Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Čeština 19. století a rozvoj jazykového purismu PaedDr. Helena Chýlová, PhD. Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Čeština 19. století a rozvoj jazykového purismu PaedDr. Helena Chýlová, PhD. Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni"— Transkript prezentace:

1 Čeština 19. století a rozvoj jazykového purismu PaedDr. Helena Chýlová, PhD. Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni

2 Rozšíření spisovné češtiny (období 1848 – 1918) Společenské změny v Rakousku po roce 1848 – rozvoj publicistiky, rozvoj veřejného politického života, rozvoj úředního aparátu. Rozvoj českého školství, publicistiky (K. H. Borovský), beletrie, divadla (B. Němcová, J. K. Tyl, J. Neruda, V. Hálek, J. Vrchlický), politického, hospodářského a společenského života (zejména po pádu Bachova absolutismu). Rozdělení pražské univerzity na českou a německou r. 1882: Karlo-Ferdinandova. Roste počet aktivních uživatelů češtiny, jazyk se vyvíjí podle svých vnitřních zákonitostí, úzus (jazyková zvyklost) se odlišuje v některých jevech od dosavadní (Dobrovského) kodifikace.

3 Lexikální rovina jazyka (slovní zásoba) Další rozvoj terminologie: Názvosloví právní a administrativní (50. léta) – z úředního podnětu ustavena komise pro názvosloví právnické. Juridisch-politische Terminologie fuer die slawischen Sprachen Oesterreichs. Deutsch-boemische Ausgabe, Předseda P. J. Šafařík, členové K. J. Erben, J. Kolár a další. Základ tvoří slova historická, ale jsou také tvořena nová slova (dražba, četník, služné), starým slovům je dáván nový význam (cena = hodnota, měna), jsou zaváděna slova cizího původu (advokát, docent, datum). Sestaven slovník vědeckého názvosloví – opět z úředního podnětu, aby byla sjednocena terminologie disciplín vyučovaných ve školách. Dílo: Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, 1853.

4 Lexikální rovina jazyka (slovní zásoba) Redakce: P. J. Šafařík. Charakter: uplatňuje se značná puristická tendence – překládají se mezinárodní termíny (abstraktní – odtažitý, konkurent – soutěžitel). Ale vcelku znamená značné ustálení odborných názvů oborů, které jsou zpracovány (některé termíny se ujaly definitivně: např. elektřina kladná, záporná). Vytvořena hudební terminologie: J. N. Škroup v časopise Muzejník (1850). Nepuristické, východisko italské názvosloví, ale vytvořeny i termíny domácí (křížek). Jan Josef Čejka, české termíny.

5 Lexikální rovina jazyka (slovní zásoba) Terminologie tělovýchovná: Miroslav Tyrš s filologickou komisí (1862–1872). Oživení starých, již neproduktivních slovotvorných typů, např. deverbativní substantiva tvořená derivací souborem koncovek vzoru hrad/stroj (klek, sed, stoj, výdrž, let, doskok apod.), adverbia tvořená již neproduktivní příponou -mo (ležmo, stojmo, snožmo apod.). Terminologie společenských věd – filozofie, gramatika: často kalky (např. pokořitel = pozitiv, srovnatel = komparativ).

6 Lexikální rovina jazyka (slovní zásoba) Zásadní význam pro ustálení české terminologie – první český naučný slovník Riegrův slovník naučný (1853 – 1873). Dovršeny snahy obrozenců o českou terminologii jednotlivých vědních oborů. Fr. Štěpán Kott: Slovník česko-německý, zvláště grammaticko-frazeologický ( ), Příspěvky ( ) návaznost na Jungmanna, kombinace encyklopedie a výkladového slovníku, snaha o shrnutí celé slovní zásoby, neměl vliv na úzus Dialektismy, frazémy, gramatické výklady

7 Rozvoj slovotvornému systému češtiny Růst produktivity některých slovotvorných typů: adjektiva tvořená příponou -ní a -ný (konkurence obou typů, vyvíjel se významový rozdíl: mravní zákon – mravné jednání, obecní hospoda – obecná škola, soudný muž – soudní útraty apod.) adjektiva s příponou -ový (rozvodový, myšlenkový atd.) adjektiva s příponou -cí (s významem účelovým: vychovávací ústav, krycí barva, čekací lhůta apod.) substantiva s příponou -ce, která nahrazuje archaické –cí (tradice – tradicí) substantiva s příponou -ba (léčba, dražba, četba) substantiva deverbativní tvořená souborem koncovek (zejména o-kmenových) - např. obnos, provoz, rozvod a tělocvičné názvosloví (viz výše) adjektiva s příponou -itelný/-telný (viditelný, dosažitelný, neproveditelný)

8 Soudobé hodnocení vývoje slovní zásoby, brusičství Představitelé Matice české (založena 1831) ve svém prohlášení z r hodnotí vývoj češtiny pesimisticky. Vyhlášen boj cizím vlivům – boj „brusičů“ (název podle brusů, které byly vydávány; strážce, oprávce, rukověť). Byla vytýkána slova a vazby jako celá polekaná, vyslovit díky, hledané zboží, klásti překážky, vyvolati hádky, dělati dojem, přečísti knihu se zájmem apod. Brus jazyka českého (1877, 1891, 1894); části: výklad, slovník Boj proti germanismů, skutečným i zdánlivým Malý vliv na úzus, vliv systém zákazů a zdroje jazykové správnosti. Brusiči neměli pochopení pro to, že vznikající konverzační český jazyk nemůže užívat slova archaická.

9 Mluvnická norma jazyka Celkem se nemění, celková kodifikace v tomto období je v poměru k soudobému stavu jazyka historizující. Bylo dosaženo poměrné ustálenosti spisovného jazyka (kodifikace Dobrovského, od 90. let kodifikace Gebauerova). Vyžadované gramatické jevy na počátku období: -ť v nom. a akuz. sg. typu kost (kosť, radosť) -ť v infinitivu (tisknouť vedle tisknouti) -u a –ou ve slovesných tvarech po měkkých souhláskách (pláču, pláčou, miluju, milujou) -ám, -ách, -ami u neuter (na kolách, kolám, kolami)

10 Kodifikace Gebauerova (Mluvnice 1890 a dále) plná flexe zájmena jenž důsledné (pravidelné) tvary podle vzoru kost systém tvarů přechodníků, infinitiv –ti -i, -í u sloves (miluji, milují) koncovky -i, -y v 7. pl. maskulin (muži, pány) vyžadování genitivu záporového

11 Názory jazykových teoretiků Vzor dokonalého spisovného jazyka v jazyce humanistickém. Přesto spory o základní kritéria jazykové správnosti. Martin Hattala: Skladba jazyka českého (1855). Příklady z děl současných autorů, dokazoval, že je nutno mít zřetel i k současnému jazyku. Kritické stanovisko Erbena, podpořeno většinou vlastenců. Václav Zikmund: Skladba jazyka českého. Základem musí zůstat jazyk humanistický. Josef Durdík: Kallilogie čili o výslovnosti, 1873

12 70.–90. léta 19. století Jan Gebauer 1838–1907, nejvýznamnější autorita tohoto období, lingvista evropského formátu Pozitivista, mladogramatik, srovnávací lingvista, bohemista Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské (1890) Krátká mluvnice česká (1891) – učebnice pro nižší třídy středních škol Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé (1900) Slovník staročeský (do hesla netbalivý) Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů (1902, 2. větší vydání 1903). Vzdávána opakovaně, po Gebauerově smrti (1913) zaváděla vesměs přímočarou správnost – pravidelnost, ožíval purismus a archizující tendence (např. infinitiv na –ti, osobní koncovka v 1. pl. ind. préz. akt. –me).

13 70.–90. léta 19. století Kodifikace Gebauerova zamezuje soudobému brusičství Názor: Cílem teoretické mluvnice je podporovat stabilitu a jednotu spisovného jazyka, ale tak, aby to neznamenalo jeho stagnaci. Kodifikace je nutná, aby odstranila rozkolísanost, nesmí se však stát brzdou. Středoškolský profesor v Pardubicích a v Praze, habilitoval se pro češtinu, pak svůj obor rozšířil na slovanskou filologii. R se stal mimořádným, r řádným profesorem na pražské univerzitě (zakladatel slovanského semináře).

14 70.–90. léta 19. století Spor o pravost Rukopisů Samostatná česká univerzita (1882) – úkol: změnit od základů českou vědu, zavést nové metody vědeckého bádání, vymanit se z romantismu. Zápas na půdě filologie. Historie objevu Rukopisů: zlomky objeveny 1817, 1818 – pochybnosti J. Dobrovský, B. Kopitar, A. Vašek, Obhájci pravosti Palacký, Šafařík, celá generace – Rukopisy = pramen poznání naší minulosti Gebauerova práce na Historické mluvnici - snaha o objektivnost a úcta k vědecké pravdě (pozitivismus) Časopis Athaeneum (šéfredaktor T. G. Masaryk) – 1886 Gebauerův článek Potřeba dalších zkoušek Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. Politická záležitost (proti mladočeši)

15 70.–90. léta 19. století – období jazykového brusičství Brus jazyka českého Rukopis královehradecký Rukopis zelenohorský

16 70.–90. léta 19. století Kodifikační zásady Hledisko historizující, dovršení archaizujících tendencí obrozeneckých Plná flexe zájmena jenž Rekonstruovaný systém tvarů přechodníků Tvary M, N (původních o-kmenů) se zbavují koncovek –ami, -emi, -ách, -ám (zůstává jen u substantiv zakončených na zadopatrové souhlásky (k., g, ch) v obláčkách) V 1. sg. a 3. pl. ind. préz. akt. tvary s provedenou přehláskou (oři, káži) Původní i-kmeny podle vzoru kost Důsledné užívání genitivu záporového Velký přínos: spojení požadavku stability a zároveň vývojové pružnost. Požadavek neustálé konfrontace kodifikace s normou.

17 70.–90. léta 19. století Vliv češtiny na spisovnou chorvatštinu (vodik, dojam, dopjev, prednost, prijam…), truhlářská terminologie v bulharštině (dlab, zlodějka, vložka), čeština proniká do rakouské němčiny několika slovy (Klobase, Kren, Tuchent, Sliwowitz, Powidel) Internacionalizace lexikální zásoby (materiální, fatální, sentimentální) 1917 – 1. jazykovědný časopis Naše řeč, listy pro vzdělávání a tříbení jazyka českého Norma spisovného jazyka tohoto období je ustálena, jazyk postupně plní všechny komunikativní funkce. Základním problémem se stává historizující kritérium kodifikace. Řešení se odehraje po první světové válce v názorových střetech redaktorů časopisu Naše řeč a představitelů Pražského lingvistického kroužku

18 Texty Provolání Matice české, 1870 „… aby měřidlem správnosti jazykové byla spisovná řeč starších dob až do času Komenského, zejména čeština klasická tak řečená, avšak i mluva obecná lidu českoslovanského, a kde ta nestačí, i analogie jazyků slovanských

19 Texty Brus jazyka českého, 1877 některé odmítané prostředky domácího původu, např. předložka díky: … díky užívá se nesprávně jako předložky: díky sousedově obratnosti dítě bylo zachráněno; adjektiva a adverbia obsahující přední člen bez-, Lépe jest druhdy užívati místo bezkonečný nekonečný, nevinný místo bezvinný apod. Nebo jiných obratů, např. zdarma místo bezplatně, holý místo bezvousý. Abstrakta: …činění bezpráví se zapovídá/činiti bezpráví se zapovídá (B1, infinitiv), …přibližování se nepřátel město zcela naplnilo strachem/nepřátelé přibližujíce se městu… (B3, přechodník, styl vyšší), …po skončení vyučování/po skončeném vyučování, …vypuknutí povstání/vypuklé povstání (B3, verbální adjektivum pasivní i aktivní), …kníže poslal k uspokojení krajiny/poslal uspokojit krajinu… (B2, oživení supina).

20 Texty Marginálie odmítané: např. J. Javůrek odmítá „stvůry“ pomocí přípony -ík nesprávně tvořené: nákrčník/šátek na krk, slunečník, kulečník. V. Prasek neuznává užití sufixu -iště, neboť má špatný zvuk, lépe strnisko, odmítá také slovotvornou příponu -telný. Ještě V. Müller (1946) v návaznosti na předchozí brusy označuje jako nesprávné slovo např. drahokam (vadí jako kompozitum s danou podobou opěrného členu), lépe drahokámen, drahý kámen. Kompozita tvořená ze dvou substantivních základů, např. časoslovo, vzniklé jako kalk z němčiny (Zeitwort), citoslovce (Empfindungswort) nahrazované slovem mezislovce (kalk z lat. interjektio); koloběh, překlad zbytečný německého slova Kreislauf, správně o-běh (krve); paroloď, lépe parní loď, parník; parostroj, lépe parní stroj; slovosled znamená spíše die Wortspur než die Wortfolge Analogie: samolibý, správněji samolibný, protože adjektivní složeniny, jejichž druhá část je odvozena od sloves, mívají příponu -ný, samovolný. Srdcelomný, jest germanismus, neboť Slovanům srdce puká (opět řešeno i v prvních ročnících Naší řeči).

21 Texty Germanismy: každopádně/na všechen způsob, všemožně, očividno(ě)/zřetelně (B3),očividně/patrno, jindy vůčihledně (R), … složeninu tuto zná i ruština, přesto však přece zdá se býti germanismem (augenscheinlich), lid ji nezná (R)…; …očividný (z pol.) správně zřejmý, zřetelný, patrný (Č); bráti v úvahu, nesprávné, germ. místo mít na zřeteli, přihlížet k čemu; čísti mši – germ. místo sloužiti mši; dennodenně je hrubý germanismus, správně každý den; každopádně – hrubý germanismus místo najisto, stůj co stůj, nepochybně, buď jak buď, každým způsobem (Č). Verbální rekce akuzativní, je opravována na preferovanou rekci genitivní, „historičtější“: hledati zisk/hledati zisku (B3), brániti svého života (R), zasloužiti si pochvaly (B1), např. předložkové konstrukce shodné s němčinou: strach před čím, lépe z čeho vchod ke knihovně, lépe do knihovny, prosba na někoho, lépe k někomu, profesor na univerzitě, lépe při univerzitě nebo profesor univerzity, chodit od domu k domu, lépe dům od domu; díky pomoci, během vyučování, vlivem nemoci, bez ohledu na překážky, v přirovnání/v porovnání s něčím (B3)

22 Texty Karel Havlíček Borovský: Obrana opposic (obrana Národních novin) výbuchy jenom za pěnu a za bubliny, které se při každém hýbání na vrch derou, ale brzy pomíjejí. Rovněž tak nechceme odpovídati na články ministerského "Lloyda", který všelikými jezovitskými prostředky hanobí snažení strany naší národní. Obě tyto strany považujeme za jednu, která by se mohla jedním jménem „vládychtivá“ nazvati, proto že se jim o nic jiného nejedná, než aby oni vládli v zemi bez ohledu na vůli většiny národa. Národní noviny dne 22. dubna 1849 Můžeme říci, že jsme ještě nikdy neměli tolik protivníků, jako v nynější době, a můžeme se tím pochlubiti proto, že jsou tito protivníci zároveň ze strany reakcionářské i destruktivní, kterýmžto dvěma stranám vždy za čest odporovati si klademe největší. Žádný zajisté od nás očekávati nebude, abychom bez příčiny vedli hádky a odpovídali na hrubosti té malé strany našich Pražských kafirních politiků, která vychvaluje Proudhona, Raspaila, Robespiera a francouzský konvent a ukazuje největší chut takové štěstí v naší vlasti zaváděti; my považujeme jéjich

23 Texty Jan Neruda. Romance štědrovečerní, 1883 Petr usne, sotva lehne; /sotva usne, sen se zvedne: /náhlé světlo po krajině / a tak jasno jako ve dne. // Petr celý vyjevený, / rodinu zří v prostém stáji, / dítě zrovna sluncem září / v Petrovi až dech se tají. // Vzduch je plný andělíčků, / třpytí se a křídly šumí, / každý zpívá haleluja, / krásně, jak jen anděl umí. // A hle, od vesnice spěchá / všechen lid s radostnou tváří, / napřed muži, staří, mladí, / v čele naši muzikáři. // Vašek velký buben tluče, / Matěj troubí, Martin hude, / Vojta na klarynet píská, / Kuba měchem bas jim dude.

24 Texty Otokar Březina: Tajemné dálky, 1894 Tma kleneb závratná nad lustry hvězd se vznesla / pel prachu kosmický, z ní tichá padá tíž / nad šíří prostorů, kde v dálkách šumí vesla / odplulých století. Ó pověz, necítíš, // jak noci narkosou dech unaven se úží? / A ehký šumot snů jak letěl kolem nás / a úsměv jasmínů a bázlivý dech růží / do vání křídel svých ze svého šatu třás? // (…) Že pigment zřítelnic ti vnitřní požár prožíh, / stín, řetěz kroků tvých, ti rozlomil a sňal / a v duše komnatách na myšlenky tvé ložích / mou spoután hypnosou se položil tvůj žal?


Stáhnout ppt "Čeština 19. století a rozvoj jazykového purismu PaedDr. Helena Chýlová, PhD. Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni"

Podobné prezentace


Reklamy Google