SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ 28. 10. 1918 – vznik samostatného Československa 20. léta – období mohutného hospodářského rozvoje, politické plurality,

Prezentace na téma: "SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ 28. 10. 1918 – vznik samostatného Československa 20. léta – období mohutného hospodářského rozvoje, politické plurality,"— Transkript prezentace:

1

2 SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ 28. 10. 1918 – vznik samostatného Československa 20. léta – období mohutného hospodářského rozvoje, politické plurality, kulturního a intelektuálního růstu a zábavy rychlé budování státního aparátu, rozvoj elektrifikace, rozvoj řemesel a průmyslu 30. léta – světová hospodářská krize, s ní související hospodářské a sociální problémy nástupu totalitních stran slibujících snadné řešení problémů, řešení sociálních konfliktů rasistickými a fašistickými metodami 28. září 1938 – Mnichovská dohoda, Protektorát Čechy a Morava 15. březen 1938 – ustanoven Protektorát Čechy a Morava přímé ohrožení existence českého národa

3 PROLETÁŘSKÁ POEZIE český literární směr 20. let 20. století inspirací byla marxistická filozofie a sen o revoluční přeměně světa základy položil roku 1922 Jiří Wolker ve své stati Proletářská umění zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování typické znaky: nenávist k válce, touha po spravedlivém světě proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má agitační cíl Jiří Wolker S. K. Neumann Josef Hora Jindřich Hořejší Jaroslav Seifert Konstantin Biebl Představitelé:

4 JIŘÍ KAREL WOLKER 29. března 1900, Prostějov – 3. ledna 1924, Prostějov (29. března 1900, Prostějov – 3. ledna 1924, Prostějov) básník, člen Literární skupiny a Devětsilu narodil se v dobře situované rodině, vystudoval gymnázium poté studoval na přání svého otce práva v Praze zároveň navštěvoval literární přednášky má blízko k umění díky literárnímu, hudebnímu a výtvarnému nadání trpěl plicní chorobou – tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí a katary průdušek, léčil ji u moře i v Tatranské Poliance chorobě podlehl Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh' srdce k boji vytasit, zemřel - mlád dvacet čtyři let.

5 DÍLO Jiří Wolker HOST DO DOMU první básnická sbírka má rysy poezie mladých básníků poválečné doby - pokoru, soucit s chudými, náboženskou symboliku VĚCI Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni nakládají s nimi, jakoby nežily a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k nim nepromluví. Ostýchají se první dát se do řeči, mlčí a čekají, mlčí a přeci tolik by chtěly trochu si porozprávět. Proto miluji věci a také miluji celý svět." verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem stylovým prostředkem bývá průhledná metafora zejména personifikace a zdrobněliny

6 DÍLO Jiří Wolker TĚŽKÁ HODINA nejvýznamnější sbírka nejtypičtější básně proletářské poezie rozvinul sociální baladu, má úplně jinou podobu než v 19. stol.

7 Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého. Chlapecké srdce je písnička na začátku, plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku, ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly, které se krví svou do cihel probolí, aby tu stála alespoň skutečná hospoda u silnice pro ušlé poutníky a pro poutnice. Dnes je má těžká hodina. Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším, a zemřelým trpě, trpím i tím, které mi v prsou se roditi počíná. Dnes je má těžká hodina; jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám, zesláblý úzkostí, zesláblý samotou marně se bráním studeným stěnám pokoje svého uštěpačného. DÍLO TĚŽKÁ HODINA Jiří Wolker Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené z lásky, světla a víry, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte, když zůstal jsem na světě sirý, a modlete se, aby mi narostlo srdce statečné a nesmlouvavé, a věřte dnes za mě, že tomu tak bude, a věřte dnes za mě, že postavím dle obrazu jeho život člověka spravedlivého. Já mužné srdce ještě nemám, sám v těžké své hodině; a proto nevěřím.

8 DÍLO Jiří Wolker POHÁDKY (O milionáři, který ukradl slunce; O kominíkovi) Wolkerovy pohádky mají silný sociální podtext Kominík nenosí jenom žebřík a černou tvář. Kominík nosí také štěstí. To vědí všichni lidé a hlavně ti, co mají knoflíky u kabátu. Když jde kolem, honem se za některý chytí a myslí si na to, po čem touží. A skutečně se jim to vyplní, protože lidé dělají tak už odedávna a budou tak dělat, pokud kominíci budou choditi po ulicích. Kdyby to nebyla pravda, jistě by to nedělali...... Toto dobře věděl Jeník, malý sirotek. Protože byl chudáček, žijící den ze dne na dlažbě předměstí, měl mnoho krásných přání. Mohl toužiti po rohlíku, po lístku na kolotoč, po zemřelé mamince, nebo po jablíčku, které prodávaly paňmámy v ošatkách na náměstí svatého Jakuba. Protože nic neměl, míra jeho štěstí byla veliká. Ale byla tu jedna veliká chyba: malý Jeník neměl u svého roztrhaného kabátku a u roztřepaných kalhot ani jeden knoflík. Kalhoty i kabát dostal od dobrých lidí, ale to víte, že ani dobří lidé nedávají své nejlepší. Proto, když je od nich dostal darem, byly už řádně ošuntělé a všechny knoflíky byly pryč. Dobrodinci, kteří mu šaty dali, si nemyslili, že by tak malý chlapec potřeboval knoflíků. Stačilo, že přikryly jeho nahotu. Také Jeníka zprvu ani nenapadlo, - že by jeho šatům se něčeho nedostávalo. Teprve když zvěděl tajemství o kominíku, knoflíku a štěstí, smutně si pomyslil: Já nemohu být šťasten, protože nemám žádný knoflík...... Kominík se přibližoval. Šel klidně a usmíval se. Jeník byl bledý a svíral ledovýma rukama knoflík víc a více. Až přijde na pět kroků ke mně, tak zašeptám svou prosbu, myslil si. Kominík byl u něho. Pod černými vousy ležel tichý, bílý úsměv. "Teď!" řekl si Jeník, polohlasně ze sebe vyrážeje: "Zá - mek a po - me –“ Prask! Knoflík přišitý vetchou nití a příliš tažený Jeníkovou rukou se utrhl a zůstal mu mezi prsty i se stopkou nití jako uvadlé kvítko... (Kominík si Jeníka odvede domů a naučí ho řemeslu)...... Býti kominíkem znamená obšťastňovati lidi, kteří mají knoflíky. Až budou všichni lidé mít knoflíky, budou všichni šťastni.

9 POETIZMUS je původem literární směr, který vznikl v Československu a nikdy se nerozšířil za hranice naší země, tudíž se jedná o výlučně český avantgardní směr básně všedního dne, popisují obyčejné věci nechtěl být pouze literárním programem, ale měl ambice stát se způsobem jak se dívat na život, aby byl básní cílem poetizmu bylo úplné oproštění se od politiky a optimistický pohled na svět z toho vyplynul i jeho styl rozvíjející lyriku a hravost, byla odstraněna interpunkce soustředil se pouze na současnost, resp. na radostné okamžiky jeho hlavními tématy se staly pocity štěstí a radosti emotivní stránka byla pro poetizmus velmi důležitá

10 VÍTĚZSLAV NEZVAL 26. května 1900, Biskoupky – 6. dubna 1958, Praha (26. května 1900, Biskoupky – 6. dubna 1958, Praha) básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetizmu vůdčí osobnost českého surrealizmu vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě gymnázium v Třebíči dokončil roku 1919 semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filozofickou fakultu v Praze - studia nedokončil 1928 – 29 byl dramaturgem Osvobozeného divadla 1945 – 51 vedl filmový odbor ministerstva informací ve svých dílech využívá poznatků zcest, např. do Švýcarska, Francie, Monaka, Itálie, Sovětského svazu aj. zemřel na zástavu srdce, je pohřben na pražském Vyšehradě

11 DÍLO Vítězslav Nezval PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK báseň se skládá z předzpěvu a sedmi zpěvů, v nichž prochází čaroděj dětstvím, mládím, revolucí, láskou a smrtí, aby učil lidi chápat krásu života objevují se zde motivy rozmanitosti, barevnosti, velikosti světa, sociálního smutku a revoluce Mezi dvěma útesy jak v kolébce čaroděj spí všecko je zhuštěno ve snu jak mrtvola pod rakví Byl to zas tentýž ošklivý sen Za oknem chajdy jaké už neuvidí svět stoletá kočka hrbila na něho hřbet Kouzelník probudil se svým vlastním výkřikem A na to zavolání jak rodička na výkřik dítěte jež stůně vyrojila se vynořila jezerní dáma z vodní tůně

12 DÍLO Vítězslav Nezval EDISON básnická skladba - vznikla na konci října a začátku listopadu 1927 u autorových rodičů v Dalešicích zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti dochází k závěru, že je to jeho dílo Edisonova postava je zosobnění kladných rysů protikladem tohoto svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě „Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti“ tvůrci „Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek, stesk a úzkost z života i smrti“ hráči

13 DÍLO Vítězslav Nezval MANON LESCAUT veršované drama je považováno za lepší než originál jedno z nejlepších Nezvalových děl Obsah: Hlavní hrdina Des Grieux se má stát knězem, ale zamiluje se do krásné Manon, kvůli níž se knězem nestane. Později se s Manon rozchází a stává se knězem, po dalším setkání s ní jí opět podléhá. Manon je nakonec vyslána do Ameriky (za trest), ale dříve, než se tam dostane, zemře na lodi Des Grieuxovi v náručí. Manon je můj osud, Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích. Nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!

14 JAROSLAV SEIFERT 23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha (23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha) básník, spisovatel, novinář a překladatel spoluzakladatel poetismu nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), národní umělec studoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin v této době trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo 1949 - Seifert zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře

15 jeho poezie byla poctěna významnými státními cenami v letech 1936, 1955 a 1968 v roce 1967 byl jmenován národním umělcem v letech 1968 – 1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů v prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77 za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka

16 DÍLO Jaroslav Seifert NA VLNÁCH T.S.F. (později jako Svatební cesta) (1925) ovlivněno jeho cestami do SSSR a Francie sbírka velmi ovlivnila vznikající poetismus pečlivé a jednoduché verše – mají blízko k písni později byla vydána pod názvem Svatební cesta TSF = Télegraphie sans fil – tj. rozhlas bez drátu Obsah: Dominantní je zde motiv vlaků Wagons lits, které odvážely novopečené manželské dvojice na líbánky. Seifert zde i žertovně hovoří o křehkosti lásky, kterou manželství většinou zničí. Ukázka: „... Ach Wagons restaurants vagony svatební být věčně jejich hostem a pak snít nad křehkým příborem o štěstí v manželství POZOR SKLO! POZOR NEKLOPIT!...“

17 DÍLO Jaroslav Seifert

18 DÍLO – poválečné Jaroslav Seifert MAMINKA působivé vyznání lásky k matce jako ochránkyni života a domova vzpomíná na rodný kraj, maminku a své mládí básníkova matka je vyobrazena jako prostá, tvrdě pracující žena, která je uštvána prací a vyčerpána životem zároveň je však symbolem jistoty a lásky, v níž je chudoba vyvážena jemností a čistotou lidských vztahů a pocitu bezpečí

19 První dopis mamince Už vím, dám dopis na zrcadlo či do košíčku na šití, však žel dosud mě nenapadlo co psát, jak dopis začíti. Maminko moje milovaná, a v zubech konec násadky, přemýšlím; stránka nenapsaná čeká a čeká na řádky. Přeji Ti dnes v den Tvého svátku - ve slově Tvého velké T - no vida, už mám druhou řádku a pokračuji ve větě: štěstí zdraví – po t se píše ě – a zdraví – a pak selhává už nadobro má fantazie, tak přízemní a kulhavá. A trhám papír, muchlaje ho - maminka stojí nad válem a chystá něco voňavého – tu v odhodlání zoufalém přibíhám k ní, tiskne mě k sobě, očima mlčky ptá se mě. Pak zamoučené ruce obě zvedly mě rychle se země. DÍLO – poválečné Jaroslav Seifert

20 MOROVÝ SLOUP zakázaná sbírka, vyšla v samizdatu a exilu hořké reakce na situaci po sovětské okupaci vše zamořeno morem, básník musí hledět vstříc smrti později (1981) vydáno i oficiálně Noc, věčné mraveniště hvězd, a co ještě? V nazelenalém přítmí altánku líbali se šťastní milenci. Rty stokrát zulíbané šeptaly stokrát zulíbaným rtům hořící slova a ta svítila na cestu krvi spěchající do končin vášně. Jako dvěma dýkami probodávali si jazyky navzájem pootevřená ústa. A večernicí byla tehdy Venuše. Setři si slzy, A usměj se uplakanýma očima, Každého dne se něco počíná, Něco překrásného počíná.

21 FRANTIŠEK HALAS 3. října 1901, Brno – 27. října 1949, Praha (3. října 1901, Brno – 27. října 1949, Praha) český básník rodiče byli textilní dělníci; dětství prožil v chudobě vyučil se knihkupcem po roce 1945 se stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů pracoval na ministerstvu informací, choval se jako aktivní komunista později (především po svém návratu z návštěvy v Sovětském svazu) byl však novým režimem zklamán zemřel v Praze na selhání srdce; pohřben je v Kunštátě 1997 - in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy

22 DÍLO František Halas STARÉ ŽENY sugestivní litanické líčení osudu starých žen vystavěné na řetězcích metafor a refrénech toto dílo nicméně označil S. K. Neumann v dopise B. Václavkovi za maloměšťácké a za projev Halasova „kňouravého pesimismu“ smutná odpoledne nedělní smutná starými paními které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci starou cestou mezi stolem a lůžkem mezi zrcadlem a fotografiemi mezi židlí a falešnou palmou opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních oči starých žen vyplakané a plaché tesklivé a mírné vy oči obrácené k zániku oříšky bez jádra misky bez obětin předsíňky mrákot úryvky dávné hudby studánky zasypané oblohy zatažené noci bez dnění dvířka zapadlá křtitelničky vyschlé vody bez zrcadlení vy oči starých žen vám svět nic není vám krása nic není vám ošklivost nic není vy oči starých žen hodin nesledující za míjením dnů se neotáčející vy oči starých žen...

23 VLADIMÍR HOLAN 16. září 1905, Praha – 31. března 1980, Praha (16. září 1905, Praha – 31. března 1980, Praha) jedním z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století 1919-1926 studoval na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici, kde začaly jeho první literární pokusy 1968 - jmenován národním umělcem psát přestal v roce 1977, kdy zemřela jeho dcera Kateřina, jež byla postižena Downovým syndromem nepopisoval realitu, ale snažil se proniknout do lidského nitra a pátrat po odpovědích na otázky bytí, života, lásky, smrti a času

24 DÍLO Vladimír Holan NOC S HAMLETEM konfrontuje své názory s Hamletem - „Co nás nyní obklopuje, to nás jednou zavalí.“ sbírka je velmi složitá, a protože vyjadřuje řadu existenciálních myšlenek skrytých za řádky, vyžaduje u čtenáře vysokou představivost a abstrakci „Doba, kdy jsem psal Noc s Hamletem, byla pro mne nejkrutějšími léty mého života. Ve své šílené samotě měl jsem dobré uzemnění, abych přijal a prožil všechny tehdejší hrůzy.“ vila na Kampě, kde báseň vznikala

25 Maminka! Ta stálena nástupišti loučení a nakonec sama! … Nejmenšími dveřmi vstoupí, když je nám zle, k její oslavě by nestačila noc, i kdyby hvězdy jednou rukou zvedly vůz, do kterého by usedla, jen aby, spěchajíc ke svému dítěti, dorazila dřív než její úzkost, zatímco tma blázní, kdesi osvětlené okno šilhá blbě žlutým oknem v sýru buddhismu a zlé předtuchy jako zamaštěné karty všudypřítomné vědmy zdají se rozhodovat osud při mariacelské svíčce… Matka! … Ta její trpělivost, to její zas a zase, které by mohlo oddalovat věčnost, kdyby tou věčností už nebylo… Ty její tiché krůčky, kdy jsi stonal, nebo když jsi přinášela chléb a styděla se, že ten boží dar má zase brousek! Šla vlastně životem dobrovolně i postrkem bázně… a nikdy nečekala, až si světlo v ní narovná záda! A všechno dala, i když její jméno nebudeš nikdy číst v novinách vydávaných pro žebráky… Ale to už vařič primus (jako volátko poštovního holuba) pobublával a potom vyprskl, jako kýchneme za ticha při pohřbu – – a uzdravující se ptal s opovržením, zda člověk opravdu sestupuje do mraveniště světa jen proto, aby v něm žebral o vlastní kosti… DÍLO Vladimír Holan