Obranné vlastnosti krve

Prezentace na téma: "Obranné vlastnosti krve"— Transkript prezentace:

1 Obranné vlastnosti krve
Text: Reprodukce nálevníků

2 Obranné vlastnosti krve
Srážení krve Imunita Text: Reprodukce nálevníků

3 Srážení krve Text: Reprodukce nálevníků
Podstatou srážení krve je přeměna rozpuštěného fibrinogenu ve vláknitý fibrin. Na celý proces srážení má vliv řada faktorů a se rozděluje do 3 fází: První zahajovací fáze (rozpad trombocytů a uvolnění tromboplastinu (trombokinázy) do plasmy, přeměna protrombinu v trombin) Druhá fáze (fibrinogen se vlivem trombinu mění ve vláknitý fibrin) Třetí fáze (kontrakce sraženiny smrštěním fibrinových vláken – oddělení krevního koláče a séra) Text: Reprodukce nálevníků

4 druhá fáze první fáze trombopastinový lipoidní fibrin faktor,
faktory VIII, IX, X tromboplastin Ca2+ faktory V-VI faktor VII vitamin K první fáze protrombin trombin fibrinogen fibrin druhá fáze

5

6 Text: Reprodukce nálevníků
Srážení krve zabraňuje větším krevním ztrátám. V poraněné cévě se vytváří destičková zátka – trombus. Destičkový trombus je postupně zpevňován fibrinovou sítí s erytrocyty. Kontrakcí a vystoupením séra se tvoří definitivní trombus. Trombus vytvářený uvnitř cévy na poškozeném vnitřním povrchu (např. aterosklerózou) se může uvolnit a putovat cévami. Nazývá se embolus neboli vmetek. Ucpání cévy vmetkem se nazývá trombembolie. Vmetkem může být i vzduchová bublina nebo tukové kapky, vzduchová či tuková embolie. Důsledkem embolie je infarkt, zánik a rozpad buněk v neprokrvené oblasti. Text: Reprodukce nálevníků

7 Imunita Text: Reprodukce nálevníků
Imunita je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do organismu a zajišťovat jejich likvidaci v organismu. Rozlišujeme imunitu látkovou (humorální) a buněčnou. Imunita se v organismu uskutečňuje imunitní reakcí. Cizorodé makromolekuly (bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy) se nazývají antigeny. Proti antigenům organismus vytváří specifické proteiny nazývané protilátky. Imunitní reakce je specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce. Text: Reprodukce nálevníků

8

9 Imunita látková Text: Reprodukce nálevníků
V imunitě hrají zásadní funkci lymfocyty. Text: Reprodukce nálevníků

10

11 Imunita látková Text: Reprodukce nálevníků
V imunitě hrají zásadní funkci lymfocyty. Rozlišujeme dvojí typ lymfocytů: B lymfocyty pocházejí z kostní dřeně, jeji přeměnou vznikají plasmatické buňky produkující protilátky a odpovídají za imunitu látkovou T lymfocyty jsou závislá na thymu, pomáhají při tvorbě protilátek a fagocytární aktivitě , vykonávají imunitu buněčnou. Látková imunita spočívá v tvorbě specifických protilátek. Protilátky jsou svou podstatou imunoglobuliny. Imunoglobuliny se rozdělují do několika tříd: IgG, IgM, IgA, IgE a IgD. Jsou obsaženy v krevní plasmě plasmě. Text: Reprodukce nálevníků

12 Při prvním setkání s antigenem organismus odpovídá primární imunitní odpovědí. Za několik dní jsou prokazatelné protilátky.

13

14 Při prvním setkání s antigenem organismus odpovídá primární imunitní odpovědí. Za několik dní jsou prokazatelné protilátky. Při druhém setkání s antigenem je již v organismu zásoba paměťových buněk a sekundární odpověď je intenzivnější. Při vazbě protilátky s antigenem dochází k: aglutinaci (shlukování) precipitaci (srážení) aktivaci komplementu aktivaci fagocytózy

15

16 Imunita buněčná Text: Reprodukce nálevníků
Buněčná imunita je zprostředkována T lymfocyty. Thymus (brzlík) prodělává v průběhu života velké změny, maximum dosahuje mezi 2-3 rokem, po pubertě involuje. Text: Reprodukce nálevníků

17

18 Imunita buněčná Text: Reprodukce nálevníků
Buněčná imunita je zprostředkována T lymfocyty. Thymus (brzlík) prodělává v průběhu života velké změny, maximum dosahuje mezi 2-3 rokem, po pubertě involuje. Významným mechanismem buněčné imunity je fagocytóza. Imunita je rozhodující pro přijetí neb o odmítnutí transplantátu. Pro potlačení imunity se používají imunosupresiva. Nepřiměřeně intenzivní imunitní reakce je alergie. Podněty vyvolávající alergii se nazývají alergeny. Působí-li vlastní bílkoviny jako antigeny dochází k autoimunitní reakci. Text: Reprodukce nálevníků

19 Rozdělení imunity Text: Reprodukce nálevníků Imunita vrozená
Imunita získaná Imunita přirozená Imunita umělá Imunita aktivní Imunita pasivní Imunita specifická zprostředkovaná B a T lymfocyty Imunita nespecifická kůže, sliny, žaludeční šťáva, fagocyty, horečka Text: Reprodukce nálevníků

20 Krevní skupiny Text: Reprodukce nálevníků
Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Text: Reprodukce nálevníků

21

22 Krevní skupiny Text: Reprodukce nálevníků
Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Text: Reprodukce nálevníků

23

24

25 Krevní skupiny Text: Reprodukce nálevníků
Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Další významný krevně skupinový systém Rh- faktor (pozitivní nebo negativní). Text: Reprodukce nálevníků

26

27 Krevní skupiny Text: Reprodukce nálevníků
Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Další významný krevně skupinový systém Rh- faktor (pozitivní nebo negativní). Krevní skupiny jsou dědičné. Text: Reprodukce nálevníků