uč Prohra československé demokracie

Odmítnutí Marshallova plánu po volebním vítězství komunistické strany ostatní politické strany dále vystupovaly jako zastánci parlamentní demokracie, vystupovaly proti komunistům 1947 – přelomovým rokem: v červnu 1947 vyhlášena americká iniciativa – Marshallův plán k překonání poválečných ekonomických potíží Marshallův plán ČSR původně přijala, přijala i pozvání na konferenci o tomto pánu v Paříži Stalin si však osobně vynutil odvolání československé účasti během návštěvy československé delegace v SSSR v červenci 1947

George Catlett Marshall – americký generál a politik Byl iniciátorem a tvůrcem plánu. V letech 1948–1952 poskytly Spojené státy v rámci tohoto plánu západní Evropě pomoc ve výši přibližně 13 miliard dolarů. Marshallův plán přispěl k hospodářské rekonstrukci západní Evropy, obnovil průmysl, zemědělství a oživil mezinárodní obchod. USA si touto hospodářskou pomocí zabezpečily vliv a prestiž v Evropě, která se postupně rozdělila na bohatnoucí Západ a zaostávající Východ. Generál Marshall byl za svoji celoživotní práci oceněn Nobelovou cenou za mír

CO OBSAHOVAL MARSHALLŮV PLÁN – PLÁN EVROPSKÉ OBNOVY (European Recovery Program) Struktura pomoci : 20% objemu peněz tvořily půjčky (na nákup většinou amerického zboží) a 80% dary (potraviny, hnojiva, zemědělské stroje) Část z těchto prostředků pomohla mimo jiné i v poválečné rekonstrukci západoněmecké ekonomiky, v roce 1945 totálně rozvrácené, a není bez zajímavosti, že drtivá většina států, které Marshallův plán přijaly, tvoří nejvyspělejší země Evropy…

Červeně – míra pomoci

Vzrůst sociálního napětí v roce 1947 domácí hospodářské potíže – nedostatek surovina a pracovních sil, nízké mzdy, sucho a neúroda, na Slovensku lidé na úrovni bídy rozpory mezi stranami v Národní frontě – leden – únor 1948 – politická a vládní krize

Politická krize nové volby plánované na jaro 1948 – demokratické strany očekávaly oslabení moci komunistů politické napětí ve vládě, snaha o kontrolu Bezpečnosti 19. února do Prahy náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin – Stalinův vzkaz pro Gottwalda, aby neoddaloval rozhodující střetnutí o moc sovětská vojenská pomoc připravena v Maďarsku u Československých hranic

Únorový komunistický převrat února 1948 podalo 12 ministrů tří nekomunistických stran ve vládě demisi (národně socialistické, lidové a slovenské Demokratické strany)

vedení KSČ vykonalo tyto rozhodující kroky: 21. února uspořádalo vedení KSČ masové shromáždění na Staroměstském náměstí připravilo sjezd závodních rad vytvořilo akční výbory Národní fronty – vyzval k tomu Gottwald ve svém projevu 21. února na Staroměstském nám. vyhlásilo pohotovost bezpečnostních složek ozbrojili dělníky – komunisty – Lidové milice tlačili na nemocného prezidenta, aby demisi ministrů přijal a jmenoval novou vládu sestavenou Gottwaldem

24. února - ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 miliónů pracujících Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociální demokracie a následně Lidový dům sociální demokracie se pod nátlakem rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě

demonstrace studentů – pochod 23. února na Hrad – podpora prezidenta – ojedinělá akce 25. února v 17 hod. prezident demisi podepsal, učinil tak pod nátlakem, nemocný – na jeho rozhodnutí čekalo na Staroměstském náměstí shromáždění 250 tisíc lidí Únorem 1948 nastoupilo Československo cestu ke komunistické totalitě a k přechodu do sovětského bloku !

Demise vlády přijata

25. únor 1948 – manifestace na Václavském náměstí

Lidové milice

Jan Masaryk Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. 10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl.

Poválečná věda a kultura vědecké instituce navázaly na předválečné zahraniční kontakty, zároveň spolupráce se SSSR hrály se zahraniční filmy, div. hry – bez omezení 1946 poprvé mezinárodní hudební festival Pražské jaro (pravidelně zahajován 12. května Mou vlastí) řada umělců se přihlásila k levici někteří zastávali významná místa na ministerstvech existovala polemika z opačné strany – pravice - Pavel Tigrid, Ferdinand Peroutka – vydával Dnešek – oba nakonec do emigrace

Pavel Tigrid (rozený Pavel Schönfeld (1917 Praha Héricy byl významný český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Vydával magazín Svědectví – nejproslulejší české exilové periodikum. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre Janem Šrámkem, pod jehož vlivem konvertoval ke katolické víře. Po návratu do ČSR pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci. Po odchodu do emigrace 1948 se podílel na založení české redakce rozhlasu Svobodná Evropa. Byl spolupracovníkem SE, odkud ostře vystupoval proti komunistickému režimu. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje. Po listopadu 1989 působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla a jako ministr kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL. V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát léky.

Ferdinand Peroutka (1895 Praha – 1978 New York) byl český spisovatel, dramatik a publicista. Je považován za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky. Za První republiky působil jako novinář. V letech byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce se stal šéfredaktorem Svobodných novin a revue Dnešek ( ). Roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do r vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa. Je jedním z významných představitelů III. odboje za totality, díky uzavřenému Československu, spíše známým mimo něj. Čtení a šíření jeho politických rozborů a komentářů bylo pronásledováno. U příležitosti 100. výročí jeho narození byla zřízena Cena Ferdinanda Peroutky,která je jedním z nejvýznamnějších ocenění pro české novináře.

filmoví tvůrci – mezinárodní uplatnění – Karel Steklý, Václav Krška, Martin Frič (To neznáte Hadimršku, Škola základ života, Eva tropí hloupost, Císařův pekař… 111 filmů) animovaný film – Jiří Trnka, Hermína Týrlová prosazoval se jazz po převzetí moci komunisty v únoru 1948 – jazz zakazován – projev západní kultury

Únorový postih nadějný rozvoj kultury po únoru 1948 zastaven socialistický realismus (SORELA)- umělecký směr, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany SSSR jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu později byl závazný v ostatních komunistických zemích vychází z oslavy vládnoucího režimu, má slavnostně poukazovat na jeho úspěchy v reálném životě lidí v literatuře se projevoval budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí – děj se většinou odehrává buď na venkově nebo v továrnách a kladné postavy jsou oddanými členy komunistické strany nebo dělníky, záporné pak intelektuálové, kulaci a „imperialisté“.

přetrhány vazby s kulturou západu poúnorová očista postihla novináře, básníky, spisovatele seznamy zakázaných knih Centralizované kulturní instituce – např. Svaz československých spisovatelů některé osobnosti nuceně odstaveny podporováni ti, kteří se dali do služeb komunistického režimu

věda orientována výhradně na spolupráci se SSSR 1952 Československá akademie věd podle sov. vzoru, akademické tituly podle sovětského vzoru politický tlak na profesory a učitele

Postavení katolické církve prohlašována svoboda vyznání během okupace se duchovní chovali statečně – účast v odboji, přes 500 vězněno, asi 100 zemřelo složitější postavení církve na Slovensku – odsouzený prezident Tiso – představitel církve 2 hlavní spory církve a státu: zestátnění církevních škol zahrnutí církevního majetku do poválečných pozemkových úprav a reforem církevním institucím ponecháno vždy maximálně 30ha půdy

nejsilnější – římsko – katolická církev – i po válce asi 9 milionů/ 76% obyvatelstva 2 arcidiecéze – pražská – arcibiskup Josef Beran 1946 – 1949 olomoucká – arcibiskup Leopold Prečan klášterů – řeholníků a řeholnic tři teologické fakulty velký pozemkový majetek Klement Gottwald vyhlásil na schůzi ÚV KSČ dne 9. června 1948: „Pryč od Říma a směrem k národní církvi… Je nutné církev neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila režimu…“