Kolik ušetříme my i stát, když budeme dlouho zdraví ? Seminář „Evropský den stárnutí – aktivní životní styl seniorů“ PSP 17. dubna 2012 Miloslav Běťák

Udržení co nejdelšího období života v dobrém zdraví by mělo být bytostným zájmem nejenom každého jednotlivce, ale také celé společnosti, kde by měl důležitou roli v oblasti zdravotní politiky sehrát stát. Pokud pomineme řadu jiných společensky nepříznivých faktorů, které jsou spojeny s nemocí, pro mnohé z nás může být přímo ohromující zjištění, jaká je vlastně hodnota zdraví. Tu můžeme pro přiblížení nepřímo odvodit například od množství prostředků, které každoročně vydáváme na léčení.

Výdaje na zdravotnictví

Kolik stojí léčba nemocí u starších lidí? Podle statistik ÚZIS činí výdaje na jednoho obyvatele do 55 let v průměru asi 24 tisíc ročně. Od 55 let věku strmě rostou a u osob nad 70 let je to již 60 tisíc korun a více. Při stárnutí populace tak čekají nejenom zdravotnictví, ale potažmo celou společnost velké potíže, pokud nebude vhodně reagovat.

Průměr

Počet osob nad 65 let

Úspora na nákladů na zdravotní péči zvýšením potenciálu zdraví Z uvedených statistických údajů je zřejmé, že pokud bychom lepší péčí o své zdraví dosáhli oddálení nárůstu zdravotních problémů o 5 let, ve vztahu k narůstajícímu věku, společnost by na zdravotní péči uspořila ročně: ( )/2 x = 13,7 miliard Kč Částka Kč a Kč představuje rozdíl mezi náklady na zdravotní péči u skupiny mužů a žen mezi věkovými pásmy 65 – 69 let a 60 – 64 let. Vzhledem k téměř lineárnímu nárůstu nákladů počínaje věkovou skupinou 45 – 50 let, budou výsledky prakticky u poloviny populace velmi podobné a dají se tak zobecnit. Pro zjednodušení uvažujeme stejný počet mužů a žen v dané věkové skupině.

Výdaje na zdravotní péči však nejsou jediné výdaje, které zatěžují státní rozpočet v případě léčení nemoci. Je zřejmé, že s prodlužujícím se věkem odchodu do penze zasáhne řadu mladších seniorů onemocnění ještě v pracovním procesu. Tím zároveň dojde na straně státní pokladny k výpadku odvodů na sociální a zdravotní pojištění a daně z příjmů.

Ani to však ještě nemusí být vše. Celkovou nepříznivou bilanci navíc prohloubí úhrady dávek v nemoci a případně ještě jiných dávek sociálních. Toto už je však z hlediska propočtu záležitost velmi komplikovaná vzhledem k množině různých proměnných. Pro zajímavost lze třeba uvést, že výplata příspěvku na péči u osoby se III. stupněm závislosti, která je odkázána na dlouhodobou péči činí téměř Kč/rok. Celkově je na tuto péči vyplácena z rezortu MPSV částka cca 20 miliard ročně.

Pokud by se podařilo tuto částku snížit o pouhé 1 % oddálením vzniku závislosti na péči jiné osoby o 1 rok, jednalo by se hned o jistě nemalou úsporu 200 mil. Kč. Podívejme se ještě zpět na přímé dopady dřívějšího přerušení výdělečné činnosti: Úhrnná daňová zátěž z průměrné hrubé mzdy Kč činí 59,1 %, tj Kč (odvody na soc. a zdrav. pojištění zaměstnavatele a zaměstnance plus daň zaměstnance).

Jestliže ve skupině cca osob ve věku 60 – 64 roků „předčasně“ onemocní pouhé 1 % z nich (průměrná nemocnost je 7%), půjde o měsíční ztrátu kolem 1 miliardy Kč, a za rok tedy 12 miliard Kč. Přidáme-li k této částce výše uvedené výdaje na zdravotní péči ve výši 13 miliard, dostaneme se na 25 miliard zcela zbytečné ztráty zdrojů ve státním rozpočtu ročně. Kdybychom tuto částku směřovali na umoření deficitu ve státním rozpočtu, nemuseli bychom tolik škrtat jinde.

Kudy tedy vede cesta ze současného stavu? MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., ředitel Institutu zdravotní ekonomiky a technology assessment říká: „ Je potřeba zasáhnout na několika úrovních – preventivní programy, osvěta obecné populace, investice do životního stylu, nezdá se však, že by se o to český stát nějak staral“. Např. léčba diabetu a jeho komplikací stojí v ČR podle odhadů téměř 10 % celkových výdajů na zdravotnictví, na rozdíl například od Francie (3,4 %), Německa (6,5 %), Itálie (6,6 ) nebo Nizozemí (1,6 %).

Je známo, že životní styl hraje dominantní roli mezi determinanty zdraví, které působí přímo na lidský organismus. A ten lze přitom relativně nejsnadněji a s poměrně malými náklady ovlivňovat. Vliv determinant zdraví: životní prostředí až 25 % genetický základ až 25 % zdravotnictví až 15 % životní styl až 60 %

Změna životního stylu by se tedy měla stát základní součástí v boji proti civilizačním chorobám, jejichž léčba si většinou vyžaduje dlouhodobé, a tudíž i značné výdaje. Jde zejména o: - kardiovaskulární choroby - diabetes - obezita - osteoporóza - alergie - nádorová onemocnění

Příklad: ÚZIS udává pro rozmezí let 2000 až 2010 zdvojnásobení počtu diabetiků se selháváním ledvin. Přitom hemodialýza stojí u jednoho pacienta 800–900 tisíc korun ročně. Jestliže se za dalších 10 let počet diabetiků na hemodialýze opět zdvojnásobí, bude to pro náklady veřejného zdravotního pojištění znamenat zvýšení nákladů o 9 miliard korun.

Kolik můžeme ušetřit my sami ? To si už může nejlépe spočítat každý sám: Ušlý výdělek, jsme-li ještě zaměstnáni Ztrátu času spojenou s návštěvami lékaře Regulační poplatky za vyšetření Úhrady za pobyt v nemocnici (100 Kč = cca Kč/měsíc) Doplatky za léky (cca 200 Kč/měsíc = Kč/rok) Další výdaje ? A kolik ještě můžeme ušetřit tím, že nebudeme po lékařích požadovat, aby nám léky předepisovali do zásoby ? Viz následující příklad z naší denní praxe.

Odpovídá vždy počet balení naši skutečné potřebě ?

Tato hodnota léčiv je už nenávratně zmařena …

Použité zdroje informací: Statistická ročenka ČR 2010 Statistické údaje z ÚZIS 2010 Studijní materiály v oboru Veřejného zdravotnictví, IPVZ Praha Informace z Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment Vlastní poznatky a zkušenosti z praxe