Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Krevní oběh – raktavaha sansthána. Termín raktavaha sansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Krevní oběh – raktavaha sansthána. Termín raktavaha sansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního."— Transkript prezentace:

1 Krevní oběh – raktavaha sansthána

2 Termín raktavaha sansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního oběhu. Ten patří opět mezi životně důležité orgánové systémy a je zodpovědný nejen za vlastní oběh/cirkulaci krve v těle, ale i za tvorbu krve a její odbourávání. Z pohledu áyurvédy se systém krevního oběhu skládá ze 3 orgánů, kterými jsou: srdce/hrdaya – pumpa oběhu játra/yakrta – orgán tvorby krve/rakta slezina/plihá – zásobárna krve a místo jejího odbourávání...a dále sem musíme zařadit ještě další 2 složky: krevní (a lymfatické cévy) krev Pro jednoduchost si můžeme celý krevní oběh představit jako systém potrubí, jímž pumpa/srdce rozhání po těle tekutinu, kterou je krev.

3 Srdce - hrdaya Srdce je ustředním orgánem našeho oběhu. Jde o nepárový, dutý orgán o velikosti cca pěsti, uložený v hrudní dutině Funkčně jde o pumpu, která neustále přečerpává krev v našem krevním oběhu. Uložení: Srdce je uloženo v levé polovině dutiny hrudní, v prostoru, kterému říkáme mediastinum. Jde o prostor mezi ostatními orgány hrudníku (srdcem, plícemi, jícnem, průdušnicí, velkými cévami), který je vyplněn řídkým vazivem. Srdce tak spočívá na bránici, po jeho stranách leží plíce, nad ním jsou průdušky/bronchy a průdušnice/trachea. Za ním probíhá jícen a velké cévy, které ze srdce vycházejí. aorta/srdečnice srdce levá a pravá plíce bránice

4 Srdce - hrdaya srdce a jeho části aorta/srdečnice plíce prsní kost/sternum jícen žebra páteř resp. obratel srdce pleurální dutina CT snímek hrudíku - příčný řez (pohled zespodu)

5 Srdce - hrdaya Stavba srdce: Srdce, jako dutý orgán, je tvořeno stěnami, které dutiny ohraničují. Celá srdeční stěna se skládá ze 3 typů tkání – epitelu, svalové tkáně a vaziva. Na řezu má potom srdeční stěna tyto 3 základní vrstvy: endokard - nesmáčivá epitelová výstelka, podobná jako uvnitř cév, která brání srážení krve myokard – vlastní svalovina srdce (ta je dvojího typu viz. dále) osrdečník (epikard/ perikard) – dvojvrstevný vazivový obal mezi jehož oběma vrstvami je tenká dutina vyplněná filmem tekutiny. Z celkového pohledu pak srdeční stěna formuje 4 dutiny – pravou a levou srdeční předsíň/síň a pravou a levou komoru. Mezi pravou a levou stranou srdce je za normálních okolností nepropustná přepážka, tzv. septum. Naopak síně a komory jsou na levé i pravé straně propojeny a „oddělují“ je pouze pohyblivé srdeční chlopně. Chlopně jsou klíčové pro udržení správného toku krve a v srdci popisujeme celkem 4: trojcípá (trikuspidální) – mezi pravou síní a pravou komorou poloměsíčitá plicní (pulmonální) – mezi pravou komorou a plicnicí dvojcípá (mitrální) - mezi levou síní a levou komorou poloměsíčitá aortální – mezi levou komorou a aortou Chlopně jsou tenké vazivové listy, pokryté vrstvou epitelu (endokardu – viz srdeční vrstvy) a jde o méda dhátu.

6 Srdce - hrdaya Stěna srdeční Celé srdce je kombinací především mámsa a méda dhátú Endokard/epitelová Výstelka srdce Myokard/svalovina srdce Perikard/vnější list vazivového obalu srdce Epikard/vnitřní list vazivového obalu srdce Perikardiální dutina vyplněná tekutinou V perikardiální dutině, mezi oběma vazivovými listy je tekutina, která v áurvédě odpovídá avalambaka KAFa, a která chrání srdce před přehřátím.

7 Srdce - hrdaya pravá síň Plicnice a její větve mezikomorová Přepážka/septum pravá komora levá komora trojcípá chlopeň plicní chlopeň šlašinky chlopně Pohled na srdce shora dvojcípá chlopeň uzavřená trojcípá chlopeň uzavřená dvojcípá chlopeň otevřené poloměsíčité chlopně uzavřené poloměsíčité chlopně

8 Srdce - hrdaya Srdce a jeho cévy: Obrazně můžeme říci, že srdce je jako „pumpa“ napojená na „potrubí“, kterým tekutina/krev proudí. Proto do srdce ústí a stejně tak ze srdce vycházejí následující velké cévy: horní a dolní dutá žíla – ústí do pravé síně plicnice/plicní tepna – vychází z pravé komory 4 plicní žíly – ústí do levé síně aorta/srdečnice – vychází z levé komory Kromě těchto velkých cév, kterými srdce pumpuje krev, má srdce ještě vlastní menší cévy, které jej zásobují krví a tím i živinami. Těmito srdečními cévami jsou: srdeční/koronární tepny – odstupují z aorty hned při jejím začátku srdeční žíly – ústí do pravé srdeční síně Významné zúžení/ucpání koronární tepny vede k nedostatečnému zásobení myokardu krví což se může projevit bolestmi na hrudi nebo až tzv. infarktem myokardu. Ten je projevem nedostatku zásobení tkáně kyslíkem a jejím odumíráním.

9 Srdce - hrdaya horní dutá žíla dolní dutá žíla plicní žíly aorta/srdečnice plicnice a plicní tepny oblouk aorty Cévy srdce levá srdeční tepna aorta plicnice a plicní tepny plicní žíly dolní dutá žíla horní dutá žíla

10 Srdce - hrdaya Činnost srdce: Srdce funguje jako pumpa jen proto, že jako svalový orgán je schopno kontrakce a relaxace, a tím i vypuzení krve a opětovného naplnění krví. Svalovina srdce je dvojího typu: pracovní svalovina/myokard – zodpovědná za vlastní svalovou práci srdce převodní systém srdeční – tkáň, která sama automaticky generuje elektrické impulsy vyvolávající následně svalovou kontrakci v pracovním myokardu Metabolismus srdce a tím i jeho mechanické vlastnosti řídí jeden z typů PITTa - sádhaka PITTa, proud pad řídí prána a vyána vayu/VÁTa Pracovní myokard reaguje na impulsy stahem/kontrakcí a následným uvolněním/relaxací. Stahu zde říkáme systola a uvolnění pak diastola. Za normálních podmíněk probíhá systola obou síní současně a po ní, zatímco probíhá diastola síní, následuje systola komor. Tyto 2 fáze, systola a diastola, se neustále opakují vytvářejí tzv. srdeční cyklus nebo též. srdeční revoluci. Rychlost s jakou se tento cyklus opakuje označujeme jako srdeční frekvence. Normální srdeční frekvence dospělého je cca /min, ale při tělesné námaze nebo emocionálním vypětí může vzrůst i na mnohem více.

11 Srdce - hrdaya Převodní systém srdeční SA uzel AV uzel Hissův svazek levé Tawarovo raménko pravé Tawarovo raménko Purkyňova vlákna Srdeční impulsy vznikají v pravé síni v SA uzlu a postupně jsou převáděny nižší srdeční oddíly.

12 Srdce - hrdaya Výsledkem celého srdečního cyklu je čerpání krve a množství přečerpané krve za 1 min. se pohybuje od 5 litrů v klidů k až 30 litrům při fyzické námaze. Srdce má tedy, co do svého výkonu, velikou funkční rezervu. I v klidu tedy srdce přečerpá všechnu krev těla za 1 minutu. Proudění krve v srdci: Proudění krve v srdci je vždy ve směru tlakového gradientu. Jinak řečeno, srdce se v diastole plní krví a ta je při systole vypuzena ven ve směru nižšího tlaku. Za normálních okolností je proto proudění krve následující: krev přitéká z celého těla (z „velkého“ tělního oběhu viz. dále) do srdce prostřednictvím horní a dolní duté žíly, které obě ústí do pravé síně z pravé síně pokračuje krev do pravé komory a odsud dál do plicnice (a dále do„malého“ plicního oběhu viz. dále) krev potom projde plícemi, je zde okysličena a vrací se nyní už do levého srdce, do levé síně z levé síně pokračuje do levé komory a odsud konečně do aorty, skrze kterou jde do „velkého“ tělního oběhu odkud se nakonec vrací dutými žilami zpět do srdce.

13 Srdce - hrdaya Řízení srdeční činnosti: Srdce pracuje automaticky a impulsy pro kontrakci si generuje zcela samo, bez jakékoli vnější stimulace. Jediné co potřebuje je zásobení živinami a energií. Pokud srdce vyřízneme z těla a vložíme do slaného roztoku, bude samo bít tak dokud mu vystačí zásoby energie. Teprve pak se zastaví. Základní aktivita srdce zajišťuje tepovou frekvenci cca 60-75/min, které někdy říkáme tzv. klidová frekvence. Při zátěži, ať už fyzické nebo emocionální, ale základní aktivita srdce nestačí, a proto je srdce pod kontrolním vlivem několika regulačních mechanismů. Tyto mechanismy ovlivnňují srdeční frekvenci, sílu srdečního vztahu a pod. a to 3 způsoby: mechanicky - čím více se srdce naplní, tím větší silou vypudí krev při kontrakci nervově – prostřednictvím vegetativního nervového systému (sympatikus zvyšuje tepovou frekvenci, sílu stahu atd. a naopak parasympatikus toto snižuje) humorálně – prostřednitvím hormonů a dalších látek, asi neznámější jsou adrenalin a noradrenalin, které působí obdobně jako sympatikus a acetylcholin působící naopak jako parasympatikus. Hormonů, které se na regulaci podílejí je ale mnohem více.

14 Krevní cévy - širá Krevní cévy řadíme k upadhátu rakta a dělíme je do 3 kategorií: tepny/arterie a tepénky/arterioly – vedou od srdce žíly/vény a žilky/venuly – vedou do srdce vlásečnice/kapiláry – leží na pomezí těchto dvou Ze srdce vycházejí velké tepny (aorta a plicnice), které se posléze větví nejprve na drobnější tepénky a nakonec v cílové tkáni až na ultra tenké vlásečnice. Vlásečnice se potom naopak postupně spojují nejdříve v žilky a jejich spojováním zase ve vetší a větší žíly, které nakonec ústí do srdce jako velké žíly (horní a dolní dutá žíla, plicní žíly). kapiláry tepna žíla

15 Krevní cévy - širá Krevní tlak: Tlak v cévách, resp. rozdíl v tlaku mezi dvěma místy v cévním řečišti, je hlavní příčinou pohybu krve v oběhu. Hodnota tlaku závisí na objemu krve v cévním řečišti, síle jakou srdce krev do cév pumpuje a také odporu cév, proti kterému srdce pumpuje. Typickým faktorem ovlivňujícím vznik vysokého krevního tlaku je cévní odpor. V tepnách je obecně vysoký tlak a krev, zatímco v žilách je tlak nízký a tomu odpovídá i rychlost proudění krve. Pokud mluvíme o krevním tlaku obecně, máme většinou na mysli tlak v tepnách (ateriální tlak) a v souvislosti s ním mluvíme o 2 hodnotách: systolický tlak – tlak během srdeční systoly/kontrakce diastolický tlak – během diastoly/uvolnění srdce Normální hodnoty se pohybují okolo 120/80 mm Hg (milimetrů rtuťového sloupce). *Toto platí ale jen pro velký tělní oběh, v plicním oběhu je tlak mnohem nižší (cca 25/10 mm Hg) a stejně tak i v žilách. Tlak nad 140/90 označujeme jako vysoký krevní tlak/hypertenze. Naopak nízký kervní tlak se označuje jako hypotenze.

16 Krevní cévy - širá Funkce cév: tepny jsou vysokotlakým cévním řečištěm – rozvádí krev do tkání, akumulují sílu srdce do své stěny a pomocí ní udržují vysoký tlak, který je tím co v tepnách zajišťuje tok krve. Tlak krve je nevyšší blízko srdce srdce (v aortě atd.) ale směrem do periferie postupně klesá. kapiláry jsou místem výměny látek - z krve do tkání a naopak. Výměna látek je hnána tlakem, který je zpočátku vyšší ve vlásečnicích (a proto se tekutina filtruje do tkáně), ale posléze se tlak nejen vyrovná (filtrace se zastaví), ale nakonec i obrátí (tekutina se filtruje/prosakuje zpět do vlásečnic). *Při zpětné filtraci tekutiny z tkáně do vlásečnic ale část tekutiny v tkáni zůstane a je odvedena lymfatickými cévami (viz. dále) žíly jsou nízkotlakým/kapacitním cévním řečištěm - odvádí krev z tkání a slouží i jako rezervoár velkého množství krve. Proudění krve v žilách je složitější než v tepnách, protože tlak tu je nízký. Proto se tu navíc uplatňuje několik mechanismů:„svalová pumpa“, vliv dýchání,vliv srdce a žilní pumpa. Díky pomalému toku krve v žilách má krev zde mnohem větší tendenci se srážet. Pokud se tak stane, mluvíme o žilní trombóze a pokud se část sraženiny uvolní a putuje žilami dál až nakonec se „zasekne“ v nějaké menší cévě, mluvíme o embolii.

17 Krevní oběh Krev proudící krevními cévami a celý systém cirkulace krve si můžeme představit jako 2 smyčky o tvaru čísla 8 v jejichž středu leží sdrce. Každá smyčka představuje jeden oběh: „malý“ plicní oběh – začíná v pravém srdci, vede do plic, kde se krev okysličí a míří zpět do levého srdce kde končí „velký“ tělní oběh – začíná v levém srdci, rozvádí krev okysličenou v malém oběhu do všech tkání a zpět k pravému srdci přivádí veškerou odkysličenou krev z celého těla. Kdykoli vznikne problém v některé části oběhu projeví se to jak směrem „vpřed“, tak i „vzad“. směrem vpřed – nedostatečná dodávka krve do dané tkáně/orgánu směrem vzad – městnání krve před překážkou projevující otoky (plic nebo periferie)

18 Krevní oběh Regulace krevního oběhu: Krevní oběh je zásadní pro správné fungování našich tkání, protože zajišťuje nejen transport nezbytných látek do tkání, ale i odvod odpadních látek z tkání pryč. A protože požadavky různých tkání a orgánů na zásobení krví se v čase mění, podléhá celý krevní oběh řadě regulačních mechanismů. Obecně lze do oběhu zasáhnout: ovlivněním srdce -frekvence, síla stahu atd. ovlivněním cév - jejich průsvit/kolik krve cévou proteče ovlivněním objemu krve/tekutiny – jak plné je cévní řečiště A protože o srdci a jeho řízení jsme se již zmínili, zaměříme se zde hlavně na zbývající 2 ovlivnitelné položky. Regulace oběhu prostřednictví změny průsvitu cévy nebo množství tekutiny v ní fungují obě na principu regulace tlaku krve. V cévách existuje řada mechanismů s omezeným místním působením a jsou jimi např. odpadní látky, které v daném místě tkáně vyvolávají rozšíření cév a tím i větší dodávku krve.

19 Krevní oběh Dále to je vegetativní systém sympatiku (především v kůži, kosterních svalech, zažívacím ústrojí a v ledvinách), který zužuje průsvit cév a naopak parasympatikus (např. v pohlavních orgánech), který cévy rozšiřuje dle aktuální potřeby. A konečně místně na cévy působí i některé tkáňové „hormony“. Kromě místních existují ještě mechanismy celkové s působením na celé naše tělo. Patří sem opět sympatikus a parasympatikus a dále řada hormonů, zejm. dřeně nadlevin (adrenalin a noradrenalin), které mají obdobné působení jako sympatikus. Mimo ovlivnění cév je možné oběh regulovat i prostřednictví objemu cirkulující tekutiny. Tuto regulaci zajišťují především některé hormony (antiduiretický hormon, aldosteron atd.) svým působením na ledviny.

20 Lymfatické cévy a oběh lymfy Lymfatický oběh doplňuje krevní oběh a uzavírá kruh v proudění tekutiny tělem. Jak jsme již uvedli, při proudění krve kapilárami se krev filtruje z cév do tkáně a vytváří zde tzv. tkáňový mok (mezibuněčnou tekutinu). Ten je sice částečně zpětně vstřebáván na žilním konci kapilárního řečiště, ale určitá jeho část se už vstřebat nedokáže. Tento zbytek potom je z tkáně odváděn pomocí zvláštních cév, kterým říkáme lymfatické cévy v podobě tekutiny, kterou nazýváme lymfa. Je to bezbarvá, čirá tekutina, podobná krevní plazmě. Ve srovnání s ní ale obsahuje méně bílkovin. Lymfa odvádí z tkáně jak přebytečnou tekutinu, tak ale i některé odpadní látky, které nemohou být odvedeny krevními cevami. Lymfatické cévy: Mají podobnou stavbu jako žíly a základně je dělíme na lymfatické kapiláry, sběrné lymfatické cévy a tzv. „kolektory“/lymfatické kmeny. Tyto cévy jsou až na vyjímky (nervová tkáň, kostní dřeň atd.) obsaženy ve všech tkáních těla. Odvod lymfy z periferních tkání probíhá prostřednictvím lymfatických kapilár do sběrných lymfatických cév a dále až do 2 hlavních lymfatických kmenů, které nakonec ústí do velkých žil v podklíčkové oblasti na levé straně trupu. Průběh lymfatických cév je přerušen na mnoha místech tzv. lymfatickými uzlinami, které fungují jako jakési filtry.

21 Lymfatické cévy a oběh lymfy Řez lymfatickou uzlinou

22 Lymfatické cévy a oběh lymfy Pohyb lymfy: Díky nízkému tlaku v lymfatických cévách připomíná proudění lymfy situaci v žilách. Pohyb je pomalý je zajišťován: tlakem v krevních kapilárách, které udávají rychlost tvorby mezibuněčné tekutiny dále tlakem tekutiny v tkáni kontrakcí kosterní svaloviny (svalová pumpa) dýchacími pohyby (podtlak v hrudníku) a kontrakcí svalů přím v lymfat. cévách (stahují se spontálně cca 6x za minutu). Směr toku lymfy udržují (podobně jako v žilách) chlopně. Lymfa je cévami přiváděna do uzlin, skrz které je „filtrována“ a odváděna dál až nakonec se se vlévá do žilní krve. Uzliny mohu být zneprůchodněny díky onemocění, lymfa pak nemůže odtékat, hromadí se a v dané oblasti vzniká lymfatický otok – „lymfedém“.

23 Játra - yakrta Pravý jaterní lalok Žlučník Levý jaterní lalok Dvanáctník Žlučovod Jaterní tepna Slinivka/pankreas Jsou největší žlázou našeho těla, hlavním detoxikačním orgánem a dle áyurvédy, jsou spolu se slezinou, i základním orgánem krvetvorby. Stavbou: jde o měkký, pružný, ale i křehký orgán hnědo- červené barvy, uložený v pravé brániční klenbě. Tvarem jsou shora klenutá a zespodu téměř plochá (jako šikmo seřízlé vejce), jsou srostlá s bránicí (pohybují se proto spolu s ní) a jsou obalena vazivovým pouzdrem. Na játrech popisujeme: pravý a levý lalok (+2 menší laloky) a na spodní ploše jater výstup pravého a levého žlučového vývodu, žlučník, vrátnicovou/portální žíla, jaterní tepna a nervová pleteň.

24 Játra - yakrta Játra mají zvláštní, dvojí krevní zásobení: cestou jaterní tepny – přináší jen menší část kyslíku cestou vrátnicové/portální žíly – přivádí krev z nepárových břišních orgánů (žaludek, slezina, slinivka, střeva), která je bohatá nejen na kyslík, ale obsahuje i látky vstřebané při trávení i některé odpadní látky. žilní krev z jater odtéká společně do dolní duté žíly Játra tak fungují nejen jako filtr pro vše (téměř) co bylo vstřebáno ze zažívacího traktu, ale i jako základní orgán pro přeměn látek. Schéma portálního oběhu: 1.Dolní dutá žíla 2.Vrátnicová/portální žíla 3.Slezina a její žíly 4.Mesenterické žíly odvádějící krev z tlsutého střeva 5. Žíly odvádějící krev ze žaludku Kapacitu jater využíváme je z cca 10% A játra mají velkou schopnost regenerace

25 Játra - yakrta Struktura jater: Játra jsou tvořena žlázovým epitelem, který vytváří tzv. trámce a mezi trámci probíhají cévy, umožňující jaterním buňkám kontakt s krví. Trámce pak tvoří větší jednotky, který říkáme lalůčky. Struktura úzce odráží krevní zásobení... Krev přiváděná jak jaterní tepnou, tak z portální žíly je vedena mezi trámce kde dochází k výměně látek. odpadní látky jsou vyloučeny do mezilalůčkových žlučovodů a do žluči očištěná krev prochází dál do centra lalůčku a dál do dolní duté žíly Schéma centrálního Jaterního lalůčku:

26 Játra - yakrta Krvetvorba: Proces tvorby krve (míněno rakta) se označuje jako randžana a tím kdo je zodpovědný za kontrolu tohoto procesu je jednak raktágni a hlavně randžaka PITTa se sídlem v játrech (a dle některých zdrojů i ve slezině). Játra a slezina jsou vůči sobě v úzkém vztahu, mají podobné funkce a společně jsou označovány za raktášaya (zásobárna krve). Vlastní proces krvetvorby začíná z rasa, kde díky raságni dochází jednak: k dozrání dozrání vlastní rasa dhátú, vytvoření jejích upadhátú a mala vytvoření nezralé rakta dhátú (astháyi rakta dhátú) Tato nezralá rakta dhátú je potom prostřednictvím raktágni přeměněna na: zralou rakta (stháyi rakta dhátú) upadhátú (širá, khandara) mala (PITTa, žluč) nezralou mámsa dhátú Z pohledu západní medicíny probíhá krvetvorba v játrech a slezině pouze běhěm vývoje plodu v děloze, ale posléze krvetvorbu přebírá kostní dřeň.

27 Slezina - plihá Měkký orgán uložený v levé brániční klenbě mezi bránicí a žaludkem, velikost závisí na množství krve zde obsažené (obvykle cca 12cm dlouhá, 7cm široká), podélná osa sleziny jde podél 10.žebra Slezina se skládá z tzv. bílé a červené dřeně. Bílá je nahromaděním lymfatické tkáně (lymfocytů), červená je tvořena provazci tkáně napojené na krevní cévy a funguje jako určitý filtr pro krev. Funkce sleziny: rezervoár krve – při fyzické aktivitě se ze sleziny může uvolnit až 200ml krve během 1 minuty – proto se někdy i raktašaya krvetvorba – dle áyurvédy je spolu s játry hlavním sídle randžaka PITTa filtrace krve – staré krvinky, nečistoty jsou zachytávány v červené dřeni imunita – jsou zde přítomny bílé krviky (B/T lymfocyty), které jsou v kontaktu s jak s krví, tak i lymfou a podílejí se na produkci protilátek. Kromě toho zde dozrávání některé buňky imunitního systému. Slezina patří mezi velmi křehké vnitřní orgány, relativně snadno se trhá a může být zdrojem život ohrožujícího krvácení do břišní dutiny.

28 Slezina - plihá játra žaludek plíce játra žaludek slezina ledvina slinivka břišní slezina

29 Slezina - plihá játra žaludek dolní dutá žíla játražaludek slezina ledvina Řez dutinou břišní slezina ledvina aorta páteř a meziobratlová ploténka CT snímek


Stáhnout ppt "Krevní oběh – raktavaha sansthána. Termín raktavaha sansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního."

Podobné prezentace


Reklamy Google