Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Základy politologie Úvod do politologie DEMOKRACIE.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Základy politologie Úvod do politologie DEMOKRACIE."— Transkript prezentace:

1 Základy politologie Úvod do politologie DEMOKRACIE

2  Z řečtiny „vláda lidu“  Démos = lid  Kratein = vládnout  Abraham Lincoln o demokracii (1863, projev v Gettysburgu):  Je to „vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“  Vláda lidu = vládne se souhlasem lidu  Kdo je to lid?  V současnosti dospělí občané, kteří jsou si rovni  Politická rovnost = každý jednotlivec má ve společnosti stejnou váhu.  „jeden člověk, jeden hlas; jeden hlas, jedna hodnota“ DEMOKRACIE

3  Vláda prostřednictvím lidu = lidé se účastní procesu vládnutí  Jakým způsobem?  Přímo → přímá demokracie  Prostřednictvím volených zástupců → zastupitelská demokracie  Vláda pro lid = Cílem vlády je zajištění obecného blaha všech členů společenství DEMOKRACIE

4  Robert A. Dahl - Demokracie a její kritici  Tři transformace demokracie 1.Klasická demokracie – Atény (5.-4.století př.Kr.), přímá 2.Zastupitelská demokracie – USA, Evropa (především západní) od 18. století  Spojená se vznikem národního státu (velké jednotky – zastupitelský princip)  Prosazení omezení vlády (systém brzd a protivah) → vznik republik + transformace absolutní monarchie v konstituční  Rozšiřování volebního práva  Liberální demokracie VÝVOJ DEMOKRATICKÉ FORMY VLÁDY

5 3.Transformace demokratické formy vlády na přelomu 20. a 21. století  Rozšíření demokracie ve světě, ale podstatné rozdíly mezi jednotlivými státy (proliferace pojmu demokracie, proto Dahl prosazuje pojem polyarchie pro současné liberální demokracie)  Výzvy:  Neliberální demokracie x liberální demokracie  Rozvoj a prohloubení demokracie v liberálních demokraciích (střet liberální složky demokracie – práva a svobody občanů se současnými výzvami – bezpečnost, rozvoj informačních technologií)  Demokratizace nadnárodních struktur – globální demokracie VÝVOJ DEMOKRATICKÉ FORMY VLÁDY

6 PRVNÍ TRANSFORMACE KLASICKÁ DEMOKRACIE  Atributy:  Politická rovnost občanů  Přímá účast občanů na vládě  Volba do veřejných funkcí shromážděním nebo losem  Krátká funkční období – obvykle 1 rok  Malé homogenní městské státy  Omezené občanství na muže nad 20 let, jejichž rodiče byli Atéňané  Mimo ženy, otroci a cizinci  Z asi obyvatel Atén mělo občanství jen

7 KRITIKA DEMOKRACIE  Platón a Aristoteles  Demokracie = špatná forma vlády  Platón:  Demokracie je vláda chudých, kde každý si může dělat co chce → nevládne zde zákon  Vede k anarchii a ta k tyranii  Neuznává svobodu a rovnost → přirozená je nerovnost lidí, proto by občané neměli mít stejná práva  Nejlepší formou vlády je monarchie nebo aristokracie

8 KRITIKA DEMOKRACIE  Aristoteles  První typologie politických režimů (podle počtu vládců a v zájmu koho vládne)  Dobré režimy: monarchie, aristokracie a políteiá.  Špatné režimy: tyranie, oligarchie, demokracie  Demokracie: Vláda chudých v zájmu chudých  Negativní hodnocení Platóna a Aristotela převážilo až do 18. století, taktéž spojení demokracie pouze s přímou účastí občanů na vládě

9  předchůdcem klasického republikánského proudu byl Marcus Tulius Cicero:  důraz na občanské ctnosti – stát dobře funguje, pokud se na jeho správě podílí ti nejlepší (morální hodnoty)  stát = morální komunita  Důraz na vládu zákon – lidé, kteří jsou poslušni zákonu, jsou svobodní KLASICKÝ REPUBLIKANISMUS

10  Představitelem klasického republikanismu je Nicolo Machiavelli:  Důraz na politickou svobodu obce (politickou činnost občanů), která je základem její prosperity  Svobodná obec byla taková, která byla nezávislá – tj. nebyla podřízena zvnějšku nějakou říší, ale ani zevnitř tyranem, byla samosprávná, podléhala jen vlastním autoritám  Vláda zákona, který je spravedlivý, tj. měří všem stejně. Obec je nesvobodná, pokud je zákon deformován ve prospěch jedince nebo skupiny jedinců.  Legitimní zákony musely vycházet z vůle lidu, nicméně to neznamenalo, že by musely být přímo schváleny občany - v republikách se uplatňoval smíšený model vlády s demokratickými, aristokratickými i monarchistickými prvky KLASICKÝ REPUBLIKANISMUS

11 Vývoj v USA a Evropě (především západní) od 18. století Spojení dvou konceptů:  Liberalismu (ústavního liberalismu), který vychází z klasického liberálního myšlení. Jeho podstatou je ochrana občanských práv a svobod, tj. práv jedince před svévolnými zásahy vládní moci.  Demokracie, tzn. politické rovnosti jedinců ve státě (vyjádřené rovným volebním právem), která je spojena s většinovým principem. DRUHÁ TRANSFORMACE LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE

12  Demokracie může existovat bez liberalismu = neliberální demokracie (absolutní prosazení většinového principu, bez záruk dodržování občanských práv a svobod)  Liberalismus také může existovat bez demokracie = liberální autokracie (záruky občanských práv a svobod, ale bez politické rovnosti) LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE

13 Ranné liberální myšlení se formovalo již v 17. století, a to v Anglii  Převládající forma vlády v Evropě je absolutistická monarchie  Boj proti absolutismu, mezi králem a parlamentem Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. Liberálové se zabývali především otázkou ochrany jedince a jeho práv před mocí státu. Na demokracii jako formu vlády pohlíželi dlouho negativně. KLASICKÉ LIBERÁLNÍ MYŠLENÍ

14  John Locke: Dvě pojednání o vládě  Charles-Luis de Montesquieu: O duchu zákonů  John Stuart Mill: Úvahy o zastupitelské vládě  Alexis de Tocqueville: Demokracie v Americe HLAVNÍ LIBERÁLNÍ MYSLITELÉ A JEJICH DÍLA

15 Dvě pojednání o vládě Zásadní je pojetí svobody a přirozených práv člověka. Nejvyšší hodnotou člověka je svoboda. Člověk má řadu přirozených práv. Stát existuje pouze za účelem ochrany jedinců, kteří v něm žijí (ochrana soukromého vlastnictví). Účelem státu je zabránit, aby občan nebo skupina občanů porušovali práva jiných, stát ale sám musí práva občanů respektovat. JOHN LOCKE ( )

16  Vláda vládne pouze se souhlasem lidu a za jasně stanovených podmínek.  Občané ji tudíž mohou změnit, pokud vláda zneužívá moc.  Dělba moci  Zákonodárná, výkonná, federativní a soudní  Občané volí své zástupce.  Volební právo je ale omezené majetkem. JOHN LOCKE ( )

17 O duchu zákonů Ústřední myšlenky se týkají dělby moci. Dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní Moci musí být rozděleny i personálně, nesmí dojít ke koncentraci moci jednou osobou. Jeho cílem je dosáhnout maximální kontroly moci. Ovlivnil především tvůrce americké ústavy a konstitucionalistické myšlení v Evropě. MONTESQUIEU ( )

18  Hlavním příspěvkem otců zakladatelů je vytvoření systému brzd a protivah.  Ústřední otázka→ jak omezit moc vlády?  Na ústavodárném shromáždění ve Filadelfii ( ) diskuze mezi federalisty a antifederalisty  Prosazení systému brzd a protivah  Instituce jsou voleny na různou dobu a mají odlišné pravomoci, vzájemně se kontrolují AMERICKÁ ÚSTAVA (1789)

19  Protektivní demokracie  ústřední myšlenkou je, že ti, co vládnou, musí být odpovědní ovládaným  V politickém systému tudíž musí existovat mechanismy, které přinutí vládce k odpovědnosti  Důraz je kladen na liberální složku, tj. na individuální svobodu občanů SPOJENÍ LIBERALISMU A DEMOKRACIE

20  Jeremy Bentham ( ) a James Mill ( )  Navazují na Lockovy myšlenky  Hlavní prvky:  Dělba moci  Garance politických práv občanů  Oddělení státu a občanské společnosti  Občanská společnost je založena na soukromém vlastnictví a tržní ekonomice PROTEKTIVNÍ DEMOKRACIE

21 Jednoznačně preferují zastupitelský princip → nejlepší záruka proti svévoli státu. Vypracovali koncept „zastupitelské demokracie“. Chtěli rozšířit volební právo → to by vedlo k posílení parlamentu vůči králi. Důraz na ochranu soukromého vlastnictví. SPOJENÍ LIBERALISMU A DEMOKRACIE

22  Odlišuje se od protektivní důrazem na rovnost občanů  Spojení svobody občana (i předchozí myslitelé) a politické rovnosti občanů → liberalismus + demokracie SPOJENÍ LIBERALISMU A DEMOKRACIE VÝVOJOVÁ DEMOKRACIE

23  John Stuart Mill ( )  Úvahy o zastupitelské vládě  Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně a harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce  Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství  Obavy z demokracie:  Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých.  Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech.  Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin. SPOJENÍ LIBERALISMU A DEMOKRACIE VÝVOJOVÁ DEMOKRACIE

24  Alexis de Tocqueville ( )  Demokracie v Americe  Zabýval se slučitelností politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu  Pokud ve společnosti existuje rovnost, ale neexistuje omezení moci, je zde tendence vládnout despoticky (tyranie většiny).  Podstata demokratické vlády spočívá ve svrchovanosti většiny a této tyranii se nemůže nic postavit.  Jen rovnost bez svobody není demokracie → nutná ochrana menšin, brzdy a protiváhy v systému SPOJENÍ LIBERALISMU A DEMOKRACIE TYRANIE VĚTŠINY

25  Co v současnosti chápeme pod pojmem liberální demokracie?  Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu.  Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo).  Je to demokracie konkurenční → existence politických stran, které mezi sebou soutěží.  Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem → ochrana lidských práv a svobod, vláda zákona  Tržní hospodářství. SHRNUTÍ LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE

26  Jean-Jacques Rousseau ( )  Úvahy o demokracii, ale bez liberalismu  Pro rozvoj demokratického myšlení je důležité jeho pojetí participace a suverenity lidu:  Participace: princip koncentrované moci lidu (tzv. monistický princip). Voliči se volbami nevzdávají svých práv, jsou nadále nositeli moci. Zvolení poslanci jsou jen zmocněnci, lid nedeleguje moc.  Suverenita lidu: Lid by měl rozhodovat o všech závažných otázkách, zákony jsou vyjádřením obecné vůle a může je vydávat jen lid. PARTICIPAČNÍ DEMOKRACIE

27  Koncept obecné vůle vyjadřuje odlišné pojetí svobody oproti liberalismu.  Obecná vůle je to, co by lidé chtěli, pokud by nejednali sobecky. Jedná se o všeobecná pravidla společnosti.  Svoboda znamená poslušnost „obecné vůli“, která je vždy správná.  V Rousseauově pojetí neexistují individuální práva, ani ochrana menšin, soukromé vlastnictví může být regulováno (x liberalismus, který klade důraz na individuální práva a svobody jednotlivce) PARTICIPAČNÍ DEMOKRACIE

28  Hlavní problém představuje: co je to obecná vůle?  Ta může být definována i diktátorem.  Rousseau je proto považován i za otce tzv. totalitní demokracie.  Vůdce vyjadřuje skutečné zájmy lidu.  Demokratické prvky jsou soustředěny na masové rituály (masová shromáždění, pochody, manifestace)  Nacistické Německo, fašistická Itálie. TOTALITNÍ DEMOKRACIE

29 KRITIKA DEMOKRACIE  Od konce 19. století do 2. světové války se objevují silné myšlenkové proudy kritické k demokracii:  Marxismus  Elitáři  Fašismus

30 MARXISMUS  Soustředí se na konflikt mezi politickou rovností (demokracie) a sociální nerovností (kapitalismus)  Liberální („buržoazní“) demokracie spojuje formální politickou rovnost se skutečnou sociální a ekonomickou nerovností  V liberální demokracii (buržoazní) je moc vládnoucí třídy (buržoazie) založena na soukromém vlastnictví a ovládání výrobních prostředků

31 MARXISMUS  Stát chrání zájmy vládnoucí třídy, je zdrojem útlaku → zatěžuje společnost a omezuje lidskou svobodu  Třída vlastníků výrobních prostředků utlačuje třídu nemajetných, kteří musí svoji práci prodávat  Demokratické instituce mohou být nástrojem přechodu k socialistické společnosti  Všeobecné volební právo, právo sdružování umožní emancipaci dělnické třídy → třídní uvědomění  Dělnické strany mohou dosáhnout alespoň částečného uspokojení požadavků dělníků  Tam, kde existují demokratické instituce, je možné vytvořit socialistickou společnost pokojnou cestou.

32 ELITÁŘI  Kritika rovnostářství: politické rovnosti (demokracie) i ekonomické rovnosti (socialismus)  Vilfredo Pareto ( ), Gaetano Mosca ( ) a Robert Michels ( )  Demokracie je iluze, moc má vždy privilegovaná menšina (elita).  Mosca = ve všech společnostech „nacházíme třídu, která vládne, a třídu, která je ovládaná“  Demokracie i socialismus nejsou ve skutečnosti realizovatelné.

33 ELITÁŘI  Robert Michels  V každé společnosti existuje tendence soustředit moc v rukou malé skupinky dominantních osobností, které dokáží rozhodovat a organizovat.  Studium politických organizací.  tzv. železný zákon oligarchie  technické faktory = delegace pravomoci na jedince, kteří mají potřebné know-how a zkušenosti  psychologické = lidé se obvykle o politiku nezajímají a jsou vděční zato, když se někdo chopí vedení.

34 FAŠISMUS  Ideologie 20. století  Hlavní příklady: Itálie ( ) a Německo ( )  Proti liberálním hodnotám (svoboda a rovnost)  Nové hodnoty: boj, vůdcovství, hrdinství, moc a válka  Chápání společnosti jako organického celku.  Stát → „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“  Chce vytvořit nového člověka, který je motivován povinností a je ochoten se obětovat

35 NOVÉ SMĚRY PO SKONČENÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY  Procedurální demokracie  Polyarchie  Deliberativní demokracie

36 Joseph A. Schumpeter ( )  Kapitalismus, socialismus a demokracie  Hlavní myšlenkou je, že demokracie je metoda, nikoliv cíl  Demokratická praxe je střet mezi konkurenčními politickými lídry, seskupenými v politických stranách, o mandát voličů vládnout.  Role občanů spočívá v poskytnutí mandátu vládnout. PROCEDURÁLNÍ DEMOKRACIE

37  Klíčovým prvkem jsou volby = prostředek zvolení vládnoucí elity a zdroj legitimity rozhodování vládnoucí elity.  Demokracie není vládou lidu, ale vládou, kterou lid akceptuje.  Synonymum k minimalistické demokracii, demokratickému nebo kompetitivnímu elitismu PROCEDURÁLNÍ DEMOKRACIE

38  Robert A. Dahl (1915-)  Demokracie a její kritici  Koncept polyarchie (= liberální demokracie) x demokracie (= ideál)  Výčet prvků, které by polyarchie měla splňovat 1.Volení úředníci 2.Svobodné a spravedlivé volby 3.Všeobecné volební právo 4.Právo ucházet se o úřad 5.Svoboda projevu 6.Alternativní zdroje informací 7.Svoboda sdružování POLYARCHIE

39  Posun v pojetí demokracie po r  Vymezuje se vůči pojetí demokracie soustředěné jen na akt voleb (procedurální demokracii).  Je založena na schopnosti občanů komunikovat, naslouchat a obhajovat své názory ve veřejné diskuzi. DELIBERATIVNÍ DEMOKRACIE

40 Řešení problému politické legitimity (např. demokratizace nadnárodních struktur). Nutnost rozvinout instituce veřejné sféry, které by umožnily spontánní tvorbu veřejného mínění. Jedním z představitelů je Jürgen Habermas  V deliberativní demokracii musí existovat místo veřejné sféry pro neformální politickou komunikaci. Její institucionální bází jsou uskupení občanské společnosti. DELIBERATIVNÍ DEMOKRACIE


Stáhnout ppt "Základy politologie Úvod do politologie DEMOKRACIE."

Podobné prezentace


Reklamy Google