FIIFEI-11 Elektromagnetické vlny Optika - geometrická optika.

Prezentace na téma: "FIIFEI-11 Elektromagnetické vlny Optika - geometrická optika."— Transkript prezentace:

1 FIIFEI-11 Elektromagnetické vlny Optika - geometrická optika.
Doc. Miloš Steinhart, UAFM UPCE EA , tel (026)

2 Hlavní body Úvod do optiky, vlastnosti světla
Vymezení geometrické optiky Fermatův princip, optický systém Reflexe a reflexní optika Refrakce a refrakční optika, disperse Optické přístroje

3 Maxwellovy rovnice I Základní elektromagnetické principy lze shrnout do čtyřech Maxwellových rovnic, které existují v několika verzích, a vztahu pro Lorentzovu sílu. V případě časově neproměnných polí se rozpadají na dvě nezávislé dvojice popisující elektrické a magnetické pole. Časově proměnná pole jsou spolu vázána a tvoří jedno elektromagnetické pole.

4 Maxwellovy rovnice II

5 Maxwellovy rovnice III
První rovnice je Gaussova věta, kterou známe z elektrostatiky, říká, že : Existují zdroje elektrického pole – náboje. Jsou-li náboje přítomny, začínají elektrické siločáry v kladných nábojích (nebo nekonečnu) a končí v nábojích záporných (nebo nekonečnu). Pole bodového náboje klesá jako 1/r2.

6 Maxwellovy rovnice IV Druhá rovnice je Faradayův zákon elektromagnetické indukce, který říká, že : Elektrické pole může vznikat také časovou změnou pole magnetického. V tomto případě není konzervativní a jeho siločáry jsou uzavřené křivky. Není-li přítomno časově proměnné magnetické pole, je elektrické pole konzervativní a existuje v něm skalární potenciál.

7 Maxwellovy rovnice V Třetí rovnice je Gaussova věta magnetismu, která říká, že : Neexistují oddělené zdroje magnetického pole – magnetické monopóly. Magnetické siločáry jsou uzavřené křivky. Pole proudového elementu klesá jako 1/r2.

8 Maxwellovy rovnice VI Čtvrtá rovnice je zobecněný Ampérův zákon, který říká, že: Magnetické pole je vytvářeno buď proudy nebo časovými změnami elektrického pole. Magnetické siločáry jsou uzavřené křivky.

9 Maxwellovy rovnice VII
Shrnutí: V M. rovnicích a rovnici pro Lorentzovu sílu je veškerá informace o elektromagnetismu. Z těchto rovnic vyplývá mnoho zajímavých důsledků, z nichž některé byly předpověděny: Existuje jedno elektro-magnetické pole. Pouze ve speciálním statickém případě není první dvojice rovnic propojena s druhou a elektrostatické a magnetostatické pole mohou být uvažována zvlášť. Existují elektromagnetické vlny.

10 Rovinné elektromagnetické vlny
Důležitým typem řešení MR jsou rovinné lineárně polarizované. Pohybují-li se ve směru +x, rychlostí c, mohou být pole popsána : E = Ey =E0sin(kx - t) B = Ez =B0sin(kx - t) E a B jsou ve fázi vektory , , tvoří pravotočivý systém Mohou existovat s různou polarizací vlnové číslo : k = 2/ úhlová frekvence :  = 2/T = 2f rychlost vlny : c = f = /k

11 Přenos energie Pro EMA vlny šířící se obecným směrem platí vektorová definice Poyntingova vektoru: Pochopitelně je paralelní s . (t) je energie proudící v určitém okamžiku. Obvykle nás ale zajímá intenzita záření, což je časová střední hodnota <S>.

12 Vytváření EMA vln Protože měnící se elektrické pole vytváří pole magnetické a naopak, jsou-li jednou taková pole vytvořena, existují dál nezávisle a šíří se od svého zdroje rychlostí světla do prostoru. Může to být ilustrováno na jednoduché dipólové anténě a střídavém generátoru. Rovinné vlny existují jen daleko (ve srovnání s vlnovou délkou) od antény, kde vymizí rychle klesající dipólové pole.

13 Spektrum EMA vln I Ukazuje se, že zdánlivě nesrovnatelné jevy, jako jsou radiové vlny, tepelné záření, viditelné světlo, ultrafialové záření, rentgenové záření, paprsky gama a záření kosmické jsou elektromagnetické vlny s různou vlnovou délkou a energií.

14 Spektrum EMA vln II Velmi rozdílné jevy jsou způsobeny stejnými EMA vlnami, majícími ‘pouze’ jinou frekvenci: Radiové vlny  > 0.1 m Mikrovlny >  > 10-3 m Infračervené záření >  > m Viditelné záření >  > m Ultrafialové záření >  > m Rentgenové záření >  > m Gama a kosmické záření >  > m

15 Rozhlas a TV Ve vysílači je vlna určité nosné frekvence napřed modulována přenášeným signálem. Obvykle to bývá amplitudově AM nebo frekvenčně FM. Potom je zesílena a přes anténu vyslána do prostoru. Přijímač musí mít anténu citlivou buď na elektrickou nebo magnetickou složku vlny. Jeho důležitou částí je ladící obvod, v němž se vybírá správná frekvence přijímaných vln.

16 EMA záření v látkách I Řešení MAX může být obecně dosti složité.
V nevodivých látkách jsou řešením též elektromagnetické vlny, které se ale šíří menší rychlostí než ve vakuu Poměr c/v se nazývá index lomu. Téměř u všech dielektrik (vyjma feromagnetik) je r  1 a platí Maxwellův zákon

17 EMA záření v látkách II plyn nexp vodík 1.00013 1.00013
vzduch CO elthylén

18 EMA záření v látkách III
[nm] voda nexp

19 Shrnutí vlastností EMA vln
Řešení Maxwellových rovnic bez proudů a nábojů vyhovuje obecným vlnovým rovnicím. Ve vakuu se EMA vlny šíří rychlostí světla c = m/s. Šíření v látkách je pomalejší a je určeno hodnotou permitivity při dané frekvenci. Vektory ( ), , tvoří pravotočivý systém Amplituda magnetické indukce je c-krát menší než amplituda elektrické intenzity, ale energii nesou obě pole stejnou! Pro elektromagnetické vlny platí princip superpozice.

20 Typicky vlnové vlastnosti
Na EMA vlny lze aplikovat Huygensův princip (Christian ): Každý bod, kam vlny dospějí, se stává novým zdrojem kulových vln. Nová vlna je superpozicí těchto kulových vln. Rovinná vlna, v případě přímočarého šíření je obálkou kulových vln. V případě překážek dochází k interferenci a difrakci.

21 Dualismus vln a částic Elektromagnetické vlny projevují řadu vlnových vlastností, ale s rostoucí frekvencí a tedy zkracující se vlnovou délkou se u nich výrazněji projevují vlastnosti částicové - korpuskulární. Ukazuje se, že energie je kvantovaná a jeden foton nese energii danou Planckovým zákonem:

22 Optika Původně se zabývala vlastnostmi a použitím světla.
Nyní je mnohem obecnější

23 Úvod do optiky I Již od nepaměti si lidstvo klade otázku: Co je světlo? První důležité objevy byly uskutečněny ve staré Číně a v Antice, cca před třemi tisíci lety. Nyní se naše znalosti dvojnásobí téměř každý rok. Ale nejhlubší poznání se mění pomalu a původní otázka zůstává nezodpovězená.

24 Úvod do optiky II Dlouhou dobu se věřilo tomu, že světlo je proud jakýchsi mikroskopických částic. Tzv. korpuskulární teorie, založená na této představě, byla podporována například Isaacem Newtonem ( ). Tento genius ‘dovršil’ lidské poznání v několika oblastech (mechanika, gravitace…). Přes obrovskou autoritu, kterou měl i po své smrti, se objevily experimenty, které jasně ilustrovaly vlnové vlastnosti světla. Zhruba před sto lety se zjistilo, že světlo je přecejen proud částic, ovšem velmi zvláštních, protože se nemohou zastavit a chovají se podle vlnového jízdního řádu.

25 Úvod do optiky III Existují dvě skupiny experimentů. Jedna podporuje teorii korpuskulární, druhá částicovou. Každá z nich podporuje jednu z těchto představ. Problém, zda světlo jsou vlny nebo částice se ukázal hlubší, než se původně zdálo a zůstal nevyřešen. Protože světlo nejsou ani klasické vlny ani klasické částice. Vlnové vlastnosti byly geniálně shrnuty Jamesem Clerkem Maxwellem ( ). Nyní v řadě aplikací postačuje považovat světlo za elektromagnetické vlny s vlnovou délkou 400 – 700 nm.

26 Úvod do optiky IV Přenos energie, podobně jako absorpce a emise se uskutečňují po jistých minimálních kvantech – fotonech. Jsou to částice s celočíselným spinem, tzv. bosony, u nichž není omezení na počet částic ve stejném stavu – laser. Nicméně pohyb světla přes optické elementy jako čočky, otvory a štěrbiny je řízen vlnovými vlastnostmi světla.

27 Úvod do optiky V Ukazuje se, že dualismus vln a částic je základní vlastností mikrosvěta a přijmutí myšlenky, že mikroskopické objekty mohou být částice a „současně“ vlny, je základem kvantové mechaniky. Ta je zatím nejlepší teorií mikrosvěta, která byla do současnosti vybudována. Její pochopení bohužel vyžaduje značné úsilí, především proto, že je nutné se vzdát představ z normálního makrosvěta.

28 Úvod do optiky VI Díky dualismu vln a částic se značně rozšířila oblast zájmu a působení optiky. V současné době se zabývá nejen viditelným světlem, ale obecně vlnami a to nejen elektromagnetickými, ale i částicovými. Významná část optiky se například zabývá zaostřováním typicky částicových objektů jako jsou elektrony nebo neutrony.

29 Hranice geometrické optiky I
Přestože je optika široká a složitá disciplína, pro mnoho praktických aplikací lze uvažovat první přiblížení – geometrickou optiku. V ní lze jevy popisovat čistě geometricky pomocí paprsků, které dědí určité vlastnosti vln: přímočaré šíření nezávislost reciprocita Geometrická optika přestává být dobrou teorií v okamžiku, kdy začnou hrát významnou roli částicové nebo vlnové vlastnosti světla.

30 Hranice geometrické optiky II
Typicky vlnové vlastnosti začínají hrát roli, když je velikost optických elementů srovnatelná s vlnovou délkou světla. Tato situace nastává vždy u radiových vln a mikrovln. V optice viditelného světla je jeho vlnový charakter limitním faktorem pro rozlišení optických přístrojů. Částicové vlastnosti elektromagnetických vln se projevují hlavně u vyšších energií. Viditelné světlo je bohužel právě na hranici.

31 Hranice geometrické optiky III
Popis geometrickou optikou může být použit tam, kde lze vlnovou délku záření považovat za nulovou, rychlost za nekonečnou a energii za malou vzhledem k použitým materiálům (lze například zanedbat fotoelektrický jev) . Tyto podmínky obvykle splňuje viditelné světlo nízkých intenzit.

32 Základy geometrické optiky I
Prvním důležitým předpokladem je, že se světlo šíří ve formě paprsků. To jsou obecně křivky, podél nichž se šíří zářivá energie. V izotropních a homogenních materiálech jsou paprsky přímkami, které jsou kolmé k vlnoplochám. V dané aproximaci mohou být tyto křivky studovány čistě geometricky. Předměty principiálně emitují záření, které pozorujeme. Příčiny emise mohou být různé. V GO obvykle uvažujeme, že předměty ‘odrážejí’ dopadající záření.

33 Základy geometrické optiky II
Je relativně snadné „stopovat paprsky“ (ray tracing), tedy sledovat jejich průchod optickým systémem a vlnoplochy a ostatní parametry zobrazení mohou být rekonstruovány dodatečně. Paprsky se řídí zákonem reciprocity: prochází-li paprsek (jednoduchým) optickým systémem jedním směrem, může procházet přesně po stejné dráze i směrem opačným. To je jeden z důsledků Fermatova principu.

34 Fermatův princip I Fermatův princip je vhodný základ pro vysvětlení jednoduchých, ale i těch nejsložitějších optických jevů. Říká: Světlo z bodu S do bodu P musí procházet po optické dráze, která je stacionární vůči variacím dráhy.

35 Fermatův princip II Vyplývá to z vlnových vlastností záření, kde lze ukázat, že vlny pohybující se po dráhách blízkých skutečnému chodu paprsku, s ním musí být téměř ve fázi. Často platí zjednodušená formulace, že skutečná dráha je ta, po níž putuje paprsek nejkratší dobu. V homogenním a izotropním prostředí se jedná o nejkratší dráhu, což odpovídá přímočarému šíření světla.

36 Ideální optický systém I
Optickým systémem se snažíme zaostřit všechny paprsky vycházející z určitého bodu S v předmětovém prostoru do jediného bodu P v prostoru obrazovém. Je-li toho dosaženo, říkáme že zobrazení je pro body v těchto prostorech ostré neboli stigmatické. Ideální optický systém by ostře zobrazoval určitou třírozměrnou podmnožinu předmětového prostoru do jisté třírozměrné oblasti prostoru obrazového. Vzhledem k reciprocitě jsou oba prostory záměnné.

37 Ideální optický systém II
Vlastnosti reálného optického systému by se měly ideálnímu co nejvíce přibližovat. Navíc by mělo být snadné určit chod paprsků a díky jednoduché parametrizaci by měla existovat jednoduchá rovnice popisující vztah předmětu a obrazu. Optické systémy jsou založeny na odrazu (reflexi), lomu (refrakci) nebo difrakci záření.

38 Odraz světla I K nalezení zákona odrazu na rovné ploše použijme Fermatův princip: Bod S bude zdroj radiálně se šířících paprsků a bod P bodem pozorování. Protože oba body jsou ve stejném prostředí (homogenním a izotropním), musí být odražený paprsek nejkratší ze všech možných. Najdeme jej, pomocí triku, kdy si promítneme jeden z bodů za zrcadlo a využijeme shodnosti vzniklých trojúhelníků.

39 Odraz světla II Z jednoduché geometrie plyne, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu. V optice se podle konvence (obvykle) měří úhly od příslušných normál. Zákon platí pro každý element plochy. Je-li zrcadlící plocha konečné velikosti hladká, je reflexe spekulární a z bodu P vidíme ostrý obraz bodu S. Není-li plocha hladká je reflexe difúzní (papír, Měsíc). Tu nelze použít k zobrazování, zato však nese jistou informaci o struktuře povrchu.

40 Reflexní optika I Využití reflexe je jednou z možností konstrukce optických systémů. V tomto případě různé druhy zrcadel k vytváření obrazu jistého předmětu. Obraz může být buď reálný, pokud jím přímo prochází paprsky nebo zdánlivý (virtuální), pokud pozorovatel pouze vidí paprsky přicházející od obrazu. Využití reflexe má v současnosti velký význam v rentgenové a neutronové optice a astronomii.

41 Reflexní optika II Optické elementy obvykle umisťujeme vůči optické osu tak, že je tato osou jeho symetrie. Místo, kde elementem optická osa ‘prochází’, se nazývá optický střed. (Pozor na satelitní antény!) Dopadnou-li na ideální zrcadlo paprsky rovnoběžné s optickou osou, tedy předmět je v nekonečnu, je obrazem jediný bod ohnisko. Je-li zrcadlo duté neboli konkávní, je ohnisko reálné a paprsky jím skutečně prochází. Je-li zrcadlo vypuklé neboli konvexní, je ohnisko virtuální a paprsky z něj zdánlivě vychází.

42 Reflexní optika III Optické vlastnosti ideálního zrcadla lze tedy popsat jediným parametrem ohniskovou vzdáleností f, tedy vzdáleností ohniska od optického středu podél optické osy. Ideální zrcadlo by mělo být parabolické, tedy mít tvar rotačního paraboloidu.

43 Reflexní optika IV V současné době je principiálně možné vyrobit parabolická zrcadla a pro speciální aplikace se to skutečně dělá. Vyrobit příslušný tvar s potřebnou přesností, která musí být minimálně srovnatelná s vlnovou délkou světla, je ovšem velice obtížné a drahé. Ve většině případů se proto používají snáze vyrobitelnější a tedy i podstatně levnější zrcadla sférická (kulová). Ta mají ovšem principiálně – sférickou vadu a jsou použitelná pouze pro paraxiální paprsky, což jsou paprsky v těsné blízkosti optické osy.

44 Reflexní optika V Vzdálenosti předmětová, obrazová a ohnisková: do, di, a f musí vyhovovat zrcadlové zobrazovací rovnici: 1/do + 1/di = 1/f Tu lze jednoduše odvodit z geometrie. Stejná rovnice platí i pro konvexní zrcadla, ale jejich ohnisková vzdálenost je záporná.

45 Reflexní optika VI Dalším parametrem zobrazení je příčné zvětšení, které definujeme: m = hi/h0 = - di/do V současné době se vyvíjí řada optických systémů, založených na reflexi: hvězdářské dalekohledy, rentgenová a neutronová optika a optická vlákna, založená na totálním odrazu na jednoduché nebo mnohonásobné vrstvě. V daných oblastech je použití čoček neefektivní nebo dokonce nemožné.

46 Refrakce I Další důležitý základní optický jev je lom záření neboli refrakce. K lomu dochází, prochází-li paprsky rozhraním z jedné fáze do druhé a tyto fáze se liší optickou hustotou. Refrakce je vždy doprovázena reflexí. Čím je materiál opticky hustší, tím je v něm menší rychlost šíření světla. Optickou hustotu charakterizujeme absolutním indexem lomu: n = c/v, kde c je rychlost světla ve vakuu a v rychlost světla v příslušné látce (fázi). Vzpomeňte si na Maxwellův zákon :

47 Refrakce II Pro odvození zákona lomu můžeme opět použít Fermatova principu. Nalezení paprsku, který doputuje nejrychleji z bodu S do P, je podobný problém, jako hledání časově nejkratší cesty při zachraňování tonoucího člověka, vezmeme-li v úvahu, že běžíme rychleji než plaveme.

48 Refrakce III Použijeme obecnější formulace Fermatova principu, která říká, že správný paprsek je stacionární. Jinými slovy to znamená, že doba letu sousedního velice blízkého paprsku bude přibližně stejná. Ať je bod S v prostředí, kde se paprsek šíří rychlostí v1 = c/n1 a bod P v prostředí, kde se šíří rychlostí v2 = c/n2.

49 Refrakce IV φ1 C φ2 S E n1 X n2 F EC/v1 = XF/v2
XCsinφ1/v1 = XCsinφ2 /v2 n1 sinφ1 = n2 sinφ2 φ2 P

50 Refrakce V Budiž SCP hledaný paprsek, který putuje nejkratší dobu a SXP nějaký blízký sousední paprsek. Má-li být doba jeho letu stejná, musí dobu, kterou ztratil v jednom prostředí, nahnat v prostředí druhém: EC/v1 = XF/v2 Použijeme: EC = XCsin1 and XF = XCsin2 a dosadíme za rychlosti v1 a v2.. Dostaneme Snellův zákon: n1sin1 = n2sin2

51 Refrakce VI Zřejmě čím je prostředí opticky hustší a tedy rychlost šíření v něm nižší, tím je refrakční úhel v něm menší a paprsek v něm letí po kratší dráze. Prochází-li paprsek z opticky hustšího do opticky řidšího prostředí, láme se od kolmice. Pro úhel sin2 = n1/n2 se paprsek láme pod úhlem 90°, pohybuje se podél rozhraní a do druhého prostředí neproniká. Jedná se o kritický úhel lomu.

52 Refrakce VII Když paprsek dopadá z opticky hustšího prostředí pod větším než kritickým úhlem, neprojde do druhého prostředí, ale dojde k totálnímu odrazu do prostředí původního. Jevu totálního vnitřního odrazu se využívá ve vláknové optice.

53 Disperze I Průhledné látky mají zajímavou vlastnost: Rychlost světla v nich a tedy i jejich index lomu závisí na vlnové délce procházejícího záření. Znamená to, že světlo (záření) každé vlnové délky se láme pod trochu jiným úhlem. Geometrická optika tedy neplatí přesně u refrakce ani v prvním přiblížení. Problém ale obvykle řeší korekcemi v rámci g.o.

54 Disperze II Jev disperze komplikuje vývoj optických systémů.
Na druhé straně dává možnost rozkládat viditelné světlo a blízké IČ a UV záření do různých vlnových délek, což má velký význam například u spektroskopických metod. Ty lze provádět i u nesmírně vzdálených objektů a např. z Dopplerova jevu zjišťovat navíc jejich relativní pohyb. I romantická duha je způsobena mimo jiné disperzí.

55 Refrakční optika I Refrakce se využívá ke konstrukci optických prvků a systémů. Máme-li bod S v prostředí n1 a bod P v prostředí n2 > n1 můžeme použít Fermatův princip, k nalezení tvaru rozhraní, aby se všechny paprsky, vycházející z bodu S lámaly do bodu P, čili oba body byly konjugované nebo optický systém by byl vůči nim stigmatický.

56 Refrakční optika II Porovnáme-li některý paprsek, který se láme s paprskem na optické ose, která oba body přímo spojuje, najdeme vztah : l1n1 + l2n2 = s1n1 + s2n2 Je také ihned vidět, že čočka z opticky hustšího materiálu musí být konvexní. Vztahu přesně odpovídá plocha čtvrtého řádu, zvaná karteziánský ovoid. Tuto plochu lze v paraxiální oblasti aproximovat plochou sférickou.

57 Refrakční optika III Posuneme-li jeden z bodů S nebo P do nekonečna, bude výsledná plocha řádu druhého, buď eliptická nebo hyperbolická. Na tomto principu se konstruují čočky - optické prvky, které umožňují, aby předmět i obraz byly ve stejném prostředí.

58 Refrakční optika IV Ideální čočky mohou mít například obě plochy hyperbolické nebo jednu planární. Přestože v současnosti je principiálně možné asférické plochy vyrobit, je podstatně levnější je aproximovat plochami sférickými. Podobně, jako tomu bylo u zrcadel, sférické čočky mohou být úspěšně použity pouze v paraxiální oblasti v těsné blízkosti optické osy.

59 Tenká čočka I Důležitou aproximací jsou takzvané tenké čočky.
Mohou být charakterizovány jediným parametrem, ohniskovou vzdáleností f. Je to vzdálenost optického středu od ohniska F, což je bod ve kterém se sbíhají paprsky přicházející rovnoběžně s optickou osou. Vlastnosti tenké čočky jsou z obou stran stejné.

60 Tenká čočka II K porozumění funkce optických přístrojů je dobré vědět, že rovnoběžné paprsky se za čočkou sbíhají v jednom bodě, i když nepřichází rovnoběžně s optickou osou. Každému směru přísluší určitý bod v ohniskové rovině a ohnisko je speciálním případem. Oftalmologové a optici charakterizují čočky pomocí “síly nebo optické mohutnosti” P = 1/f , vyjadřované v dioptriích 1D = 1m-1.

61 Tenká čočka III Pro tenké čočky lze odvodit vztah (lensmaker’s equation), který dává do souvislosti poloměry křivosti ploch, index lomu a ohniskovou vzdálenost čočky : D=1/f = (n-1)(1/R1 + 1/R2) Musí se dodržet znaménková konvence. Je patrné, že v této aproximaci, je ohnisková vzdálenost na obou stranách čočky stejná, i při různých poloměrech křivosti.

62 Tenká čočka IV Podobně jako u zrcadel, čočky mohou být spojné a rozptylky a zobrazení může být skutečné nebo zdánlivé. K nalezení obrazu k danému předmětu požíváme dvou ze tří speciálních paprsků. Dvakrát můžeme využít vlastnosti ohniska a navíc skutečnosti, že paprsky procházející optickým středem se nelámou.

63 Tenká čočka V Lze odvodit zobrazovací rovnici čočky, která dává do souvislosti předmětovou, obrazovou a ohniskovou vzdálenost určitého zobrazení : 1/do + 1/di = 1/f a definovat příčné zvětšení jako poměr výšky obrazu ku výšce předmětu, přičemž se musí respektovat znaménková konvence : m = hi/ho = - di/do

64 Kombinace čoček Postupujeme od čočky nejbližší předmětu :
Zobrazíme předmět pouze nejbližší čočkou. Obraz vytvořený první čočkou považujeme za předmět pro druhou čočku. Provedeme zobrazení pouze druhou čočkou a obdobně postupujeme s čočkami dalšími. Optické přístroje obvykle obsahují několik čoček např. kvůli kompenzaci barevné vady.

65 Lidské oko I Na lomu se nejvíce podílí (rohovka cornea
n = 1.376), čočka obstarává jen jemné doostření. Kvalita zaostření a hloubka ostrosti závisí na zorničce, obě jsou lepší při menší apertůře (při větším osvětlení), protože propustí jen paraxiální paprsky. Podobného efektu lze částečně docílit zacloněním předmětu nějakou hranou. Blízký bod normálního oka je 25 cm, daleký bod je nekonečno.

66 Lidské oko II Důvodem krátkozrakosti (myopie) je obvykle dlouhé oko. Daleký bod není v nekonečnu a pacienti vidí špatně na dálku, ale dobře na blízko. Při čtení si kladou předmět blíže než do konvenční vzdálenosti. Krátkozrakost lze korigovat rozptylkou. Důvodem dalekozrakosti (hypermetropie, hyperopie, presbyopie) je krátké oko nebo ztráta pružnosti čočky, která se vyvíjí také s věkem. Pacienti nedokáží zaostřit oko na blízké předměty a při čtení si kladou předmět dále než do konvenční vzdálenosti. Dalekozrakost lze korigovat čočkou spojnou.

67 Lidské oko III Relaxované oko je zaostřeno na nekonečno. Proto okuláry některých přístrojů vytvářejí paralelní paprsky. Jiné optické přístroje vytvářejí virtuální obraz v konvenční optické vzdálenosti 25 cm. Příkladem jsou především brýle a mikroskopy. Do nich nebo jejich okuláru je nutné se dívat z přesné vzdálenosti. Existují na to opěrky očí. Bez opěrek je správné použití stereo-mikroskopu velice obtížné.

68 Lupa Lupa se užívá : buď je předmět v ohniskové rovině a pozorujeme jej relaxovaným okem. nebo je oko těsně u čočky (alias Sherlock Holmes) a virtuální obraz se vytváří přibližně v konvenční optické vzdálenosti. Zvětšení souvisí se zvětšením zorného úhlu. Objekty nám totiž připadají tak velké, pod jakým úhlem se nám jeví na sítnici.

69 Dalekohled I Jednoduchý Keplerův hvězdářský dalekohled má dvě čočky, které mají společnou ohniskovou rovinu. Tedy obrazová ohnisková rovina objektivu (téměř) splývá s předmětovou rovinou okuláru, který má kratší ohniskovou vzdálenost. Úhlové zvětšení je dáno poměrem ohniskových vzdáleností fobj/foku. Existují dalekohledy s přímým obrazem Galileův, který má společnou zadní ohniskovou rovinu. nebo s více čočkami.

70 Dalekohled II Velice důležité jsou zrcadlové dalkohledy, například Newtonův, Cassegrainův a mnoho jiných : velká zrcadla se snadněji vyrábí a podpírají zrcadla nemají barevnou vadu

71 Mikroskop Princip mikroskopu může být opět ukázán na jednoduchém typu se dvěma čočkami : Objektiv, který má nyní velmi krátkou ohniskovou vzdálenost, vytváří skutečný obraz. Ten je pozorován okulárem, tak že výsledný obraz se jeví jako zdánlivý v konvenční optické vzdálenosti. Dobré mikroskopy, podobně jako jiné kvalitní optické přístroje, bývají značně komplikované, protože je nutné kompenzovat optické vady čoček.

72 Fresnelova čočka Na konci 18. století vznikla potřeba vyrábět velké spojné čočky pro námořní majáky. Augustin Jean Fresnel ( ) přišel s myšlenkou, že důležité je zakřivení povrchu čočky a vyvinul plochou čočku se zónami příslušné křivosti. Fresnelovy čočky nejsou vhodné pro kvalitní zobrazování. Zato však znamenají značnou úsporu materiálu, mají nižší absorpci a snadněji se mechanicky upevňují – světlomety, semafory…

73 Jevy za hranicí geometrické optiky
Při návrhu optických systémů vyšší kvality je žádoucí až nutné brát v úvahu další jevy, zejména : disperzi - rychlost šíření závisí na frekvenci současný odraz a lom absorpci - světlo se v látkách pohlcuje polarizaci interferenci / difrakci / rozptyl - vlnové vlastnosti nelineární jevy - při vyšších intenzitách / energiích

74 Polarizace odrazem S E φ1 n1 X C n2 F φ2 P

75 Zobrazovací rovnice I ^ ^

76 Zobrazovací rovnice II
. ^

77 Lom na kulovém rozhraní I
d1 d2

78 Lom na kulovém rozhraní II
Budeme studovat lom na kulovém rozhraní dvou oblastí v paraxiální oblasti. Paprsek vychází s bodu O v prostředí n1, láme se v bodě P na kulové ploše s poloměrem křivosti R se středem v bodě C do bodu I v prostředí n2. Z trojúhelníků PIC:  =  + 2; OPC: 1 =  +  V paraxiální oblasti platí : Snellův zákon : n11 = n22 S použitím výšky h bodu P od optické osy:  = h/d1;  = h/R;  = h/d2 Po jednoduché úpravě vymizí úhlové závislosti : ^

79 Lensmaker’s equation I

80 Lensmaker’s equation II
Studujeme lom paprsku přicházejícího z vakua na dvou kulových rozhraních ohraničujících oblast n v paraxiální oblasti. Paprsek přichází paralelně s optickou osou. Láme se v bodě A1, ležícím v přední kulové ploše se středem C1 a poloměrem R1, do oblasti n a v bodě A2, ležícím v zadní kulové ploše se středem C2 a poloměrem R2, se znovu láme do ohniska F. Zavedeme odklon při prvním lomu:  = 1 - 2 Z trojúhelníků C2A2F: 4 =  +  ; A1A2Q: 3 =  +  V paraxiální oblasti platí : Snellův zákon : 1 = n2 ; 4 = n3 S použitím výšek h1a h2 bodů A1 a A2 : 1 = h1/R1;  = h2/R2;  = h2/f V poslední rovnici uvažujeme velmi tenkou čočku.

81 Lensmaker’s equation III
Můžeme tedy postupně psát : Vyjádříme-li úhly pomocí výšek : Uvážíme-li že pro velmi tenkou čočku přibližně platí : h1=h2, dostaneme po drobných úpravách nakonec :

82 Lensmaker’s equation IV
Jaká je ohnisková vzdálenost čočky podle obrázku, vyrobené ze skla n = 1.50 ? Je nutné si uvědomit, že nyní je R2 záporné. Po dosazení : ^

83 Brýle (pro krátkozrakého) I
Jaké brýle předepíšeme krátkozrakému člověku, který čte ostře ve vzdálenosti 20 cm ? Brýle musí vytvořit z předmětu, umístěného do konvenční vzdálenosti a = 25 cm, přímý, zdánlivý obraz ve vzdálenosti 20 cm, kde ho pacient vidí ostře. Tedy a b =  20 cm : ^

84 Brýle (pro dalekozrakého) II
Jaké brýle předepíšeme dalekozrakému člověku, který čte ostře ve vzdálenosti 50 cm? Brýle musí vytvořit z předmětu, umístěného do konvenční vzdálenosti a = 25 cm, přímý, zdánlivý obraz ve vzdálenosti 20 cm, kde ho pacient vidí ostře. Tedy a b =  50 cm : ^