Školní program proti šikanování

Prezentace na téma: "Školní program proti šikanování"— Transkript prezentace:

1 Školní program proti šikanování

2 Výzkumy výskytu školního šikanování v ČR
2001 proběhl celonárodní výzkum výskytu šikanování na ZŠ – ukázalo se, že je v ČR šikanováno přibližně 41% žáků (Havlínová-Kolář, 2001) Rážová, Czemy, Provazníková, Sovinová (1999) - zjistili, že obětí šikany se stává přibližně 36,8% žáků školní šikanování je závažný celospolečenský problém

3 Co je a co není šikana? samoúčelnost agrese záměr, úmysl ublížit
nepoměr sil opakování utajená a systematicky propracovaná agrese oběť prožívá „legraci“ nepříjemně

4 Stadia šikany ostrakismus fyzická agrese, přitvrzování, manipulace
vytvoření jádra agresorů skupinové přijetí norem agresorů dokonalá šikana (totalita)

5 Varovné znaky šikanování
třída škola rodiče

6 Nepřímé znaky šikanování (1)
Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.

7 Nepřímé znaky šikanování (2)
Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci.

8 Nepřímé znaky šikanování (3)
Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

9 Přímé znaky šikanování (1)
Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo ”legrací” zranitelný. Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.

10 Přímé znaky šikanování (2)
Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

11 Varovné znaky pro rodiče
Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.

12 Varovné znaky pro rodiče
Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. ”Nechte mě!” Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.

13 Varovné znaky pro rodiče
Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům. Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.) Dítě se vyhýbá docházce do školy. Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.

14 Strategie vyšetřování
1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s obětmi. 2. Nalezení vhodných svědků. 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů). 4. Zajištění ochrany obětem. 5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

15 Limity informace od obětí agresoři lžou, používají falešné svědky
strach vypovídat rodiče agresorů chrání své děti rodiče obětí se bojí spolupracovat učitelé brání agresory

16 Struktura programu proti šikanování
Společné vzdělávání a supervize Užší realizační tým Zmapování situace a motivování pedagogů pro změnu Společný postup při řešení šikanování Prevence v třídních hodinách Prevence ve výuce Prevence ve školním životě mimo vyučování Ochranný režim Spolupráce s rodiči Školní poradenské služby Spolupráce se specializovanými zařízeními Vztahy se školami v okolí 1. Společné vzdělávání a supervize Jedním z prvních úkolů je nastartování vzdělávání v oblasti prevence šikanování. Těžko lze něco měnit, když pedagogové o problému nic nevědí a nemají žádnou představu, co se dá pro ochranu dětí před šikanou udělat. 2. Užší realizační tým Výběr členů realizačního týmu má svoje zákonitosti. V žádném případě v něm nemůže  chybět ředitel. Lze ho považovat za srdce a mozek změny. Bez jeho plného zaujetí pro věc nelze speciální program na celoškolní úrovni vytvořit. Pro potřebu dobré koordinace v něm musí být zástupci základních pracovních podskupin školy. Patří mezi ně učitelé prvního a druhého stupně, vychovatelé z družiny. Klíčovým členem jádra realizačního týmu je rovněž také garant Minimálně preventivního programu a dále supervizor – specialista na problematiku školního šikanování. 3. Zmapování situace ve škole a motivování pedagogů ke změně situace Podstatnou součástí programu je zmapování situace v celé škole. Je to důležitý moment pro motivování pedagogů. Pochopitelně obeznámení s výsledky musí být citlivé a fundované. 4. Společný postup při řešení šikanování Jedním z elementárních opatření k ochraně dětí před násilím je domluva pedagogů jak postupovat při řešení výchovně náročných – krizových situacích, v našem případě při šikanování. Takovýto krizový scénář by měly mít vypracovaný i školy, které se zatím nerozhodly pro budování speciálního programu proti šikanování. Bez toho nemá škola šanci dítěti pomoci. 5. Prevence v třídních hodinách Další nezbytnou podmínkou plnokrevného programu je nastartování systematické a odborné práce se třídou. V podstatě jde o to, aby třídní učitelé začali pracovat se skupinovou dynamikou třídy. Diskusi, jaký je rozdíl mezi šikanování a  škádlením? Vytvoření třídní charty proti šikanování. Hledání odpovědi co mohou udělat ostatní a co já sám, abychom se ve třídě cítili bezpečně a v pohodě. Řešení otázky, co by se dalo dělat společně zajímavého. Součástí všech třídních setkání byly hry, včetně her pro zvládání agresivity. Hry jsou nedocenitelné zejména pro nácvik nového chování, protože svoji strategii opírají o zábavnost a zajímavost. Různé teorie učení, které k nim patří jsou zcela v pozadí, nezřídka jsou laikovy zcela skryty. 6. Prevence ve výuce Užitečné je zapracování tématu prevence šikanování do vzdělávacího procesu. Učitelé k tomu využili zejména předměty, které se přímo vztahují k prevenci sociálně patologických jevů. Podle jejich hodnocení se to podařilo například v občanské nauce, rodinné výchově, základech společenských věd, výtvarné výchově, tělesné výchově. 8. Ochranný režim Vnitřní školní řád, Účinné dozory 9. Spolupráce s rodiči V budoucnosti se připravuje seminář pro rodiče zaměřený na problematiku školního šikanování. 12. Vztahy se školami v okolí V takovém případě je zapotřebí navázat spolupráci s vedením školy, odkud další protagonisté šikanování jsou. Není vůbec od věci zaměřit některé setkání ředitelů na téma spolupráce v případě „promísené“ šikany, kdy se jí zúčastňují žáci z různých škol. Významnou úlohu zde bude hrát spolupráce se sociálními kurátory a policií.

17 Následná intervence rozhovory s rodiči výchovná komise práce se třídou
psychologická pomoc oběti i agresorům

18 Na koho se obrátit? SVP specialista na řešení šikany PPP psychiatrie
policie

19 Doporučená literatura
Kolář, M.: "Skrytý svět šikanování ve školách", Portál, Praha 1997, 2000 Říčan, P.: "Agresivita a šikana mezi dětmi", Portál, Praha 1995 Parry, J., Carington, G.: "Čelíme šikanování - sborník metod". Metodický materiál IPPP, Praha 1995 Fontana, D.: "Psychologie ve školní praxi", Portál, Praha 1997 Kolář, M.: Bolest šikanování. Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách, Portál, Praha 2001 Časopisy: Kolář, M.:" Omyly kolem šikanování", Moderní vyučování, č. 9/1997 Sharp, S., Smith P. K. (1994). Tackling Bullying in your school. Routledge.

20 Doporučená literatura
Fojtíková, Z.: "Cesta k nápravě", Rodina a škola č. 6-7/2000 Fojtíková, Z.: Nebezpečná epidemie. Cyklus o šikaně s dr. Kolářem. Rodina a škola č. 3,4,5,6-7,8-9,10,11,12/2000 Kolář, M.: Poplachový plán při výbuchu brutální šikany. Školní ”lynčování” vyvolává zatím jen bezmoc. Bezpečnostní teorie a praxe, in Sborník Policejní akademie ČR, č. 1/2000 Kolář, M.: Soudce Lynch na českých školách ? Vyšetřování a léčba specifických typů šikan. in Sborník ”Prevence šikanování ve školách”, Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Praha 1998 Kolář, M.: Zkrácená závěrečná zpráva projektu MŠMT: Specifický Program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních.