Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Základní principy anatomického názvosloví Rembrandt: Hodina anatomie doktora Tulpa, 1632, galerie Mauritshuis, Haag.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Základní principy anatomického názvosloví Rembrandt: Hodina anatomie doktora Tulpa, 1632, galerie Mauritshuis, Haag."— Transkript prezentace:

1 Základní principy anatomického názvosloví Rembrandt: Hodina anatomie doktora Tulpa, 1632, galerie Mauritshuis, Haag

2 Historie anatomického názvosloví Počátky anatomického názvosloví lze hledat v dílech starých řeckých a římských lékařů (Hippokratés, 5. st. př.n.l.; Galénos, 2. st. n.l.). Počátky anatomického názvosloví lze hledat v dílech starých řeckých a římských lékařů (Hippokratés, 5. st. př.n.l.; Galénos, 2. st. n.l.). Základy moderního anatomického názvosloví položili: Základy moderního anatomického názvosloví položili: Jacques Dubois (lat. Jacobus Sylvius) Jacques Dubois (lat. Jacobus Sylvius) 1478 – – 1555 Kostem ponechává stará řecká označení, zavedená Hippokratem a Galénem, vytváří však zcela nové latinské termíny pro svaly, cévy a nervy. Kostem ponechává stará řecká označení, zavedená Hippokratem a Galénem, vytváří však zcela nové latinské termíny pro svaly, cévy a nervy. Andreas van Wesel (lat. Andreas Vesalius) Andreas van Wesel (lat. Andreas Vesalius) 1514 – – 1564 Vydal dílo De corporis humani fabrica libri septem (Sedmi knih o ustrojení lidkého těla), ve kterém pojmenovává všechny části lidského těla výhradně latinsky. Vydal dílo De corporis humani fabrica libri septem (Sedmi knih o ustrojení lidkého těla), ve kterém pojmenovává všechny části lidského těla výhradně latinsky. Gaspard (Caspar) Bauhin (vysl. bóen) Gaspard (Caspar) Bauhin (vysl. bóen) 1560 – – 1624 Zavedl přesný systém popisu anatomických struktur. Zavedl přesný systém popisu anatomických struktur.

3 Andreas Vesalius, portrét in: Andreae Vesalii Bruxellensis, invictissimi Caroli V. Imperatoris medici, de humani corporis fabrica libri septem. (Basileae, per Ioannem Oporinum [1555]).

4 Historie anatomického názvosloví Pro anatomickou terminologii se tedy jako základní jazyk prosadila latina. Pro anatomickou terminologii se tedy jako základní jazyk prosadila latina. Až do konce 19. st. je anatomické názvosloví značně rozvolněno, chybí jeho kodifikace. Odhaduje se, že na konci 19. st. existovalo přibližně anatomických termínů, které však popisovaly asi jen 5 – 6 tisíc anatomických struktur. Až do konce 19. st. je anatomické názvosloví značně rozvolněno, chybí jeho kodifikace. Odhaduje se, že na konci 19. st. existovalo přibližně anatomických termínů, které však popisovaly asi jen 5 – 6 tisíc anatomických struktur. Pokusy o kodifikaci anatomického názvosloví: Pokusy o kodifikaci anatomického názvosloví: 1895 – Basilejské anatomické názvosloví (Basiliensia Nomina Anatomica; BNA). Toto názvosloví však nebylo přijato celosvětově, užívalo se jen v německy mluvících zemích, Skandinávii, Itálii, USA, Velké Británii a Japonsku – Basilejské anatomické názvosloví (Basiliensia Nomina Anatomica; BNA). Toto názvosloví však nebylo přijato celosvětově, užívalo se jen v německy mluvících zemích, Skandinávii, Itálii, USA, Velké Británii a Japonsku – Jenské anatomické názvosloví (Jenaiensia Nomina Anatomica; JNA nebo INA). Jedná se o revizi BNA – Jenské anatomické názvosloví (Jenaiensia Nomina Anatomica; JNA nebo INA). Jedná se o revizi BNA – Pařížské anatomické názvosloví (Parisiensia Nomina Anatomica; PNA). Přijato téměř ve všech zemích světa a platí dodnes, pouze čas od času dochází k drobným úpravám, k poslední revizi došlo v roce – Pařížské anatomické názvosloví (Parisiensia Nomina Anatomica; PNA). Přijato téměř ve všech zemích světa a platí dodnes, pouze čas od času dochází k drobným úpravám, k poslední revizi došlo v roce 1998.

5 Poslední úprava Pařížského anatomického názvosloví: Terminologia Anatomica. Stuttgart, Thieme Verlag, 1998.

6 Základní principy anatomického názvosloví Nejprve je třeba osvětlit, proč se tento kurz věnuje primárně anatomické terminologii: Nejprve je třeba osvětlit, proč se tento kurz věnuje primárně anatomické terminologii: Anatomie je lékařský obor, v jehož názvosloví nejlépe funguje (byť v omezené míře) systém latinské gramatiky – setkáváme se zde s tvořením množného čísla a se skloňováním. Anatomie je lékařský obor, v jehož názvosloví nejlépe funguje (byť v omezené míře) systém latinské gramatiky – setkáváme se zde s tvořením množného čísla a se skloňováním. Anatomie je důležitý preklinický obor, který je na lékařských fakultách studován v prvních ročnících souběžně s úvodem do lékařské terminologie. Anatomie je důležitý preklinický obor, který je na lékařských fakultách studován v prvních ročnících souběžně s úvodem do lékařské terminologie. Pochopení základních principů anatomického názvosloví, tj. lingvistický vhled, velmi usnadní studium vlastní anatomie. Pochopení základních principů anatomického názvosloví, tj. lingvistický vhled, velmi usnadní studium vlastní anatomie.

7 Základní principy anatomického názvosloví Základní principy anatomického názvosloví budeme nejprve sledovat na základě češtiny. Základní principy anatomického názvosloví budeme nejprve sledovat na základě češtiny. Pochopíme-li systém v češtině, snadno ho přeneseme do latiny, protože systém latinské gramatiky je češtině velmi podobný. Pochopíme-li systém v češtině, snadno ho přeneseme do latiny, protože systém latinské gramatiky je češtině velmi podobný. Varování: Pokud v této fázi, kdy budeme pracovat pouze s češtinou, systém nepochopíme, nemůže pochopit další výklad. Varování: Pokud v této fázi, kdy budeme pracovat pouze s češtinou, systém nepochopíme, nemůže pochopit další výklad.

8 Základní principy anatomického názvosloví Základem pojmenování nějaké věci či osoby je podstatné jméno neboli substantivum. Základem pojmenování nějaké věci či osoby je podstatné jméno neboli substantivum. Toto substantivum je v 1. pádě neboli nominativu. Pokud označuje jednu věc či osobu, je v čísle jednotném neboli singuláru, označuje-li více věcí nebo osob, je v čísle množném neboli plurálu. Toto substantivum je v 1. pádě neboli nominativu. Pokud označuje jednu věc či osobu, je v čísle jednotném neboli singuláru, označuje-li více věcí nebo osob, je v čísle množném neboli plurálu. SUBSTANTIVUM

9 Základní principy anatomického názvosloví Příkladem takového substantiva budiž slovo „krček“: Příkladem takového substantiva budiž slovo „krček“: Toto slovo je v nominativu, a protože označuje jen jednu věc, je v singuláru. Toto slovo je v nominativu, a protože označuje jen jednu věc, je v singuláru. KRČEK

10 Základní principy anatomického názvosloví Pouhé substantivum je pro přesné anatomické určení většinou nedostatečné a příliš obecné. Pouhé substantivum je pro přesné anatomické určení většinou nedostatečné a příliš obecné. Například „krčků“ je v těle několik. Například „krčků“ je v těle několik. Přichází tedy potřeba výchozí substantivum nějak blíže určit (specifikovat). Přichází tedy potřeba výchozí substantivum nějak blíže určit (specifikovat). Blíže substantivum určíme (specifikujeme), pokud k němu přidáme další slovo. Blíže substantivum určíme (specifikujeme), pokud k němu přidáme další slovo. Máme dvě možnosti specifikace: Máme dvě možnosti specifikace: a) Pomocí přídavného jména neboli adjektiva. Řekneme např., že se jedná o krček chirurgický. Všimněme si, že adjektivum odpovídá na otázku „jaký?“ – jaký krček? – chirurgický. a) Pomocí přídavného jména neboli adjektiva. Řekneme např., že se jedná o krček chirurgický. Všimněme si, že adjektivum odpovídá na otázku „jaký?“ – jaký krček? – chirurgický. b) K výchozímu substantivu přidáme další substantivum. Řekneme např., že se jedná o krček femuru (stehenní kosti). Všimněme si, že druhé substantivum odpovídá na otázku „koho, čeho?“ – krček čeho? – krček femuru. b) K výchozímu substantivu přidáme další substantivum. Řekneme např., že se jedná o krček femuru (stehenní kosti). Všimněme si, že druhé substantivum odpovídá na otázku „koho, čeho?“ – krček čeho? – krček femuru. Oba dva typy specifikátorů /a) pomocí adjektiva, b) pomocí dalšího substantiva/ nazýváme přívlastky, protože vyjadřují vlastnosti výchozího substantiva. Oba dva typy specifikátorů /a) pomocí adjektiva, b) pomocí dalšího substantiva/ nazýváme přívlastky, protože vyjadřují vlastnosti výchozího substantiva.

11 Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem shodným První situace (a) by schematicky vypadala takto: První situace (a) by schematicky vypadala takto: Připomeňme si, že substantivum krček je v nominativu singuláru. Připomeňme si, že substantivum krček je v nominativu singuláru. Položme si nyní otázku: V jakém pádě, čísle a rodě je adjektivum „chirurgický“? Položme si nyní otázku: V jakém pádě, čísle a rodě je adjektivum „chirurgický“? Odpověď: Adjektivum „chirurgický“ je v nominativu singuláru a v rodě mužském neboli maskulinu. Odpověď: Adjektivum „chirurgický“ je v nominativu singuláru a v rodě mužském neboli maskulinu. Všimněme si tedy, že adjektivum „chirurgický je ve stejném pádě, čísle a rodě jako řídící substantivum „krček“. Všimněme si tedy, že adjektivum „chirurgický je ve stejném pádě, čísle a rodě jako řídící substantivum „krček“. Platí tedy následující pravidlo: Platí tedy následující pravidlo: KRČEK CHIRURGICKÝ  Adjektivum se shoduje s řídícím substantivem vždy v pádě, čísle a rodě.

12 Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem shodným Protože se takové adjektivum shoduje s řídícím substantivem v pádě, čísle a rodě, nazýváme jej přívlastek shodný Protože se takové adjektivum shoduje s řídícím substantivem v pádě, čísle a rodě, nazýváme jej přívlastek shodný Převeďme probrané schéma (a) do latiny: Převeďme probrané schéma (a) do latiny: V tuto chvíli není potřeba, abychom latinské verzi plně rozuměli. V tuto chvíli není potřeba, abychom latinské verzi plně rozuměli. Bude stačit, pokud si uvědomíme, že latinská verze se řídí stejnými zákonitostmi jako verze česká, tedy: Bude stačit, pokud si uvědomíme, že latinská verze se řídí stejnými zákonitostmi jako verze česká, tedy: Adjektivum „chīrūrgicum“ je v nominativu. Adjektivum „chīrūrgicum“ je v nominativu. S řídícím substantivem se shoduje v pádě, čísle a rodě. S řídícím substantivem se shoduje v pádě, čísle a rodě. COLLUM CHIRURGICUM 

13 Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem neshodným Druhá situace (b) bude schematicky vypadat takto: Druhá situace (b) bude schematicky vypadat takto: Řídící substantivum „krček“ je dále specifikováno druhým substantivem „femur“. Řídící substantivum „krček“ je dále specifikováno druhým substantivem „femur“. Substantivum „krček“ je v nominativu, v jakém pádě je ale „femur“? Substantivum „krček“ je v nominativu, v jakém pádě je ale „femur“? Odpověď: v 2. pádě neboli genitivu, odpovídá zde na otázku „koho, čeho?“. Odpověď: v 2. pádě neboli genitivu, odpovídá zde na otázku „koho, čeho?“. Platí tedy následující pravidlo: Platí tedy následující pravidlo: KRČEK FEMURU  Je-li substantivum (I) specifikováno dalším substantivem (II), je toto substantivum (II) vždy v genitivu.

14 Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem neshodným Všimněme si, že druhé substantivum (v našem případě femur) se s řídícím substantivem neshoduje v pádě (a nemusí se shodovat ani v čísle a rodě), takové substantivum tedy nazýváme přívlastek neshodný. Všimněme si, že druhé substantivum (v našem případě femur) se s řídícím substantivem neshoduje v pádě (a nemusí se shodovat ani v čísle a rodě), takové substantivum tedy nazýváme přívlastek neshodný. Opět převeďme probrané schéma (b) do latiny: Opět převeďme probrané schéma (b) do latiny: Není potřeba latinské verzi zcela rozumět. Není potřeba latinské verzi zcela rozumět. Opět postačí uvědomit si, že latinská verze se řídí naprosto stejnými zákonitostmi jako verze česká, tedy: Opět postačí uvědomit si, že latinská verze se řídí naprosto stejnými zákonitostmi jako verze česká, tedy: Substantivum „collum“ je v nominativu, substantivum femur je v genitivu, což se projevuje jeho jiným tvarem: nom. femur, gen.: femoris. Substantivum „collum“ je v nominativu, substantivum femur je v genitivu, což se projevuje jeho jiným tvarem: nom. femur, gen.: femoris. COLLUM FEMORIS 

15 Základní principy anatomického názvosloví Příklad kombinované konstrukce s přívlastkem shodným i neshodným Výchozí substantivum lze specifikovat zároveň přívlastkem shodným i neshodným. Výchozí substantivum lze specifikovat zároveň přívlastkem shodným i neshodným. Představme si substantivum: „přepážka“. Představme si substantivum: „přepážka“. Toto substantivum budeme specifikovat: Toto substantivum budeme specifikovat: a) adjektivem: „kostěná“, přívlastek shodný; a) adjektivem: „kostěná“, přívlastek shodný; b) substantivem: „nos“, přívlastek neshodný. b) substantivem: „nos“, přívlastek neshodný. Schematicky bude spojení vypadat takto: Schematicky bude spojení vypadat takto: PŘEPÁŽKA NOSU KOSTĚNÁ  

16 Základní principy anatomického názvosloví Příklad kombinované konstrukce s přívlastkem shodným i neshodným Okomentujeme si předchozí schéma: Okomentujeme si předchozí schéma: Substantivum „přepážka“ je v nominativu singuláru, rodu ženského neboli feminina. (Pozor: Pracujeme zde s českým slovem „přepážka“, které je v češtině rodu ženského, latinský ekvivalent „septum“ je však rodu středního /neutrum/. Podobně i v následujících příkladech nemusí rod českého substantiva odpovídat rodu substantiva latinského.) Substantivum „přepážka“ je v nominativu singuláru, rodu ženského neboli feminina. (Pozor: Pracujeme zde s českým slovem „přepážka“, které je v češtině rodu ženského, latinský ekvivalent „septum“ je však rodu středního /neutrum/. Podobně i v následujících příkladech nemusí rod českého substantiva odpovídat rodu substantiva latinského.) Adjektivum „kostěná“ (přívlastek shodný), které ho specifikuje, proto musí být také v nominativu singuláru a musí to být také femininum. Adjektivum „kostěná“ (přívlastek shodný), které ho specifikuje, proto musí být také v nominativu singuláru a musí to být také femininum. Druhé substantivum „nos“ (přívlastek neshodný), které rovněž specifikuje řídící substantivum „přepážka“, musí být v genitivu. Můžeme se na něj zeptat: čeho přepážka – přepážka nosu. Druhé substantivum „nos“ (přívlastek neshodný), které rovněž specifikuje řídící substantivum „přepážka“, musí být v genitivu. Můžeme se na něj zeptat: čeho přepážka – přepážka nosu. Jen pro zajímavost si uveďme tento termín v latinském znění, mějme na vědomí, že zde platí stejná pravidla jako v češtině: Jen pro zajímavost si uveďme tento termín v latinském znění, mějme na vědomí, že zde platí stejná pravidla jako v češtině: Sēptum nāsī osseum Sēptum nāsī osseum

17 Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (I) Struktura anatomického termínu však může být složitější než tomu bylo v předchozích ukázkách. Struktura anatomického termínu však může být složitější než tomu bylo v předchozích ukázkách. Přívlastky totiž mohou mít své vlastní přívlastky, a tak se může struktura anatomického termínu různě „větvit“. Přívlastky totiž mohou mít své vlastní přívlastky, a tak se může struktura anatomického termínu různě „větvit“. Vyjděme z již známého schématu: Vyjděme z již známého schématu: KRČEK FEMURU 

18 Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (I) Představme si, že budeme chtít dodat, že se jedná o femur levý. Jinými slovy: substantivum „femur“ budeme dále specifikovat adjektivem „levý“. Toto adjektivum se pak stává přívlastkem shodným ke slovu femur. Představme si, že budeme chtít dodat, že se jedná o femur levý. Jinými slovy: substantivum „femur“ budeme dále specifikovat adjektivem „levý“. Toto adjektivum se pak stává přívlastkem shodným ke slovu femur. Schéma pak bude vypadat následovně: Schéma pak bude vypadat následovně: Otázka: V jakém pádě, čísle a rodě bude adjektivum „levý“? Otázka: V jakém pádě, čísle a rodě bude adjektivum „levý“? Odpověď: Adjektivum „levý“ je přívlastkem shodným k substantivu „femur“, proto se s ním musí podle pravidel o přívlastku shodném shodovat v pádě, čísle a rodě, bude tedy v genitivu singuláru a bude to maskulinum. Odpověď: Adjektivum „levý“ je přívlastkem shodným k substantivu „femur“, proto se s ním musí podle pravidel o přívlastku shodném shodovat v pádě, čísle a rodě, bude tedy v genitivu singuláru a bude to maskulinum. Kdybychom nechali adjektivum „levý“ v nominativu, výraz by neříkal: „krček levého femuru“, ale „levý krček femuru“ – což by nedávalo smysl, protože femur má krček pouze jeden. Kdybychom nechali adjektivum „levý“ v nominativu, výraz by neříkal: „krček levého femuru“, ale „levý krček femuru“ – což by nedávalo smysl, protože femur má krček pouze jeden. Pro zajímavost si uveďme toto spojení v latině: Pro zajímavost si uveďme toto spojení v latině: collum femoris sinistrī collum femoris sinistrī FEMURU LEVÉHO KRČEK  

19 Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (II) Jinou strukturu pozorujeme u výrazu „vnitřní týlní hřeben“. Jinou strukturu pozorujeme u výrazu „vnitřní týlní hřeben“. Jedná se o výraz složený z jednoho substantiva „hřeben“, které je blíže určeno dvěma adjektivy „týlní“ a „vnitřní“. Jedná se o výraz složený z jednoho substantiva „hřeben“, které je blíže určeno dvěma adjektivy „týlní“ a „vnitřní“. Schéma vypadá takto: Schéma vypadá takto: Komentář ke schématu: Substantivum „hřeben“ je specifikováno dvěma adjektivy (přívlastky shodnými), tzn. obě dvě adjektiva musejí být v nominativu singuláru a musejí to být maskulina. Komentář ke schématu: Substantivum „hřeben“ je specifikováno dvěma adjektivy (přívlastky shodnými), tzn. obě dvě adjektiva musejí být v nominativu singuláru a musejí to být maskulina. Pro zajímavost uveďme latinskou podobu výrazu: Pro zajímavost uveďme latinskou podobu výrazu: crista occipitālis interna crista occipitālis interna TÝLNÍ VNITŘNÍ HŘEBEN  

20 Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (III) Posledním příkladem je spojení „volná část horní končetiny“. Posledním příkladem je spojení „volná část horní končetiny“. Jedná se o výraz složený ze dvou substantiv „část“ a „končetina“ a ze dvou adjektiv „volná“ a „horní“. Jedná se o výraz složený ze dvou substantiv „část“ a „končetina“ a ze dvou adjektiv „volná“ a „horní“. Adjektivum „volná“ blíže určuje substantivum „část“, adjektivum „horní“ specifikuje substantivum končetina. Adjektivum „volná“ blíže určuje substantivum „část“, adjektivum „horní“ specifikuje substantivum končetina. Schéma bude vypadat takto: Schéma bude vypadat takto: VOLNÁ HORNÍ ČÁST KONČETINY   

21 Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (III) Komentář ke schématu: Výchozí substantivum „část“ je specifikováno přívlastkem shodným (adjektivem) „volná“ a zároveň přívlastkem neshodným (substantivem) „končetina“ – proto je končetina v genitivu. Substantivum „končetina“ je dále specifikováno svým vlastním přívlastkem shodným „horní“. Komentář ke schématu: Výchozí substantivum „část“ je specifikováno přívlastkem shodným (adjektivem) „volná“ a zároveň přívlastkem neshodným (substantivem) „končetina“ – proto je končetina v genitivu. Substantivum „končetina“ je dále specifikováno svým vlastním přívlastkem shodným „horní“. Jmenné kategorie užitých slov jsou následující: Jmenné kategorie užitých slov jsou následující: část – nominativ singuláru, femininum část – nominativ singuláru, femininum volná – nominativ singuláru, femininum volná – nominativ singuláru, femininum končetiny – genitiv singuláru, femininum končetiny – genitiv singuláru, femininum horní – genitiv singuláru, femininum horní – genitiv singuláru, femininum Pro zajímavost uveďme latinskou podobu výrazu: Pro zajímavost uveďme latinskou podobu výrazu: pars lībera membrī superiōris pars lībera membrī superiōris

22 Základní principy anatomického názvosloví Shrnutí Poznali jsme, že anatomické názvosloví pracuje se substantivy, které je možno dále specifikovat: Poznali jsme, že anatomické názvosloví pracuje se substantivy, které je možno dále specifikovat: adjektivem (popř. řadovou číslovkou – např. „pátý obratel“), které se s řídícím substantivem shoduje v pádě, čísle a rodě – přívlastek shodný; adjektivem (popř. řadovou číslovkou – např. „pátý obratel“), které se s řídícím substantivem shoduje v pádě, čísle a rodě – přívlastek shodný; dalším substantivem, které je vždy v genitivu (2. pádě) – přívlastek neshodný dalším substantivem, které je vždy v genitivu (2. pádě) – přívlastek neshodný Substantivum v genitivu může být dále specifikováno ať už adjektivem, které v tomto případě musí být v genitivu (shoduje se se svým substantivem), nebo dalším substantivem, které je jako přívlastek neshodný vždy v genitivu. Substantivum v genitivu může být dále specifikováno ať už adjektivem, které v tomto případě musí být v genitivu (shoduje se se svým substantivem), nebo dalším substantivem, které je jako přívlastek neshodný vždy v genitivu. Z toho vyplývá: Pro účely anatomické terminologie stačí seznámit se se substantivy a adjektivy (řadovými číslovkami), které se budou objevovat pouze v nominativu a genitivu (1. a 2. pádě) – na tyto dva pády se tedy můžeme omezit (přestože latina má pádů šest). Přirozeně však budeme muset rozlišovat singulár (jednotné číslo) a plurál (množné číslo), protože řada termínů bude označovat větší počet: Z toho vyplývá: Pro účely anatomické terminologie stačí seznámit se se substantivy a adjektivy (řadovými číslovkami), které se budou objevovat pouze v nominativu a genitivu (1. a 2. pádě) – na tyto dva pády se tedy můžeme omezit (přestože latina má pádů šest). Přirozeně však budeme muset rozlišovat singulár (jednotné číslo) a plurál (množné číslo), protože řada termínů bude označovat větší počet: Např. ve spojení „svaly zad“ – budou „svaly“ v nominativu plurálu, nebo ve spojení „ohybač prstů“ – bude ohybač v nominativu singuláru /je jeden/, zatímco „prsty“ v genitivu plurálu /je jich více). Např. ve spojení „svaly zad“ – budou „svaly“ v nominativu plurálu, nebo ve spojení „ohybač prstů“ – bude ohybač v nominativu singuláru /je jeden/, zatímco „prsty“ v genitivu plurálu /je jich více).

23 Základní principy anatomického názvosloví Důležité pojmy V předchozím výkladu jsme poznali několik důležitých pojmů, shrňme si je a uveďme i jejich zkratky, které budou užívány v dalších textech. V předchozím výkladu jsme poznali několik důležitých pojmů, shrňme si je a uveďme i jejich zkratky, které budou užívány v dalších textech. Odborné jazykové termíny, vycházející z latiny, je třeba dobře ovládnout, protože budeme pracovat výhradně s nimi, tzn. již nezazní „jednotné číslo“, ale pouze „singulár“ nebo „sg.“ Odborné jazykové termíny, vycházející z latiny, je třeba dobře ovládnout, protože budeme pracovat výhradně s nimi, tzn. již nezazní „jednotné číslo“, ale pouze „singulár“ nebo „sg.“ český termínodborný termínzkratka podstatné jménosubstantivumsubst. přídavné jménoadjektivumadj. 1. pádnominativnom. 2. pádgenitivgen. číslo jednotnésingulársg. číslo množnéplurálpl. rod mužskýmaskulinumm. rod ženskýfemininumf. rod středníneutrumn.


Stáhnout ppt "Základní principy anatomického názvosloví Rembrandt: Hodina anatomie doktora Tulpa, 1632, galerie Mauritshuis, Haag."

Podobné prezentace


Reklamy Google