Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

OBECNÁ MYKOLOGIE (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům) Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ Historický výskyt a teorie o původu hub Stavba houbové.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "OBECNÁ MYKOLOGIE (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům) Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ Historický výskyt a teorie o původu hub Stavba houbové."— Transkript prezentace:

1 OBECNÁ MYKOLOGIE (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům) Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ Historický výskyt a teorie o původu hub Stavba houbové buňky (cytoplazma, organely, jádro a bun. cyklus, bun. stěna) Výživa a obsahové látky hub Vegetativní stélka hub (nemyceliální houby, hyfy, hyfové útvary, pletivné útvary, stélka lišejníků, růst houbové stélky) Rozmnožování hub (vegetativní, nepohlavní, pohlavní) Genetika hub Plodnice hubsporokarpy, askokarpy Plodnice hub (sporokarpy, askokarpy, bazidiokarpy, anatomie plodnic, hymenofor, hymeniální elementy) Spory hub (typy a stavba, šíření a klíčení) Nomenklatura hub Sběr, určování a konzervace hub mykolog MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/

2 PLODNICE HUB SPOROKARPY A PLODNICÍM PODOBNÉ ÚTVARY Dříve než se dostaneme k problematice vlastních plodnic, jejich typů a vlastností, je na místě zmínit sporokarpy – plodnicím podobné útvary, v nichž se tvoří spory u primitivnějších hub a podobných organismů. Známá je tvorba sporokarpů u hlenek (zde se používá i český termín "plodničky" – zdrobnělina tu nevyjadřuje jen rozdíl ve velikosti, ale zejména skutečnost, že u hlenek se nejedná o pravé plodnice): Sporangia vznikají obvykle z menších plazmodií, jedná se o drobné (výška v řádu milimetrů, šířka spíše v desetinách milimetru) stopkaté útvary se "strom- kovitou" strukturou (stopka přechází v kolumelu, z níž se větví vlášení kapilicia).Sporangia Aethalia představují větší (až několik centimetrů v průměru) útvary, kryté na povrchu pevnějším obalem – peridií. Fylogeneticky vzniklo aethalium nahloučením a splynutím sporangií; sporokarpy druhů, které jsou navenek kompaktní, ale uvnitř je ještě znatelné ohraničení původních sporangií, se označují jako pseudoaethalia.Aethaliapseudoaethalia Plazmodiokarpy vznikají z hlavních cytoplazmatických proudů "rozlezlých" plazmodií; po vyschnutí "výplňových" oblastí původního plazmodia zůstává síťovitá struktura (případně může dojít k fragmentaci na více dílčích úseků).Plazmodiokarpy

3 Vlevo: Sporangium Arcyria pomiformis Foto Alain Michaud, /mp/20p?see=I_UARK106&res=640 Vpravo: Pseudoaethalium Tubifera misrosperma Foto Ray Simons, /mp/20p?see=I_UARK504&res=640 Vlevo dole: Aethalia Lycogala epidendrum Foto Martina Vašutová, /atlasy/system/pojmy/aethalium.html Vpravo dole: Plazmodiokarp Hemitrichia serpula Foto Alain Michaud,

4 Nahoře: Makro a detail sporangia Stemonitis fusca a jeho struktury (kolumela, kapilicium). Foto Martina Vašutová, Dole: Pseudoaethalium Tubifera ferruginosa v různých fázích dozrávání. Foto George Barron, Gary Emberger,

5 Plazmodiokarp Hemitrichia serpula, celkový pohled a vlákno kapilicia. Foto Jozef Pavlík, detail.php?obrazok_id= detail.php?obrazok_id= Aethalia Fuligo septica v různých fázích dozrávání. Foto Martina Vašutová, /system/pojmy/aethalium.html/system/pojmy/aethalium.html; foto Alain Michaud (vpravo), /20p?see=I_UARK233&res=640

6 Z vývojového hlediska je významnější tvorba sporokarpů u zástupců vlastních hub v odděleních Zygomycota a Glomeromycota, kde je možné vidět vývojovou návaznost na odvozenější skupiny (aby nedošlo k mýlce, je zde spíše míněn více či méně vzdálený vývojový vztah uvedených skupin, zatímco odvození vzniku plodnic pokročilejších hub ze zmíněných sporokarpů se ve světle výsledků molekulární systematiky nejeví jako pravděpodobné). Zástupce spájivých hub (Zygomycota), tvořící až několik centimetrů velké sporo- karpy, nalezneme v řádu Endogonales:Endogonales zygospory se obalují spletí hyf a vzniká útvar podobný prototheciím u Eurotiales. Vlevo sporokarpy Endogone lactiflua, vpravo E. flammicorona. Foto M. Trappe,

7 Jiný případ najdeme v řádu Glomerales z oddělení Glomeromycota: formování sporokarpů je zde podobné jako vývoj sklerocií, na povrchu se tvoří chlamydospory.Glomeromycota Vlevo: průřez sporokarpem Glomus sinuosum (průměr ± 250 µm). Spory jsou uspořádané kolem středu z hyfového pletiva, celek je kryt peridií. Foto Dirk Redecker, Vpravo: sporokarpy Glomus microcarpus (průměr ± 6 mm). Foto J. Trappe,

8 Pojem plodnice v širším slova smyslu je někdy používán pro různé útvary, které obsahují výtrusorodou vrstvu nebo reprodukční struktury. Vlastní plodnice však nacházíme pouze u některých skupin v oddělení Ascomycota a Basidiomycota. Ascomycota: útvar, nesoucí v sobě vřecka, se obecně nazývá askoma; je možné rozlišit v zásadě dva typy těchto "plodných" útvarů: stroma (již probráno u vegetativních struktur) je sterilní útvar obsahující perithecia – dutinky obsahující vřecka a parafýzy, intersticiální vlákna (vmezeřená do dutiny stromatu) – i když to není zcela přesné, i plodná stromata obsahující perithecia jsou v širším slova smyslu označována jako plodnice; plodnice = askokarp: v pravém slova smyslu takto lze nazvat pouze útvar, který je plektenchymatický a je v něm (nebo na něm) vytvořena výtrusorodá vrstva (rouško).vegetativních struktur Basidiomycota: plodnice = bazidioma (bazidiokarp). Ve striktním výkladu některých autorů je plodnicí pouze útvar, vzniklý v bezprostřední návaznosti na oplození, na které je časově i místně navázán (čemuž odpovídá vývoj askokarpu z oplozeného askogonu, ale již ne postupné zakládání bazidiokarpů na sekundárním myceliu) – zastánci tohoto striktního pojetí hovoří o plodnicích pouze u vřeckatých hub a výtrusonosné struktury stopkovýtrusných hub za plodnice nepovažují. Nejsme tu od toho, abychom dělali arbitry vědeckých sporů, ale z praktických důvodů hovořme nadále i o bazidiokarpech jako o plodnicích.

9 Plodnicím se podobají i útvary, nenesoucí diploidní buňky ve stavu, kdy dochází k meiozi – útvary, na nichž se tvoří konidie (= mitospory), souhrnně označované jako konidiomata (anamorfní "plodnice", např. pyknidy u skupiny Deuteromycota – pro přehled typů konidiomat viz kapitolu o rozmnožování hub). Specifickým příkladem konidiomat jsou korémie – útvary nesoucí na konci odškrcujíci se konidie, které mohou být přítomné i na bazidiomatech (již zmíněná Dendrocollybia racemosa, viz obr. vpravo).rozmnožování hub Dendrocollybia racemosa Týž útvar, fungující zpočátku pro nepohlavní rozmno- žování, může posléze fungovat pro pohlavní. Jako příklad může posloužit stroma XylariaXylaria hypoxylonhypoxylon – nejprve dochází jen k tvorbě bělavých konidií na povrchu, posléze vznikají perithecia ve tmavé spodní části stromatu. Na rozdíl od tvorby "volných" spor (rozuměj na hyfách) tvorba plodnic, makroskopických sporokarpů i jiných pletivných útvarů vyžaduje značný přísun živin a vody, a proto přímo závisí na jejich dostatku v prostředí. Xylaria hypoxylon, stromata /res/col/racemosa.html; foto R.E. Halling

10 PLODNICE VŘECKOVÝTRUSNÝCH HUB Hyfy tvořící plodnice vřeckovýtrusných hub jsou v samém počátku jejich tvorby haploidní; po proběhnutí pohlavního procesu se rozhodující měrou podílejí na jejich vývinu dikaryotické hyfy, označované jako askogenní. Pohlavním procesem je oplození samičích jader v askogonu samčími jádry z anteridia, spermacií nebo v případě tzv. Woroninských hyf jedním jádrem z vegetativní hyfy. Oplození askogonu dává vznik vždy jedné plodnici, pro vytvoření každé plodnice musí proběhnout znova. V určitém místě v plodnici (uvnitř nebo v povrchové vrstvě – podle typu, viz dále) probíhá v koncových buňkách askogenních hyf karyogamie => vznikají diploidní askogenní buňky => z nich pak vznikají vřecka, v nich probíhá meioza => tvroba askospor. Uvedený příklad znázorňuje běžný proces, ale ke vzniku dikaryofáze může dojít i nestandardními cestami – například u smržů se setkáme s různými variantami: – standardní cesta: pohlavní orgány => pohl. proces => vznik dikaryotické buňky; – nevytvoří se pohl. orgány a k dikaryotizaci dojde splynutím somatických buněk; – v prosté somatické buňce dojde k mitóze, ale ne k cytokinezi => dikaryotická b. => dikaryofáze se ale chová ve všech případech úplně stejně => vzniká buňka, v níž po karyogamii a následné meioze dochází k vývinu askospor. Tuto buňku proto definujeme jako vřecko, ať už vzniká jakkoliv (i když nedojde k pohlavnímu procesu).vřecko

11 Podle stavby stěny a způsobu otvírání rozlišujeme typy vřecek: pro(to)tunikátní s jednoduchou stěnou, která se ve zralosti rozpadá nebo zeslizovatí; spory bývají ve vřecku neuspořádané, zatímco u dalších typů jsou obvykle (ne vždy) lineárně uspořádané; unitunikátní s funkčně jednovrstevnou stěnou (složenou z více vrstev, které ovšem při otevírání vřecka vystupují jako jedna kompaktní; podle způsobu otevírání rozlišujeme typ operkulátní (otvírá se víčkem) a inoperkulátní (víčko není vytvořeno, otvírá se pórem nebo štěrbinou); bitunikátní se stavebně nejsložitější stěnou, otvírající se ve dvou krocích: nejprve dojde k otevření vnější vrstvy (exoascus), z níž vyhřezne a prodlouží se vnitřní vrstva stěny (endoascus) => po určité době se otvírá i vnitřní vrstva (bitunikátní vřecka jsou pouze inoperkulátní); specifický případ představují vřecka lecanorového typu, otvírající se taktéž ve dvou krocích (jsou tedy v principu bitunikátní), ale nedochází k vyhřeznutí a prodloužení endoasku. Haploidní vlákna vnikající mezi vyvíjející se vřecka jsou pravé parafýzy. U perithecií nejdeme i další typy vláken:perithecií – vlákna vytvářející se v ostiolu jsou perifýzy – vlákna vyrůstající shora, tvořící se dříve než vřecka, jsou pseudoparafýzy. Růst vřecek a parafýz je u otevřených plodnic (apothecia) pozitivně fototaktický.

12 Nahoře: schéma a průřez prototunik. vřeckem. Vlevo: operkulátní vřecka a detail víčka. Zdroj všech obrázků na této stránce (s výjimkou vpravo nahoře): /CHAP4a.htm /CHAP4a.htm Vpravo dole: detail štěrbiny inoperkulátního vřecka; nahoře: bitunikátní vřecko s vícebun. diktyosporami. Vpravo dole: detail štěrbiny inoperkulátního vřecka; nahoře: bitunikátní vřecko s vícebun. diktyosporami. Schéma vřecek: inoperk. unitunik. a bitunik. /Ascomycota /lab_02b.htm Leptosphaerulina sp.

13 Základní klasifikace typů plodnic vřeckatých hub (= rozdělení na dvě základní skupiny, askohymeniální a askolokulární) je založena na ontogenezi plodnice. Askohymeniální typ: Tvorba plodnice je uvozena oplozením pohlavních orgánů => růst askogenních hyf udržuje krok s vývinem plodnice => současně se zráním plodnice se vytváří výtrusorodá vrstva s vřecky (nemusí jít o pravé askohymenium s parafýzami – např. Eurotium netvoří přímo hymenium, ale je zde askohymeniální vývoj plodnice); u uzavřených typů vřecka vrůstají do vytvářejících se dutin plodnic.Eurotium Vedle nejprimitivnějšího protothecia, které představuje jen spleť hyf obklopující shluk vřecek (není vytvořena pevná stěna) jsou základními typy askohymeniálních plodnic (zároveň nejběžnějšími typy u vřeckatých hub celkově) následující tři: kleistothecium, perithecium a apothecium. protothecia askohymeniálních plodnic T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Karolinum, Praha, 2005.

14 Kleistothecium (kleistokarp) je uzavřená plodnice zcela bez vyúsťovacího otvoru za zralosti askospor. Až na jednu výjimku (padlí – na ty navíc není jednotný pohled, někteří autoři hovoří o erysiphálních peritheciích, i když jde o uzavře- né plodnice) mají kleistotheciální houby prototunikátní vřecka; vřecka uvnitř plodnice nejsou nijak uspořádána, chybějí zde parafýzy.Kleistothecium V užším pojetí je za kleistothecium pokládána jen plodnice s pseudo- parenchymatickou stěnou (příklad Elaphomyces),Elaphomyces Ilustrace Elizabeth Owen, /Exhibitions/Mushroom/English /Illustrations/cleistothecium.html Foto Alena Kubátová, zatímco plodnice s jednodušší stěnou jen ze spletených hyf je označo- vána jako gymnothecium (příklad Eurotium).Eurotium Foto Enzo Musumeci Elaphomyces granulatus Plodnice Eurotium amstelodami (vpravo úsečka = 1 mm) a jejich detail s vřecky. 10 µm

15 Perithecium je lahvicovitá plodnice s jedním vyúsťovacím otvorem (ostiolem). Vřecka jsou uspořádána v roušku = theciu (výtrusorodé vrstvě, též nazývané askohymenium – máme na mysli pravá perithecia u askohymeniálních typů) uvnitř dutiny plodnice a jsou zde přítomna vlákna – parafýzy (na "dně" perithecia, mezi vřecky) a perifýzy (v ostiolu, orientované směrem ven); pravá perithecia mají jen houby s unitunikátními vřecky, ne prototunikátní. Specificitou perithecií je u řady druhů zasazení do okolní houbové stélky (často do pletivných útvarů typu stromat).Perithecium Ilustr. Elizabeth Owen, /Exhibitions/Mushroom/English /Illustrations/perithecium.html Zdroj: T.E. Johnson in Genetics 88: 27-47; /content/88/1/27.full.pdf Zdroj: F. Trail et R. Common in Mycologia 92: ; /lessons/fungi/ascomycetes/Pages/Fusarium.aspx perifýzy Neurospora sp. vřecka Gibberella zeae V peritheciích r. 0phiostoma prochází ostiolum dlouhým rostrem.

16 Apothecium je plodnice s rouškem na povrchu, její tvorba je taktéž spojena s askohymeniálními typy s unitunikátními vřecky (operkulátní nebo inoperkulátní; výjimkou jsou lišejníky řádu Caliciales, kde se stěny vřecek rozpadají a za zralosti neexistují – jsou primárně prototunikátní?). Apothecia mají dužnatou konzistenci a značnou tvarovou i barevnou rozmanitost. Na apotheciu odlišujeme okrajovou partii, kde se vřecka netvoří – excipulum.Apothecium na povrchu excipulum dřeň (medulla) 1 - hypothecium parafýzy askospory vřecka R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled českjoslovenských hub. Academia, Praha, Vpravo: řez theciem (hymeniem) Peziza sp. /~jcclark/classes/bot125/resource /graphics/asc_pez_asci.html Detail rouška (thecium či hymenium): Vlevo: Peziza micropus Foto Jar. Malý, /rasnatka-kratkonoha-fotografie-7089.html

17 Ilustrace a foto: Heino Lepp a Murray Fagg (Morchella), /fungi/two-cup.html Tvarové modifikace apothecií (černě vyznačené rouško): nahoře Leotia lubrica, Geoglossum sp., dole Cyttaria gunnii, Morchella elata Vlevo: Ascobolus furfuraceus Foto George Barron, /%7Egbarron/MISCELLANEOUS/ascobolu.htm Foto Lukáš Jurek

18 Specifické plodnice mají podzemky (dříve dávány všechny do řádu Tuberales, dnes již ne) – plodnice lanýžů (označována též jako tuberothecium) je odvozena od apothecií, která se přizpůsobením hypogeickým podmínkám postupně uzavřela; naproti tomu Elaphomyces má primární kleistokarp (= kleistothecium) s prototunikátními vřecky.lanýžůElaphomyces Foto dole: Tuber aestivum Foto vlevo: Genea intermedia Foto vpravo: Geopora cooperi

19 Lišejníky s perithecii se označují jako pyrenokarpní (u lišejníků bývá perithecium nasazeno na krčku zvaném involucrum), s apothecii jako gymnokarpní (pro řád Lecanorales je charakteristické epithecium – vrstvička na povrchu apothecia tvořená koncovými partiemi parafýz). Pyrenula pseudobufonia, ústí perithecií Foto Ed Uebel, Xanthoria parietina, apothecia

20 Askolokulární typ: Tvorba plodného útvaru je odvozena vegetativní cestou – nejprve se vytvoří askostroma a teprve potom v něm vznikají pohlavní orgány a následně askogenní hyfy => v těchto stromatických útvarech se dodatečně lyzogenní cestou vytvářejí dutinky (loculi) a do nich vrůstají vřecka. Haploidní vlákna prorůstající mezi vřecka jsou obdobou vláken u askohymeniálních typů: mezi vřecky najdeme parafyzoidy, případně v ostiolu perifyzoidy. Houby s askolokulárním vývo- jem plodnic obvykle vytvářejí bitunikátní vřecka (neplatí ale u všech skupin, např. Rhytisma- tales mají askolokulární vývin a přitom unitunikátní vřecka, naopak mezi Verrucariales jsou známy askohymeniální druhy s bitunikátními vřecky). Pojem pseudothecium bývá používán jako obecný termín pro askolokulární plodnici (resp. stroma) s jednou dutinou (unilo- kulární); můžeme se s ním však setkat i ve významu synonym- ním např. k pseudoperitheciu. T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Karolinum, Praha, 2005.

21 Pseudoperithecium je kulovitý útvar, jehož strop se rozrušuje a vzniká tam otvor; mohou a nemusí být vytvořeny pseudoparafýzy.Pseudoperithecium Modifikacemi pseudoperithecia jsou thyriothecium (plochý útvar s jedním nebo větším počtem otvorů) a myriothecium – uzavřený útvar s dutinami v různé výšce (vyskytuje se u tropických zástupců).myriothecium Foto vpravo: Pseudoperithecium Venturia inaequalis Hysterothecium je protáhlé askoma s vřecky uspořádanými v theciu, puká podélnou štěrbinou (různými autory uváděné též jako forma pseudoapothecia nebo pseudoperithecia); vyskytuje se u hub askohymeniálních s unitunikátními vřecky (např. Phacidiaceae), askolokulárních s unitunikátními vřecky (Rhytismataceae) i askolokulárních s bitunikátními vřecky.Hysterothecium Pseudoapothecium (vzniká též u Phacidiaceae) je tvořeno jednou dutinou, jejíž stropní část ("víčko") se odklopí nebo roztrhne (otevírá se ne jednou štěrbinou, ale jako když loupeme pomeranč "do hvězdy").Pseudoapothecium Hysterothecia Lophodermium sp. /walla/images/hystero2.jpg


Stáhnout ppt "OBECNÁ MYKOLOGIE (místy se zvláštním zřetelem k makromycetům) Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ Historický výskyt a teorie o původu hub Stavba houbové."

Podobné prezentace


Reklamy Google