9. OTVOROVÉ VÝPLNĚ I. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice.

Prezentace na téma: "9. OTVOROVÉ VÝPLNĚ I. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice."— Transkript prezentace:

1 9. OTVOROVÉ VÝPLNĚ I. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice

2 Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/  Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

3 9. 1 okenní otvory z hlediska tepla, zvuku, světla
Otvorové výplně tvoří: okenní otvory dveřní otvory vrata Tepelnou izolací okna rozumíme jeho schopnost odolávat šíření tepla vedením, prouděním a sáláním mezi dvěma prostředími různých teplot, které okno odděluje. Při jednoduchém zasklení je tepelná izolace funkcí jen koeficientu tepelné vodivosti skla λs a jeho tloušťky. Při vícenásobném zasklení je tepelná izolace funkcí λs , tloušťky skel a tloušťky uzavřených vzduchových dutin.

4 Zlepšení tepelněizolačních vlastností dvojskel, tj. zvýšení hodnoty
koeficientu prostupu tepla U lze dosáhnout: a) zvětšením vzdáleností obou tabulí škola např. zvětšením vzdálenosti tabulí skla z 12 na 16 mm se zvýší hodnota U cca o 5 %, b) Nahrazením vzduchu v meziprostoru dvojskla směsí vhodných plynů, např. použitím běžných druhů plynů se zvýší hodnota U cca o %, při použití vzácných plynů až o 12 %. Vhodnými úpravami povrchů skel však lze při dvojitém zasklení nebo zasklení izolačním dvojsklem dosáhnout celkový tepelný odpor R větší než při trojitém zasklení. Obyčejné okenní sklo např. odráží cca 8 % tepelného záření a u skel s povrchovou úpravou vrstvami kovu či oxidy kovů (SnO2 s příměsemi Sb či Co2O3 atd.) lze zvýšit odrazivost až na 90 % Z tohoto hlediska by ideálním řešením bylo použití izolačních dvojskel s odrazivými vrstvami u otočných oken, a to tak, že v zimním období by reflexní vrstvy byly na vnitřních stranách tabulí a v letním období na vnějších jejich stranách.

5 Schémata lamelových slunečních clon umožňující pohyb ohřátého stoupajícího vzduchu podél obvodové stěny

6 Z hlediska ovládání a regulace rozdělujeme sluneční clony na:
a) pevné: řeší se jako otevřené ve formě lamel, roštů a prostorových mřížovin nebo jako plné ve formě desek. Jsou prakticky trvalou překážkou nejen pro sluneční paprsky, ale i pro oblohové světlo, které je v době zamračené oblohy jediným zdrojem přírodního osvětlení. Proto se tento typ uplatní jen v budovách s malou hloubkou dispozičního traktu (3 až 4 m), jinak by muselo být doplněné umělým osvětlením. b) pohyblivé: Z hlediska polohy vzhledem k oknu rozdělujeme pevné sluneční clony na: a) vodorovné: jsou vhodné pro fasády orientované na JV, J, JZ. Pokud jsou lamely nad sebou po svislé ose okna, mohou se používat i pro orientaci fasád na V či Z. b) svislé: jsou vhodné pro fasády orientované na V a Z.. Účinnost této ochrany je však podmíněná poměrně hustým uspořádáním clon vedle sebe, což omezuje použití jen tam, kde není na závadu zhoršení výhledu. Navrhují se ve formě plochých lamel nejčastěji uzavřeného průřezu z hliníkových plechů. c) roštové: jsou navrhované z prostorově tvarovaných pásů, lamel a profilů hliníkových slitin. Zdůrazňují především architektonická hlediska.

7 Roštové pevné sluneční clony:
A – předsazené před nosnou soustavu objektu - samonosné, B – vsunuté do nosné soustavy objektu - nesené

8 Horizontální otáčivé slunolamy a jejich funkce:
A – v letním období, B – v zimním období

9 Děkuji za pozornost