Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Afghánistán ve víru bojů I. Od pádu království a založení republiky po sovětskou invazi a Afghánskou republiku.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Afghánistán ve víru bojů I. Od pádu království a založení republiky po sovětskou invazi a Afghánskou republiku."— Transkript prezentace:

1 Afghánistán ve víru bojů I. Od pádu království a založení republiky po sovětskou invazi a Afghánskou republiku

2

3 Konec království a nastolení republiky Afghánistán byl před nastolením republiky královstvím, ve kterém se mísily tři národnosti: Paštunové (50%), Tádžikové (20%) a Uzbeci (9%) byl král Záhir svržen a Afghánistán byl prohlášen republikou, parlament byl rozpuštěn prezidentem se stal Muhammad Dáud nová ústava státu dávala nejvyšší pravomoce ve všech oblastech moci prezidentovi – to z něj činilo v podstatě diktátora Král Muhammad Záhir Šáh

4 Převrat, pokus o nastolení socialismu jedinou opozici tvořila levice – komunistická Lidová demokratická strana Afghánistánu (LDSA) – ta společně s levicovými důstojníky zorganizovala 27. dubna 1978 ozbrojený převrat, tzv. dubnovou (saurovou) revoluci – při něm byl Dáud svržen a byl nastolen socialistický režim orientovaný na SSSR Svržený prezident Daúd

5 státní orgány a správa byly přetvořeny po vzoru evropských socialistických zemí – legislativním tělesem se stala Revoluční rada ozbrojených sil – předsedou byl první tajemník ústředního výboru LDSA Núr Muhammad Tarakí – země byla přejmenována na Afghánskou demokratickou republiku 29. dubna byla moc předána civilní Revoluční radě Afghánské demokratické republiky Núr Muhammad Tarakí

6 Základní linie revolučních úkolů vlády Afghánské demokratické republiky program vlády vydaný 9. května 1978, hlavní cíle: – uskutečnit pozemkovou reformu – posílit armádu k tzv. obraně revoluce – vyřešit národnostní problémy – zajistit rovnoprávnost žen – vědeckým plánováním upevnit státní sektor ekonomiky – odstranit negramotnost a nezaměstnanost – zavést povinné a bezplatné školní vzdělání pro všechny děti – zřídit bezplatnou zdravotnickou péči – v rámci plánovaného hospodářství zajistit státní kontrolu cen

7 Problémy komunismu většina silně věřících muslimů ateistické komunisty nenáviděla – komunisté sice zaručili muslimům náboženskou svobodu, vědomi si toho, že nemohou vzhledem k nábožnosti obyvatelstva náboženství vymýtit po vzoru evropských socialistických zemí, muslimové na komunisty přesto nahlíželi jako na bezvěrce potřebovali pro socialismus získat také ženy, začali je tedy zrovnoprávňovat – dekretem č. 7 z října 1978 jim byla přiznána stejná práva s muži, mj. zavedli i MDŽ, což bylo v patriarchální zemi bráno jako útok na tradici

8 Převrat ve straně stigmatem každé vládnoucí skupiny v Afghánistánu, vyjma Tálibánu, byla nejednotnost, roztříštěnost v červenci 1978 využil roztříštěnosti ve straně Hafízulláh Amín a zmocnil se nejvyšších funkcí – politické protivníky nechal zlikvidovat a zavádí diktaturu – razil absurdní myšlenku, že společnost je dostatečně vyspělá na okamžitý přechod k socialismu bez dalšího vývoje – jeho styl vlády výrazně aktivizoval opozici, která začala plánovat další převrat Hafízulláh Amín

9 Opozice do opozice proti režimu (režimům) se stavělo mnoho skupin mnohého ražení patřili mezi ně – monarchisté – velkostatkáři nespokojení s pozemkovými reformami – kmenoví náčelníci, kteří si chtěli udržet svůj tradiční mocenský vliv – duchovní, kteří byli tradičně konzervativní a odmítali změnu návyků a zaběhlých pořádků obrovské množství obyvatelstva prchalo za hranice – jejich počet je odhadován až na 6 milionů, přičemž většina z nich našla útočiště v Pákistánu, menší počet v Íránu

10 Smlouva o přátelství z emigrantů se pak stávali mudžáhidové – bojovníci za víru, podporováni Pákistánem a po sovětské invazi i západními mocnostmi – ti začínají proudit přes hranice zpátky do země a vést boj proti oficiálním jednotkám Amín žádá SSSR o intervenci – SSSR však odmítá, jelikož jeho režim si nemohl dovolit veřejně podpořit a podporuje opozici – zároveň se však na intervenci připravuje, aby ji mohl provést při vhodnějších, ospravedlnitelnějších podmínkách 5. prosince 1978 byla uzavřena se SSSR smlouva o přátelství, dobrém sousedství a spolupráci, umožňující i mj. vojenský zásah

11 Mudžáhidové

12 Převrat a sovětská invaze 27. prosince 1979 byl proveden další státní převrat a Amín byl svržen a zabit, do čela byl dosazen Babrak Karmal formálně opět žádá SSSR o intervenci – ten ihned vyhovuje a ve stejný den vysílá letecky omezený kontingent ozbrojených sil – další jednotky následují po zemi, viz mapa dále Babrak Karmal

13 Invazní cesty SSSR (šipky) a teritoria jimi kontrolovaná po dobu války (tmavě šedá)

14

15 Marná snaha o přízeň Babrak vyhlašuje amnestii pro cca 15 tisíc politických vězňů z dob Amínovy diktatury garantuje podmínky pro návrat uprchlíků a beztrestnost boje proti předchozímu režimu 30. prosince 1979 vydává vláda programové prohlášení, tzv. Základní politickou linii nové revoluční vlády – slibuje překonání zaostalosti země, zvýšení životní úrovně a rozvoj kultury – sliby se u lidí nesetkávají s důvěrou – lidé nenáviděli komunisty už předtím, tentokrát měli navíc v zemi i cizí vojska, na což byli v průběhu historie obzvláště citliví pravice se 22. a 23. února 1980 pokouší o státní převrat s pákistánskou podporou, ten je zmařen sovětskými jednotkami

16 Íránská opozice začíná se konstituovat mnoho opozičních skupin, každá sledující jiné zájmy, odlišující se zpravidla národností či náboženstvím, jednotné však v boji proti bezvěreckému režimu a sovětským vojskům zde jsou vypsány tři hlavní šíitské skupiny, které byly podporovány Íránem, níže pak další, podporované Pákistánem – Organizace pro vítězství Afghánistánu hazárská skupina šíitského vyznání podporována Chomejního režimem v Íránu – Revoluční rada islámské jednoty Afghánistánu opoziční skupina sunnitského vyznání, národnostně však stejná jako předchozí a také podporována z Íránu – Strana jednoty stejně národnostně složená jako předchozí dvě, vznikla po jejich odvrácení od Íránu

17 Pákistánská opozice Islámská strana Afghánistánu – cílem bylo zřídit islámský stát, právní základ měl být Korán a sunna, odmítali monarchii Národní fronta islámu – monarchisté udržující styky se sesazeným králem Záhirem, podporováni Saúdskou Arábií Islámská jednota za svobodu – cílem bylo zřízení islámského státu Fronta národního osvobození – podporována jak arabskými státy, tak Spojenými státy Islámská strana Islámské společenství – cílem byl teokratický stát s restaurovaným Záhirem v čele Hnutí islámské revoluce

18 roku 1983 pákistánské skupiny utvořily alianci – Islámská jednota bojovníků za víru, mluvčím byl zvolen Maulví Muhammadí vznikla exilová vláda Afghánské islámské republiky v Pešávaru se Zijáuddínem Násirím (Národní fronta islámu, viz výše) v čele Maulví M.N. Muhammaddí

19 Výcvikové tábory a podpora zahraničí podél afghánských hranic s Pákistánem bylo zřízeno okolo sta uprchlických táborů, které sloužily také jako výcvikové tábory mudžáhidů Spojené státy přispívaly na provoz táborů jedním milionem dolarů denně (poměrně malá částka vzhledem k počtu uprchlíků) dodávaly však s dalšími zeměmi (VB, Francie, Izrael, Saúdská Arábie, Egypt, ČLR) instruktory, výzbroj a výstroj Afghánistán se tak stal dalším prostorem pro mocenské boje v rámci studené války a výrazně přispěl k zhoršení mezinárodních vztahů, které se mocnosti pokoušely od karibské krize konsolidovat, sovětská invaze ukončila období détente

20

21

22 Snaha o udržení a modernizaci 14. dubna 1980 byly schváleny Základní principy Afghánské demokratické republiky, prozatímní ústava nového státu vláda se snažila dále modernizovat a industrializovat zemi po vzoru socialistických zemí – průmyslová výroba byla během tří let zvýšena až o 11% v roce 1984 byl schválen nový volební zákon – měl za účel aktivněji zapojit obyvatelstvo do politické činnosti a její stmelení – v roce 1981 byla dokonce založena Národní vlastenecká fronta, později Národní fronta Afghánské demokratické republiky lidé však její činnost odmítali v průběhu následujících let se komunisté setkávají převážně s neúspěchy a musejí čelit stále větší nelibosti obyvatel a stupňujícím se útokům mudžáhidů

23 v září 1985 se vláda pokusila jednat se zástupci mudžáhidů – byla svolána Velká džirga, byli přizváni zástupci kmenů žijících v Pákistánu u afghánské hranice, z oblastí s největší produkcí mudžáhidů – delegáti se shodli na všech usneseních a vyhlásili podporu vládní politice, ve skutečnosti však nadále pokračovali v bojích proti ní a v podpoře mudžáhidů objevuje se paradox – vláda zavádí domobranu, do níž verbuje mladé Afghánce ti však přes den slouží režimu a v noci často bojují proti němu – u vládního vojska se radikálně množí dezerce (až 40% vojáků)

24 veškeré reformy selhávají, plány nejsou plněny a aktivita mudžáhidů nabírá takové intenzity, že už ji nejsou vojenské jednotky Afghánistánu a SSSR regulovat Babrak Karmal byl v květnu 1986 odvolán a nahrazen Muhammadem Nadžibulláhem strana vydává 30. prosince 1986 Program národního usmíření, který znamená radikální změnu strategie a přiznání neschopnosti řešit problémy – navrhuje jednostranné příměří od 15. ledna 1987 – připouští jednání jak s mudžáhidy, tak s emigrací – vyhlašuje amnestii pro všechny ochotné spolupracovat s režimem a vyzývá uprchlíky k návratu do vlasti – Program selhává Muhammad Nadžibulláh

25 Ženevské rozhovory pod patronací OSN situace se zdála bezvýchodnou a stávala se neúnosnou, šířila se frustrace na všech stranách, obzvláště u sovětských vojáků, kteří ani nevěděli, za co vlastně bojují – OSN reagovala tlakem na zahájení mírových rozhovorů mezi zúčastněnými stranami ty probíhaly od roku 1985 za účasti USA, SSSR, Pákistánu a Afghánistánu v Ženevě v dubnu 1986 byly podepsány čtyři dohody o politickém urovnání situace Sovětský svaz se zaručil, že polovinu vojsk stáhne do půlky srpna 1988 a zbytek do února 1989, což také splnil – celkově Afghánistánem prošlo okolo 600 tisíc sovětských vojáků, některé zdroje uvádí až 750 tisíc – v Rusku pak vzniknul rozsáhlý problém s veterány afghánské války, o které se nebyl stát schopen postarat Pákistán však své závazky o neposkytování útočiště ozbrojené opozici neplnil

26

27 Volby 30. listopadu 1987 byla schválena nová ústava, která měla za cíl národní usmíření a mj. přejmenovala stát na Afghánskou republiku – islám byl prohlášen státním náboženstvím – prezidentem byl zvolen Muhammad Nadžíbulláh – byly povoleny jiné politické strany – komunisté ovšem počítali pouze s levicovými stranami v dubnových volbách komunisté získali pouze pětinu hlasů – nadpoloviční většinu křesel získali nestraníci, zástupci inteligence – vláda byla však postavena z levicových stran

28 změny garantované ústavou byly očividně pouze de iure, de facto se toho mnoho nezměnilo a opozice se nenechala ukolébat, naopak svou aktivitu stupňovala – Spojené státy markantně zvyšovaly finanční podporu Sověti už se snaží především o ochranu výhradně svých sil a zabezpečení únikových cest – s tím souviselo zvýšené kladení min podél cest, které jsou nebezpečím pro civilní obyvatelstvo dodnes

29 Poradní shromáždění v Pákistánu v lednu 1989 zasedalo shromáždění opozičních činitelů – Poradní shromáždění – 23. února sestavili prozatímní exilovou vládu, předsedou byl zvolen A. Sajjáf a prezidentem Sibghatulláh Mudžaddadí – vláda byla uznána Saúdskou Arábií, Súdánem a Bahrajnem – šíité se spojili v Sjednocené společenství islámské revoluce s podporou Íránu – maoisté založili Komunistickou stranu Afghánistánu s podporou Číny

30 Abdul Sajjáf, předseda nové exilové vlády Sibghatulláh Mudžaddadí, exilový prezident

31 Zdroje + doporučená literatura Marek, J.; Dějiny Afghánistánu; NLN 2006 Vogelsang, W.; Dějiny Afghánistánu, Grada Publishing 2010 Feifer, G.; Velký hazard. Sovětská válka v Afghánistánu; Slovart 2009


Stáhnout ppt "Afghánistán ve víru bojů I. Od pádu království a založení republiky po sovětskou invazi a Afghánskou republiku."

Podobné prezentace


Reklamy Google