Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

N_MF_B Mezinárodní finance 3. soustředění Témata Mezinárodní měnový systém Evropská měnová a finanční integrace Evropský měnový systém, společná měna Euro.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "N_MF_B Mezinárodní finance 3. soustředění Témata Mezinárodní měnový systém Evropská měnová a finanční integrace Evropský měnový systém, společná měna Euro."— Transkript prezentace:

1 N_MF_B Mezinárodní finance 3. soustředění Témata Mezinárodní měnový systém Evropská měnová a finanční integrace Evropský měnový systém, společná měna Euro Měnové a finanční krize Magisterské studium VŠFS Kombinované studium zimní semestr 2015 přednášející Ing. Arnošt Klesla Ph.D. 1

2 N_MF_A Mezinárodní finance A 9. Mezinárodní měnový systém Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Banka pro mezinárodní platby, Evropská centrální banka Regionální finanční instituce 2

3 osnova Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Banka pro mezinárodní platby ECB Další regionální instituce 3

4 Mezinárodní finanční a měnové instituce internetové portály a weby: Mezinárodní měnový fond/www.mfcr.cz/ Světová banka /www. svetovabanka.cz/ BIS/http://www.bis.org/index.htm European central bank/www.ecb.int./ 4

5 Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF, MMF) mezinárodní organizace přidružená k OSN, s cílem usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. Založen v červenci 1944 v Bretton Woods, New Hampshire, a má v současnosti 184 členských států.1944 Hlavní sídlo MMF ve Washingtonu D.C..Washingtonu D.C. 5

6 Mezinárodní měnový fond historie koncem 30. let formulován v důsledku světové hospodářské krize návrh na založení organizace, jež by vytvořila globální ekonomický systém, který by byl schopný čelit i velkým ekonomickým depresím. Mezinárodní měnový fond, byl založen schválením Článků dohody (Articles of Agreement) na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire Podepsalo 29 vlád včetně ČSR /na přípravě se podílela i exilová vláda ČSR/, byla vyloučena v r a znovu vstoupila v r jako ČR. organizace vznikla v květnu 1946 jako součást poválečných rekonstrukcí, finanční operace Fondu byly zahájeny Společně s MMF vznikla i jeho sesterská organizace Světová banka. 6

7 Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody podporovat mezinárodní měnovou součinnost stálou institucí, která mechanismus konzultací a spolupráce v mezinárodních měnových otázkách; usnadňovat rozmach a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu a přispívat tak k podpoře a udržování vysokého stupně zaměstnanosti a reálného důchodu i k rozvoji výrobních zdrojů všech členů jakožto prvořadých cílů hospodářské politiky; podporovat kursovou stabilitu a čelit konkurenčnímu znehodnocováni měny; 7

8 Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody napomáhat při rozvoji soustavy mnohostranného placení pro běžné transakce mezi členy a při odstraňováni devizových omezení Umožnil členům dočasný přistup k všeobecným zdrojům MMF a umožnit jim tak napravit poruchy ve vyrovnávání jejich platebních bilancí; v souladu s výše uvedenými cíli zmírňovat stupeň nerovnováhy platebních bilancí členů MMF 8

9 Organizační struktura a řízení MMF Sbor guvernérů (Board of Governors) je vrcholným orgánem MMF zastupujícím jednotlivé členské země, dalším organizačním stupněm je stejný počet jejich zástupců. Guvernéři a jejich zástupci bývají většinou ministry financí či řediteli centrálních bank jednotlivých států. Sbor guvernérů je oprávněný přijímat nové členy MMF, určovat výši členských kvot (objem kapitálu, který musí každá členská země každoročně zaplatit) a přidělovat SDR Sbor guvernérů se schází během výročních setkání MMF, zpravidla jednou ročně. Vnitřní výbor (Interim Committee), složený z 24 guvernérů, funguje jako poradní orgán Sboru guvernérů.

10 Organizační struktura a řízení MMF Výkonný sbor (Executive Board/Board of Directors), se skládá z 24 zvolených nebo dosazených výkoných ředitelů. Osm členských států (Čína, Francie, Německo, Japonsko, Rusko, Saúdská Arábie, Velká Británie a USA) má právo na jednoho výkonného ředitele, dalších 16 ředitelů zastupuje jednotlivé skupiny států. Výkonný sbor je zodpovědný za záležitosti jednotlivých států (hodnocení vývoje jejich hospodářství, prosazování politiky doporučené MMF apod.) a schází se alespoň třikrát týdně. Výbor pro rozvoj (Development Committee) je společným orgánem MMF a Světové banky. Zabývá se situací v rozvojových zemích a tvoří jej 24 členů, zpravidla se jedná o ministry financí či rozvoje členských států.

11 Organizační struktura a řízení MMF Generální ředitel MMF je volen Výkonným výborem na pětileté funkční období. Účastní se setkání Sboru guvernérů, Vnitřního výboru a Výboru pro rozvoj a dohlíží na zhruba 2700 zaměstnanců této organizace. Podle nepsaného pravidla je ředitel MMF Evropan a ředitel Světové banky občan USA. Christine Lagardeová Ve funkci od: 5. července 2011

12 Hlavní principy členství v MMF Základem kursových vztahů se staly parity měn vyjádřené buď ve zlatě, nebo vztahem k americkému dolaru; k byl zlaty obsah dolaru vymezen na 0, gramů ryzího zlata a oficiální cena činila 35 USD za trojskou unci zlata. Země byly povinny udržovat pohyb svých kursů v rozpětí +/- 1 % od parity. Parity mohly být změněny pouze tehdy, pokud v zemi vznikla základní nerovnováha", přičemž změny větší než 10 % musely být do 72 hodin konzultovány s MMF. Systém stabilních devizových kursů byl jedním z podstatných nástrojů podpory rozvoje poválečné měnové spolupráce. Jeho nevýhodou bylo, že vyžadoval udržování poměrně značných zásob devizových rezerv pro případ, kdy centrální banky musely udržovat kursy svých měn v rámci mezinárodních dohodnutých, velmi úzkých pásem oscilace devizovými intervencemi na devizových trzích. 12

13 Troyská unce Troy weight nebo Troy ounce základní váhová jednotka na národních a mezinárodních trzích stříbra, zlata, platiny a dalších drahých kovů, příp. drahokamů. Název pochází z francouzského města Troyes, kde se v ní poprvé obchodovalo již v období středověku. 1 oz = troyská unce 1 troyská unce = 1/12 troyské libry = 31, gramů 32,15 troyských uncí = 1 kilogram 175 troyských uncí = 192 uncí

14 Hlavní principy členství v MMF Země byly povinny zdržet se diskriminačních praktik v oblasti devizových kursů svých měn, jako jsou např. pluralitní (diferencované) devizové kursy. V dohodách byla zakotvena rovněž zásada postupného přechodu ke směnitelnosti v oblasti plateb za zboží a služby (tj. Článek VIII). 14

15 Krize systému a transformace MMF Druhým základním úkolem MMF bylo poskytování krátkodobé finanční podpory zemím, které vyčerpaly své zahraniční měnové rezervy a ocitly se v potížích. V roce 1971 „pozastavily“ navždy USA (Smithsonianské dohody) volnou směnitelnost dolaru a došlo k první poválečné devalvaci dolaru o V Kingstonu byl v r dotvořen nový systém, připouštějící volně pohyblivé měnové kurzy u členských zemí MMF. Vymezení měnových parit bylo zakázáno provádět ve zlatě a naopak doporučeno v SDR nebo směnitelných měnách. /konec měnové funkce zlata/ Srovnání Brettonwoodských a Kingstonských dohod viz str. 456, kap. 14, Mezinárodní finance 15

16 MMF po roce 1976 MMF je zachován jako konzultační, poradenský a dozorový orgán poskytující krátkodobé půjčky. Postupně byly zapojovány další typy úvěrů: úvěr ke stabilizačnímu financování výkyvů ve vývozu (Compensatory Financing of Export Fluctuations) úvěr k financování výkyvů v nárazníkových zásobách surovin (Buffer Stock Financing) úvěr k financování devizových následků růstu dovozních cen ropy (Oil Facility) doplňková finanční facilita (Supplementary Financial Facility, vytvořená z dalších příspěvků členských zemí v r. 1977). 16

17 Mezinárodní měnový fond IMF je v současné době aktivní v těchto oblastech: dohled prováděný IMF (surveillance ) – monitoring ekonomického a finančního vývoje a politik v členských zemích a na globální úrovni; IMF dále poskytuje poradenství v oblasti měnové politiky finanční asistence (financial assistance ) – půjčování členským zemím s problémy platební bilance, nejedná se o dočasné financování ale o podporu opatření a reforem zaměřených na nápravu těchto problémů technická asistence (technical assistance ) je poskytována vládám a centrálním bankám členských zemí IMF – jedná se o různá expertní školení 17

18 MMF a mezinárodní finanční systém Jednou z hlavních aktivit MMF je dohled nad mezinárodním finančním systémem. „surveillance“, čili dozor nad finanční politikou členských států) je vykonávána formou pravidelné konzultace se zástupci jednotlivých členských států. MMF podle nich následně posuzuje podmínky, za kterých je měna toho kterého státu kupována či prodávána. Konzultace se provádí zpravidla jednou ročně a hodnotí i to, nakolik se členské státy řídí doporučeními MMF. 18

19 Konzultační činnost MMF Podle článku IV Článků dohody (Articles of Agreement) vede MMF dvoustranná jednání s členskými státy, a to obvykle každoročně. Tým pracovníků MMF navštíví tuto zemi, shromáždí ekonomické a finanční informace a prodiskutuje s vedoucími činiteli hospodářský vývoj a politiku země. Czech Republic – 2013 IMF Article IV Consultation Concluding Statement May 20, 2013 Po návratu do ústředí připraví pracovníci zprávu, která tvoří základ jednání Výkonné rady. Na závěr jednání vrchní ředitel jako předseda rady shrne názory výkonných ředitelů a tento přehled je předán orgánům příslušné země. / Public Information Notices/

20 Oznámení (Public Information Notices, PIN) jsou součástí úsilí MMF o zvýšení transparentnosti názorů MMF a analýz hospodářského vývoje a hospodářské politiky. Se souhlasem příslušné země (nebo zemí) jsou oznámení vydávána poté, co ve Výkonné radě proběhne diskuse o konzultacích se členskými zeměmi v rámci článku IV, o jejím dohledu nad vývojem na regionální úrovni, o monitoringu po ukončení programů a o ex post hodnocení členských zemí s dlouhodobějšími závazky v rámci programů. Oznámení jsou také vydávána po diskusích v rámci Výkonné rady o obecných hospodářskopolitických otázkách, pokud v konkrétním případě Výkonná rada nerozhodne jinak.

21 Multilaterální dohled MMF Fond sleduje trendy v globální ekonomice a vývoj na mezinárodních kapitálových trzích. Hlavními nástroji jsou pravidelné publikace MMF Světový ekonomický výhled, Zpráva o globální finanční stabilitě.

22 Special Drawing Rights Zvláštní práva čerpání SDR jsou mezinárodní rezervní měnou, která byla zavedena IMF v roce 1969 k zajištění potřebné výše mezinárodních rezerv, odpovídající aktuální potřebě mezinárodního obchodu – SDR mělo doplňovat úlohu tehdejších rezervních aktiv (zlato, USD). SDR představují pro své držitele aktivum, zvýšení jejich devizových rezerv. IMF je oprávněn vytvořit a přidělit SDR členským zemím IMF, které se na operacích s SDR zúčastní, SDR jsou přidělovány v závislosti na výši členských kvót. Doposud IMF emitoval 21,4 mld. SDR, tj. cca 32 mld. USD (poslední emise se uskutečnila v období ). Hodnota SDR je určována denně, je tvořeno košem čtyř hlavních měn – EUR, GBP, JPY a USD. Složení tohoto měnového koše je každých pět let přezkoumáno, aby byla zajištěna reprezentativní úroveň vah jednotlivých měn v měnovém koši. 22

23 Financování z MMF a členské kvóty Primárním prostředkem financování prostřednictvím MMF je zdroj, který se skládá z úpisů kapitálu, placeného každou členskou zemí. Každá země při připojení se k MMF upisuje tedy určitou sumu peněz, tzv. členskou kvótu. Členský vklad se rovná kvótě a člen jej upisuje v plné výši. 25 % musí být splaceno v měnových aktivech podle dispozic MMF (SDR nebo použitelné měny) a zbytek ve vlastní měně členského státu.

24 Úvěrové mechanismy MMF Stand-By Arrangement je způsob poskytováni úvěru Fondem, který byl zaveden v roce V situaci, kdy má členský stát problémy s platební bilancí, může požádat Fond o překlenovací úvěr. Země se zavazuje uplatňovat určitou hospodářskou politiku, kterou nařídí Fond, aby co nejrychleji odstranila problémy s platební bilancí. Nyní si může země půjčit ročně 200% své členské kvóty, kumulativní limit je stanoven na 600% členské kvóty. Obvykle je půjčka poskytovaná na měsíců, horní hranice však je stanovena na 36 měsíců. Ke splacení musí dojít během 3,25- 5 let od okamžiku obdržení pomoci. Rozšířená facilita vznikla v roce 1974 a slouží k řešení vážnějších problém platební bilance. Předpokladem pro obdržení pomoci slouží předložení plánu na obnovení vnější rovnováhy. V rámci této facility země dostávají půjčky od Fondu na delší dobu než při financování pomocí překlenovacího úvěru. Půjčka může být poskytnuta maximálně na dobu v délce 3 let s prodloužením na 1 rok. Ke splacení by mělo dojít během 4,5-10 let. Limity na vypůjčené částky jsou shodné s limity překlenovacího úvěru. Prostředky nad tyto limity mohou státy získat pouze ve velmi výjimečných situacích na základě přísných podmínek..

25 Úvěrové mechanismy MMF Flexibilní úvěrová linka (Flexible Credit Line, FCL). Aby určitý stát mohl získat půjčku pomocí tohoto programu, musí splnit předem stanovená kvalifikační kritéria. Na zakladě FCL získávají země jednorázový přístup ke zdrojům Fondu, velikost úvěru se zjišťuje pro každý případ zvlášť. Neexistuje limit čerpání z Fondu2, na rozdíl od Krátkodobé likviditní facility, kde státy mohly čerpat úvěr maximálně do výše 500% členské kvóty. 30. srpna 2010 Rada výkonných ředitelů fondu schválila vytvoření nového úvěrového rámce, tzv. Preventivní úvěrová linka (Precautionary Credit Line, PCL). Tento instrument byl zaveden pro státy, které neodpovídají přísným podmínkám FCL, ale jejich ekonomická politika je v dobrém stavu. PCL poskytuje členským zemím přístup ke zdrojům Fondu ve výši 500% členské kvóty, kumulativně pak do výše 1000% členské kvóty.

26 Úvěrové mechanismy MMF Spolu s modernizací Preventivní úvěrové linky došlo k určitým změnám v politice pomoci v případě nouze (Policy of Emergency Assistance). Před tím existující pomoc při přírodních katastrofách (Emergency Natural Disaster Assistance) a pomoc zemím postiženým válkou (Emergency Post-Conflict Assistance) byly sloučeny do jednoho instrumentu – Instrument rychlého financování (Rapid Financing Instrument). Tento instrument byl měl sloužit při poskytování nouzové pomoci, jíž mohou využít všechny členské země (zemím s nízkými příjmy je však doporučeno používat speciální instrument Rapidní úvěrovou facilitu (Rapid Credit Facility)..

27 Členské kvóty Členské kvóty MMF jsou klíčové v činnosti a řízení MMF ze čtyř důvodů. 1.Výše členské kvóty se přímo promítá do hlasovací síly, protože počet hlasů každé země je založen na velikosti kvóty. 2. Velikost členské kvóty určuje, kolik si dotyčná země může půjčit od MMF, 3. kolik finančních prostředků by mohla MMF půjčit (když bude vyzvána) a 4.kolik jí bude přiděleno zvláštních práv čerpání (dále SDR) v případě odsouhlasené alokace. 27

28 Členské kvóty Pro přidělení kvóty používá MMF vzorec k určení relativní pozice daného státu ve světové ekonomice vzorec se skládá z váženého průměru HDP (váha 50 %), otevřenosti (váha 30 %), ekonomické variability (váha 15 %) a mezinárodních rezerv (váha 5 %). Kvóty jsou revidovány každých 5 let a může dojít jak k jejich navýšení, tak k jejich přerozdělení mezi členskými zeměmi. Jakákoliv změna musí být odsouhlasena 85 % hlasů členských zemí 28

29 Kvóty členských zemí MMF po aktualizaci 2007 země/oblast/Podíl na celkové kvótě (v %) Výše kvóty (v mil. SDK) USA17, Kanada2, Rusko2, Švýcarsko1, EU32, Asie11, Čína3, Indie1, Korea1,32927 Střední východ7, Turecko0,51191 Latinská Amerika7, Mexiko1, Brazílie1,43036 Afrika5, Austrálie1, Ostatní země9,821317

30 Reformy MMF V oblasti reformy kvót Rada guvernérů přijala dne Rezoluci č. 63-2, jejíž naplnění vyžaduje změnu Dohody. V oblasti financování MMF Rada guvernérů přijala dne Rezoluci 63-3, jejíž naplnění též vyžaduje změnu Dohody 30

31 Rezoluce rady guvernérů č První část Rezoluce upravuje systém zvýšení členských kvót u podreprezentovaných zemí na základě nového modelu pro výpočet kvót a přijetí zásad pro budoucí zvyšování kvót. Na základě těchto výpočtů dojde ke zvýšení členských kvót u 54 členských zemí. Skutečné kvóty řady zemí včetně ČR jsou z historických důvodů nižší, než kvóty vypočtené podle vzorce odrážejícího aktuální velikost HDP, otevřenost ekonomiky, variabilitu běžných plateb a výši devizových rezerv.

32 Váha ČR v rámci MMF stoupla, návrh schválila vláda Původní členská kvóta ČR v MMF 1,002 miliardy tzv. zvláštních práv čerpání (Special Drawing Rights; SDR). kvóta ČR vzrostla na 2,180 miliardy SDR. Česko navýšení splácí z jedné čtvrtiny hotově z devizových rezerv České národní banky a ze tří čtvrtin formou směnky ČNB. Od velikosti kvóty se odvíjí počet hlasů každé země. Také určuje, kolik by která země mohla fondu půjčit, pokud ji o to požádá.

33 Spory v MMF členské země vedou spory o novou podobu vzorce již přes dva roky. Podle dohody uzavřené v rámci zasedání finančních představitelů skupiny G20 v roce 2010 v Soulu se na rozvíjející země mělo přesunou více než šest procent hlasovacích práv. Jejich spravedlivější přerozdělení má totiž odrážet ekonomický vzestup zemí jako jsou Čína, Brazílie a dalších rychle se rozvíjejících ekonomik. Tyto státy od nového vzorce očekávají, že jim poskytne větší pravomoci při ovlivňování této globální finanční instituce se sídlem ve Washingtonu. Především zástupci Evropy v MMF jsou obviňováni, že se brání změně, jež by oslabila jejich tradičně silnou pozici v rámci fondu.

34 Fast Facts on the IMF Membership: 188 countries Headquarters: Washington, D.C. Executive Board: 24 Directors representing countries or groups of countries Staff: Approximately 2,600 from 142 countries Total quotas: US$362 billion (as of 8/28/14) Additional pledged or committed resources: US$1 trillion Committed amounts under current lending arrangements (as of 8/28/14): US$185 billion, of which US$161 billion have not been drawn Biggest borrowers (amount outstanding as of 8/28/14): Greece, Portugal, Ireland, Ukraine Biggest precautionary loans (amount agreed as of 8/28/14): Mexico, Poland, Colombia, Morocco Surveillance consultations: 122 consultations in 2012 and 122 in 2013 Technical assistance: 246 person years in FY2013 Original aims: promote international monetary cooperation; facilitate the expansion and balanced growth of international trade; promote exchange stability; assist in the establishment of a multilateral system of payments; and make resources available (with adequate safeguards) to members experiencing balance of payments difficulties.

35 Skupina Světové banky – WBG (World Bank Group) tvoří pět organizací: 1.Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development - IBRD) – 2.Mezinárodní finanční korporace (International Financial Corporation – IFC) 3.Mezinárodní rozvojová asociace (International Development Association – IDA) 4.Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes – ICSID) 5.Mnohostranná agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency – MIGA)

36 WBG Hlavním cílem činnosti WBG je snižování chudoby prostřednictvím podpory rozvoje ekonomik rozvojových zemí a transformujících se ekonomik. Hlavními nástroji k dosažení tohoto cíle je dlouhodobé financování (půjčky a kapitálové vklady) a poskytování technické pomoci. Jako sídlo WBG byl zvolen Washington D.C V současné době je členem WBG 184 zemí.

37 Vztahy ČR a WB Československá republika byla zakládajícím členem WBG. Roku 1954 bylo členství přerušeno pro neplnění základní povinnosti poskytovat informace. Roku 1990 bylo členství České a Slovenské federativní republiky obnoveno. Samostatná ČR je členem ode dne svého vzniku, tj. od V roce 1991 poskytla IBRD tehdejšímu Československu půjčku SAL (Structural Adjustment Loan) ve výši 450 mil. USD na financování strukturálních změn ekonomiky, zejména budování infrastruktury. Po rozdělení Československa přešlo na ČR 300 mil. USD. Tato půjčka byla v roce 2003 předčasně splacena. Další půjčky ČR od IBRD nemusela čerpat.

38 Vztahy ČR a WB Kapitálový vklad ČR ČR upsala kapitál v celkové hodnotě 761 mil. USD (z celkové hodnoty kapitálu 188,22 mld. USD), z toho splacená část činí 45,9 mil. USD (z 11,39 mld. USD). Podíl ČR na hlasovacích právech je 0,41%. Zastoupení ČR ve WBG Česká republika je členem konstituence sdružující následující státy: Belgie, Bělorusko, ČR, Kazachstán, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Slovenská republika, Slovinsko a Turecko. ČR graduovala z operací IBRD dne a stala se partnerem WB Spolupráce v rámci konstituence se řídí konstituenční smlouvou účinnou od 1. listopadu 2004 do 31. října Guvernérem WBG za ČR je vždy ministr financí ČR.

39 Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj ( International Bank for Reconstruction and development - IBRD) poskytuje úvěry klientským zemím, kterými mohou být země s transformující se ekonomikou a některé rozvojové země. IBRD není bankou pro nejchudší země IBRD byla založena na konferenci konané v Bretton Woods (New Hampshire, USA) v červenci 1944 Vzhledem k výbornému ratingu má možnost půjček za výhodných podmínek. Zaměřuje se zejména na dlouhodobé projekty hospodářského rozvoje v délce Iet. Celkový objem poskytnutých úvěrů nesmí převýšit objem vlastního kapitálu.

40 Mezinárodní finanční korporace (International Financial Corporation – IFC) financuje rozvojové projekty uskutečňované jinými subjekty než státem v zemích třetího světa a transformujících se ekonomikách formou dlouhodobých úvěrů a minoritních kapitálových vkladů družstevnímu a soukromému sektoru. Poskytuje úvěry na investice s rozpočtem od 20 mil USD a úvěrově se angažuje do 25% této investice Založena v roce 1956.

41 Mezinárodní rozvojová asociace (International Development Association – IDA) pomáhá financovat programy pro rozvoj vzdělávání a pro zdravotní péči v nejchudších zemích. Výhodné podmínky – bezúročné půjčky, jen poplatek 0,75 % z poskytnutých fondů Zdroje získává především od dárců /dárcovské konference/ Založena v roce 1960.

42 Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes – ICSID), Založeno ICSID je prostředníkem pro urovnávání sporů mezi vládami a soukromými zahraničními investory. ve smírčích řízeních a arbitrážích. Strany sporu se na ICSID obrací dobrovolně, po souhlasu s arbitráží však nemohou jednostranně odstoupit. Centrum je autonomní organizací s úzkými vazbami na Světovou banku. Všichni jeho členové jsou zároveň členy Světové banky. Ve správní radě ICSID, jíž předsedá prezident Světové banky, má každá země, která úmluvu ratifikovala, jednoho zástupce.

43 Mnohostranná agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency – MIGA) poskytuje záruky soukromým investorům na politické riziko země (= znárodnění, občanské války). Za poskytnuté záruky inkasuje nízké pojistné prémie Založena 1988.

44 Půjčky Světové banky jsou určeny na konkrétní rozvojové projekty i na technickou pomoc a poradenství. Světová banka pomáhá zemí zajistit dodávky pitná vody svým obyvatelům, budovat školy, zvyšovat produktivity zemědělství, obhospodařovat lesy a další přírodní zdroje, stavět a udržovat silnice, železnice a přístavy, snižovat znečištění ovzduší a řešit jiné ekologické problémi, budovat telekomunikační sítě, vyrábět a rozvádět elektrickou energii, rozšiřovat zdravotní péči, zejména pro ženy a děti a modernizovat. Světová banka také působí jako katalyzátor, který stimuluje investice a půjčky jiných subjektů. Kromě toho Banka půjčuje peníze na najmutí technických expertů a na pomoc zemím v transformaci jejich ekonomik s cílem vyšší výkonnosti a produktivity. V průměru Světová banka poskytne každý rok půjčky ve výši 20 miliard dolarů vládám rozvojových zemí na podporu více než 225 projektů.

45 Banka pro mezinárodní platby Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement – BIS) je mezinárodní organizace pro podporu mezinárodní měnové a finanční spolupráce slouží jako banka pro centrální banky Banka byla založena v roce 1930 jako zúčtovací mezinárodní centrum pro vypořádání válečných náhrad placených poválečným Německem po 1.WW Jako zúčtovací centrum sloužila i po 2.WW. V pozdější době vzhledem ke změnám na světových finančních trzích se změnila na metodické, teoretické a informační centrum pro centrální banky a zejména pro bankovní dohled Banka pro mezinárodní platby má ustředí v Basel a dvě pobočky v Honkongu a Mexico City

46 BIS V současnosti jsou členy BIS všechny evropské banky včetně ECB a CB USA, Kanady, Japonska, Austrálie, JAR, Argentiny, Filipín... (celkem 55 členů). Sídlo má v Basileji, není subjektem švýcarského práva, je osvobozena od placení daní, má veškeré výsady centrálních bank. Základní kapitál mil. zlatých franků, který je rozdělen na 600 tisíc akcií po francích. Tyto akcie jsou rozděleny mezi členské země. Splacený kapitál tvoří 20% (300mil. franků). Dalšími zdroji jsou depozita ve volně směnitelných měnách (USD, EUR), zlatě, depozita mají krátkodobou splatnost – max. 1 rok. Odhaduje se, že spravuje 10% celkových rezerv CB. Aktiva tvoří CP ve volně směnitelných měnách, úvěry, zlato. Aktiva jsou vysoce likvidní. Většina zisku je přerozdělena ve prospěch rezervních fondů.

47 BIS působnost Centrum mezinárodní spolupráce, v oblasti centrálního bankovnictví a bankovního dohledu s cílem zajištění měnové a finanční stability Centrum mezinárodního ekonomického a měnového výzkumu Banka centrálních bank v oblasti spolupráce při řízení devizových rezerv Zprostředkovatel při uzavírání mezinárodních finančních dohod

48 Evropská centrální banka Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) byla založena v roce 1998 Smlouvou o Evropské unii a má sídlo ve Frankfurtu (v Německu). Jejím úkolem je řídit euro – jednotnou měnu EU – a zabezpečovat stabilitu cen pro více jak dvě třetiny občanů EU, kteří používají euro. ECB rovněž odpovídá za definování a provádění hospodářské a měnové politiky EU. V rámci své funkce ECB spolupracuje s „Evropským systémem centrálních bank“ (ESCB), ke kterému náleží všech 27 zemí EU. Pouze 15 z těchto zemí však zatím přijalo euro. Těchto 15 zemí společně vytváří tzv. „eurozónu“ a jejich centrální banky společně s Evropskou centrální bankou tvoří tzv. „eurosystém“.

49 Evropská centrální banka ECB pracuje naprosto nezávisle. Ani ECB ani národní centrální banky eurosystému ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nemůže žádat ani přijímat pokyny od žádného jiného orgánu. Orgány EU a vlády členských států musí tuto zásadu dodržovat a nesmí se snažit ovlivňovat ECB ani národní centrální banky. V úzké spolupráci s národními centrálními bankami EIB připravuje a provádí usnesení přijatá rozhodovacími orgány eurosystému – Radou guvernérů, Výkonnou radou a Generální radou. Prezidentem ECB se v listopadu roku 2003 stal Jean-Claude Trichet z Francie.

50 Evropská centrální banka Jedním z hlavních úkolů ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně tak, aby se kupní síla eura nesnižovala v důsledku inflace. Cílem ECB je zajistit, aby meziroční zvýšení spotřebitelských cen bylo nižší, ale blížilo se 2 % ve střednědobém výhledu. To zajišťuje dvěma způsoby: 1.kontrola množství peněz v oběhu. Bude-li totiž množství peněz v oběhu ve srovnání s množstvím zboží a služeb příliš velké, dojde k inflaci. 2.je monitorování cenových trendů a posuzování rizik, které ovlivňují cenovou stabilitu v eurozóně. Kontrola množství peněz v oběhu mimo jiné spočívá v určování úrokových sazeb v rámci eurozóny.

51 Evropská centrální banka - orgány Výkonná rada sestává z prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, kteří jsou všichni jmenováni na základě společné dohody prezidentů či předsedů vlád zemí eurozóny. odpovídá za provádění měnové politiky, jak ji definuje Rada guvernérů (viz. níže), a za vydávání pokynů národním centrálním bankám. Připravuje rovněž zasedání Rady guvernérů a je odpovědná za každodenní řízení ECB. Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacím orgánem Evropské centrální banky. Tvoří ji šest členů Výkonné rady a guvernéři 15 centrálních bank eurozóny. Předsedá jí prezident ECB. prvotním posláním je definovat měnovou politiku eurozóny, a zejména určovat úrokové sazby, za kterých mohou obchodní banky obdržet peníze od Centrální banky. Generální rada- sestává z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 27 členských států EU.

52 Regionální finanční instituce Podle vzoru Světové banky, která má globální dosah a působnost, vzniklo od šedesátých let ve světě několik bank, které se orientují na rozvojovou problematiku. Tyto banky působí regionálně, a jejich dosavadní činnost je také podrobována kritice stejně jako v případě Světové banky. Tyto banky při tom mnohdy patří v regionálním měřítku ke klíčovým hráčům, a podílejí se na projektech, které jsou přínosné a pomáhají místnímu rozvoji.

53 Regionální finanční instituce Evropská investiční banka (EIB), založená v roce 1958 Římskou smlouvou, je institucí EU pro poskytování dlouhodobých úvěrů. Půjčuje peníze subjektům veřejného i soukromého sektoru na projekty v evropském zájmu, a to zejména v těchto oblastech: soudržnost a konvergence regionů EU; podpora malých a středních podniků; životní prostředí; výzkum, vývoj a inovace; doprava; energetika. EIB působí v EU a v dalších asi 140 zemích světa, s nimiž EU uzavřela dohodu o spolupráci.

54 Regionální finanční instituce Evropská banka pro obnovu a rozvoj European Bank for Reconstruction and Development - EBRD) byla založena v roce 1991 v Londýně. Klienty země střední a východní Evropy při budování tržního ä demokratického prostředí. Členy banky je 61 zemí, Evropské společenství a EIB cílem finanční pomoci je 29 zemí od střední Evropy po střední Asii. Investice poskytuje společně s dalšími soukromými investory, Ze 70 % do soukromého sektoru a 30 % do sektoru veřejného. Půjčky a investice jdou na rozvoj soukromého podnikání, privatizaci či restrukturalizaci státních firem či na podporu komunálních služeb.

55 Regionální finanční instituce Meziamerická rozvojová banka (Inter-American Development Bank — IADB) založena v roce Jejími členy je 47 států včetně některých evropských zemí, Izraele a Japonska; ze všech rozvojových bank disponuje největším kapitálem. K poskytování půjček a investic má několik nástrojů, fondů a institucí, rozhodující slovo v ní mají Spojené státy. Sídlí ve Washingtonu financuje různé projekty v latinskoamerických zemích, zejména v oblasti infrastruktury.

56 Regionální finanční instituce Africká rozvojová banka (African Development Bank — AFDB) byla založena v roce 1964; posláním je urychlení ekonomického rozvoje a integrace afrických zemí do světové ekonomiky pomocí rozvojových projektů. V roce 1972 byl vytvořen Africký rozvojový fond, jehož původním účelem bylo poskytnout vývozcům kapitálu kontrolu nad poskytnutými prostředky a zahrnout do investičního portfolia banky i neafrické zdroje. Původně sídlila v Abidjanu v Pobřeží slonoviny, ale v únoru 2003 se kvůli konfliktu v této zemi přesunula do Tunisu

57 Regionální finanční instituce Asijská rozvojová banka (Asian Development Bank — ADB) založily asijské, severoamerické a některé evropské státy v roce 1966 na doporučení Hospodářské komise OSN pro Asii. oficiálním posláním je podporovat ekonomický růst a spolupráci v Asii s důrazem na méně rozvinuté země. Může poskytovat půjčky i přímé investice. Sídlem banky je filipínská Manila. Banka také vytváří důležité statistiky o ekonomice regionu a jednotlivých zemích. Jako nástroj pro shromažďování prostředků vytvořila Asijský rozvojový fond, z něhož plyne pomoc především chudším asijským zemím.

58 Regionální finanční instituce Islámská rozvojová banka (Islamic Development Bank — IDB) strukturálně kombinuje postavení rozvojové finanční instituce západního typu a islámské tradice v souladu s islámským právem šaría. Byla založena v roce 1974 pětadvaceti islámskými státy, nyní má 55 členů a nejsilnějšími akcionáři jsou ropné státy Perského zálivu. Sídlí v saúdskoarabské Džiddě. Svoji pomoc uskutečňuje prostřednictvím přímých kapitálových vstupů nebo půjček a mimo islámský svět prakticky nepůsobí.

59 Banka a fond BRICS Dohoda zemí BRICS z června 2014 Cílem vytvoření nové banky je zajištění finanční podpory v případě prudkého snížení zlatých a valutových rezerv členských států. Objem fondu bude tvořit 100 miliard dolarů a vznikne z členských příspěvků zemí BRICSu Sídlo instituce bude v Hongkongu

60 Banka a fond BRICS 41 miliard USD poskytne Čína, 18 miliard USD Rusko, Indie a Brazílie. 5 miliard USD JAR. Objem pomoci, která může být poskytnuta, je omezena příspěvkem Pokud nějakou zemi potká problém s odtokem financí a bude pod tlakem valutových trhů, může ihned získat až 30 procent svého podílu. Zbylá část pomoci může být poskytnuta pouze v případě, když země bude součástí stabilizačního programu MMF.

61 N_MF_B 10. Evropská měnová a finanční integrace Evropský měnový systém Hospodářská a měnová unie Maastrichtská kriteria Mechanismus měnových kursů ERM II 61

62 Historie 1947 – dohoda o mnohostranném měnovém clearingu 1949 – dohoda o mnohostranném platebním styku 1950 Evropská platební unie 1957 – Evropské hospodářské společenství 1972 – systém měnového hada 1979 – Evropský měnový systém

63 Evropský měnový systém (EMS) vyhlášen se zpětnou platností od 1.1. dne 7. dubna 1979, v Brémách opíral se o tři pilíře 1.Systém pevných devizových kursů ERM / Exchange Rate Mechanism/ mezi měnami členských zemí navzájem, v pásmech oscilace +/- 2,25% a později +/- 1%.Postupem času se ukázalo, že toto rozmezí je pro většinu zemí úzké, v roce 1993 se zavedlo nové fluktuační pásmo +/- 15 %. 2. společná měnová jednotka ECU /European Currency Unit/ odvozená košovou metodou 3.Evropský měnový fond / záměrem nahradit Evropský fond pro měnovou spolupráci/

64 ECU uměle vytvořená měnová jednotka konstruovaná jako koš členských měn. váhy jednotlivých měn v koši odrážely ekonomickou sílu členských států a upravovány byly v pětiletých intervalech plnila funkci zúčtovací jednotky Společenství a sloužila jako rezervní měna, kterou používaly centrální banky v případe intervencí na devizovém trhu Vedle tohoto oficiálního ECU existovalo také tzv. privátní ECU. Takto se nazývaly četné finanční instrumenty (bankovní vklady, obligace, aj.), které kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU.

65 ERM, systém pevných devizových kursů Za jádro Evropského měnového systému lze označit intervenční mechanizmus. Každá členská země ERM měla stanovenu centrální paritu vůči ECU. Z těchto parit byly vypočítány vzájemné parity všech měnových párů, které byly uspořádány do tabulky nazývané paritní mřížka. Vzájemné kurzy se mohly pohybovat uvnitř pásma vytyčeného okolo centrální parity. Fluktuační pásma měla standardní šířku ± 2,25 %, jako dočasná výjimka byla povolena šířka ± 6 %. Pokud nějaký měnový kurz dosáhl okrajů pásma povolených fluktuací, centrální banky daných dvou zemí měly automatickou povinnost zahájit devizové intervence s cílem udržet kurz uvnitř pásma. Měnit centrální paritu bylo možné pouze se souhlasem všech členů ERM.

66 Ukazatel divergence Evropský měnový sytém byl vybaven též indikátory divergence, které měly upozorňovat na nadměrné vychylování kurzů od svých centrálních parit. Smyslem těchto indikátorů bylo vyslat včasný signál o nutnosti přijmout účinná opatření, která by zamezila další divergenci a tím i minimalizovala potřebu devizových intervencí.

67 Evropský měnový systém - vývoj prodělal několik vývojových etap. Počáteční období se vyznačovalo poměrně častým přestavováním parit, které reagovalo na odlišný makroekonomický vývoj v členských zemích od roku 1983 do září 1992 se neuskutečnilo žádné přestavení parity. V té době se také rozšířil počet měn zapojených do ERM. Toto neobvykle dlouhé období kurzové stability bylo ukončeno měnovými turbulencemi a masivními spekulačními ataky. Nápor spekulace si nakonec vynutil rozšíření fluktuačních pásem v rozsahu ± 15 % od centrální parity. Jako hlavní příčiny hluboké krize jsou uváděny vysoké německé sazby po sjednocení Německa a odmítnutí Maastrichtské smlouvy v dánském referendu vystoupila z ERM řada zemí /UK, Itálie/, 1998, rok před zavedením Eura se zúčastnilo v ERM 19 zemí, k zanikla spolu s ECU a ERM nahradil ERM II

68 Hospodářská a měnová unie Evropská rada v červnu 1988 potvrdila záměr postupně zavést Hospodářskou a měnovou unii (HMU) a pověřila výbor, jemuž předsedal Jacques Delors, v té době předseda Evropské komise, aby navrhl konkrétní etapy směřující k této unii. Výbor sestával z guvernérů národních centrálních bank ES a jeho členy dále byli Alexandre Lamfalussy, v té době generální ředitel Banky pro mezinárodní platby (BIS), Niels Thygesen, profesor ekonomie z Dánska, a Miguel Boyer, tehdejší prezident Banco Exterior de España. Výsledná zpráva, tzv. Delorsova zpráva, navrhla, aby bylo Hospodářské a měnové unie dosaženo ve třech samostatných avšak na sebe navazujících krocích.

69 Hospodářská a měnová unie (HMU) je proces harmonizace hospodářských a měnových politik členských států Unie včetně zavedení jednotné měny, eura. Byla tématem jedné ze dvou mezivládních konferencí, které uzavřely svá jednání v Maastrichtu v prosinci Smlouva zakotvila diferencovaný přístup k integraci a stanovila, že HMU bude realizována ve třech etapách

70 Hospodářská a měnová unie (HMU) Etapy realizace: 1.(1. červenec 1990 až 31. prosinec 1993): volný pohyb kapitálu mezi členskými státy, užší spolupráce hospodářských politik a užší spolupráce mezi centrálními bankami; 2.(1. leden 1994 až 31. prosinec 1998): konvergence hospodářských a měnových politik členských států (k zajištění cenové stability a zdravých veřejných financí) a vytvoření Evropského měnového institutu (EMI) a Evropské centrální banky v roce 1998; 3.(od 1. ledna 1999): nevratné zafixování směnných kursů a zavedení jednotné měny na zahraničních trzích a pro elektronické platby, následované zavedením bankovek a mincí eura 1. ledna 2002.

71

72 Hospodářská a měnová unie (HMU) III. Etapa – přijetí společné měny Euro Třetí etapa HMU – zavedení společné měny EURO - byla zahájena v jedenácti členských státech, dne a ukončena v roce 2002 podle plánu. Tři členské státy jednotnou měnu nepřijaly: Velká Británie a Dánsko proto, že se tak rozhodly v rámci protokolů přičleněných ke Smlouvě o založení Evropského společenství, které jim tuto možnost poskytují, a Švédsko, které nesplňovalo všechna kritéria nezávislosti své centrální banky. 1. ledna 2002 byly ve dvanácti členských státech eurozóny zavedeny eurobankovky a mince a postupně nahradily národní měny. 1. července 2002 skončilo období souběžné platnosti eura a národních měn.

73 Historie Eurozony 1. ledna 1999: 11 zemí Evropské Unie (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucemburs ko, Německo,Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Š panělsko) vstoupilo do třetí fáze EMU euro zavedeno v bezhotovostní podobě Evropská centrální banka začala provádět jednotnou měnovou politiku pro země eurozóny 1. ledna 2001: Řecko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2002: euro zavedeno v hotovostní podobě – do oběhu dány euromince a eurobankovky

74 Historie Eurozony 1. ledna 2007: Slovinsko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2008: Kypr a Malta se zapojily do třetí fáze EMU 1. ledna 2009: Slovensko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2011: Estonsko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2014: Lotyšsko se zapojilo do třetí fáze EMU

75 Maastrichtská kriteria Splnění těchto kritérií je nezbytné pro přijetí společné měny euro. Základní kritéria jsou“ A. v měnové oblasti : 1.úroveň inflace nesmí o více než 1,5 % překročit inflaci měřenou jako průměr tří zemí Evropské unie s nejnižší inflací, 2.dlouhodobé úrokové sazby nesmějí o více než 2 % překročit sazby ve stejných zemích,

76 Maastrichtská kriteria B. v oblasti fiskální 3.schodek veřejných rozpočtů nesmí v běžném roce přesáhnout 3 % HDP 4.veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 % HDP)

77 Maastrichtská kriteria C. požadavek kursové stability nejméně dvouletá bezproblémová účast v systému směnných kurzů ERM II, se stanovenou centrální paritou měny na euro, uvnitř fluktuačního pásma %).

78 Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium Kurzový mechanismus ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Měna účastnící se v ERM II má stanovenu centrální paritu oproti euru a šíři fluktuačního pásma pro pohyb devizového kurzu. V případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB).

79 Základní charakteristické rysy mechanismu ERM II (a) centrální parita a fluktuační pásmo měn zúčastněných zemí vůči euru jsou stanoveny na základě standardní procedury za účasti ministrů financí, ECB, guvernérů národních centrálních bank a Evropské komise; (b) standardní fluktuační pásmo je ± 15 %, což nevylučuje možnost stanovení užšího pásma; (c) intervenční podpora ECB národní centrální bance (NCB) je automatická na hraně stanoveného pásma (tzv. marginal interventions); případné intervence uvnitř pásma (tzv. intramarginal interventions) ECB nemusí, ale může, podpořit; (d) ECB a NCB mají právo zdržet se intervencí v případě ohrožení cíle cenové stability; (e) změna centrální parity je prováděna na základě standardní procedury, kterou mají právo vyvolat jak ECB, tak členská země.

80 Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium Kurzové konvergenční kritérium je oproti tomu jedním z kritérií pro přijetí jednotné měny euro. Plnění kritéria vyžaduje zapojení do ERM II a zachování kurzové stability. Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ± 15%. Zachování kurzové stability s ERM II úzce souvisí, oba pojmy nelze zaměňovat. Země se může účastnit v ERM II a přitom neplnit nebo dokonce ani nemířit na plnění kurzového konvergenčního kritéria

81 Vyhodnocování kurzové stability Kurzové konvergenční kritérium je součástí ostatních konvergenčních (maastrichtských) kritérií, jejichž plnění je podmínkou přijetí jednotné měny euro. Hodnocení kritéria kurzové stability (interpretace ČNB): (a) země se musí v době hodnocení plnění kritéria účastnit v ERM II nejméně dva roky, (b) v hodnoceném dvouletém období nesmí dojít k devalvaci centrální parity (implicitně – revalvace centrální parity možná je), (c) splnění kritéria vyžaduje, udržení devizového kurzu v intervalu ±2,25% (tj. užším, než je standardní fluktuační pásmo) okolo centrální parity ERM II „bez výrazného napětí“

82 Vyhodnocování kurzové stability Hodnocení kritéria kurzové stability ( interpretace ČNB):  Udržení kurzu v úzkém rozmezí ±2,25% „za každou cenu“ za pomoci nadměrných intervencí či netržních opatření nemusí být hodnoceno jako splnění kritéria kurzové stability  Pokud dojde k pohybu devizového kurzu mimo toto pásmo, je nutné rozlišovat mezi porušením apreciační a depreciační hranice (implicitně řečeno – porušení apreciační hranice je více přípustné) a zkoumat délku odchylky, důvody odchylky a nastavení úrokových sazeb a intervenční politiky v době vybočení z intervalu.

83 Vztah opt-out k ERM II Dánsko nemusí na svém území zavést euro (trvalá výjimka na zavedení eura, tzv. opt-out, odvolatelná referendem), provázanost koruny a eura je dobrovolný závazek Dánska.opt-out Švédsko by teoreticky již mohlo zavést euro, ale chybí politická vůle. Švédsko nemá vyjednaný opt-out status pro zavedení eura.opt-out Velká Británie získala opt-out status, a proto nemusí zavést euro.opt-out

84 Pakt stability a růstu Evropská ráda v rámci doplnění a bližšího vymezení ustanovení Smlouvy, která se týkala HMU, přijala v červnu 1997 Pakt stability a růstu. Smyslem je zajistit rozpočtovou disciplínu ve vztahu k HMU. Pakt i příslušné závazky byly doplněny prohlášením Rady v květnu První účastníci Dne 2. května 1998 Rada Evropské unie rozhodla, že jedenáct členských států splnilo podmínky nezbytné pro účast ve třetí etapě HMU a pro přijetí jednotné měny 1. ledna Počátečními účastníky byly Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko.

85 Pakt stability a růstu je dohoda mezi členy eurozóny ohledně koordinace jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v eurozóně. Současné zásady:  schodek veřejných financí nesmí překročit 3 %HDP  veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat Pokud hrozí, že nějaká země nedodrží tyto podmínky, může být Evropskou komisí napomenuta. Pokud tyto podmínky ani poté nedodrží, musí vypracovat plán, jakým způsobem je chce v budoucnu zase dosáhnout. Jestliže ani poté nepostupuje podle tohoto plánu, mohou z toho vyplývat následující sankce:

86 Pakt stability a růstu sankce: peněžní sankce ve výši 0,2–0,7 % HDP země v závislosti na závažnosti porušení dohody Rada může požadovat složení určité peněžní částky, která se zemi vrátí, až bude zase splňovat kritéria Paktu stability země může být vyzvána, aby před vydáním dluhopisů zveřejnila veškeré údaje o této emisi EIB může být vyzvána, aby změnila svojí výpůjční politiku vůči této zemi Tyto sankce se neuplatňují v případě mimořádné události (např. přírodní katastrofa) nebo dlouhotrvající hospodářské krize.

87 Pakt stability - kritika nerespektuje přirozené hospodářské cykly. Později se ukázalo, že Pakt je v podstatě nepoužitelný proti schodkům velkých zemí jako Francie, Německo,. na popud Francie a Německa, které dlouhodobě porušovaly tříprocentní pravidlo, se v březnu 2005 dohodla Rada na nových pravidlech Paktu stability: zvětšil se počet možností, kdy lze překročit tříprocentní deficit veřejných financí a období než EU přistoupí k sankcím se prodloužilo. Výrazně kritizován menšími státy, které se snažily udržet schodky svých rozpočtů ve stanovených mezích za cenu velkých obětí.

88 Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii byla dojednána 30. ledna 2012 na zasedání neformální Evropské rady v Bruselu. Hlavy států a předsedové vlád 25 členských států EU ji podepsali na následujícím zasedání Evropské rady v Bruselu 2. března V signatářských státech nyní probíhají ratifikační procesy. Mimo smlouvu zůstala Velká Británie a ČR

89 Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union (TSCG) cílem je stabilizace veřejných rozpočtů členských států EU, resp. eurozóny. Stejně jako předchozí iniciativa - Pakt pro euro plus - předpokládá tato smlouva hlubší koordinaci hospodářských politik jejich smluvních stran.

90 Rozpočtový pakt Smlouva vyžaduje, aby vnitrostátní rozpočty byly vyrovnané nebo v přebytku. Pravidlo se bude považovat za dodržené, pokud bude splněn střednědobý cíl pro danou zemi ve smyslu revidovaného Paktu o stabilitě a růstu, s tím, že spodní limit strukturálního schodku činí 0,5 % hrubého domácího produktu.

91 Rozpočtový pakt Budou-li zjištěna závažná odchýlení od tohoto cíle nebo od cesty k jeho postupnému dosažení, bude automaticky aktivován mechanismus nápravy. Tento mechanismus zahrnuje povinnost provést během určitého období odpovídající opatření.

92 Koordinace hospodářských politik a konvergence Smlouva obsahuje ustanovení týkající se koordinace hospodářských politik a konvergence: smluvní strany jsou povinny ohlašovat své plány emisí veřejných dluhopisů a zajistit, aby zásadní reformy hospodářské politiky byly předem projednány a případně vzájemně koordinovány.

93 Správa eurozóny V souladu s touto smlouvou se budou konat neformální vrcholné schůzky eurozóny, tzv. eurosummity, na nichž se budou scházet hlavy států a předsedové vlád zemí eurozóny. Hlavy států a předsedové vlád smluvních stran, jejichž měnou není euro, se budou účastnit jednání eurosummitu týkajících se např. konkurenceschopnosti či základních pravidel, která se budou na eurozónu vztahovat. Představitelé těchto smluvních stran se budou podle potřeby a alespoň jednou za rok účastnit rovněž jednání o konkrétních otázkách týkajících se plnění této smlouvy.

94 N_MF B 11. Evropský měnový systém, společná měna Euro 1.Euro 2.Eurozóna 3.Stabilizační mechanismy společné evropské měny

95 Euro – Euro je společnou měnou členských zemí eurozóny. Tento útvar vznikl 1. ledna 1999, kdy celkem 11 zemí EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) založilo Hospodářskou a měnovou unii. V roce 2001 se připojilo Řecko, v lednu 2007 Slovinsko a v lednu 2008 se eurozóna rozšířila o Maltu a Kypr. Ve všech těchto zemích se euro stalo oficiální peněžní jednotkou. Euro jako název pro společnou měnu byl dohodnut v prosinci 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu. Peněžní znak eura (€) vychází z řeckého písmena epsilon a symbolizuje odkaz na kolébku evropské civilizace. Dvě rovnoběžné linie ve středu znaku mají symbolizovat stabilitu eura.

96 Euroizace (euroisation) situace, kdy národní ekonomika jako svoji oficiální měnu používá měnu euro, měnu eurozóny, aniž by sama byla členem tohoto integračního uskupení. – K uvedenému kroku se často rozhodují velmi malé státy, pro které je neefektivní udržovat v oběhu vlastní peněžní jednotku. (Andorra, Monako, San Marino a Vatikán). – Pro euroizaci se mohou rozhodnout také hospodářsky velmi slabé ekonomické celky, jejichž měny by trpěly malou důvěryhodností a spontánně by byly vytlačovány jinými měnami. /Černá Hora či Kosovo/. – euroizované ekonomiky nemají možnost podílet se na rozhodování o společné měnové politice a měnovou politiku eurozóny pouze pasivně přijímají. – jednostranná euroizace – kdyby členská země EU jednostranně nahradila svoji národní měnu eurem, bez vazby na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. – Takový postup by však mohl být považován za obcházeníMaastrichtské smlouvy, za nepřípustný kurzový režim z pohledu požadavků kurzového systému ERM II.

97 Euro – Euro navázalo na košovou jednotku ECU v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU. – Výchozí externí hodnota eura vůči americkému dolaru činila 1 EUR = 1,1789 USD a vycházela z propočtu kurzu USD/ECU v poslední obchodní den před vznikem eura. – Od ledna 1999 euro existovalo pouze v bezhotovostní podobě. – Hotovostní podobu bankovek a mincí získalo až v lednu 2002 po uplynutí tříletého přechodného období.

98 Euro – bankovy a mince Bankovky a mince mají standardní podobu. Bankovky jsou pro všechny země stejné. Mince mají pro všechny země stejný rozměr, hmotnost, sílu, tvar, provedení hrany, jednu stejnou (tzv. evropskou) stranu s uvedením hodnoty a budou zhotoveny ze stejného materiálu. Druhá strana (tzv. národní) je v jednotlivých zemích různá. To však nemá vliv na použití mincí v jiných zemích eurozóny. Viz www. ecb.int – záložka banknotes and coins

99 Eurozóna (Eurozone, Euroarea) – Eurozónou se nazývá měnová oblast, kde platí společná měna euro. – Vznikla 1. ledna 1999, kdy 11 členských zemí EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) vytvořilo měnou unii. – V lednu 2001 přistoupilo Řecko a v lednu 2007 Slovinsko. V lednu 2008 byla eurozóna rozšířena o Kypr a Maltu, čímže její počet jejích členů stoupl na 15. – V lednu 2009 vstoupí do Eurozóny Slovensko

100 Evropská centrální banka (European Central Bank, ECB) – byla ustavena 1. června 1998 a své pravomoci začala vykovávat od ledna 1999, tj. od data vzniku eurozóny. – Tvoří hlavní článek Eurosystému a Evropského systému centrálních bank. – Zodpovídá za provádění měnové politiky v eurozóně. – Mezi další úkoly ECB patří zejména správa devizových rezerv, emise eurových bankovek a mincí, navrhování právních norem, přijímání právních aktů a mezinárodní spolupráce. – Činnost ECB je postavena, na principu nezávislosti. – ECB nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od národních a evropských institucí, – nesmí poskytovat úvěry a ani jiným způsobem financovat činnost těchto institucí – členové řídících struktur ECB musí vykonávat svoji funkci nezávisle na národních zájmech země, z které pocházejí. ECB je tvořena následujícími orgány: Výkonnou radou (Executive Board), Radou guvernérů (Governing Council) a Generální radou (General Council).

101 Eurosystém (Eurosystem) Eurosystém je název pro institucionální rámec eurozóny. – Je složen z Evropské centrální banky a z národních centrálních bank těch zemí, které zavedly euro. – Odpovídá za provádění měnové politiky v eurozóně. – Jeho hlavním úkolem je dosahovat stanoveného cíle pro cenovou stabilitu, jenž je vymezen jako maximální růst cenové hladiny ve výši 2 % ročně. – Eurosystém je dále pověřen spoluprací s ostatními centrálními bankami na mezinárodní úrovni a shromažďováním statistických informací o eurozóně. – Zpracovává stanoviska k právním aktům ohledně činnosti ECB, zabývá se otázkami finanční stability v eurozóně a provádí správu devizových rezerv.

102 Mezinárodní postavení eura Zpráva Evropské komise uvádí následující údaje, které dokládají pozici eura jako druhé nejvýznamnější světové měny: V roce 2004 překonal objem vydaných eurových mezinárodních dluhopisů ve světovém měřítku hodnotu dolarových dluhopisů. Objem bankovních úvěrů poskytnutých komerčními bankami eurozóny vypůjčovatelům mimo eurozónu byl v roce 2004 již z 36 % denominován v eurech, v porovnání 45 % denominovanými v dolarech. Euro je druhou nejatraktivnější měnou obchodovanou na světových peněžních trzích a obchody s eurem představují již více než jednu třetinu všech světových měnových transakcí. Světový podíl eura jako rezervní měny vzrostl z 18 % v roce 1999 na 25 % v roce Role eura významně vzrostla i v oblasti mezinárodních plateb a zúčtování. Nyní pokrývá více než 50 % zahraničního obchodu zemí eurozóny se zbytkem světa. Význam eura podstatně posílil i v členských zemích EU sousedících s eurozónou, kde nyní probíhá asi 60 % veškerého obchodu v eurech.

103 KTERÉ ZEMĚ PŘIJALY EURO – A KDY 1999BELGIE, NĚMECKO, IRSKO, ŠPANĚLSKO, FRANCIE, ITÁLIE, LUCEMBURSKO, NIZOZEMSKO, RAKOUSKO, PORTUGALSKO A FINSKO 2001ŘECKO 2002 ZAVEDENÍ EUROBANKOVEK A EUROMINCÍ 2007SLOVINSKO 2008KYPR, MALTA 2009SLOVENSKO 2011ESTONSKO 2014LOTYŠSKO 2015LITVA

104 NÁRODNÍ PLÁN ZAVEDENÍ EURA V ČESKÉ REPUBLICE Schválen vládou ČR dne 11. dubna 2007 Harmonogram zavedení eura: je závislý na rozhodnutí vlády České republiky a České národní banky o termínu vstupu České republiky do systému směnných kurzů ERM II a na schopnosti České republiky plnit dlouhodobě a důvěryhodně maastrichtská kritéria. Proces přijetí eura má pevně definovaný postup, jehož harmonogram je závislý na splnění konvergenčních kritérií, včetně kurzového kritéria Jeho splnění musí předcházet dvouletý úspěšný pobyt měny v systému směnných kurzů ERMII bez devalvací.

105 Harmonogram zavedení Eura 1. fáze – PŘEDPŘÍPRAVNÁ FÁZE Jedná se o období mezi stanovením pevného termínu pro zavedení eura vládou a rozhodnutím evropských institucí, že Česká republika vyhověla všem podmínkám pro zavedení eura. Pro tuto fázi je charakteristické, že jediným zákonným platidlem je česká koruna, probíhají intenzivní technické přípravy na zavedení eura.

106 Harmonogram zavedení Eura 2. fáze – PŘÍPRAVNÁ FÁZE Toto období začíná zrušením výjimky na zavedení eura a končí začátkem následujícího roku, kdy je zahájena výměna korunového oběživa za eurové. Přibližná délka této fáze bude 6 měsíců. Splní-li Česká republika stanovená kritéria pro přijetí eura, stanoví následně Rada EU oficiální přepočítací koeficient ve tvaru 1 EUR = XX,XXXX CZK. Pro tuto fázi platí, že jediným zákonným platidlem je nadále česká koruna, uzákoněno je duální označování cen, tj. vybrané ceny a peněžní částky jsou uváděny souběžně v korunách i v eurech s využitím stanoveného přepočítacího koeficientu (ceny zboží v obchodech či restauracích, atd.).

107 Harmonogram zavedení Eura 3. fáze – OBDOBÍ DUÁLNÍ CIRKULACE vyhrazuje pro toto období délku dvou kalendářních týdnů. budou do oběhu zaváděny eurové bankovky a mince, stahováno bude korunové oběživo.  při hotovostním placení lze používat českou korunu i euro, avšak platí povinnost vracet zákazníkům pouze eura,  bezhotovostní platby jsou prováděny pouze v eurech,  nadále probíhá duální označování cen.

108 Harmonogram zavedení Eura 4. fáze – OBDOBÍ DO UKONČENÍ DUÁLNÍHO OZNAČOVÁNÍ Tato fáze bude trvat do konce kalendářního roku, kdy Národní plán předpokládá ukončení povinného duálního označování cen a peněžních částek.  při všech platbách se používá výhradně euro,  minimálně šest měsíců české koruny budou moci být směňovány na eura nadále jen v bankách a pobočkách ČNB,  platí povinnost duálního označování cen. 5. fáze – PLNĚ FUNKČNÍ EURO euro již obíhá jako plnohodnotná regulérní měna. české koruny mohou být směňovány na eura pouze v pobočkách České národní banky.

109 Principy přechodu na Euro PRINCIP PRÁVNÍ JISTOTY znamená, že všechny uzavřené smlouvy (hypoteční, pojistné, nájemní a další), které obsahují údaje v českých korunách, zůstanou po zavedení eura nadále platné. PRINCIP OCHRANY SPOTŘEBITELE usiluje o to, aby zavedení eura nebylo zneužito neodůvodněnému zvýšování cen. Hlavním nástrojem prosazování tohoto principu bude povinnost tzv. duálního označování vybraných cen a peněžních částek. Neboli po oznámení oficiálního přepočítacího koeficientu budou muset být příslušné peněžní částky uváděny v korunách i eurech. Spotřebitelé si tak budou moci lépe přivyknout na novou měnu. PRINCIP MINIMALIZACE NÁKLADŮ Princip minimalizace nákladů stanoví, že způsob přechodu na novou měnu musí být ohleduplný vůči výdajům soukromých subjektů i státních orgánů. Je důležité respektovat tuto zásadu, jelikož Národní plán stanoví, že každý subjekt si bude muset pokrýt náklady na zavedení eura z vlastních zdrojů. To platí jak pro veřejné, tak i soukromé subjekty. Úlohou státu bude poskytovat všem adresátům přesné a včasné informace.

110 EFSM Evropský mechanismus finanční stabilizace byl vytvořen nařízením Rady (EU) č. 407/2010 dne 11. května 2010 v reakci na prohlubující se dluhovou krizi v eurozóně dohodou všech členských zemí Evropské unie, tedy včetně České republiky. EFSM opravňuje Evropskou komisi mobilizovat finanční prostředky formou emise dluhopisů, jež jsou kryty rozpočtem EU.

111 Změna smlouvy o EU Evropská rada se ve dnech 16. a 17. prosince 2010 dohodla na změně Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) pro zavedení společného stálého mechanismu pro zajištění finanční stability eurozóny. V článku 136 SFEU byl doplněn nový odstavec č. 3, který zní: „Členské státy jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.“

112 Stabilizace Eura - ESM Evropský stabilizační mechanismus (ESM, anglicky European Stability Mechanism, lidově euroval) je záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem, který by měl nahradit dočasná řešení, jimiž jsou Evropský nástroj finanční stability (EFSF, anglicky European Financial Stability Facility) a Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM, anglicky European Financial Stabilisation Mechanism). vzniknul reformou zakládacích smluv Evropské unie, jedná se o samostatnou mezinárodní organizaci. Začátek platnosti Evropského stabilizačního mechanismu byl stanoven na dobu, kdy jej ratifikují členské země reprezentující 90 % závazného kapitálu. To se stalo v září 2012, kdy ke smlouvě přistoupilo Německo, a ESM začal fungovat k 15. říjnu 2012.

113 Stabilizace Eura - ESM Nahrazuje současný záchranný fond eurozóny (EFSF) a zemím platícím evropskou jednotnou měnou, které se ocitnou v problémech, bude moci půjčit až 500 miliard eur se statusem AAA (nejvyšší možný rating) Je finanční institucí Členské státy eurozóny do ESM zaplatí celkem 80 miliard eur v hotovosti v pěti splátkách během pěti let, od roku 2013 do roku Zbytek peněz, tedy 620 miliard eur, bude tvořit takzvaný "kapitál na zavolání", tedy v podstatě garance, že peníze státy poskytnou.

114 Příspěvky do ESM člen ESM% z příspěvkůPodíl Připsaný kapitál (v milionech €) Nominální HDP 2010 (v milionech USD)HDP Německo27, , Francie20, , Itálie17, , Španělsko11, , Nizozemí5, Belgie3, , Řecko2, , Rakousko2, , Portugalsko2, , Finsko1, , Irsko1, , Slovensko0, Slovinsko0, , Lucembursko0, , Kypr0, , Estonsko0, Malta0, ,

115 Stabilizace Eura - ESM ESM bude moci půjčovat až 500 miliard eur (asi 12,5 biliónu korun) ESM může přímo rekapitalizovat banky v potížích, nebude tedy zvyšovat zadlužení daného státu. Podmínkou je vytvoření nového evropského bankovního dohledu. Ten by měl dát vyšší pravomoci Evropské centrální bance. Fond může nakupovat dluhy států, aby snížil sazby na trzích, může si také na trzích půjčovat peníze Evropský stabilizační mechanismus již ratifikovaly všechny státy. Poslední byla Česká republika, která tak učinila podpisem Miloše Zemana na Pražském hradě 3. dubna 2013 za přítomnosti Josého Manuela Barrosa. Obě komory parlamentu s ním vyjádřily souhlas již předtím.

116 ESM Výhodnější úvěry Nový stabilizační mechanismus by měl poskytovat úvěry za výhodnějších podmínek než dosavadní záchranný fond. V případě úvěrů se splatností tři roky by úroková sazba měla být o zhruba třetinu nižší než doposud. U úvěrů se splatností delší než tři roky by měla být levnější o zhruba čtvrtinu.

117 ESM Generální ředitel ESM je jmenován Radou guvernérů na dobu 5 let. Nynějším a také prvním generálním ředitelem je Klaus Regling. Nejvyšším rozhodovacím orgánem ESM je Rada guvernérů, do které jednotliví členové jmenují guvernéra a jeho zástupce. Zasedají v ní ministři financí členských států eurozóny. Ti si do svého čela volí předsedu.

118 ESM Rada guvernérů bude vzájemnou dohodou přijímat nejdůležitější rozhodnutí. poskytnout finanční pomoc, o podmínkách poskytnutí takové pomoci, o úvěrové kapacitě ESM, o změnách v paletě nástrojů. Rada guvernérů přijímá další rozhodnutí kvalifikovanou většinou, která je stanovena na 80 % hlasů, pokud nebude stanoveno jinak. Eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti a šéf ECB zde působí jako pozorovatelé.

119 ESM Evropský stabilizační mechanismus má také správní radu, do které každý stát eurozóny jmenuje jednoho řádného člena a jednoho zastupujícího člena V čele správní rady stojí generální ředitel zodpovědný za každodenní chod ESM. Rada guvernérů bude pověřovat správní radu konkrétními úkoly. Rozhodnutí budou přijímaná kvalifikovanou většinou, která je stanovena na 80 % hlasů, pokud nebude stanoveno jinak. Váha hlasů v Radě guvernérů i správní radě je úměrná podílu jednotlivých členských států na upsaném kapitálu.

120 Celková úvěrová kapacita Skutečná úvěrová kapacita ESM bude činit 500 miliard eur. Přiměřenost úvěrové kapacity bude pravidelně a nejméně jednou za pět let přezkoumávána. ESM bude usilovat o doplnění své úvěrové kapacity tím, že se do operací finanční pomoci zapojí MMF; členské státy mimo eurozónu se rovněž mohou účastnit na ad hoc základě. Vzhledem k 200 mld. eur financovaných z EFSF činí kombinovaná úvěrová kapacita EFSF/ESM 700 mld. eur.

121 Podpůrné nástroje ESM 1. Stabilizační podpora (Sovereign, Supranational, Agency – SSA ) Členským státům eurozóny, které mají závažné problémy s financováním, může ESM poskytnout krátkodobou či střednědobou stabilizační podporu. Předpokladem pro přístup k ESM bude makroekonomický ozdravný program s náležitou podmíněností politik, která bude přiměřená závažnosti příslušných nerovnováh v přijímajícím členském státě. Doba trvání programu a splatnost půjček bude záviset na povaze nerovnováh a vyhlídkách přijímajícího členského státu na obnovení přístupu na finanční trhy během doby, po kterou budou zdroje ESM k dispozici.

122 Podpůrné nástroje ESM 4. Nástroj pro podporu na primárním trhu (Primary Market Support Facility) S cílem maximalizovat nákladovou efektivnost podpory může ESM nakupovat dluhopisy členského státu, který má závažné problémy s financováním, na primárním trhu – tedy přímo v aukcích příslušného ministerstva financí. Podmínky a způsob nákupu dluhopisů budou stanoveny v rozhodnutí o podmínkách finanční pomoci, kterou podepisuje generální ředitel. Rada guvernérů může nástroje, které má ESM k dispozici, přezkoumat a může rozhodnout, že v jejich paletě učiní změny.

123 Podpůrné nástroje ESM 5. Nástroj podpory na sekundárním trhu (Secondary Market Support Facility) ESM může aktivně intervenovat i na mezibankovním, tedy sekundárním trhu. Finanční podmínky, za kterých se uskuteční operace na sekundárním trhu, se stanoví v dohodě o nástroji finanční pomoci, kterou podepisuje generální ředitel. Správní rada přijme podrobné pokyny týkající se způsobu vykonávání nástroje podpory na sekundárním trhu.

124 Spolupráce s MMF Při poskytování finanční pomoci bude ESM velice úzce spolupracovat s MMF. Ve všech případech bude usilováno o aktivní účast MMF, a to jak na úrovni technické, tak na úrovni finanční. Komise a MMF společně a v součinnosti s ECB provedou analýzu udržitelnosti dluhu. Komise a MMF také společně a v součinnosti s ECB vyjednají podmínky politik, s nimiž bude pomoc ze strany ESM/MMF svázána. Finanční pomoc ze strany ESM bude vždy aktivována na základě žádosti členského státu ostatním členským státům eurozóny. Po přijetí žádosti požádá Rada guvernérů Komisi, aby v součinnosti s ECB vyhodnotila existenci rizika pro finanční stabilitu eurozóny jako celku a společně s MMF a v součinnosti s ECB vypracovala důkladnou analýzu udržitelnosti veřejného dluhu dotyčného členského státu.

125 N_MF_B 12. Měnové a finanční krize 1.Hospodářský cyklus 2.Finanční krize, podstata a vznik 3.Měnová krize, předpoklady vzniku a vývoj

126 FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU

127 Expanze a recese Expanze znamená, že se růst reálného HDP zrychluje a HDP roste nad potenciální produkt. Recese znamená, že se růst zpomaluje a dochází k pokle­su reálného HDP pod potenciální produkt. Ekonomové hovoří o recesi, když reálný HDP během dvou po sobě jdoucích čtvrtletích klesá. Hlubokému a dlouhotrvajícímu hospodářskému poklesu se obvykle říká deprese

128 PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ Expanze a recese jsou výkyvy reálného HDP kolem potenciálního produktu, které jsou vyvolávány změnami agregátní poptávky - poptávkovými „šoky".

129 PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ

130 hospodářské cykly jsou ve své podstatě investiční cykly. Jejich příčinou mohou být poptávkové „šoky" vyvolávané tím, jak bankovní soustava zvyšuje nebo snižuje peněžní zásobu. To vyvolává dočasné změny úrokové míry. V období expanze firmy často uskutečňují investice, které se později ukazují být „špatnými investicemi". Střídání investičních a dezinvestičních vln, doprovázené a umocňované vlnami optimismu a pesimismu investorů, je příčinou toho, že se ekonomika vyvíjí nikoli „hladce", nýbrž v cyklickém střídání expanzí a recesí.

131 Investiční cyklus Investiční cykly bývají umocněny chováním lidí (včetně spekulantů) na trzích aktiv. expanze začíná poklesem úrokové míry, pokles úrokové míry zvyšuje cenu aktiv - rostou ceny akcií, dluhopisů, pozemků, nemovitostí.

132 Spekulační bubliny a vznik krize hospodářská expanze může někdy vést ke vzniku „spekulační bubliny" na trzích aktiv. To je velmi nebezpečný jev, protože taková „bublina" nakonec nevyhnutelně praskne a ceny aktiv se zhroutí. Tato finanční krize prohlubuje hospodářskou recesi, multiplikuje její dopady až ke vzniku finanční krize.

133 Průběh cyklu na trzích aktiv Když ceny aktiv prudce klesají, vede to k značnému růstu úrokové míry (inverzní vztah mezi úrokovou mírou a cenami aktiv). Růst úrokové míry dále snižuje investice a spotřebu. Teprve když už jsou ceny aktiv tak nízké, že nikdo neočekává jejich další pokles, dojde k obratu - spekulanti začnou očekávat budoucí růst cen aktiv a někteří začnou zase nakupovat. Nákupy zvyšují ceny aktiv a snižují úrokovou míru. Investiční aktivita opět ožívá, pesimismus se mění v optimismus a recese postupně přechází v novou expanzi.

134 Bankovní panika Finanční krize jsou někdy doprovázeny bankovními panikami Podlehnou-li vkladate­lé panice, že by mohli přijít o své vklady, začne „run" na banky - hromadné vybírání vkladů Protože však mají banky pouze částečné rezervy, nejsou schopny v tak velkém objemu vklady vyplácet. Hromadný „nájezd" vkladatelů může způsobit krachy i zdravých bank.

135 Stabilizace bankovního sektoru Centrální banka může zachránit mnoho bank před krachem, jestliže v situaci runu na banku splní svou roli „věřitele v poslední instanci" a začne bankám poskytovat diskontní půjčky. Finanční krize a bankovní paniky bývají velmi nebezpečným vyústěním hospodářské recese a představují pro ekonomiku vážné nebezpečí.

136 Tvořivá destrukce hospodářského cyklu Hospodářské cykly mají na ekonomiku také pozitivní dopady. Recese a deprese působí i jako ozdravný proces - slabé a nevýkonné firmy krachují, zatímco silné a efektivní firmy tuto zkoušku vydrží a zůstávají. Joseph A. Schumpeter výstižně nazval tento ozdravný proces tvořivou destrukcí

137 Finanční krize jsou důsledkem rostoucí globalizace, zejména propojenosti kapitálových trhů. v rozvinutých zemích mají podobu  bankovních krizí (zde banky přestávají poskytovat úvěry) nebo  měnových krizí (měnových turbulencí, náhlých výkyvů měnového kursu domácí měny). V rozvojových zemích jsou typické kombinace obou krizí s doprovodnými obtížemi při splácení zahraničních dluhů. Finanční krize často vedou k hospodářským recesím či depresím.

138 Obecné znaky vzniku finančních krizí Finančním krizím předchází finanční deregulace a liberalizace kapitálových transakcí. Měnové krize předchází zvýšení přílivu zahraničního kapitálu, způsobený vysokým úrokovým diferenciálem (iD > iF) při stálém (fixním) měnovém kursu. Příliv zahraničního kapitálu tlačí na zhodnocení domácí měny, zhoršování vnější rovnováhy (běžného účtu platební bilance) a oslabení finančního sektoru. Bankovní krize jsou spojeny s nadměrnými půjčkami na aktiva (na nemovitosti nebo na akcie) se spekulačně vysokými cenami.

139 Impulsy a průběh měnové krize zahraniční investoři utíkají po zhroucení cen aktiv ze země, příslušné země zvyšují úrokové sazby, aby útěku zahraničního kapitálu bránily, což však se nedaří. Odliv zahraničního kapitálu a problémy se splácením úvěrů bývají spojené se zvyšováním zahraničních úrokových sazeb, postižené země následně znehodnocují svou domácí měnu, to vede ke ztrátě kapitálu u subjektů nepojištěných proti kursovému riziku, což ústí ve volný pád domácí měny – depreciaci a následně přerůstá v měnovou krizi

140 Měnová krize Měnová krize roku bývá charakteristická pádem hodnoty měny, změnou kurzového režimu masivními devizovými intervencemi centrální banky. Souběžně probíhají často probíhají silné politické otřesy.

141 MĚNOVÁ KRIZE Spouštěcím mechanismem měnové krize je ztráta důvěry investorů v měnu a její stabilitu Hromadně proto nakupují devizy /poptávají/ v míře, kterou nemůže devizový trh uspokojit Velmi rychle dochází k prudkému znehodnocení domácí měny, která prudce depreciuje

142 MĚNOVÁ KRIZE Devizové rezervy centrální banky jsou brzy vyčerpány a situace z hlediska panické snahy investorů proměnit investice v domácí měně za devizové prostředky odpovídá bankovní panice /runu na banku/ v měřítku celého devizového trhu V důsledku prudké a rezervami centrální banky nezvládnutelné depreciace dochází k prudké devalvaci měny. /změně oficiálního kurzu/ Skoková devalvace může u silně zadlužených států vést až k neschopnosti splácet závazky státu v zahraničí a v důsledku toho až ke státnímu bankrotu./Argentina, Island/

143 MĚNOVÁ KRIZE Řešením je zastavení plateb do zahraničí, uzavření burzy a bank uplatnění administrativního pevného úředního kursu – currency board vyhlášení nové měny a měnová reforma Mezinárodní měnový fond (IMF) nabízí stabilizační programy, vázané však na uskutečnění další ekonomických reforem (přizpůsobení ekonomiky).

144 Měnové krize na sklonku 20.stol. Mezinárodní měnový fond (IMF) nabízí stabilizační programy, vázané však na uskutečnění další ekonomických reforem (přizpůsobení ekonomiky). V devadesátých letech 20. století (i počátkem 21. století) docházelo k rozsáhlým měnovým krizím, spojených s prudkými poklesy cen aktiv, kolapsem finančních institucí a depreciací měn (znehodnocováním měn). Doprovodným faktorem měnových krizí byly mnohdy hospodářské deprese.

145 Měnové krize útoky na Evropský měnový systém Mexická měnová krize Měnové turbulence v zemích Východní a Střední Evropy 1997 – 1998 Asijská měnová krize 1998 – 1999 Ruská finanční krize 1999 brazilská měnová krize finanční krize Turecka finanční krize v Argentině Krize na americkém hypotečním trhu - 9. srpna Evropská dluhová krize

146 Teorie Měnová krize je charakterizována jako: „…situace, kdy dochází k prudkému a neočekávanému oslabení kurzu domácí měny“ (Dvořák). K měnovým krizím dochází nejčastěji v případech, kdy daná měna udržuje režim fixního měnového kurzu

147 Teorie Bankovní krize, se nejčastěji rozumí situace, kdy v problémech – ať již pouze s likviditou či se solventností – je větší počet bank“. Za bankovní krizi se obvykle označuje nejen situace, která se přímo projeví úpadky bank, ale i situace, kdy postižené banky zachránila vládní intervence nebo pomoc centrální banky. V rozvojových zemích se nejčastěji projeví krize jako náhlá ztráta důvěry, která vyústí v run na banky. V rozvinutých ekonomikách jde spíše o problémy vyplývající z prudkého poklesu hodnoty některého typu bankovních aktiv. Mezinárodní Měnový Fond bankovní krizi označuje za situaci, kdy je splněna alespoň jedna z následujících podmínek: -poměr špatných aktiv k celkovým aktivům bankovního systému převýšil 10 %, -náklady na záchranu bank převýšily 2 % HDP, -došlo k znárodnění bank, -vláda reagovala na problémy bankovního systému zmrazením vkladů či poskytla záruky na vklady v bankách anebo zavedla bankovní prázdniny

148 Teorie Dluhová krize je označení externích dluhových krizí, které se projevují neschopností země splácet zahraniční dluh (Mexiko 1982, 1995, Rusko 1998, Argentina 2001). Když své zahraniční dluhy nesplácí zadlužené soukromé firmy a banky označuje se jako vnější dluhová krize. Interní dluhové krize, se projevují chronickou vnitřní předlužeností ekonomik, platební neschopností podniků a nárůstem objemu klasifikovaných úvěrů, které mohou vyústit až do bankovní krize. Tento typ krize vede často k zamrznutí úvěrového trhu (credit crunch ), k problémům veřejných financí při vládních asistenčních programech krytých ze státního rozpočtu s následnými negativními důsledky pro reálnou ekonomiku

149 Teorie Systemická krize vzniká na základě spolupůsobení určitého typu kritického stavu a náhodného spouštěcího mechanismu. Jedná se o komplexní finanční poruchu s provázanými měnovými, dluhovými a bankovními projevy. Vždy jde o řetězec projevů s proměnlivou kauzalitou. Mezi rizikové faktory směřující ke vzniku tohoto typu krize patří nadměrná úvěrová expanze a vyvolaný dluhový problém. Vzhledem k rostoucímu globálnímu finančnímu propojení hrozí ve většině případů, že se poruchy rozšíří z jedné země do dalších zemí

150


Stáhnout ppt "N_MF_B Mezinárodní finance 3. soustředění Témata Mezinárodní měnový systém Evropská měnová a finanční integrace Evropský měnový systém, společná měna Euro."

Podobné prezentace


Reklamy Google