Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

2008. Cesta k DNA  1869 němec Friedrich Miescher izoloval z buněčných jader látku, která byla bílá, slabě kyselá a obsahovala fosfor. Nazval ji proto.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "2008. Cesta k DNA  1869 němec Friedrich Miescher izoloval z buněčných jader látku, která byla bílá, slabě kyselá a obsahovala fosfor. Nazval ji proto."— Transkript prezentace:

1 2008

2 Cesta k DNA  1869 němec Friedrich Miescher izoloval z buněčných jader látku, která byla bílá, slabě kyselá a obsahovala fosfor. Nazval ji proto nukleová (jaderná) kyselina.  1920 P.A. Levene objevil, že nukleová kyselina může být rozložena na jednotlivé nukleotidy. Nukleotid obsahuje pětiuhlíkatý cukr, fosfátovou skupinu, a jednu ze čtyř bází: adenin, guanin, cytosin, tymin.

3 Cesta k DNA  Levene učinil dva závěry, jeden správný, jeden nesprávný:  každá dusíkatá báze se váže k molekule cukru, který se dále váže k fosfátové skupině (správně)  tyto nukleotidy jsou seskupeny po čtyřech v pravidelném pořádku v útvaru, který nazval tetranukleotid. Tento nesprávný názor se udržel přes deset let.

4 Cesta k DNA  1928 Frederick Griffith hledal lék proti baktériím (Streptococcus pneumoniae), způsobujícím zápal plic: Griffith měl k dispozici dvě varianty baktérií: patogení (způsobující nemoc) a neškodnou

5 Cesta k DNA  Griffith byl překvapen, když v jedné variantě pokusu teplem usmrtil patogenní formu a injikoval ji do myší spolu s neškodnou formou: myši zemřely a v jejich krvi byly živé patogení bakterie.  Závěr: „něco“ z mrtvých patogeních bakterií muselo přejít do neškodných a přeměnit je v škodlivé. Griffith tuto látku nazval jednoduše transforming factor

6 Cesta k DNA „Averyho bomba“  1944 Oswald Avery, Maclyn McCarthy a Colin MacLeod po pečlivých analýzách zjistili, že Griffithův transforming factor je DNA Oswald Avery

7 Cesta k DNA Bakteriofág = virus, který se živí bakteriemi Na obrázku je bakterie Escherichia coli napadená fágy T4 Ve čtyřicátých letech začínají Max Delbrück a Salvador Luria experimenty s bakteriofágy. Fág T4

8 Další objevy  Alfred Mirsky objevil, že všechny buňky daného organismu obsahují stejné množství DNA. Výjimkou jsou gamety, pohlavní buňky, které obsahují pouze polovinu DNA

9 Chargaffova pravidla  Erwin Chargaff 1947 anylzoval DNA různých organismů a objevil, že  obsah jednotlivých dusíkatých bází se liší druh od druhu, ale v rámci buněk jednoho druhu je stálý  množství adeninu je stejné jako thyminu  množství guaninu je stejné jako cytosinu

10 Alfred Hershey a Marta Chase, 1952  Bylo již známo, že fágy se sestávají z bílkovin a nukleových kyselin  rovněž bylo známo, že fágy dovedou nějak přeprogramovat bakterii v továrnu vyrábějící ve velkém množství kopie fágů

11 Alfred Hershey a Marta Chase, 1952  V experimentu byla použita radioaktivní síra 35 S a radioaktivní fosfor 32 P. Fosfor se nachází v DNA ale ne v bílkovinách, síra se naopak nachází v bílkovinách, ale ne v DNA  bakterie vykazovaly radioaktivitu, pokud byly napadeny fágem obsahujícím radioaktivní fosfor. Pokud byly napadeny fágy s radiaktivní sírou, bakterie nevykazovaly radioaktivitu  Závěr: do bakterií vstupuje DNA a ne bílkoviny

12 Hershey-Chase experiment

13 Hledání trojrozměrné struktury  Začátkem 50.let již bylo známo složení řetězce DNA  předpokládalo se, že cukrfosfátová kostra je uprostřed a báze směřují ven všemi směry

14 Hledání trojrozměrné struktury Trojrozměrnou strukturu hledal Linus Pauling v USA (Kalifornie) a v Anglii Maurice Wilkins a Rosalinda Franklinová Linus Pauling, objevitel α-helixu u bílkovin

15 Rosalinda Franklinová Röentgen strukturní analýza neukazuje přímo tvar molekuly. Skvrny na obrázku jsou způsobeny tím, jak jsou röentgenové paprsky rozptýleny průchodem přes krystaly DNA. Matematicky lze z rozložní těchto skvrn odvodit trojrozměrnou strukturu molekuly

16 1953 James Watson a Francis Crick objevili strukturu DNA „The Double Helix!“

17 Watson a Crick, duben 1953  Užili výsledky röentgen srtukturní krystalografie Rosalindy Franklinové  odtud věděli šířku DNA: odhadli tak, že purin se musí párovat s pyrimidinem  užili drátěný model Článek v Nature měl jen jednu stránku a jeden řádek...

18  Erwin Chargaff: „Že za našich dnů mohou takoví trpaslíci vrhat tak dlouhé stíny, jen dokazuje, že se připozdívá…“

19 Struktura DNA

20 Vodíkové můstky drží dvoušroubovici pohromadě  Mezi thyminem a adeninem jsou dva vodíkové můstky  mezi guaninem a cytosinem jsou tři vodíkové můstky  toto párování je ve shodě s Chargaffovými pravidly

21 Model replikace DNA Molekula DNA má dva komplementární řetězce. A se páruje s T a C se páruje s G. Prvním krokem replikace je oddělení obou řetězců. Každý z řetězců nyní může sloužit jako matrice pro nový řetězec. Nové nukleotidy jsou potom spojeny cukr-fosfátovou kostrou. „Dceřinná“ molekula tak má jeden „rodičovský“ řetězec a jeden nový.

22 Replikace Poté co Watson a Crick navrhli dvoušroubovicový model DNA, byly navrženy tři modely pro replikaci: konzervativní, semikonzervativní a disperzivní. Semikonzervativní model se ukázal správný.

23 Matt Meselson a Franklin Stahl Matthew Meselson a Franklin Stahl potvrdili koncem 50.let semikonzervativní model replikace DNA V experimentu byl použit těžký izotop dusíku, 15 N

24 Začátek replikace  Replikace začíná na místech DNA zvaných „origins of replication“ Bakteriální chromozom, který je kruhovitý má jedno místo ori, eukaryontní chromozomy mají počátků replikace mnoho.  Jádro somatické buňky člověka obsahuje 46 molekul DNA a více než 6 miliard pb (=párů bazí; angl. bp), jedno místo ori na chromosom by nestačilo. Zkopírovat toto obrovské množství pb trvá několik hodin (S- fáze) s přesností 1 chyba na cca miliardu pb.

25 Počátek replikace

26 Počátek replikace u prokaryot Baktérie: proteiny, schopné rozeznat sekvenci ori se k ní naváží a tím započnou replikační proces. Replikace potom postupuje oběma směry.

27 Počátek replikace u eukaryot  u eukarot je na každém chromosomu několik stovek až několik tisíc počátků replikace  podobně jako u prokaryot postupuje replikace na každé „bublině“ oběma směry

28 Elongace replikace  u prokaryot napojuje enzym DNA polymeráza 500 nukleotidů za vteřinu  u člověka je to jen 50 nukleotidů za vteřinu

29 Replikace Syntézu DNA katalyzuje enzym DNA polymeráza. Tento enzym používá jeden řetězec mateřské DNA jako templát. U bakterií je rychlost elongace asi 500 nukleotidů za vteřinu, u buněk člověka asi 50 nukleotidů za vteřinu

30 Energii pro replikaci dodávají trifosfáty ATP, GTP, CTP a TTP

31 Řetězce DNA jsou antiparalelní  Abychom odlišili číslování bází od číslování deoxyribózy, píšeme čísla uhlíků cukru s čárkou.  Každý řetězec DNA má tedy 3´konec a 5´ konec  řetězce DNA jsou antiparalelní, 5´konci jednoho řetěce odpovídá 3´konec druhého řetězce

32 Replikace Dva řetězce DNA jsou antiparalelní. DNA polymeráza ovšem může syntetizovat nový řetězec DNA pouze ve směru 5´ ke 3´. Nové nukleotidy jsou tedy přiřazovány pouze k 3´ konci. Tato vlastnost způsobuje problém pro replikaci dvouřetězcové DNA

33 Nový nukleotid se může připojit pouze ke 3´konci Nový řetězec DNA tedy může růst pouze ve směru 5´  3´

34 Replikační vidlička  Při replikaci DNA může DNA-polymeráza jednoduše přidávat k jednomu z řetězců nukleotidy ve směru 5´  3´. Tomuto řetězci se říká vedoucí řetězec  Při elongaci druhého vlákna nové DNA se ale DNA- polymeráza musí pohybovat ve směru pryč od replikační vidličky. Řetězec takto syntetizované DNA se nazývá opožďující se řetězec Vedoucí řetězec Opožďující se řetězec

35 Opožďující se řetězec  Tak jak se replikační vidlička otevírá, jsou následně syntetizovány nové a nové části opožďujícího se řetězce. Opožďující se řetězec je tedy syntetizován jako serie segmentů  tyto segmenty se nazývají Okazakiho fragmenty a jsou u eukaryot dlouhé nukleotidů  enzym DNA-ligáza pak jednotlivé Okazakiho fragmenty spojuje do souvislého řetězce

36 Syntéza vedoucího a opožďujícího se řetězce DNA Vedoucí řetězec Opožďující se (váznoucí) řetězec

37 Primery  DNA-polymeráza má ještě jedno omezení: může přidávat nové nukleotidy pouze k již existujícímu řetězci. Při replikaci tedy musí být nějak zařízena syntéza několika prvních nukleotidů  Těchto několik prvních nukleotidů se nazývá primer a syntetizuje jej enzym primáza. Primer překvapivě není tvořen DNA, ale RNA  eukaryotické primery jsou nukleotidů velké

38 Primery

39 Enzymy potřebné k replikaci  Helikáza - odvíjí dvoušroubovici DNA za vzniku dvou jednořetězcových vláken. Tato vlákna jsou chráněna SSB proteiny  Primáza - tvorba primerů  DNA-polymeráza  elongace nového řetězce  u opožďujícího se řetězce odstranění primeru a jeho nahrazení deoxyribonukleotidovou sekvencí  Ligáza - spojuje Okazakiho fragmenty  Gyráza – uvolňuje nadšroubovicové vinutí

40 Replikace Při syntéze DNA a při tvorbě replikační vidlice je třeba velkého množství enzymů a dalších proteinů. SSB proteiny chrání jednořetězcové úseky DNA (SSB = Single Strand Binding Proteins)

41 Helikáza SSB proteiny DNA polymeráza Ligáza Primáza

42 DNA replikace: enzymy (shrnutí)

43 Replikace DNA

44 Replikace DNA současné představy

45  Všechny enzymy potřebné k replikaci jsou zřejmě nějak spojeny a fungují jako jeden celek  tento enzymový komplex je zřejmě ukotven k nukleoskeletu a místo, aby se pohyboval po DNA, je spíše DNA komplexem protahována

46 Replikace DNA je velmi přesná

47 Oprava chybného párování bází (DNA mismatch repair)  Kdyby špatně nasyntetizovaný nukleotid nebyl odstraněn, došlo by v příštím kole replikace k zafixování chyby  Replikační aparát udělá cca 1 chybu na 10 7 nasyntetizovaných nukleotidů.  99% z nich je pak odstraněno opravou chybného párování bází  jak opravný systém rozpozná který řetězec má opravit, není přesně známo

48 Oprava chybného párování bází (excizní reparace)  DNA je stále ohrožena, radioaktivním zářením, UV zářením, chemickými látkami atd.  každá buňka neustále monitoruje a opravuje svou DNA  u E. coli je známo asi 100 enzymů opravujících DNA, u člověka zatím asi 130  30% procent úmrtí v Evropě a USA jsou zapříčiněny rakovinou, která je způsobena selháním mechanismů opravy DNA

49 Oprava chybného párování bází (excizní reparace)  Na obr. je vidět vznik tzv. tyminových dimerů  toto poškození je iniciováno UV světlem  tyto dimery znesnadňují replikaci  pokud selžou opravné mechanismy, výsledkem může být choroba xeroderma pigmentosum

50 Xeroderma pigmentosum Lidem s touto dědičnou chorobou chybí enzym, provádějící excizní reparaci. Po osvitu sluncem je výsledkem rakovina kůže.

51 Problém nedoreplikovaných konců  Ve většině opravných procesů pracují DNA-polymerázy. Ty jsou ale omezeny vlastními limity:  mohou přidávat nukleotidy pouze k 3´konci  každé kolo replikace tak produkuje stále kratší a kratší molekuly DNA  problém nenastane u kruhové DNA prokaryot

52 Telomery  chromosomální DNA eukaryot má na svých koncích speciální sekvence, telomery  telomery neobsahují geny, ale jsou tvořeny krátkými sekvencemi, které se mnohonásobně opakují  u lidských telomer se jedná o sekvenci TTAGGG, která je opakována krát  po mnoha buněčných cyklech může nastat potřeba obnovit stále se zkracující telomery

53 Telomery Telomery jsou obarveny žlutým barvivem

54 Telomeráza  Prodlužování telomer způsobuje enzym telomeráza  jak ale může telomeráza nahradit sekvence, které již byly ztraceny?  Telomeráza je pozoruhodná tím, že v sobě obsahuje krátký RNA řetězec, který slouží jako templát, matrice pro prodlužování 3´konce telomery

55 Telomeráza  Telomeráza však překvapivě není přítomna ve většině buněk mnohobuněčných organismů  telomeráza naopak je přítomna v tzv. germ- line cells, ze kterých vznikají gamety

56 Telomeráza  Telomeráza je překvapivě přítomna rovněž u buněk rakovinných nádorů  pokud se prokáže její vliv na udržení nesmrtelnosti rakovinných buněk, mohla by se stát důležitým cílem pro diagnózu i terapii rakoviny

57 Telomeráza

58

59

60 Centrální dogma Centrální dogma molekulární biologie popisuje dvoustupňový proces, kterým se dostává informace uložená v genech do proteinů: DNA RNA protein

61  Jakmile se jednou informace dostane do bílkoviny, již se nemůže dostat zpět

62

63 Dějiny  Beadle a Tatum (pokusy s Neurospora crassa): one gene – one enzyme  později: jeden gen – jeden protein  ještě později: jeden gen – jeden polypeptidový řetězec

64 Transkripce a translace u prokaryot  U prokaryot je transkripce spojená s translací; translace začíná již ve chvíli, kdy je mRNA teprve syntetizována  (u eukaryot transkripce probíhá v jádře a translace v cytoplazmě)

65 Transkripce a translace u prokaryot Protože u prokaryot chybí jádro, které by prostorově oddělovalo transkripci a translaci, translace nastává už během transkripce.

66 Transkripce a translace u eukaryot U eukaryot je transkripce od translace oddělena v čase i prostoru. Transkripce probíhá v jádře a jejím výsledkem je pre-mRNA (=hnRNA)

67 Transkripce a translace u eukaryot Tato pre-mRNA je potom upravována až vznikne mRNA která opouští jádro a v cytoplazmě se účastní translace.

68 Transkripce a translace u prokaryot a eukaryot

69 Gen  Strukturní gen = úsek DNA řetězce, jehož informace se vyjadřuje v primární struktuře polypeptidu jako translačního produktu  Gen pro funkční RNA = úsek DNA řetězce přepisovaný do primární struktury tRNA nebo rRNA případně dalších druhů RNA, které nejsou určeny k translaci  Gen jako regulační oblast = úsek na DNA plnící regulační funkci, který je rozeznáván specifickým proteinem signalizujícím zahájení nebo zastavení transkripce

70 Gen  Strukturní gen = úsek DNA řetězce, jehož informace se vyjadřuje v primární struktuře polypeptidu jako translačního produktu  vývojové geny – určují stavební plán těla, regulují jeho vývoj  terminální cílové geny – jsou využívány jen v některých diferencovaných typech buněk a jejich aktivita je spouštěna vývojovými geny  metabolické geny (housekeeping genes) řídí produkci látek nezbytných k zajištění základních životních funkcí  Gen pro funkční RNA = úsek DNA řetězce přepisovaný do primární struktury tRNA nebo rRNA případně dalších druhů RNA, které nejsou určeny k translaci  Gen jako regulační oblast = úsek na DNA plnící regulační funkci, který je rozeznáván specifickým proteinem signalizujícím zahájení nebo zastavení transkripce

71  Existují cca 4 typy RNA; každá je kódována svým vlastní typem genů.  Genomová DNA obsahuje všechny informace o struktuře a funkci organismu  V konkrétní buňce jsou ovšem pouze některé geny exprimovány (přepsány do mRNA a proteinů)

72  Jsou 4 typy RNA, každá kódována svým vlastním typem genu  mRNA (messengerová RNA): kóduje aminokyselinovou sekvenci polypeptidu  tRNA (transferová RNA) – přináší do ribozómu aminokyseliny během translace •rRNA (ribosomální RNA) – spolu s ribozomálními proteiny vytváří ribozómy, organely, na kterých probíhá translace mRNA •snRNA (small nuclear RNA) spolu s proteiny tvoří komplexy které se uplatňují při sestřihu pre –mRNA u eukaryot (nikoli u prokaryot)

73  Strukturní gen (= gen který kóduje protein) se sestává z promotoru – sekvence nukleotidů která určuje kde přesně začne transkripce  kódující sekvence určuje pořadí aminokyselin v polypeptidu  terminátor – sekvence která určí konec transkriptu RNA

74 RNA je strukturálně podobná DNA

75 Transkripce v eukaryotické buňce… …má tři fáze: 1.iniciace 2.elongace 3.terminace

76 DNA řetězce 5´AGTACG 3´nebo 5´CGTACT 3´kódující/sense/+ řetězec 3´TCATGC 5´ nebo 3´GCATGA 5´matrixový/antisense/ - řetězec 5´AGUACG 3´ nebo 5´CGUACU 3´ mRNA Ser Thr Arg Ser protein kódující řetězec = sense řetězec = Watsonův řetězec = plus řetězec = RNA sekvence matrixový řetězec = antisense řetězec = Crickův řetězec = minus řetězec = reversní řetězec

77 DNA řetězce  CpG = takto označujeme cytosin a guanin na jednom řetězci DNA  CG = takto označujeme cytosin a guanin na komplementárních řetězcích dvoušroubovice

78 DNA Escherichia coli

79 DNA eukaryotického chromosomu tmavě je zbytek proteinového lešení

80 Syntéza RNA spočívá v rozpletení DNA řetězců a v tvorbě RNA molekuly v 5´ ke 3´směru. Reakci katalyzuje RNA- polymeráza, která používá řetězec DNA jako templát.

81 RNA polymeráza  prokaryota mají jediný typ RNA polymerázy  eukaryota:  RNA polymeráza I.  RNA polymeráza II. – jen ta vytváří mRNA  RNA polymeráza III.

82 Transkripce začíná na promotoru, pokračuje přes kódující sekvenci a končí na terminátoru.

83

84 Transkripce Promotor: místo na DNA, obvykle několik desítek bp před začátkem přepisovaného úseku. Důležité místo je TATA box, asi 25 bp „proti proudu“ Na promotor se naváže proteiny zvané transkripční faktory Na tento útvar se naváže RNA polymeráza. Transkripční iniciační komplex = promotor + transkripční faktory + RNA polymeráza

85  celých 6 % genomu eukaryot jsou geny kódující transkripční faktory!

86 Promotory pro hlubší zájemce •TATA box = asi -25pb proti proudu –jedná se o variace na sekvenci TATAAA –mutace v TATA elementu neovlivní iniciaci transkripce, ale transkripce začne na nesprávném nukleotidu •GC box –jedná se o variace na sekvenci GGGCGG –nachází se v mnoha genech, i v těch, kterým chybí TATA box •CAAT box = asi – 80pb proti proudu –velmi silně ovlivňuje sílu promotoru

87 Promotory pro hlubší zájemce •enhancery = posilovače transkripce (o kterých ještě bude řeč) = sekvence DNA nalézaných často i ve velkých vzdálenostech od promotoru –váží se na ně regulační proteiny, dojde k ohybu DNA a enhancery se dostanou do těsné blízkosti promotoru –proteiny vážící se k enhancerům interagují s transkripčními faktory na promotoru nebo i s RNA polymerázou •silencery = regulační sekvence se stejnými vlastnostmi jako mají enhancery, ovšem tentokráte inhibují transkripci

88 mRNA u prokaryot

89 mRNA u eukaryot Transkript eukaryotického genu je molekula, která musí být ještě upravena; jsou z ní vystřiženy některé sekvence (introny)

90 Elongace RNA polymeráza rozplétá asi nukleotidový úsek DNA. RNA polymeráza vytváří u eukaryot premRNA rychlostí asi 60 nukleotidů za vteřinu po průchodu RNA polymerázy se obnovuje dvoušroubovice DNA

91 Terminace transkripce  elongace pokračuje, dokud RNA polymeráza nenarazí na terminační sekvenci na DNA  existuje zřejmě několik typů terminace transkripce, detaily stále nejsou známy  u prokaryot terminace končí přesně v místě terminačního signálu  u eukaryot porbíhá transkripce ještě několik stovek nukleotidů za terminačním signálem, kterým je sekvence AAUAAA na pre-mRNA  ovšem několik desítek nukleotidů za touto sekvencí je pre- mRNA odstřižena od RNA polymerázy  na pre-mRNA je potom navázán tzv. poly(A) tail

92 Transkripce - opakování

93 Eukaryotické buňky po transkripci modifikují pre-mRNA  oba konce pre-mRNA jsou změněny:  5´konec nese tzv. čepičku (=modifikovaný guanin)  na 3´konec je nasyntetizováno 50 – 250 adeninových nukleotidů

94 5´ konec: čepička  čepičku tvoří 7- methylguanosin vázaný na další nukleotid trifosfátem  čepička má dva úkoly:  chrání pre-mRNA před účinkem hydrolytických enzymů  je signálem pro navázání se k malé ribozomální podjednotce, čímž začíná translace

95 Sestřih pre-mRNA  Většina eukaryotických genů obsahuje segmenty zvané introny, které přerušují sekvence kódující aminokyseliny (exony)  Transkriptem těchto genů je pre-mRNA (precursor – mRNA)  Pre-mRNA je upravena v jádře tak že jsou vystřiženy introny a exony jsou spojeny do mRNA. Tato mRNA opouští jádro a v cytoplazmě podléhá translaci.

96 Sestřih  průměrná pre-mRNA je asi pb dlouhá  průměrná mRNA je asi 1200 pb dlouhá a dává vznik proteinu tvořenému asi 400 aminokyselinami  tato čísla jsou pouze průměrná, výjimky existují na obě strany  člověk: čím delší gen, tím více intronů

97 Sestřih

98 Introny a exony  intron = část pre-mRNA, která bude vystřižena  exon = část pre-mRNA, která bude exprimována do proteinového řetězce  do cytoplazmy se dostává již sestřižená mRNA  Intergenic DNA = nekódující sekvence DNA nacházející se mezi geny

99 Sestřih pre-mRNA  obrázek znázorňuje pre-mRNA pro ß-globin, jeden z polypeptidů hemoglobinu  čísla označují kódóny, ß-globin má délku 146 aminokyselin

100 Eukaryotická pre-mRNA obvykle obsahuje introny. Pomocí částic snRNP jsou introny vystřiženy a exony připojeny k sobě •snRNP, jak již název napovídá, se nachází v jádře a jsou tvořeny z tzv. snRNA a proteinů •snRNA = small nuclear RNA, snRNA je cca 150 nukleotidů dlouhá •několik různých snRNA se spojují s proteiny za vzniku snRNP (small nuclear ribonucleoproteins) •snRNP se spojují ještě s dalšími proteiny za vzniku spliceosomu

101 Introny  většina intronů začíná sekvencí GT a končí sekvencí AG (GT-AG, respektive GU-AG)  kromě GT a AG je třetím důležitým místem tzv. branch site, které je většinou situováno asi 40 nukleotidů před koncovou sekvencí AG  jen mál intronů začíná AU a končí AC (AU-AC) a jsou zvané AT-AC introny

102 Fáze sestřihu  štěpení primárního transkriptu (=pre- mRNA) na 5´ začátku intronu  nukleofiliní atak koncového G nukleotidu na A nukleotid na branch site za vzniku lasovité formy  štěpení intronu na 3´konci a uvolnění lasovité RNA (lariat RNA)

103 Fáze sestřihu

104 Sestřih pre-mRNA  snRNP (= malé jaderné ribonukleoproteinové částice = small nuclear ribonucleoprotein particles; jedná se o komplex snRNA a proteinů) se navážou k intronu a vytvoří spliceosom  Intron je vystřižen a exony jsou připojeny k sobě  Výsledná mRNA může opustit jádro a v cytoplazmě podléhá translaci

105 Spliceosom  se sestává z pěti typů snRNA a z více než 50 proteinů  vazbou proteinů k snRNA vznikne snRNP  snRNA se váže k RNA, která má být sestřižena za vzniku RNA-RNA párování bází

106 Ribozym  někdy může pouze snRNA způsobit sestřih bez pomoci proteinů (pozorováno u prvoka Tetrahymena)  objev učinil v 80. letech Thomas Cech v USA  padlo tím dogma, že enzymem může být pouze protein…  … a napovídá to představě, že při vzniku života byla prvotní RNA před proteiny

107 Ribozym  v této souvislosti stojí za to uvést, že i ribozóm je de facto ribozym – vlastní syntézu proteinu – tvorbu peptidické vazby - katalyzuje rRNA a nikoli ribosomální proteiny, které mají zřejmě jen podpůrnou funkci  ribozóm je možno chápat jako ribozym stabilizovaný proteiny  dříve snad existovaly ribozómy tvořený pouze z rRNA bez proteinů

108 Polyadenylace Odstřižení primárního transkriptu (=pre-mRNA) se děje asi nukleotidů za terminačním signálem AAUAAA

109 Evoluční důležitost intronů: alternativní sestřih  introny snad plní v buňce regulační funkci  samotný proces sestřihu jistě reguluje průchod mRNA ven z jádra  introny ale s určitostí umožňují tzv. alternativní sestřih  např. u drosofily zřejmě alternativní sestřih jedné pre-mRNA určuje výsledné pohlaví!  u člověka se alternativním sestřihem vysvětluje relativně malý počet genů (možná jen kolem )

110 Alternativní sestřih u člověka odhadováno snad až 40 % genů má alternativní sestřih

111 Evoluční důležitost intronů  proteiny obsahují rovněž často úseky nazývané domény  např. jedna doména může tvořit aktivní místo enzymu, zatímco druhá může enzym kotvit k membráně  introny pak umožňují crossing-over v místech, kde „neškodí“ a způsobí pak přeskupení jednotlivých exonů a tím i vznik proteinů nových vlastností

112 Domény

113 Centrální dogma molekulární biologie

114 Základním stavebním kamenem bílkoviny je aminokyselina

115 V živých organismech je známo 20 aminokyselin které se odlišují svojí R- skupinou Zde jsou čtyři z nich

116 Peptidová vazba Aminokyseliny jsou spolu spojeny prostřednictvím peptidové vazby. Peptidová vazba je tvořena mezi karboxylovou skupinou jedné aminokyseliny (na obrázku Amino acid 1) a aminoskupinou druhé aminokyseliny (Amino acid 2)

117 Genetický kód: od RNA k proteinu  Jazyk RNA se překládá do jazyka proteinů. Genetický kód nazýváme tripletový, protože tři nukleotidy v RNA specifikují jednu aminokyselinu v proteinu  RNA se sestává ze čtyř „písmen“: A,U,G,C

118 Tripletový kód

119 Genetický kód Genetický kód byl rozluštěn na počátku šedesátých let XX. století

120 Rozluštění genetického kódu  1961: Marshall Nirenberg vytvořil umělou mRNA, která se sestával ze samých uracilů: UUUUUUUUUUUUUUUU atd.  výsledkem translace byla bílkovina, sestávající ze samých fenylalaninů: phe-phe- phe-phe atd.  Nirenberg uzavřel: kodón UUU kóduje fenylalanin  do 1965 byl znám celý genetický kód

121 Genetický kód se musel vyvinout velmi dávno  Genetický kód je (téměř) univerzální, sdílí jej celá živá příroda, od nejjednodušších bakterií po savce  příjemným důsledkem je, že díky technikám genových manipulací jž dnes baktérie vyrábí látky důležité pro člověka (např. insulin, STH) Rostlinka tabáku, do které byl vložen gen pro luciferázu od světlušek.

122 Genetický kód se musel vyvinout velmi dávno Do těchto prasat byl vložen gen z medúzy a prasata ve tmě světélkují

123  Genetický kód je tripletový  AUG je startovní kodón, kóduje metionin  UAA, UAG, UGA jsou stop kódony  Genetický kód je degenerovaný: ve většině případů je jedna aminokyselina kódována víc než jedním tripletem (max. 6)

124 Mitochondriální kód se v pěti trojicích liší

125 Čtecí rámec  kódony mezi sebou nemají mezery, ale přesto jsou čteny jako třípísmenková „slova“. Čtecí rámec specifikuje první písmeno, od kterého začínáme číst a dává nám smysl věty:  děd jed med  ědj edm ed  anglická verse:  The red dog ate the cat  her edd oga tet hec at  nebo Why did the red bat eat the fat rat?  W hyd idt her edb ate att hef atr at

126 Translace v eukaryotické buňce  Strukturní gen je přepsán do pre- mRNA  Pre-mRNA je upravena do mRNA  mRNA opouští jádro  Na ribozómech podléhá mRNA translaci a vzniká polypeptidový řetězec

127 V prokaryotické buňce je transkripce spojena s translací

128 mRNA se sestává z vedoucí sekvence,(leader) transkripční jednotky a koncové sekvence (trailer) Jednotlivé mRNA se odlišují ve složení nukleotidů, kterými jsou kódovány jednotlivé aminokyseliny, ve čtecím rámci a rovněž odlišným složením vedoucí a koncové sekvence

129 Eukaryotická mRNA

130 Ribozómy  Ribosómy jsou organely na kterých probíhá translace mRNA.  Ribozóm se sestává ze dvou podjednotek, které obsahují rRNA a proteiny na ribosomu jsou tři místa: Exit Peptidylové Aminoacyové

131 Současné představy o stavbě ribozómu Prokaryotická buňka obsahuje i více ribosomů

132 Současné představy o stavbě ribosomu

133 Ribozóm se skládá z větší a menší podjednotky A = aminoacylové místo P = peptidylové místo E = exit

134 Prokaryotický a eukaryotický ribozóm 30S 16S rRNA (1 542 nukleotidů ) 21 proteinů 50S 5S rRNA (120 nukleotidů) 23S rRNA (2 904 nukleotidů) 34 proteinů 60S 5S rRNA 5,8S rRNA 28S rRNA 40 proteinů 40S 18S rRNA 30 proteinů 80S 70S Prokaryota Eukaryota

135  Při translaci prochází mRNA skrze ribozóm. Zde jsou rozpoznány kódony mRNA pomocí transferové RNA, která přinese příslušnou aminokyselinu  Každá ribozomální podjednotka se sestává z rRNA (=ribozomální RNA, kterou kodují rRNA geny) a z ribozomálních proteinů

136  U eukaryot má větší podjednotka sedimentační konstantu 60S (pojmenovanou podle toho, jak rychle sedimentuje při centrifugaci) a obsahuje 28S; 5,8S a 5S rRNA a asi 50 ribozomálních proteinů  Malá podjednotka má konstantu 40S a obsahuje 18S rRNA a asi 30 proteinů

137 tRNA 75 – 80 nukleotidů tRNA přináší během translace aminokyseliny do ribozómu a tyto aminokyseliny jsou včleněny do polypeptidového řetězce

138 tRNA

139 tRNA jsou kódovány tRNA geny Všechny tRNA mají podobný tvar a velikost Všechny tRNA končí na 3´konci sekvencí CCA; zde se k nim váže příslušná aminokyselina Na opačném „konci“ tRNA molekuly je antikodon, který během translace „čte“ kodony na mRNA

140 Ala - tRNA Pokud z 64 kodónů jsou tři terminační, mělo by existovat 61 druhů tRNA. Existuje ale jen 45 druhů tRNA. Toto množství stačí, neboť tRNA mají antikodóny, které jsou schopny rozeznat i více než jeden kodón. například U na 5´konci antikodónu se může vázat jak s A tak i s G na antikodónu. Jevu se říká „Pravidlo o kolísání párů bazí“

141 Aminoacyl- tRNA syntetázy

142 Enzym zvaný aminoacyl- tRNA syntetáza navazuje správné aminokyseliny k správným tRNA

143  Správná aminokyselina se naváže na správnou tRNA pomocí enzymu zvaného aminoacyl-tRNA syntetáza. Proces se nazývá aminoacylace  Protože se do bílkovin začleňuje 20 druhů aminokyselin, existuje 20 druhů aminoacyl-tRNA syntetáz  Všechny tRNA nesoucí stejnou aminokyselinu jsou „nabity“ pomocí stejného enzymem, ačkoli se antikodony příslušné tRNA mohou odlišovat

144 Iniciace translace Iniciační komplex translace se sestává z obou ribozomálních podjednotek a iniciátorové tRNA (met-tRNA) která se přičlení na startovní kodon na mRNA

145 Iniciace translace

146 Elongace polypeptidového řetězce Elongace začíná přičleněním aminoacyl-tRNA ke správnému kodonu na A místě ribozomu

147 Elongace translace

148

149 Terminace translace Na stop kodon se navazuje bílkovina zvaná „release factor“ a syntéza polypeptidu je ukončena. Nově vzniklý polypeptid se uvolní od tRNA; tRNA se uvolní z ribozómu a dvě ribozomální podjednotky se uvolní od mRNA Syntéza polypeptidu pokračuje dokud není dosaženo stop kodonu

150 Terminace translace

151 Polysomy V daném čase může tutéž mRNA číst několik ribozómů Celému útvaru se říká polyribozóm nebo polyzóm

152 Polysomy  Danou mRNA může v daném čase číst více ribozómů  Tímto způsobem je možné vytvořit současně mnoho polypeptidů z jediné mRNA

153 Iniciace Elongace Terminace

154 Polyribozómy

155 Ribosomy  v eukaryotické buňce existují ribosomy dvojího typu:  volné v cytoplasmě  vázané na endoplasmatické retikulum (drsné ER)  na volných ribosomech jsou syntetizovány proteiny potřebné pro buněčný provoz  na ribosomech vázaných k ER se syntetizují proteiny potřebné pro endomembránový systém a proteiny „na export“)  ribosomy obou skupin jsou identické a mohou svou pozici v buňce měnit

156 Ribosomy  jak je ale možné, že některé ribosomy jsou volné a jiné vázané?  syntéza všech proteinů začíná na volných ribosomech v cytoplasmě, kde se mRNA napojuje na volný ribosom  takto syntéza pokračuje dál, pokud sám vznikající protein neobsahuje signál, aby se ribosom připojil k ER  proteiny pro endomembránový systém a na export obsahují signální peptid, který poutá protein k ER

157 Signální peptidy určují právě vzniklým proteinům jejich buněčnou destinaci

158 Signální peptid  signální peptid je tvořen sekvencí cca 20 aminokyselin na nebo poblíž N-konci vznikajícího peptidu  signální peptid je rozeznán tzv. SRP částicí (signal-recognition particle). Tato částice poutá peptid a ribosom k receptorovému proteinu v membráně ER.  receptorový protein v sobě obsahuje pór, kterým peptid pronikne do ER. Enzymy potom signální peptid obyvkle odstraní

159 Spojení transkripce a translace v prokaryotické buňce Protože v prokaryotické buňce chybí jádro, transkripce je spojena s translací a nově vzniklý protein se může rychle přesunout na své místo v buňce

160 Transkripce a translace v eukaryotické buňce přehled

161 Mutace  Bodové mutace = změna jediného nukleotidu  Inzerce  Delece  substituce

162 Srpkovitá anémie

163 Substituce  = Nahrazení nukleotidu (a jeho komplementárního partnera) jiným nukleotidem  Některé substituce jsou tzv. tiché mutace. Díky redundanci genetického kódu je totiž kódována stejná aminokyselina. Kdyby např, v DNA proběhla mutace z CCG na CCA, mRNA by měla změněný kodón z GGC na GGU. Oba kodóny však znamenají“glycin“, takže na struktuře proteinu se mutace neprojeví

164 Substituce  Jiné substituce se sice projeví tak, že dojde ke změně aminokyseliny; pokud ale má nová aminokyselina podobné vlastnosti a není v aktivním centru či jiné důležité oblasti proteinu, změna se téměř nemusí projevit  „missense muattions“ – záměna jedné aminokyseliny za jinou  „nonsense mutations“ – záměna aminokyseliny za stop kodón

165 Kategorie bodových mutací

166 Mutageny  Spontánní mutace = mutace, u kterých neznáme přčinu  Mutagen = fyzikální či chemická agens, která způsobí mutaci  Rentgenové paprsky  UV záření (tyminové dimery)  Řada chemických látek

167 Inzerce a delece  Inzerce = přidání jednoho nukleotidu (nebo bp)  Delece = ztráta nukleotidu (či bp)  Obě tyto mutace mají devastující efekt, neboť mění čtecí rámec. Vznikne tedy úplně jiný polypeptid

168 Kategorie bodových mutací

169


Stáhnout ppt "2008. Cesta k DNA  1869 němec Friedrich Miescher izoloval z buněčných jader látku, která byla bílá, slabě kyselá a obsahovala fosfor. Nazval ji proto."

Podobné prezentace


Reklamy Google