Řád: Fagales - bukotvaré

Prezentace na téma: "Řád: Fagales - bukotvaré"— Transkript prezentace:

1

2 Řád: Fagales - bukotvaré
Čeleď: Fagaceae – bukovité Dřeviny opadavé, mimo území ČR i vždyzelené; jednodomé, vz. dvoudomé. Listy jednoduché, střídavé. Květenství vesměs jednopohlavná; samčím je jehněda, řidčeji svazeček; samičí má jako základní typ 3květý vidlan v miskovitém květním lůžku (v číšce). Okvětí zpravidla 6četné. Plod jednosemenná nažka (n. oříšek), uzavřená zčásti nebo úplně ve zvětšené číšce. Semena obvykle s velkými dělohami.

3 Přibližně 7-11 rodů s 800-1200 druhy na obou polokoulích, převážně v mírném a subtropickém pásmu.
V ČR domácí jen 9 druhů ze 2 rodů (Fagus, Quercus). V dendrologických sbírkách vzácně některé druhy i z rodu Nothofagus – pabuk (ca 35 druhů na j. polokouli), např. N. antarctica (jz. část J.Am.).

4 Fagus L. - buk Opadavé jednodomé velké stromy, obv. s hladkou borkou.
Listy střídavé, na čepeli se 7-8 (5-9) páry postranních žilek. Plody 3boké nažky (bukvice), po 2-3 ve 4chlopňové ostnité číšce. Ca 10 druhů, v ČR domácí pouze 1 druh. Anemogamní

5 Fagus sylvatica L. - buk lesní
Strom 35(-40) m vys., d1,3 1,5 m; dožívá se let. Kmen s nápadně hladkou, šedou borkou, vysoko do koruny průběžný; objem dřeva může dosáhnout až 30 m3. Kořenový systém bývá srdcovitý, se silnými kořeny do všech stran: vichřice strom obv. spíše zlomí než vyvrátí. Vzácné jsou zprávy o vývratech buku v přeštíhlených porostech (o výšce přes 20 m), způsobených smrštěmi.

6 Výmladnost BK je slabá - a pouze do věku 30-60 let; jeho pařeziny objevíme spíše v horách.
BK pařeziny vznikaly tam, kde se těžilo dříví v krátkém obmýtí, např. na výrobu dřevěného uhlí (z. a j. část areálu). List BK se na podzim nápadně barví, od žluté přes červenou po tmavě hnědou. Výjimečně se vyskytují jedinci s rozpraskanou borkou (tzv. kamenný buk, f. corticata či f. quercoides).

7 Ekologie BK toleruje i značné zastínění (prakticky největší po tisu a jedli). Vytváří víceetážové porosty, často nesmíšené, protože silným cloněním vytlačuje většinu dřevin ostatních. Optimálně roste na čerstvě vlhkých, dobře provzdušněných humózních a minerálně bohatých půdách. Nesnáší půdy zamokřené, ulehlé; citlivý je k suchu a poněkud i k pozdním mrazům. Dřevina (sub-)oceánicky laděná.

8 Rozšíření v ČR. Původní v (co-)spco-sbmo-mo(-spmo) , ve všech kopcovinných až horských oblastech: v nižších polohách navazuje především na DBZ, ve vyšších polohách přepouští svoje místo jedli a smrku. Většina původních bučin je však dnes přeměněna na monokultury SM. Zastoupení BK v lesích ČR (2001): Přirozené 40,2 % Současné 6,1 % Doporučené 18 % Zastoupení a doporučení hlavních domácích dřevin dle rekonstruované a současné skladby lesů ČR. (Pondělíčková [2002], dle ÚHÚL).

9 Celkový areál. Ev. stř., z. a j.; na sever jde po j. okraj Švédska, na východ po v. úpatí Karpatského oblouku a dalších balkánských pohoří (s postupným přechodem k F. orientalis).

10 Užití. Dřevo tvrdé, roztroušeně pórovité, bez zřetelného pravého jádra (ve stáří časté nepravé jádro snižuje kvalitu dřeva). Dýhy, překližky, parkety, ohýbaný nábytek aj. Sadovnictví. Ve středověku bučiny ceněny jako zdroj nejlepšího paliva (výroba dřevěného uhlí) - a výživných bukvic (žír vepřů). Ekonomicky je BK jedna z nejvýznamnějších listnatých dřevin v Evropě.

11 Quercus L. - dub Stromy, řidčeji keře.
Listy střídavé, většinou s členěnou (laločnatou) čepelí, méně často celokrajné nebo zubaté. Pupeny obvykle vejcovité, tupě 5hranné, se šupinami v 5 podélných řadách; na konci letorostů více nahloučené. Pod pupeny často opadavé či neopadavé palisty. Květy jednopohlavné: samičí v chudokvětých jehnědách či strboulcích, samčí na loňských větévkách v řídkých nicích jehnědách. Okvětí obvykle 6laločné. Zastoupení dubů v lesích ČR (2001): Přirozené 19,4 % Současné 6,4 % Doporučené 9 %

12 Plodem je soudečkovitá nažka (žalud), umístěná ve zvětšené číšce
Plodem je soudečkovitá nažka (žalud), umístěná ve zvětšené číšce. - Anemogamní. Ca druhů, v ČR domácích 8; z toho 4 zjištěny u nás teprve na přelomu 60. a 70. let (charakterem odpovídají spíše tzv. drobným druhům) a jsou dosud nedostatečně prostudované.

13 Quercus cerris L. - dub cer
Strom 20-30(-35) m vys., d1,3 1 m; dožívá se jen asi 200 let. Habitem podobný DBZ, obv. s více zprohýbaným kmenem. Kořenová soustava všestranně rozvinutá, plně využívající (až vysávající?) velký dispoziční prostor. Plodné roky častější, úroda bývá velmi bohatá (žaludy obv. dozrávají 2. rokem!). Pařezová i kmenová výmladnost značná (časté bývají pařeziny, hl. v jižnějších částech areálu). Dřevo má širokou běl; je méně kvalitní než u ostatních našich hlavních druhů dubu. Číšky ježaté - hustě porostlé odstálými, nazpět ohnutými šídlovitými šupinami; na bázi pupenů vytrvalé niťovité palisty.

14 Ekologie CER má střední nároky na světlo (toleruje více zástinu, než ostatní naše duby). Je teplomilný - bývá proto poškozován silnými mrazy působícími praskliny ve dřevě a následně i závaly (podélné lišty); avšak pozdními mrazy netrpí (raší pozdě). Nedostatek vláhy snáší docela dobře. Na půdu je nenáročný. Škody zvěří a dobytkem bývají u tohoto dubu menší. Značnou konkurenční schopností - tj. odčerpáváním vody a půdních živin, bohatým, až agresivním zmlazením - omezuje růst ostatních dřevin, zvl. v teplomilných doubravách, na stanovištích suchých a teplých, pro něj tak typických.

15 ČR. Původní jen na j. Moravě (s. hranice areálu!),
v  co , do 420 m n. m. Roste na výslunných pahorkatinách; půdám bohatým vápníkem se spíše vyhýbá, příp. je z nich vytlačován. Celkové rozšíření. J. polovina Ev.; na východ jde až do Přední Asie (po Libanon a Sýrii). V j. části areálu vystupuje do nižších horských oblastí (s častým výskytem degradovaných pastevních lesů). Pro svoji bohatou plodnost vhodný pro obory se zvěří (situované hl. v pahorkatinách).

16 Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. - dub zimní
Strom 20-30(-40) m vys., d1,3 ca 1 m (nedosahuje rozměrů a stáří DB). Koruna protáhlá, dosti nepravidelná, olistěná i uvnitř; kmen ne zcela rovný. Výrazný kůlový kořen chybí (= občasné vývraty). Kmenová - a silná pařezová výmladnost.

17 Habrové doubravy, bukové doubravy, kyselé doubravy, dubové bučiny.
Ekologie Světlomilný (o trochu méně než dub letní), teplomilný; trpí silnými mrazy - viz občasný výskyt podélných trhlin a vznik následných lišt na kmeni; pozdními mrazy trpí méně (?). Snáší chudé, kyselé, mělké a propustné i kamenité půdy; roste ale i na stanovištích bohatších (např. na vápencích či andezitech). Nesnáší záplavy a půdy mokré a oglejené. Habrové doubravy, bukové doubravy, kyselé doubravy, dubové bučiny. V termofytiku bývá místy silně poškozován masovým výskytem poloparazitického ochmetu. Mykorhiza ektotrofní s hřiby dubovým, královským a kolodějem, s kozákem dubovým, s ryzci dubovým a zlatomléčným, s muchomůrkou zelenou aj.

18 ČR. DBZ je hlavní dřevina původních doubrav našich pahorkatin (dnes převážně přeměněných na zemědělskou půdu): co-spco, oj. i sbmo , zcela oj. mo (Brdy). V teplejší části rozšíření bývá doprovázen habrem, výše pak bukem. Nejvýše vystupuje do nadmořské výšky 750(-850) m, kde je postupně střídán BK (ev. JD). Zachovaly se jen porosty na extrémnějších lokalitách, nevhodných pro zemědělské obhospodařování.

19 Celkové rozšíření. Ev. z., stř., jv.; na sever po 61º, na východ po Bug a Dněstr; izolované arely na Krymu a v Asii na Kavkaze; v j. části areálu vystupuje do nižších horských poloh. Vyhýbá se územím s vyšší podnební kontinentalitou (oproti dubu letnímu). Užití. Spolu s dubem letním - naše po buku hospodářsky nejdůležitější listnatá dřevina.

20 Drobné druhy podobné DBZ
Quercus dalechampii Ten. - dub žlutavý Strom až 30 m vys. (na extrémních lokalitách i jen 5metrový), habitem i ekologickými nároky podobný dubu zimnímu; snad jen s ještě méně pravidelnou korunou - a ještě o něco teplomilnější a schopnější růstu na sušších, vápníkem bohatších stanovištích. ČR. Zatím nedostatečně prozkoumán; dosud zjištěn jen na jižní Moravě - a v Čechách v Českém středohoří a v Českém krasu: ico-spco ; max. 440 m n. m. společně s následujícím dubem mnohoplodým) Celkové rozšíření. Jv. Ev., na sever až po ČR, na východ po jz. Ukrajinu, M.As., Kavkaz? Taxonomicky drobný druh - součást souborného druhu (agregátu) DBZ, hodnocená často jen jako jeho poddruh: Q. petraea subsp. medwediewii

21 Quercus polycarpa Schur - dub mnohoplodý
Strom m vys.; habitem štíhlejší, ekologickými nároky podobný DBZ; snad jen ještě o něco teplomilnější, schopnější růstu na sušších stanovištích. ČR. Zatím nedostatečně prozkoumán; dosud zjištěn na j. a jz. Moravě, v Čechách u Roudnice n. Labem, u Opočna (i jinde?): co-spco . Celkové rozšíření. Jv. Ev. až Polsko; M.As., Kavkaz. Taxonomicky drobný druh - součást souborného druhu (agregátu) DBZ hodnocená často jen jako poddruh (navíc ve spojení s dubem žlutavým), pod jménem Q. petraea subsp. Medwediewii.

22 Quercus robur L. - dub letní
Rozložitý strom se silnými, zprohýbanými větvemi, 20-40(-50) m vys., d1,3 1,5(-4) m; objem až 40 m3. Věk může dosáhnout (-1000?) roků. Kořenový systém mohutný, kůlový, výborně kotvící. Semenáčky raší červenavě. Růst je zpočátku pomalý, po 5 letech se zrychluje. Výmladnost pařezová (i kmenová) velmi dobrá; vytrvává do pozdního věku (možnost pařezin).

23 Ekologie Teplomilná, silně světlomilná dřevina, na půdu náročná. Klimaticky je DB odolný – trpí však pozdními mrazy (jánské prýty i mrazy časnými). Rozlišují se dva vyhraněné ekotypy, lužní a lesostepní (pahorkatinný): Lužní ekotyp DB, z území s dostatkem půdní vláhy, především z lužních lesů (nikoli pouze nížinných); snáší i kratší záplavy v předjaří - až 2týdenní; je častějším ekotypem. Lesostepní (pahorkatinný) ekotyp DB, rostoucí spolu s DBZ, DBP, cerem aj. spíše na půdách mělkých, v létě vysýchavých – avšak živnějších a s podzemní vodou v dosahu kořenů; je podstatně vzácnějším ekotypem. Jeho růst je zde nižší, křivější.

24 Nejlépe roste DB na půdách hlubokých, bohatých a hlinitých, čerstvě vlhkých, např. ve tvrdém či jilmovém luhu (spolu s JS, JL, JLV, na j. Moravě i s JSU). Dobře roste i na půdách sprašových (společně s DBZ). Jeho porosty bývají světlé (nadbytečný přístup světla do porostu však podněcuje růst kmenových výmladků!) - a listový opad DB není bohatý; proto jsou žádoucí i nižší porostní patra (včetně keřového). Čisté porosty DB v přírodě netvoří. Dříve se při obhospodařování lužních porostů s tímto dubem využívalo tzv. polaření.

25 ČR. DB roste (rostl) ponejvíce v nížinných úvalech velkých řek (zachovaly se však jen torza jeho bývalých porostů): Dolno- a Hornomoravský úval, Dyjskosvratecký úval, střední Polabí, dolní Poohří – a také Třeboňská pánev. V pahorkatinách se vyskytuje mnohem méně, spíše na živnějších, vlhčích podkladech - ale i na výslunných lesostepních, minerálně chudších, kyselých a suchých půdách, kde má nižší a křivější růst; zde může doprovázet nejen DBZ ale i DBP - a na j. Moravě i CER: pla-co(-spco).

26 Celkové rozšíření. Ev. téměř celá, na sever po 63º s.š., na východ k Jižnímu Uralu; izolovaná arela se rozkládá od Krymu po Kavkaz (z. As.); chybí v j. okrajích Ev. Oproti DBZ zasahuje sice celkový areál dubu letního více na sever i na východ - a méně k jihu (!) – avšak DBZ vystupuje v horách (v podhůří) ČR přibližně o m výše, než dub letní (!). Rozšíření DB má převážně pásový charakter – roste především podél velkých nížinných vodních toků (u něj tedy nepřevládá běžný model areálu, kdy dřevina se směrem na jih přesouvá stále více do vyšších [horských] poloh).

27 Užití. Hospodářsky je DB (ze středoevropských dubů) nejvýznamnější
Užití. Hospodářsky je DB (ze středoevropských dubů) nejvýznamnější. Dřevo má tvrdé, trvanlivé (zvl. pod vodou), kvalitní. - Staré stromy bývají ozdobou parkových sbírek. Quercus robur f. (nebo subsp.) slavonica – dub letní slavonský (DBS); hospodářsky nejušlechtilejší forma DB, s dlouhým, přímým, obvykle bezsukým kmenem. Pochází ze Slavonie, z lužních lesů kolem řeky Sávy (Chorvatsko / Bosna / Srbsko); ve střední Ev. občas úspěšně pěstován v luzích (také v tvrdém luhu j. Moravy).

28 Drobné druhy podobné DBL
Quercus frainetto Ten. - dub balkánský (d. uherský; syn. Q. conferta Strom (10-)30(-40) m vys., s přímými, poměrně štíhlými větvemi. Kvete v V. - Teplomilný, snášející mírný zástin, k suchu dosti odolný. V ČR znám jen z Národního parku Podyjí co (?) (a ze staršího sběru prof. Zlatníka, s lokalitou označenou jen "Jevišovsko"). – Jv. Ev.; M.As. – Sadovnicky jeden z nejcennějších dubů, v parcích dorůstající mohutných rozměrů. Žaludy nasládlé chuti. (Taxonomicky je zřejmě nejbližší DBP, avšak vzrůstově spíše DB.)

29 Quercus pubescens Willd. - dub pýřitý
Malý strom s křivým kmenem, na extrémnějších lokalitách jen keř; 6-15(-20) m vys. Borka hrubě kostkovitě rozpukaná. Bez většího hospodářského významu. Ekologie Světlomilný, teplomilný. Převážně na mělkých a vysychavých půdách na bazickém podkladu; na spraších dorůstá větších rozměrů. Teplomilné doubravy, lesostepní lada.

30 ČR. V pahorkatinách středních a z. Čech a j. Moravy: co(-spco) ; max
ČR. V pahorkatinách středních a z. Čech a j. Moravy: co(-spco) ; max m n.m. (Pavlovské kopce – Děvín; Lovosice – Lovoš). Celkové rozšíření. Ev. z., střední a j., Krym; M.As., vz. Kavkaz. S. hranice souvislejšího výskytu jde stř. Evropou (včetně ČR); nejsevernější drobné exklávy jsou v sz. Polsku a v sv. Německu (obojí poblíž ústí řeky Odry).

31 Drobné druhy podobné DBP
Quercus virgiliana Ten. - dub jadranský (syn. Q. pubescens [sensu lato?] Strom vzhledu DBP, až 20 m vys., s širokou korunou. Ekologie Teplomilný a světlomilný, odolný k suchu (i když poněkud méně, než DBP). Teplomilné doubravy na bazických či neutrálních podkladech. Rozšíření. V ČR zjištěn pouze na jižní Moravě (Znojemsko-brněnská a Jihomoravská pahorkatina - severozápadní okraj areálu): (pla-)co . - Jv. Ev. Taxonomicky je možno jej řadit jako drobný druh souborného druhu Q. pubescens agg.; bývá však také považován za taxon totožný s DBP.

32 Kříženci domácích dubů - zjištění na území ČR:
Q. petraea x Q. robur = Q. x rosacea - zřejmě zdaleka ne tak častý, jak se dříve přepokládalo; četnějšími budou asi kříženci uvnitř (ale i vně?) agregátu dubu zimního: Q. dalechampii x Q. petraea = Q. x benkoei, Q. dalechampii x Q. polycarpa = Q. x barnovae, Q. petraea x Q. polycarpa = Q. x sooi, Q. dalechampii x Q. robur = Q. x pseudodalechampii, Q. dalechampii x Q. pubescens = Q. x pseudopubescens, Q. dalechampii x Q. virgiliana = Q. x cazanensis, Q. petraea x Q. pubescens = Q. x calvescens.

33 Quercus rubra L. - dub červený
Strom 25-30(-45) m vys., původní ve v. části S.Am. Ve srovnání s našimi domácími duby má borku hladkou a později jen mělce rozpukanou (u dubů autochtonních v ČR je podélně rozpraskaná!) – a je méně náročný na světlo. Nesnáší záplavy ani vysloveně mokré půdy. U nás je používán v lesním hospodářsví - a především v sadovnictví; ceněny jsou poměrně rychlý růst a krásné, červenohnědé podzimní vybarvení; vhodný je především pro spco a sbmo. - Dřevo je méně kvalitní. Laloky listové čepele osinovitě zašpičatělé (podobně zakončené laloky mají i další americké druhy Q. palustris – d. bažinný, Q. coccinea – d. šarlatový, Q. velutina – d. sametový aj.).

34 Některé další americké opadavé duby (v. část S.Am.)
- občas pěstované v parcích střední Evropy:) Listy s výraznými laloky bez osinek: Quercus alba – dub bílý (list na podzim oranžový až fialově červený). Listy s výraznými laloky zřetelně osinkatými (typu "Q. rubra"): Q. velutina - d. sametový (letorosty chlupaté; listy [v mládí] rovněž chlupaté, s 5-7 hlubokými listovými laloky); Q. coccinea – d. šarlatový (letorosty i listy na rubu lysé, pouze se slabě patrnými chomáčky chlupů; 5-9 hlubokých listových laloků se zářezy ± kruhovými); Q. palustris – d. bažinný (jako předchozí, avšak chomáčky chlupů na rubu listů nápadné a zářezy ve tvaru U až ± čtverce). Listy celokrajné: Q. phellos – d. vrbolistý (listy kopinaté, 1-1,5 cm široké); Q. imbricaria – d. celokrajný (listy podlouhlé, 2-5 cm široké).

35 Některé mediteránní duby - klima střední Evropy je pro ně příliš drsné (s výjimkou druhu Q. libani):é Quercus suber L. - dub korkový, plut. Menší, vždyzelený strom, původní v z. Středozemí; tam také pěstován pro korek. První loupání borky se provádí až v době, kdy obvod kmene dosáhne 60 cm. Loupání se opakuje nejdříve za 9 let; tehdy nová korková vrstva dorůstá tloušťky 3-4 cm. Nejvíce korku produkuje Portugalsko. (Blíže viz Zelený, 1996.) Q. ilex L. - d. cesmínový. Nevysoký strom či keř s neopadavými, bodlinatými listy, velmi proměnlivý. Součást macchií - středozemních porostů suchomilných, teplomilných a často trnitých dřevin. Q. libani Oliv. - d. libanonský. Opadavý, 7-10 m vys. strom s osinkatě zubatým (nelaločnatým) listem; M.As., Sýrie.

36 Problematika obtížného určování dubů – hlavní příčiny:
Mimořádně velký počet taxonů, jejichž vznik umožnil mj. obrovský areál rodu s různorodými stanovišti. Veliká morfologická proměnlivost, u nás především velká variabilita uvnitř agregátů dubů letního a zimního – ale i dubu pýřitého; její dosud nedostatečná prozkoumanost. Poměrně snadný vznik kříženců u některých taxonomických skupin, včetně existence tzv. introgresantů a různých přechodných forem – i když ke křížení zřejmě nedochází zdaleka tak často, jak se dříve někteří autoři domnívali. Z toho všeho vyplývající stále ještě nedostatečné ("neukončené") zpracování taxonomické a systematické - především u drobných druhů.

37 Castanea Mill. - kaštanovník
Opadavé stromy n. keře se střídavými listy a vzpřímenými samčími jehnědami, na jejichž bázi se vyskytuje jeden až několik vidlanů samičích květů, které jsou poněkud větší, než výše umístěné svazečky květů samčích. Plody (nažky) po 1-3 v ostnité číšce. Ca 14 druhů. – Entomogamní. Druhy kvetoucí před olistěním bývají však anemogamní; u kaštanovníků v S.Am. byla zjištěna kombinace obou způsobů opylování.

38 Castanea sativa Mill. - kaštanovník jedlý
Strom 20-30(-40) m vys. VI-VII. Pochází z j. Ev., M. As., Kavkazu; na sever jeho areál zasahuje do oblasti Štýr. Hradce (Graz – jv. Rakousko). V j. Německu je kaštanovník zdomácnělý nejméně 2000 let, s pomístně pozoruhodným plošným zastoupením.

39 V j. části areálu je hojně pěstován pro své plody (jedlé či vlašské kaštany, marony - "chléb chudých"); má však i kvalitní, tvrdší dřevo. V ČR jen introdukovaný: již koncem 16. stol. byly zakládány kaštanky (Chomutovsko, Nasavrcko, Lovosicko aj.), avšak bez většího úspěchu. V poslední době se u nás objevila "inkoustová nemoc" kaštanovníkové kůry - a hrozí i její rakovina.