Start Linuxu 19.4.20151 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Autor:

Prezentace na téma: "Start Linuxu 19.4.20151 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Autor:"— Transkript prezentace:

1 Start Linuxu 19.4.20151 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Autor: horak@oakostelec.cz

2 Základní pojmy – struktura disku Struktura Linuxového disku je podobná jako u DOSu a Windows: Master Boot Record (MBR) je standardizován a není závislý na použitém operačním systému. – Prvních 446 bytů kód startovacího programu. – Následujících 64 bytů pro uložení tabulky diskových oddílů, která obsahuje informace maximálně o 4 oddílech. Bez této tabulky nemůže být na disku žádný souborový systém - disk je bez této tabulky nepoužitelný. – Poslední 2 byty musí obsahovat speciální magické číslo (AA55). MBR, který na této pozici obsahuje jiné číslo, může být BIOSem, a některými operačními systémy, posouzen jako neplatný. Zaváděcí sektory jsou uloženy na každém diskovém oddílu jako první (výjimku tvoří rozšířené diskové oddíly, které jsou pouze kontejnery pro další oddíly). – Zaváděcí sektory na oddílech vytvořených z DOSu, OS/2, a Windows jsou velké 512 bytů, a je zde uložen kód pro spuštění operačního systému uloženého na tomto oddílu. – Po vytvoření souborového systému (v podstatě instalaci Linuxu), je zaváděcí sektor prázdný. Linuxový oddíl není schopen zavést sám sebe, i když oddíl obsahuje platný souborový systém s jádrem! – Aby bylo možné zavést z určitého oddílu Linux, musíme do zaváděcího sektoru uložit zaváděcí program dodatečně. Zaváděcí sektor s platným zaváděcím kódem obsahuje na posledních 2 bytech také magické číslo (AA55).

3 Struktura disku MBR Startovací programTabulka oddílůAA55 Zaváděcí sektor diskový oddíl 2 diskový oddíl 1diskový oddíl 3 diskový oddíl 4 DATA pevný disk

4 Zaváděcí program V Linuxu se používají dva zavaděče: – LILO – GRUB Existuje několik variant toho jak je startovat: je-li na disku jen jeden operační systém, nainstaluje se zavaděč do MBR. je-li na disku více operačních systémů: 1.Instalace zavaděče do MBR: musí jít o zavaděč, který umí spouštět různé operační systémy. Který bude spuštěn, si můžeme vybrat ve startovací nabídce. Aby došlo ke spuštění jiného systému, musí být počítač restartován. 2.Instalace zavaděče do zaváděcího sektoru: je vhodná tehdy, když zavaděč neumí spustit určitý operační systém. Pak se do příslušného diskového oddílu instaluje zavaděč, který systém v oddílu spustí. Ke spuštění zavaděče v oddílu se použije jiný zavaděč.

5 Vlastní start systému po zapnutí počítače převezme BIOS řízení, nastaví obrazovku a klávesnici na počáteční hodnoty a otestuje paměť. Poté načte z paměti CMOS (kde je uloženo nastavení BIOSu) současný čas a datum a informace o nejdůležitějších periferních zařízeních. Po načtení CMOS by měl BIOS rozeznat první pevný disk, odkud může začít zavádět operační systém. pak se nahraje počátečních 512 bytů z prvního segmentu pevného disku (z MBR) do paměti a spustí se kód (zavaděč), který je uložen na začátku tohoto segmentu. Ten začne nahrávat zbytek operačního systému. zavaděč nahraje jádro a ramdisk (initrd) do paměti. Linuxové jádro umožňuje zavedení malého souborového systému do paměti, ve kterém se zajistí spuštění několika programů. Pak dojde k rozbalení initrd a jeho připojení ve formě dočasného kořenové souborového systému. Initrd obsahuje minimální linuxový systém s programem linuxrc,který je spuštěn ještě před připojením skutečného kořenového systému. Po úspěšném dokončení běhu linuxrc jádro uvolní paměť zabranou initrd a spustí init. Program init inicializuje všechny další procesy, představuje tedy otce všech procesů. Mezi všemi programy má zvláštní roli: spouští ho přímo jádro a je imunní proti signálu 9, který normálně ukončí každý proces. Všechny další procesy pak program init spouští buď sám, nebo některý z jeho potomků. BIOS zavaděč jádro a initrd linuxrc init

6 INIT Program init se konfiguruje centrálně v souboru /etc/inittab, kde se: – definují úrovně běhu (runlevel) – určí se, které služby a démony mají být na jednotlivých úrovních k dispozici. – Podle údajů v souboru /etc/inittab pak program init spouští různé skripty, které jsou z důvodu přehlednosti umístěny ve společném adresáři /etc/init.d.

7 Úrovně běhu 0Stop ( System halt) 1Jednouživatelský režim ( Single user mode ) 2Lokální víceuživatelský režim bez sítě ( Local multiuser without remote network (např. NFS)) 3Plně víceuživatelský režim se sítí ( Full multiuser with network ) 4Nepoužito 5Plně víceuživatelský režim se sítí a KDM (standard), GDM nebo XDM ( Full multiuser with network and xdm ) 6Restart systému ( System reboot ) V Linuxu existují různé úrovně běhu, které definují, v jakém stavu se nachází systém.

8 Úrovně běhu Standardní úroveň běhu, které systém dosáhne po startu, je uvedena v souboru /etc/inittab v položce initdefault. Obvykle se používá: – úroveň 5 – základní režim práce v grafice – úroveň 3 - základní režim práce v příkazové řádce – úroveň 1 - konfigurační režim práce v příkazové řádce Úroveň běhu lze změnit zavoláním programu init s udáním požadované úrovně běhu (což je dovoleno pouze superuživateli): – init 1 systém přejde do jednouživatelského režimu single user mode. – init 5 (init 3) systém přejde opět na normální úroveň běhu, na které běží potřebné služby a kde se mohou přihlašovat uživatelé. Při změně úrovně běhu se nejprve spustí tzv. stop-skripty, které ukončí činnost některých programů současné úrovně. Dále se spustí start-skripty nové úrovně, a tím se zpravidla spustí i řada programů.

9 Defaultní úroveň běhu Zde se nastavuje úroveň běhu po startu (defaultní)

10 Speciální funkce INIT Tyto speciální funkce definují zvláštní klíčová slova ve třetím poli záznamu konfiguračního souboru. Několik příkladů: – powerwait – powerwait umožní init v případě výpadku napájení zastavit systém. Předpokládá se, že systém používá záložní zdroj UPS a software, jenž sleduje UPS a informuje init o případném výpadku napájení. – ctrlaltdel – ctrlaltdel nařizuje init znovu zavést systém, když uživatel současně zmáčkne klávesy - -. Uvědomte si, že správce systému může reakci na tuto kombinaci nastavit tak, že se místo rebootu provede nějaká jiná akce, že se například – zvláš když má k systému přístup širší veřejnost – tato klávesová zkratka ignoruje. (Nebo se spustí program nethack.) – sysinit – sysinit příkaz spouštěný při startu systému. Typicky se takto zajistí například smazání adresáře /tmp. Výše uvedený seznam klíčových slov není úplný. Další možnosti i podrobnosti týkající se těch, o kterých se zmiňujeme, uvádí manuálová stránka souboru inittab

11 Speciální funkce Zde jsou definovány speciální funkce)

12 19.4.201512 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Použité materiály: Linux - Dokumentační projekt, 3. aktualizované vydání LXI1 – Linux instalace (Příručka ke školení Gopas) LXI2 – Linux administrace systému (Příručka ke školení Gopas)