Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Afghánistán ve víru bojů II. Od občanské války po válku proti terorismu.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Afghánistán ve víru bojů II. Od občanské války po válku proti terorismu."— Transkript prezentace:

1 Afghánistán ve víru bojů II. Od občanské války po válku proti terorismu

2

3 Občanská válka odchodem sovětských vojsk byl vytvořen předpoklad pro další konflikt, tentokrát občanskou válku – zatímco komunisté byli stále u moci, ale neměli de facto žádnou vyjma několika oblastí, mudžáhidové již kontrolovali cca ¾ území – různé opoziční skupiny, velitelé oddílů a kmenoví náčelníci začínaly bojovat o moc, objevily se separatistické snahy vláda se v červnu 1990 pokusila o poslední udržení moci – vyhlášením výjimečného stavu – přejmenováním LDSA na Vlasteneckou stranu, která byla následně rozpuštěna – musela však krátce po sobě čelit dvěma pokusům o převrat z vlastních řad, SSSR ji navíc přestal finančně podporovat (vzhledem k probíhajícímu rozpadu federace)

4 Dobytí Kábulu v dubnu 1992 Nadžíbulláh oznamuje, že je ochoten odstoupit Kábul byl však dříve, 28. dubna 1992, dobyt – Nadžíbulláh našel útočiště v budově OSN, odkud byl po čtyřech letech, v roce 1996, po opuštění budovy organizací odvlečen, popraven a demonstrativně pověšen Zlynčovaný Nadžíbulláh

5 Boj o moc v dubnu 1992 byla vytvořena prozatímní vláda mudžáhidů – předsedou byl zvolen Gulbuddín Hekmatjár – prezidentem Sibghatulláh Mudžaddadí, krátce poté vystřídaný Burhánuddínem Rabbáním – mnohé skupiny (například šíité), byly s vládou nespokojeny a chtěly se také podílet na moci – začala tedy bitva o Kábul, která si vyžádala okolo 50 tisíc obětí a půl milionu raněných – z výsledných bojů vyšel vítězně právě tádžický prezident Rabbání

6 Gulbuddín HekmatjárBurhánuddín Rabbání

7 Provincie Rabbání však neovládal celé území Afghánistánu, to bylo rozdrobeno mezi několik stran – uzbecký sever ovládal bývalý komunistický generál Abdurrašíd Dóstum z Národního hnutí disponoval největším vojskem, čítajícím až 120 tis. mužů oblast měla vlastní samosprávu a byla uznána (i když nebyla státem) Turkmenistánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Pákistánem, Íránem a dalšími, OSN do ní přeneslo své sídlo v oblasti byla zavedena vlastní měna, která byla zrušena až roku 2002 – severovýchod byl ovládán tádžickou Dozorčí radou severu (odnoží Islámského společenství) v čele s Ahmadem Šáhem Masúdem – západ ovládal Ismaíl Chán, další z velitelů vojsk Islámského společenství – paštunský jih byl rozdrobený mezi místní velitele a kmenové náčelníky

8 Mírové snahy umírnění představitelé se pokoušeli už v srpnu 1992 o nastolení míru a podepsali kábulskou mírovou dohodu v březnu 1993 byla podepsána další mírová smlouva, v květnu ujednání o zastavení bojů – oblastní velitelé smlouvy ignorovali OSN v roce 1994 vysílá mírovou misi, která měla za cíl vyjednávat se všemi stranami – sestavili mírový plán a návrh na předání moci nové, legitimní vládě, které se mělo uskutečnit 21. března 1995 jednání selhala kvůli novému hráči na poli - Tálibánu

9 Tálibán původní členové byli studenti ortodoxních škol islámu, „hledači vědění“ (tálibáne ilm) – usilovali o nastolení božího řádu na zemi byli rekrutování jako ostatní mudžahídové z uprchlíků – později se k nim přidávali i náboženští fanatici z ostatních zemí do Afghánistánu vstoupili v červenci 1994 z Pákistánu – původně měli za cíl zavedení pořádku v zemi a donucení znepřátelených frakcí složit zbraně Tálibán disponoval až 50 tisíci bojovníků, značnou výzbrojí a technikou a podporou Pákistánu

10 svou jednotou a vyhlídkami na nastolení pevného režimu si postupně získávali sympatie obyvatelstva postupně dobývali komunikace a území, základnu si založili v Kandaháru v únoru 1995 už ovládali třetinu území a 26. září 1996 dobyli Kábul, který měli obklíčený ze tří stran – ovládli tak nakonec až 9/10 území Vlajka Tálibánu

11 Územní zisky Tálibánu v roce 1996 (žlutě)

12 Mulla Umar v čele Tálibánu a nové vlády stál mulla Muhammad Umar nechává si říkat Kníže věřících země byla přejmenována na Islámský emirát Afghánistán bylo zavedeno právo šaría a krutý, zpátečnický režim

13 Tvrdý režim bylo obnoveno bičování, kamenování, utínání rukou, veřejné popravy mužové museli nosit předepsaný plnovous, ženy se musely zahalovat a byly zbaveny takřka všech práv bylo zrušeno televizní vysílání, televize byly ničeny, rozhlas omezen na zpravodajství a náboženské pořady, bylo zakázáno fotografování, hraní na hudební nástroje atd. hinduisté jako bezvěrci museli nosit označení, křesťanským misionářům byl znepříjemňován život zavedením tvrdého režimu začal Tálibán ztrácet na oblibě, kterou si vydobyl zavedením pořádku v zemi a ukončením bojů protestovat začalo i mezinárodní společenství – OSN v roce 1999 vyhlásila vůči Afghánistánu ekonomické sankce a Tálibán se postupně dostal do politické a diplomatické izolace

14 Propojení s terorismem jediná podpora, kterou Afghánistán měl, byla od všemožných islámských fanatiků a militaristů po celém světě a především od Al-Káidy a bin Ládina ten sám bojoval proti sovětským okupantům a později Táliban financoval, dodával mu zbraně a rekruty Umar kvůli izolaci upadl do závislosti na Al-Káidě – byla mu vnucena bojovná rétorika vůči Západu (Umar původně nehodlal nijak svou ideologii exportovat) – byl napojen na různé teroristické organizace po 11. září 2001 přestala Táliby podporovat i pákistánská tajná služba a Umar se stal plně závislým na bin Ládinovi – tomu poskytl po útoku útočiště, čímž si zatloukl poslední „hřebík do rakve“

15 Válka proti terorismu 7. října 2001 Spojené státy a VB zahájily operaci Trvalá svoboda, mířenou převážně na výcvikové tábory teroristů a vojenská zařízení jednotky mudžáhidů a představitelé vytlačení na sever země Tálibánem vytvořili v souvislosti s operací Severní alianci s cílem svrhnout tálibánský režim 13. listopadu již mudžáhidové vstupují do Kábulu mullu Umara ani Usámu se však nepodařilo dopadnout – Usáma byl zastřelen americkými speciálními jednotkami 2. května 2011 v pákistánském Abottabádu, Umar stále dopaden nebyl

16

17 Vláda široké jednoty v prosinci 2001 proběhly pod patronací OSN jednání protitálibánských sil – shodli se na tzv. vládě široké jednoty byla složena z třiceti členů ze všech významných frakcí, prezidentem byl zvolen Hamíd Karzáj, který je prezidentem dodnes v červnu 2002 byla ve stávajícím složení potvrzena a legitimizována i Velkou džirgou do Afghánistánu byla vyslána mírová mise – Mezinárodní síly pro podporu bezpečnosti v Afghánistánu Hamíd Karzáj

18 Budoucí problémy? problémy neustávají – do hor se místo mudžáhidů přesunuli teroristé a Tálibáni – někteří kmenoví náčelníci stále neuznávají vládu – obyvatelstvo nerado vidí přítomnost západních jednotek v jejich zemi jejich odpor se stupňoval tím víc, čím intenzivněji se USA a spojenci snažili dopadnou bin Ládina a zničit Tálibán, což paradoxně opět obracelo jejich sympatie zpátky k Tálibánu v současnosti probíhá postupné stahování zahraničních jednotek pryč z Afghánistánu zda se současný režim poté udrží, nebo se rozhoří další boje o moc, je otázkou, kterou zodpoví nepříliš vzdálená budoucnost – poslední jednotky by měly opustit Afghánistán v roce 2014

19 Zdroje + doporučená literatura Marek, J.; Dějiny Afghánistánu; NLN 2006 Vogelsang, W.; Dějiny Afghánistánu, Grada Publishing 2010 Feifer, G.; Velký hazard. Sovětská válka v Afghánistánu; Slovart 2009


Stáhnout ppt "Afghánistán ve víru bojů II. Od občanské války po válku proti terorismu."

Podobné prezentace


Reklamy Google