové mechanismy a technologie → vznik továren. Továrna je podnik s účelnou dělbou práce, kde se zhotovují výrobky pomocí strojů. Tovární výroba postupně vytlačuje rukodělnou práci – s rozvojem technologií zaujímá vedoucí postavení tzv. těžký průmysl. Základem tovární výroby a symbolem průmyslové revoluce je parní stroj, který stojí za rozvojem strojírenství. Suroviny :1) železo se stalo nejdůležitějším stavebním materiálem (předení látek, orba půdy, mletí obilí, těžba nerostných surovin, doprava osob, zboží a výroba zbraní - (Napoleon Bonaparte: „Potřebuji především peníze a železo, abych mohl diktovat mír“) 2) dřevěné uhlí později kamenouhelný koks

„Pára a ocel“ Počátek průmyslové revoluce označuje období mimořádného zrychlení růstu, změn a technických inovací. Toto období úzce souvisí s využitím páry a oceli, tedy s vynálezem a postupným vylepšováním parního stroje. Němec Otto von Guericke (1602 – 1686) objasnil sílu tlaku vzduchu, když předvedl zhroucení koule, v níž vytvořil vakuum. Magdeburgský experiment

Nejznámější experiment předvedl Otto von Guericke v roce 1650 v Magdeburgu. Guericke spojil dvě kovové polokoule, mezi které vložil kožené těsnění. Svou pumpou pak vyčerpal přes ventil vzduch z vnitřku koule. Tlak okolního vzduchu pevně přitiskl polokoule k sobě. Ani 16 koní zapřažených po 8 ke každé polokouli v opačných směrech nedokázalo polokoule od sebe oddělit. To se podařilo až poté, co Guericke do koule napustil vzduch.

O něco později našel Denis Papin způsob, jak tuto energii využít: je třeba vytvořit vakuum ve válci kondenzací páry, kterou tam přivedeme. Papinův tlakový hrnec Tlakový hrnec z roku 1679 je uzavřená nádoba vybavená pojistným ventilem, v níž se vroucí voda stlačuje a zahřívá na teplotu vyšší než je teplota varu při normálním tlaku.

Na základě Papinových prací vznikají tzv. atmosférické stroje, které vyvinuli kolem r Thomas Newcomen a Thomas Savery. Sloužily k čerpání vody z uhelných dolů. Čerpadla se neustále vylepšovala, což vedlo k vynálezu prvního účinného parního stroje, jehož otcem je Skot James Watt Papinův atmosférický stroj. Z parního kotle 1 se vede pára do válce 2, kde tlačí na horní plochu pístu 5 a pohybem směrem k dolnímu konci válce vytlačuje z pod pístu vodu potrubím 3 do nádržky 4. V dolní úvrati zavře ventil 7 přívod páry, otevře se ventil 6, pára z válce unikne do vzduchu, tím vznikne ve válci podtlak, do válce vnikne nová dávka vody a vytlačí píst vzhůru. Uzavře se ventil 6, otevře ventil 7 - přívod páry a celý děj se opakuje.

Newcomenův atmosférický stroj. Z kotle je vpuštěna pára do válce nad ním. Když vytlačila píst vyvážený protizávažím k hornímu konci válce, stlačilo vahadlo píst důlní pumpy. V témže okamžiku se uzavřel přívod páry do válce, otevřel se kohout v potrubí od nádrže s vodou a do válce vstříkla studená voda. Tím se pára srazila ve vodu, tlak ve válci se snížil pod atmosférický tlak, venkovní vzduch srazil píst ve válci dolů a vahadlo se závažím zvedlo píst důlní pumpy. Tak se to střídavě opakovalo a pumpa čerpala vodu z dolu.

Jamesi Wattovi se podařilo parní stroj zdokonalit tak, že jeho využívání vyvolalo technickou revoluci. Nejdůležitější bylo převést svislý pohyb pístu na pohyb otáčivý; pak mohl být vedle mechanického a vodního pohonu využíván ve výrobě, nejprve v přádelnách a tkalcovnách, pak ve strojírenství a jinde.

Robert Fulton postavil první kolesový parník, s nímž v roce 1807 uskutečnil první plavbu - plul proti proudu řeky Hudson; New York–Albana. Roku 1818 parník přeplul Atlantik. "Nyní nejsme již závislí na tom, až zafouká vítr.“ (R. Fulton) Stephensonova parní lokomotiva z roku 1829 – „Rocket“

Zdroje