Pierre Bourdieu a jeho význam pro historickou sociologii (1930 -2002) Bourdieu se zabýval především současnými společnostmi, historické reálie používal.

Prezentace na téma: "Pierre Bourdieu a jeho význam pro historickou sociologii (1930 -2002) Bourdieu se zabýval především současnými společnostmi, historické reálie používal."— Transkript prezentace:

1 Pierre Bourdieu a jeho význam pro historickou sociologii (1930 -2002) Bourdieu se zabýval především současnými společnostmi, historické reálie používal hlsvně aby lépe vykreslil nějaký současný jev (i když například v knize Pravidla umění: Vznik a struktura literárního pole má řadu úvah o Francii a francouzském umění té doby. Pro historickou sociologii mají význam především jeho koncepty umožňující popsat proměnlivé vztahy mezi lidmi.

2 Pole – síť vztahů mezi lidmi, zahrnující jejich vzájemné pozice, očekávání, pravidla, která jsou s danými pozicemi spojena. Může jít buď „obecné“ společenské pole („společnost“), nebo specifické, ovládané specifickými pravidly (například umělecké pole, vědecké pole, politické pole) Společenská třída – empiricky identifikovatelná kategorie v lidí ve společnosti, kteří mají podobné ekonomické, mocenské a prestižní postavení Kapitál – zdroje, kterými sociální aktéři disponují (nejen ekonomické, ale také kulturní a sociální) Habitus – kognitivní a behaviorální struktura („mentalita“) příslušná určité třídní pozici. Lidé jí získávají v rámci socializace. Její součástí jsou například postoje, aspirace, vkus…)

3 Nová kulturní historie

4 V posledních několika desítkách let dochází k posunu zájmu „od společenské historie kultury ke kulturní historii společnosti“ (Roger Chartier) – odklon od studia objektivních sociálních nebo ekonomických struktur (tříd, národů, ekonomických formací), ke studiu kultury a jednání Do centra zájmu se dostávají diskurzy, kulturní významy a vyjednávání o nich, identity a mentality lidí, lidská každodennost, sociální konstruování….

5 Příklady prací, které inspirovaly novou kulturní historii nebo z ní již vychází: –M. Foucault – Dějiny šílenství (první vydání 1961) –E. P. Thompson – Making of the English Working Class (1963) – vytváření jako proces a jak vnímali toto „vytváření“ sami aktéři –H. White – Metahistory (1973) – historiografie jakožto literatura –B. Anderson – Představy společenství (1983) – národ jako konstrukce

6 Michel de Certeau (1925- 1986) Získal rozsáhlé vzdělání ve filozofii a také teologii Byl členem jezuitského řádu Ve své vlastní práci kombinoval historiografii, psychoanalýzu (byl silně ovlivněn Freudovým pojetím nevědomí), filozofii a další humanitní a sociální vědy

7 Zabýval se dějinami náboženství, zvláště mysticismu, dějinami historiografie, tolerancí ve společnosti (jakým způsobem spolu mohou žít lidé, kteří zastávají navzájem radikálně odlišné myšlenky nebo jsou dokonce příslušníky různých kultur)

8 Praktiky každodenního života Tato kniha, kterou napsal se svými spolupracovníky (vyšla ve Francii v roce 1980 pod názvem L'Invention du Quotidien) popisuje nejen to jak se měnila každodennost, každodenní život běžných lidí, ale také to, jakým způsobem jej zkoumat Podle Certeaua sociální vědy disponují docela dobrými nástroji na zkoumání tradice, jazyka, symbolů atd. jakožto struktur, sociálních faktů, produktů. Již hůře jsou ale vybaveny pro zkoumání toho jak je lidé používají ve svém každodenním životě Podle Certeaua jsou lidé v užívání kreativní - nejsou pouze oběťmi moci, struktur, diskurzů, pravidel. Nejsou také pouze pasivními konzumenty (zboží, ale třeba také kulturních statků), ale spíše aktivními uživateli Nepopírá, že lidé jsou omezování strategiemi mocných, vyvíjejí si ale své vlastní taktiky jak je obcházet

9 Kniha The Writing of History Popisuje psaní historických knih jako neustálé přepisování historie, které slouží legitimizaci moci Zdůrazňuje také, jak historie kterou píší západní autoři o zemích a etnikách (dříve) koloniálních, potlačuje historickou zkušenost tak, jak ji vnímají samotní původní obyvatelé