Tkáně a orgány imunitního systému

Prezentace na téma: "Tkáně a orgány imunitního systému"— Transkript prezentace:

1 Tkáně a orgány imunitního systému
Přednáška, SFST, 184 /2012

2 Imunitní/lymfatický systém integrované struktury a volné buňky podílející se na specifické imunitní odpovědi, přítomné v krvi a lymfatické tkáni lymfocyty mononukleárně fagocytární systém (APC)

3 Nespecifická a specifická obrana organismu - morfologie
adnátní- nespecifický (nevyžaduje imunizaci) buňky: fagocyty-PMN, makrofágy,NK buňky granulocyty fyzikální bariéry (kůže, sliznice, řasinky) biologické bariéry (symbionti) chemické bariéry (pH, hlen) rozpustné faktory (lyzozym, interferony, proteiny ak.f., komplement) (rychlá odpověď, omezená flexibilita,reakce nespecifická, žádná paměť) adaptivní – specifický (vyžaduje imunizaci) buňky: T – lymfocyty B – lymfocyty protilátky (odložená odpověď, vysoká flexibilita, vysoká specifita, paměť, trvalá imunita)

4 Buňky nespecifické a specifické imunity (mechanismus účinku)
intracelulární likvidace makrofágy, neutrofily extracelulárni likvidace NK-buňky, buňky přirozené cytotoxicity, přirození zabíječi (CD16, CD56), středně velké granulární lymfocyty (perforiny, granzymy apoptosa, FAS receptor), cytotoxicita je nezávislá na MHC strukturách eosinofily (granula s cytotoxickým proteinem) specifický B-lymfocyty (Ig receptor) plasmatické buňky (protilátky) paměťové buňky T-lymfocyty (TCR + CD3, Ag v komplexu s MHC II) prezentovaný na antigen presentujících buňkách Tc MHC I Th MHC II po presentaci APC Thelper CD 4, Tcytotox CD 8

5 Postavení buněk v imunitní odpovědi
vrozená nespecifická neutrofily, makrofágy likvidace bakterií eosinofily likvidace parasitů NK-buňky likvidace „cizích“ buněk adaptivní získaná humorální B-lymfocyty plazmatické buňky produkce protilátek buněčná T-lymfocyty T-helper, CD4 aktivace makrofágů, podpora B-lymfocytů T-killer,CD8 likvidace virem napadených a nádorových buněk Antigen prezentující buňky - dendritické buňky, makrofágy

6 Původ buněk z hemocytoblastu (pluripotentní kmenová buňka)

7 Antigen presentující buňky (APC)
heterogenní skupina buněk exprimující MHC II dendritické buňky Langerhansovy bb kůže M- epitelové bb střeva makrofágy B-lymfocyty mikroglie Kupfferovy buňky v játrech vývoj z monocytů prezentují imunogenní peptid v komplexu s MHC molekulami II. Třídy CD4+ helperům (APC jsou důležité pro jejich aktivaci a vyzrávání/maturaci) - upravují Ag do takové formy, aby ho mohly rozpoznat T-lymfocyty ( epitop + MHC II) Prezentují imunogenní peptid

8 Dendritické buňky hlavní představitel APC v zásadě se dělí na 2 typy:
1. tzv. migrující – jejich prekursory krví osídlí lymfatické (T-oblasti) i nelymfatické orgány, kde jako nezralé elementy (Langerhansovy buňky v kůži) vysoká schopnost endocytózy a prezentace antigenu (př. Langerhansovy buňky do satelitní uzliny, kde se zahájí imunitní odpověď) k zachycení antigenu (Ag) a Ag/Ab komplexů požívají Fc receptory slouží jako rezervoáry Ag a Ag/Ab, ze kterých mohou ostatní buňky antigeny postupně získávat pro jejich nutné zpracování 2. folikulární dendritické buňky – liší se původem a výskytem. Vznik přímo ve stromatu lymfoidních orgánů (z mesenchymalních kmenových buněk) a deponují především Ag/Ab . Vyskytují se v B- oblastech, tj v lymfatických folikulech (folikulární d. buňky).

9 Původ buněk: hemocytoblast (pluripotentní kmenová buňka)
myeloidní linie Erytrocyty Trombocyty granulocyty monocyty žírné buňky dendritické buňky lymfoidní linie B-lymfocyty T-lymfocyty NK-buňky

10 Vyzrávání B a T lymfocytů v primárních lymfatických orgánech
lymfopoeza ve fetálních játrech 2.progenitory B a T, prekursory B v kostní dřeni 3. prekursory T do thymu 4.,5. imunokompetentní, ale naivní buňky do periferie (krev,sekundární lymfatické orgány)

11 Tkáně a orgány imunitního systému
buňky: krev, lymfa, lymfatická tkáň lymfatická tkáň: lymfatické folikuly/uzlíky diskrétní orgány – imunitní orgány primární : produkují imunokompetentní buňky thymus kostní dřeň imunitní orgány sekundární: odehrává se imunitní reakce opouzdřené: lymfatické uzliny slezina neopouzdřené: Peyerovy plaky (MALT) appendix částečně opouzdřené tonsily

12 Lymfatický uzlík/ folikul – B-oblast
primární a sekundární lymfatický uzlík germinální centrum - imunoblasty(centroblasty, centrocyty), folikulární dendritické buňky, makrofágy marginální zóna – neaktivované B-lymfocyty plášťová zóna - paměťové bb.

13 T-oblast T-lymfocyty dendritické buňky (APC pro CD4+ a CD8+ T-lymfocyty) kubický endotel ve venulách

14 Lymfatická uzlina (nodus lymphaticus)
opouzdřené periferní lymfatické orgány v průběhu lymfatických cév, velikosti 1mm – 3cm filtrace Ag (mikroorganismů, nádorových buněk) přítomných v lymfě před návratem do systémové cirkulace recirkulace lymfocytů přes stěnu venul s vysokým endotelem (hl. v parakortexu) stroma z retikulárního vaziva, lymfatické cévy – sinusy (subkapsulární, intermediární, dřeňové – Ag v lymfě – makrofágy) kůra/cortex: lymfatické folikuly B -lymfocyty parakortikální oblast/paracortex: T-dependentni, T-lymfocyty dřeň: dřeňové sinusy, B lymfocyty, plazmatické bb sentinelová uzlina

15 Lymfatická uzlina retikulin (x 30) HE (x 30)

16 Slezina (lien) lymfatická tkáň zařazená do krevní cirkulace
filtr Ag , které transportovány krví vazivové pouzdro (kolagenní vazivo) překryto serózou (krom hilu) vysílá vazivová septa (trabeculae lienalis) retikulární vazivo červená pulpa bílá pulpa

17 Slezina - cévní zásobení
rr. splenici a. splenicae (truncus coeliacus)  aa. trabeculares  aa. centrales - v periarteriální lymfatické pochvě větvičky zásobující bílou pulpu sinusy marginální zóny  končí jako aa. penicillatae sinus splenis (v červené pulpě) otevřený vs. uzavřený oběh protáhlé endotelie, štěrbiny, BL přerušovaná  venae trabeculares  vena splenica

18 Bílá pulpa – lymfatická tkáň
retikulární vazivo provazce lymfoidní tkáně obalují tepny - PALS T-lymfocyty lymfatické folikuly umístěné excentricky Malpighiho tělíska B-lymfocyty marginální zóna - mezi bílou a červenou p. sinusy a lymfatická tkáň makrofágy,dendritické bb.-prezentace antigenu

19 Červená pulpa specializované vaskularizované vazivo kapiláry /sinusody
Billrothovy provazce lymfocyty, makrofágy, granulocyty, monocyty, erytrocyty, retikulární bb

20 Slezina (x 42)

21 Thymus (brzlík) naivní lymfocyty vznikající z pluripotentní buňky v kostní dřeni osidlují thymus pre- i postnatálně, zde se stávají plně funkčními -terminální diferenciace a proliferace eliminace 95% (apoptóza) zralé lymfocyty – do krve - T-oblastí lymfoidních orgánů embryonální vývoj – z endodermu 3.páru faryngeálních výchlipek + mesenchym (proto lymfoepitelový orgán) VVV: di Georgův syndrom

22 Thymus HE (x 15)

23 Thymus - kůra epitelové retikulární bb. množství malých thymocytů
hvězdicovité bb. spojené desmozomy vytvářejí prostorovou síť množství malých thymocytů jsou to především T-lymfocyty během vývoje se mohutně dělí makrofágy velké T-lymfocyty

24 Thymus - kůra hematotymická bariéra
endotel kapilár somatického typu bazální lamina endotelu vazivo s makrofágy retikulární buňky s bazální laminou ochrana vyvíjejících se lymfocytů v kůře před antigeny

25 Částečně opouzdřené tonsily a neopouzdřená lymfatická tkáň
tonsily nemají aff.lymfatické cévy nejsou tedy lymfatickými filtry, slepě zde zacínají eff.lymfatika kryty vrstevnatým dlaždicovým epitelem (x t.pharyngea – epi.víceřadým), rýhy , jamky, krypty lymfatické uzlíky:B-lymf,imunoblasty, intraepiteliálně lymfocyty !neopouzdřená lymfatická tkáň asociovaná se sliznicí – MALT: lymfatické uzlíky a jejich agregáty. Peyerovy plaky v tenkém střevě, obsahují též HEV (venuly s vysokým endotelem) a T-oblasti

26 Lymfocyty orgán T-lymf % B-lymf % thymus 100 kostní dřeň 10 90 slezina
kostní dřeň 10 90 slezina 45 55 lymf. uzliny 60 40 krev 80 20

27