Serbja Lužičtí Srbové "Vyprávění o těch, kteří jsou našimi sousedy a na něž tak často zapomínáme..."

Prezentace na téma: "Serbja Lužičtí Srbové "Vyprávění o těch, kteří jsou našimi sousedy a na něž tak často zapomínáme...""— Transkript prezentace:

1 Serbja Lužičtí Srbové "Vyprávění o těch, kteří jsou našimi sousedy a na něž tak často zapomínáme..."

2 Nejmenší slovanský národ žijící již po staletí v Horní a Dolní Lužici. Dva spisovné jazyky – Hornjoserbšćina a Dolnoserbšćina

3 Horní Lužice V Horní Lužici, hlavně na vesnicích okolo větších měst Budyšín (Bautzen) Wojerecy (Hoyerswerda) a Kamjenc (Kamenz) – převážně katolocké obyvatelstvo – právě rozdíl ve víře v protestantském Sasku uchovalo Srbům jejich jazyk a kulturu. Hornolužická srbština je velice blízka (biblické) češtině. Počet aktivně hovořících Srbů je odhadován mezi 15 – 40 tisíci.

4 Dolní Lužice Na území dnešního Braniborska, dříve Pruska. Stejné náboženství jako německé obyvatelstvo (protestanství) – Jazykově blíže polštině. Akutně jeden z nejohroženějších jazyků světa. Počet rodilých mluvčích, kteří každodenně používají dolnosrbštinu se počítá na desítky. Hlavní sídelní oblast – Blota (Spreewald), Chotěbuz (Cottbus)

5 Některé tradice a zvyky Lužických Srbů Zdobení velikonočních vajec Velikonoční zvyk podobný českému. Osterreiten (1. velikonoční svátek) Tento zvyk má kořeny už v předkřesťanské době. V magickém kruhu objížděli zemědělci plužinu vesnice, aby uchránili mladou setbu před zlými bytostmi. V křesťanské době se Osterreiten změnilo v procesí několika stovek jezdců na koních. Pálení velikonočních ohňů Zvyk vychází z pohanského vyhánění zimy. Ptačí svatba (jen v Horní Lužici) Dnes dětský zvyk, kdy děti za okno staví prázdný talíř, aby se nechaly obdarovat od ptáků, kteří toho dne slaví svatbu. Děti se pak také přestrojí za ptáky a po vesnici vybírají dary. Zvyk opět vychází z předkřesťanské doby, kdy lidé věřili v posmrtný život v ptačí podobě - jednalo se tedy o milodar zemřelým v podobě potravy. Łapanje kokota (volně přeloženo jako „trhání kohoutů“) je soutěž spjatá s oblastí Dolní Lužice, jejímž vítězem se stává ten, kdo utrhne při jízdě ve cvalu na koni hlavu nebo křídla kohoutovi, který je uvázán v určité výšce. Vítěz si pak může se zavázanýma očima z kruhu dívek vybrat královnu. Dřívě se používal kouhout živý, v průběhu 20. století se začal nahrazovat kohoutem mrtvým.

6 Historický přehled 600 Slovanské kmeny osídlují území mezi Labem a Odrou. 631Zmínka o Srbech ve Fredegarově kronice 1100 Kolonizace Saských a Durýnských sedláků (Srbština často zakazována) 1648 Úbytek poloviny srbského obyvatelstva jako důsledek 30. leté války 1750 Iniciace srbského národního obrození, podobného českému. Později vznik Matice srbské 1818 Zákaz užívání srbštiny v pruské části 1933 Plány a realizace na úplné vyhlazení srbského národa. Povraždění inteligence. 1947 Lužice součástí NDR. Otevření Srbského gymnázia v Budyšíně. Těžba hnědého uhlí – likvidace tradičních srbských sídelních oblastí Po 1989 – vysoká nezaměstnanost v regionu, diaspora Srbů po celém Německu. Iniciace projektu „Witaj“ – dvojjazyčnost ve školské výchově.

7 Střediskem Horní Lužice je okresní město BUDYŠÍN (Bautzen). Má asi 55 tisíc obyvatel, avšak z tohoto počtu jsou jen asi 4000 Srbů. Největší počet jich žije na venkově, především ve vesnicích v okrese Kamjenc (Kamenz). Ve středu Budyšína stojí SRBSKÝ DŮM, v přízemí nalevo od hlavního vchodu doporučujeme navštívit instituci nazvanou Serbska kulturna informacija. Zde je možno dostat i zakoupit množství propagačních materiálů a suvenýrů. Nedaleko odtud je Němsko- serbske dźiwadło. Na programu převládají hry hrané v němčině, v každé sezóně jsou však zařazeny dvě či tři lužickosrbské hry. S nimi herci zajíždějí na venkov, kde se stále ještě najde dost posluchačů.

8 Wutrobny džak- Božemje!! Srdečné díky - nashledanou!