Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY PAMĚŤ

Povahu mám normální až na jednu věc: já si nevzpomínám, zapomínám, nevzpomínám, paměť slouží na pár dní, a pak: spadla klec, já si nevzpomínám, zapomínám, nevzpomínám. (Marek Eben)

Druhy paměti Podle doby uchování informací rozdělujeme paměť na tři základní typy: 1.Senzorická (kolem 1 s.) – paměť, která pracuje při vnímání a zajišťuje souvislé vnímání a kontext. 2.Krátkodobá (15 – 30 s.) 3.Dlouhodobá (několik minut – celý život)

3 fáze paměti U krátkodobé i dlouhodobé paměti můžeme rozlišit tři fáze: 1.Kódování – vnímaný obsah se zaznamená do mozku 2.Uchování – obsah je podržen v paměti (u krátkodobé pravděpodobně cyklickým drážděním určitých struktur mozku, u dlouhodobé vznikem a zapojením nových synapsí) 3.Vybavování – obsah paměti se dostane do vědomí (nebo ho nevědomě použijeme)

Krátkodobá paměť Jeden ze dvou typů kódování: 1.Kódování zrakové (představuji si vnitřním zrakem zapamatovaný obsah) 2.Kódování akustické (v duchu si přeříkávám obsah, který si mám zapamatovat) Obsah krátkodobé paměti je omezen na přibližně 7 položek (  2). Další přidaná položka vymaže vždy tu nejstarší.

Krátkodobá paměť Kapacita krátkodobé paměti se může zvýšit spojováním větších celků do jedné položky (využíváme přitom dlouhodobou paměť), např.: Číslo si můžeme pamatovat jako 11 samostatných číslic, nebo jako tři letopočty 863, 1945, 1848 Jména: Václav, Mirek, Jiří, Petr, Karel, Klaus, Topolánek, Paroubek, Nečas, Schwarzenberk, si můžeme pamatovat jako jednotlivá jména (10 položek) nebo po dvojicích jméno + příjmení (5 položek)

Dlouhodobá paměť Veškerý obsah dlouhodobé paměti přichází z paměti krátkodobé Hlavní proces, jak se z krátkodobé paměti dostane obsah do dlouhodobé je opakování a cvičení (vědomé i nevědomé) Např.: Každý si bezpečně pamatuje, jak vypadá jeho domácnost, cesta domů, jak se jmenujou jeho kamarádi apod. – to vše si trvale (obvykle nevědomě) opakuje

Dlouhodobá paměť Ke kódování běžnému u krátkodobé paměti (tj. zrakovému a akustickému) se přidává třetí: Kódování významu – do paměti si neukládáme zvuk slov ani jednotlivé obrazy, ale smysl zapamatovaného obsahu - je rozdíl mezi tím, jak se učím básničku (doslova, obvykle akusticky) a jak se učím kapitolu z dějepisu (tam si vlastními slovy převyprávím hlavní fakta, která bych měl umět)

Typy dlouhodobé paměti Různé způsoby třídění, my použijeme nejobvyklejší: 1)Deklarativní (explicitní) – obsah můžeme vyjádřit slovy, vědomá paměť pro fakta a události 2a) Sémantická – fakta (školní znalosti) 2b) Epizodická – události 2)Nedeklarativní (implicitní) – různé typy, např.: –procedurální (pohybové dovednosti) –hudební –paměť pro představy –klasické podmiňování (např. automatická reakce na školní zazvonění) – …

Problémy se zapamatováním Můžou být na všech třech úrovních (kódování / uchování / vybavení) dlouhodobé paměti Kódování – obsah se nedostane do dlouhodobé paměti, nedostatek soustředění, málo opakování, rušivé vlivy, … Uchování – zkreslení obsahu (domýšlení, spojení dvou nesouvisejících informací, …), ztráta paměti vlivem poškození mozku (amnézie) Vybavování – stres, nesoustředění, vyrušení, zaměření pozornosti na něco jiného, blok, …

Jak si lépe pamatovat? Základním předpokladem je si obsah důkladně uložit do paměti. K tomu slouží různé metody: Soustředění, zaměření pozornosti, aktivní zpracování obsahu – při výkladu nebo čtení se snažím „být zvědavý“, co se dovím, a slyšené nebo přečtené informace si svými slovy v duchu přeříkávám nebo zapisuji. Rozvedení významu obsahu – obsah zasadím do širších souvislostí, vytvořím si k němu příběh, vytvořím si souvislosti s tím, co už znám

Jak si lépe pamatovat? Vytváření struktury zapamatovaného obsahu – obsah, který si mám zapamatovat, si rozčlením podle nějaké logiky (vnitřní nebo vnější) tak, aby na sebe jednotlivé položky navazovaly a souvisely spolu. Při vybavování mi pak jedna položka evokuje vybavení druhé. Nácvik vybavování – říkám si v duchu nebo nahlas, co jsem se chtěl naučit – podle toho poznám, co už jsem si zapamatoval

Jak si lépe pamatovat? Kritickým okamžikem je vybavování – zejména v situaci, kdy si potřebuji na něco nutně vzpomenout (u zkoušky, heslo do počítače, známá tvář, …) Nepřítel č. 1 je panika, stres, úzkost – při těchto situacích mozek spouští poplachové reakce, jejichž cílem je překonat ohrožení, a všechno ostatní vypíná. Tj. základní předpoklad k úspěšnému vybavování např. u zkoušky je nepropadat panice a nadměrnému stresu.

Jak si lépe pamatovat? Vodítko k vybavení – něco známého, co se mi propojí s obsahem, který si potřebuji vybavit a funguje jako osnova nebo nápověda (např. jsem v obchodě a zapomněl jsem, co mám koupit – mohu v duchu procházet doma ledničku nebo si v duchu představovat, co budu v příštích dnech jíst a podle toho si vzpomenu, co potřebuji koupit) U zkoušení může podobně fungovat mapa, obrázek, vlastní tělo, příběh, …

Emoce a paměť Negativní emoce (strach, úzkost, …) brání vybavování Více a podrobněji si obvykle pamatujeme více emočně nabité události (kladně i záporně) – protože o nich víc přemýšlíme a tím si je víc (nevědomě) ukládáme do paměti Zábleskové vzpomínky – často si pamatujeme detailní okolnosti emočně velmi silné události (teroristický útok 11. září, povodeň 2002, výhra v Naganu, … Traumatické vzpomínky může člověk vytěsnit – tj. vzpomínky jsou v paměti, ale nedostanou se do vědomí

Jak se učit – metoda PQRST P – preview: Stručně projdu celou kapitolu (nadpisy, obrázky) Q – question: Položím si otázky (můžu si je napsat), co bych se chtěl z dané kapitoly dovědět R – read: Přečtu část kapitoly, snažím se najít odpověď na své otázky, můžu si podtrhávat (max 10 – 15% textu), dělat si poznámky S – self recitation: Vlastními slovy se pokouším přeříkat (nejlépe nahlas), co jsem se naučil, přitom kontroluju, zda je to správně T – test: Na závěr se prozkouším z obsahu celé kapitoly.

Jak se učit – „kelímková metoda“ seženu si 4 kelímky nebo jiné nádobky, seřadím je podle míry, kolik toho umím: 1.nic, 2.mám přehled, vím o co jde, 3.z kapitoly umím všechno důležité, 4.umím všechno důležité i zajímavé detaily. všechno, co se potřebuju naučit, rozdělím na dílčí kapitoly přibližně v rozsahu jedné strany A4 každé kapitole dám název, ten napíšu na papírek a dám do prvního kelímku učím se postupně tak, že nejprve přemístím všechny papírky z kelímku 1 do kelímku 2, pak zase všechny do kelímku 3 a nakonec do kelímku 4. do n+1 kelímku můžu dát papírek až potom, co je prázdný n-1 kelímek

7 „hříchů paměti“ 1.„Zapomínání“ – obsah časem zeslábne nebo vymizí z paměti (když se dlouhodobě nepoužívá – např. cizí jazyk, který se někdo učil v mládí ve škole a pak už se s ním nikdy nezabýval) 2.„Roztržitost“ – porucha na rozhraní paměti a pozornosti. Např. někam založíme klíče, brýle, zapomeneme na dohodnutou schůzku apod. (buď se obsah do paměti neuloží, nebo se nevybaví, když to potřebujeme)

7 „hříchů paměti“ 3.„Paměťový blok“ – potíže při vybavování. „Mám to na jazyku, ale nemůžu si za nic na světě vzpomenout“. 4.„Záměna“ – z paměti si vybavíme událost chybně. Např. slyšíme něco vyprávět nebo čteme v novinách a z paměti se nám později chybně vybaví, že se to stalo nám samotným nebo někomu blízkému. 5.„Sugestibilita“ – Zkreslení paměti na základě sugesce: Např. viděl jsem červené auto, všichni tvrdí, že bylo modré, já sám sebe přesvědčím, že bylo modré a prožívám to, jako bych si na to právě vzpomněl.

7 „hříchů paměti“ 6.„Zkreslení“ – své minulé zkušenosti upravujeme podle toho, co víme a čemu věříme dnes. Události jinak interpretujeme, často tak, jak bychom chtěli, aby se staly. 7.„Přetrvávání“ – opakované vybavování nepříjemných vzpomínek (prohra ve sportu, rozchod, hádka, …). Nechci na to myslet, ale pořád se mi to vybavuje.

Použité zdroje a literatura ATKINSON, R. a kol.: Psychologie. 1. vyd., Praha: Viktoria publishing, ISBN X SCHACTER, D., L.: Sedm hříchů paměti. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, ISBN KOUKOLÍK, F: Lidský mozek. 1. vyd., Praha: Portál, ISBN X.

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu OBZORY Autor: Vít Růžička Předmět: Mozek – komunikace – chování Datum: