Operace Market-Garden. Průběh jedné z největších vzdušných výsadkových operací druhé světové války, operace Market-Garden, je zřejmě dobře znám i širší.

Prezentace na téma: "Operace Market-Garden. Průběh jedné z největších vzdušných výsadkových operací druhé světové války, operace Market-Garden, je zřejmě dobře znám i širší."— Transkript prezentace:

1 Operace Market-Garden

2 Průběh jedné z největších vzdušných výsadkových operací druhé světové války, operace Market-Garden, je zřejmě dobře znám i širší veřejnosti díky knize Cornelia Ryana Vzdálený most a zejména filmu s hvězdným obsazením, který podle ní natočil v roce 1977 režisér Richard Attenborough. Naopak u nás téměř neznámý, i když lepší, je film Jejich je sláva, jenž o této akci vznikl již v roce 1946. Režisér Brian Desmond Hurst si tehdy k natáčení bojových scén pozval do Arnhemu příslušníky 1. britské výsadkové divize, tedy jednotky, která v těchto místech od 17. do 25. září 1944 bojovala. Duchovní otec akce, britský polní maršál Bernard Montgomery, nezamýšlel útokem na holandské mosty nic menšího než urychlení konce války...

3 V srpnu 1944 byla úspěšně dobojována bitva o Normandii. Poněkud neplánovaně pak byla také osvobozena Paříž. Již 3. září obsadila britská vojska Brusel, následující den přístav Antverpy. Hlídky americké 1. armády dokonce překročily u Cách hranice s Německem. Do 14. září byla ve spojeneckých rukou celá Belgie a Lucembursko. V polovině září se v západní Evropě vytvořila nepřetržitá bitevní linie od břehů řeky Šeldy v Belgii až k hornímu toku Rýna u Basileje na švýcarských hranicích. Němci ovšem drželi několik přístavů na březích Lamanšského průlivu - Dunkerque až do konce války - a zejména ústí řeky Šeldy. "Při zpětném ohlédnutí je zřejmé, že neúspěch při vyčištění ústí Šeldy, a tedy neúspěch při otevření cesty pro spojeneckou flotilu zásobovacích lodí přes průliv přímo do Antverp, do bezprostředního týlu kanadské první, britské druhé a americké první armády, byl tím nejkatastrofálnějším jevem ve fázi tažení bezprostředně následující po Normandii," uvádí ve své knize Druhá světová válka britský historik a publicista John Keegan.

4 Navzdory všem varováním a dokonce vlastně i v rozporu se svým obvykle opatrným postupem odmítl Bernard Montgomery obrátit směr svých vojsk zpět, aby ústí vyčistila. Trval na výsadkové operaci, která by měla vést k překročení Meusy a dolního Rýna, k vytvoření předmostí na severoněmeckých pláních a posléze k dobytí Porúří, hospodářského srdce Třetí říše.

5 "V zájmu britské ekonomiky a vzhledem k situaci v živé síle bylo třeba dosáhnout vítězství v roce 1944 a nikoli později. Válka těžce doléhala na britský lid a bylo nutné s ní rychle skončit. Jenže co bylo nutné pro nás, nebylo nutné z hlediska Američanů. Byly zde rozdíly v naléhavosti a v doktríně. To američtí generálové nechápali; na území jejich vlasti se totiž vůbec neválčilo," napsal Montgomery ve svých pamětech. Konečný souhlas k uskutečnění operace Market-Garden padl 10. září 1944. Shodou okolností byl její duchovní otec - Bernard Montgomery - právě ve stejný den za své nesporné zásluhy povýšen na polního maršála. Plán byl jednoduchý. Výsadkové divize obsadí mosty přes osm vodních toků a budou je držet až do příchodu pozemních jednotek 30. sboru britské 2. armády pod velením generálmajora Briana Horrockse. Přes varování členů holandského hnutí odporu se mnozí spojenečtí velitelé domnívali, že německá obrana v dané oblasti bude relativně slabá, složená jen ze "starých mužů a chlapců na bicyklech".

6 Již 17. září začal útok. Obsazení mostů u Eidhovenu a Nijmegenu americkými výsadkovými divizemi (82. a 101.) skončilo úspěchem. Výsadek britské 1. výsadkové divize u vzdálenějších mostů přes Rýn u Arnhemu již tak úspěšný nebyl. Parašutisté i kluzáky sice bezpečně přistáli, ale při postupu k mostům Britové zjistili, že jejich okolí hájí zbytky 9. a 10. pancéřové divize SS, která se zotavovala po drtivé porážce v Normandii a přezbrojovala se. Navíc se právě cvičila k odražení vzdušného výsadku... Proti tankům tak měli britští výsadkáři jen 75mm houfnice a pěchotní protitankové střely PIAT.

7 Železniční most v Arnhemu Němci zničili, Britům se podařilo obsadit pouze západní břeh silničního mostu. S obrovským úsilím a za velkých ztrát jej drželi až do páté hodiny 21. září. Marně čekali na příjezd Horrocksových tanků. V noci na 25. září padl rozkaz k evakuaci zbytků britských sil. Z více než 10 tisíc mužů, kteří u Arnhemu 17. září přistáli, se podařilo zachránit asi čtvrtinu. Podle údajů britského Národního archivu bylo 1130 parašutistů v boji u Arnhemu zabito, 6450 mužů padlo do zajetí, téměř polovina z nich byla zraněna. O den později, 26. září, se jednotky 30. sboru britské 2. armády dostaly na dohled od Arnhemu... Postup Britů byl do značné míry zpomalen tím, že se mohli pohybovat po jediné silnici vedoucí mezi zaplavenými poli. O 24 hodin je rovněž zdrželo dobývání mostů v Nijmegenu. Tyto mosty Němci zuřivě bránili, po jejich obsazení se je pokoušeli zničit. Vyslali například i žabí muže, kteří měli položit nálože k mostním pilířům.

8 Svou krutou daň zaplatilo za neúspěch operace i holandské hnutí odporu a civilní obyvatelstvo. Nizozemská exilová vláda v Londýně vyzvala holandské železničáře ke stávce na pomoc výsadkům Spojenců. Němcům tak sice ztížili zásobování, ale vedlo to k velkým represáliím a k "hladové zimě", která stála život na 32 tisíc Holanďanů. Mnozí tuto krutou zimu přežili jen díky tomu, že se živili i tulipánovými cibulkami. "Útok začal úspěšně a bezpochyby by se byl zdařil, nebýt špatného počasí. Jeho vinou jsme nemohli severní útočné čelo náležitě posílit a nakonec britská výsadková divize utrpěla velmi těžké ztráty. Celá operace skončila jen částečným úspěchem. Předmostí jsme nezískali, zato jsme své linie posunuli hodně vpřed a zabezpečili si možnost bránit antverpskou základnu," zhodnotil operaci vrchní velitel spojeneckých sil generál Dwight Eisenhower.

9 Podobný názor měl i britský premiér Winston Churchill, který byl v době útoku v Kanadě. "V bitvě u Arnhemu jsme na sebe vzali velké riziko, ale bylo je nutné ospravedlnit velikostí cíle, který jsme při tom měli na dosah. Kdybychom měli větší štěstí na počasí, jež se k nám v kritickém okamžiku obrátilo zády a omezilo naši nadvládu ve vzduchu, dosáhli bychom pravděpodobně úspěchu. Žádné riziko však statečné muže včetně holandských bojovníků hnutí odporu, kteří o Arnhem bojovali, neodradilo," napsal Churchill ve své šestidílné práci Druhá světová válka.

10 Porážku těžce nesl polní maršál Montgomery, který si ve svých pamětech postěžoval: "Stále jsem pevně přesvědčen, že kdybychom byli v polovině srpna přijali vhodný operační plán a patřičně ho organizačně a týlově zabezpečili, byli bychom mohli získat potřebná předmostí na Rýně a dobýt Porúří před příchodem zimy. To by bylo nejen válku zkrátilo, ale také nám poskytlo možnost ukončit ji v Evropě za politického poměru sil, který by byl pro dosažení brzkého a trvalého míru daleko příznivější, než za jakého se to ve skutečnosti stalo." Z operace Market-Garden se tak do jisté míry zdařila jen její první část. Vzdušný výsadek byl totiž pojmenován "Market", kódové označení "Garden" pak měl postup pozemních jednotek, které vytčeného cíle nedosáhly. Příčin neúspěchu operace bylo několik. Spojenecké velení s její přípravou dlouho otálelo. Výsadkáři u Arnhemu byli vysazeni příliš daleko od hlavního cíle - obou mostů. Velkou roli sehrálo také nepříznivé počasí, které panovalo od 18. září, kvůli němuž nemohli Spojenci využít své převahy ve vzduchu, a zdrželo se tak i vysazení 1. polské samostatné výsadkové brigády, jež byla vyslána na pomoc Britům u Arnhemu. A konečně rovněž podcenění síly 2. pancéřového sboru SS, přestože o jeho přítomnosti v oblasti Arnhemu spojenecké velení vědělo... Most u Arnhemu byl prostě pro Spojence příliš daleko.

11 Konec