LICHENIZOVANÉ HOUBY LIŠEJNÍKY; LICHENES.

Prezentace na téma: "LICHENIZOVANÉ HOUBY LIŠEJNÍKY; LICHENES."— Transkript prezentace:

1 LICHENIZOVANÉ HOUBY LIŠEJNÍKY; LICHENES

2 ekologická, ne systematická skupina řazeny k houbovým organismům
komplexní složený organismus vztah mezi nimi – mutualistická symbióza (oboustranně prospěšná) MYKOBIONT houbová složka z 90% vřeckovýtrusné houby dodává vodu a anorg. látky určuje charakter stélky zajišťuje struktury pro rozmnožování nemůže žít samostatně FOTOBIONT řasová nebo sinicová složka z 80% zelené řasy zajišťuje organické látky dokáže žít i samostatně

3 Typy stélek podle anatomie
HOMEOMERICKÁ buňky fotobointa a vlákna mykobionta na průřezu rovnoměrně rozloženy, nerozlišuje se kůra a dřeň HETEROMERICKÁ obě složky uspořádány do vrstev se specifickým rozložením

4 Řez heteromerickou stélkou

5 Typy stélek podle tvaru
KOROVITÁ celou svou plochou přirostlá na podklad, většinou bez spodní kůry (lišejník zeměpisný) LUPENITÁ plochá, k podkladu přirůstá jen v místech rhizinů, část laločnaté stélky může od podkladu odstávat (terčovka bublinatá) KEŘÍČKOVITÁ vystoupavá nebo převislá, s podkladem v kontaktu jen bazální částí, na jediném místě (pukléřka islandská)

6 Rozmnožování POHLAVNÍ NEPOHLAVNÍ
pouze mykobiont  askospory nebo bazidiospory  musí potkat svého fotobionta NEPOHLAVNÍ významnější, společné šíření obou složek fragmentace stélky soredie – kulovité shluky hyf s buňkami fotobionta izidie – výrůstky na povrchu stélky s heteromerickou stavbou, které se odlamují

7

8 Růst stélek mimořádně pomalý, ovlivněno
suchem velkými výkyvy teplot nedostatkem živin nízkou asimilací CO2 pomalou syntézou proteinů nejpomaleji – korovitá stélka – 1 mm/1 – 20 let nejrychleji – keříčkovitá stélka – 1 cm/1 rok dlouhověké – stovky až tisíce let

9 Význam pionýrské organismy na skalách, kamenech
citlivé na znečištění prostředí  bioindikátory využití ve farmakologii a medicíně (proti nachlazení, expektorans, výroba antibiotik) při výrobě parfémů – zajišťují jejich trvanlivost výroba barviv potrava akumulují velké množství radioaktivních prvků dekorace

10 Zástupci lišejník (mapovník) zeměpisný (Rhizocarpon geografhicum)
Stélka vytváří žlutozelené povlaky s černým lemem; bývá mnohotvárně laločnatá a vytváří nápadné, mapám podobné kresby. Tenká korovitá stélka obsahuje vedle buněk řasy i vlákna vřeckovýtrusné houby. Drobné plodničky houbové složky jsou černé s mnohobuněčnými výtrusy. Roste od nížin vysoko do hor, nejčastěji na žulových balvanech.

11 terčovka bublinatá (Hypogimnia pfysodes)
Jeden z nejhojnějších lišejníků s lupenitou stélkou, na svrchní straně šedá, ze spodní strany černá, na kyselé borce stromů, dřevě, kamenech.

12 pukléřka islandská (Cetraria islandica)
Stélka keříčkovitá, šedozelená až hnědá, na spodní straně světlá s bílými tečkami. Roste na kyselé půdě, v řídkých trávníkách. Častý, velmi variabilní druh. Léčivka – choroby dýchací soustavy.

13 větvičník slívový (Evernia prunastri)
Stélka keříčkovitá, na větvích a borce stromů.

14 terčník zední (Xanthoria parietina)
Lupenitá stélka, nápadná žlutooranžová barva. Snáší znečištění, blízko lidských sídel. Na kamenech, dřevě, kmenech stromů.

15 dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina)
Vzpřímená keříčkovitá stélka; častý druh na kyselých půdách, vřesovištích, rašeliništích, pastvinách, suťovitých stráních.

16 provazovka (Usnea sp.) Epifytický druh s keříčkovitou stélkou, na větvích stromů v horských oblastech.

17 Použité zdroje http://www.nature.unas.cz/houbyCR/lisejniky.htm
Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980. Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003. Kincl, L., Kincl, M., Jakrlová, J.: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Fortuna, Praha, 1993.