ČELEĎ: Brukvovité ( lat. Brassicaceae ).

Prezentace na téma: "ČELEĎ: Brukvovité ( lat. Brassicaceae )."— Transkript prezentace:

1 ČELEĎ: Brukvovité ( lat. Brassicaceae )

2 Popis čeledi: Jednoleté až vytrvalé byliny (občas polokeře), většinou lysé. Pokud však mají chlupy, jsou důležitým určovacím znakem. Podle toho se dělí do několika skupin: 1. chlupy jednobuněčné bez žlázek, 2. několika buněčné se žlázkami (u nás je jich málo). Listy jsou bez palistů, střídavé, někdy vstřícné nebo v přízemní růžici. Květy jsou oboupohlavné, často žluté nebo bílé. Kalich srůstá ze 2x dvou kališních lístků, koruna je čtyřčetná. Šest tyčinek srůstá po dvou a po čtyrech. Na spodu tyčinek se vytvářejí medníky (další rozlišovací znak). Svrchní semeník vzniká srůstem dvou plodolistů. Většinou jsou květy pravidelné, jen paprskující jsou souměrné. Vytvářejí hrozny, které se ještě skládají do lat. Plody jsou šešule, šešulky, nažky nebo struky. Při styku s vodou osemení některých druhů slizovatí. Pro většinu zástupců Brassicaceae je charakteristický jejich zápach po rozemnutí. Areál rozšíření je hlavně na severní polokouli a to v mírném pásu. Čeleď zahrnuje asi 390 rodů a druhů. Mnoho druhů jsou významné kulturní plodiny.

3 Zástupci: Česnáček lékařský (Alliaria petiolata)

4 cm Vzpřímená lysá rostlina, pácne při rozemnutí silně po česneku (viz jméno) Koncové květní hrozny (často vrcholíky) mají křížovitě rozmístěné bílé květy o délce 6 mm. Korunní lístky jsou dvakrát delší než lístky kališní. Plodem je 3,5-7 cm dlouhá a čtyřhranná šešule Listy jsou nedělené, okrouhle srdčité, vroubkované až zubaté, spodní dlouze řapíkaté. Stonek je hranatý. Výskyt: živé ploty, ploty, okraje lesů, křoviny,zanedbané zahrady a parky, nivy. Často na živných půdách s dostatkem dusíku. Od nížin až do výšky 1000 m. Střední a západní část Euroasie Česnáček se dříve používal jako salátová a léčivá rostlina. Semena se příležitostně používají jako náhrada za černou hořčici.

5 Hořčice polní (Sinapis arvensis)

6 Jednoletá řídce štětinatě chlupatá bylina vysoká cm s přímou, nevětvenou nebo řídce větvenou lodyhou dolní listy lyrovitě peřenoklané s velkým koncovým úkrojkem, horní listy nedělené květenství koncový hrozen, v mládí chocholičnatě nahloučený, za plodu prodloužený květy čtyřčetné – „křížaté“, korunní lístky sytě sírově až citronově žluté, kališní bledě žlutozelené, rozestálé (podle čehož lze za květu hořčici snadno odlišit od velmi podobné ohnice, krerá má kališní lístky přitisklé: „Ohnice ohnivě objímá, hořčice hořce rozjímá“) plod je lysá nebo jen málo chlupatá šešule. Kvete od května do října. Roste jako plevel na polích a v zahradách, na rumištích, staveništích preferuje čerstvě vlhké, minerálně bohaté, zásadité nebo neutrální půdy, proto je vzácná v oblastech kyselých hornin, jako jsou jižní Čechy s výjimkou jejich vápencových oblastí a Českomoravská vrchovina, chybí i v horských polohách, naopak hojná až obecná je v severní polovině Čech a na Moravě. Nutno připomenout, že tento druh je jen plevel známá pochutina se vyrábí z hořčice bílé, která se liší hustě bíle štětinatě chlupatými plody.

7 Potočnice lékařská (Nasturtium officinale)

8 20-60(80) cm Květy bílé ve vrcholíkově uspořádaných hroznech Korunní lístky jsou kratší než 6 mm, prašníky žluté Šešule tlustá, oblá, srpovitě ohnutá. Semena v každé přihrádce zřetelně dvouřadá, hrubě síťovitě svraštělá Stopky plodů jsou dosti tlusté. Listy zůstávají na podzim zelené. Jsou tlustší, spodní listy trojčetné, vrchní lichozpeřené. Lístky oválné Stonek je dutý, oblý Výskyt: potoky, příkopy, prameny s chladnou, čistou a dosti rychle tekoucí vodou. V polohách až do 1800 m. V oblastech s mírným a oceánským podnebím rozšířený na celé zeměkouli Potočnice lékařská se používá jako salátová a léčivá rostlina. Dříve se rostlina úspěšně používala pro čišťení krve a při kurdějích

9 Řeřišnice luční (Cardamine pratensis)

10 15-60(80) cm Víceletá luční rostlina s bílými, ale často také růžově červenými nebo fialovými květy . Křížaté květy v hustém hroznu, korunní lístky asi třikrát delší než lístky kališní, prašníky žluté, šešule zobánkovitá Listy na stonku zpeřené, vrchní s kopinatými a spodní s vějčitými lístky Přízemní listy v růžici, zpeřené se zřetelně větším koncovým lístkem. Stonek je oblý, dutý Výskyt: vlhké louky, lužní lesy, vlhká místa ve smíšených lesích, vodní břehy. Vystupuje vysoko do hor (v Alpách do 1700 m), hojně rozšířený v severní a ve střední Euroasii Řeřišnice luční je char. jarní rostlinou vyskytující se na vlhkých loukách. Na rostlině se často vyskytují chomáčky slin, což jsou pěnovité výměšky pěnodějky

11 Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa pastoris)

12 10-50 cm Proměnlivá, většinou jednoletá rostlina s malámi bílými květy v řídkém hroznu s koncovým okolíkovitým vrcholíkem. Korunní lístky nedělené, dvakrát delší než kalich. Šešulka trojúhelníkovitá, klínovitá až srdčitá, s více semeny – odstávající vzpřímeně až vodorovně Vrchní listy jsou zpravidla celokrajné a objímají stonek střelovitým základem Přízemní listy v růžici hluboce peřenodílné až kracovité Výskyt: typ. Ruderální rostlina: pole, zahrady, rumiště, železniční náspy, okraje cest- vyhovuje jí dusík v půdě. Vyskytuje se v oblastech od nížin po horské polohy (v Alpách více než 2100 m). Téměř kosmopolitní druh Rychle vytváří velké populace-což je spojeno s velkou produkcí semen. Od dob antiky je kokoška známá jako léčivá rostlina

13 Penízek rolní (Thlaspi arvense)

14 cm Jednoletá rostlina s bílými křížovitými květy v koncových hroznech Lodyžní listy při základu střelovitě objímají lysý a hranatý stonek Přízemní listy řapíkaté, obvejčité Šešulka téměř kruhovitá, široce křídlatá s typickým zářezem Výskyt: zaplevelená pole s okopaninami, zahrady, vinice, rumiště – zvláště na živných hlinitých půdách. Až do výšky 1300 m. Roste téměř v celé Evropě i v mnoha částech Asie- daleko zavlečená rostlina České jméno odvozeno od penízkovitého vzhledu plodů. Penízek provází kulturní plochy již od mladší doby kamenné

15 Ředkev ohnice (Raphanus raphanistrum)

16 20-60 cm Drsně chlupatá rostlina s květy v hroznu, který připomíná okolík Korunní lístky bílé, fialově žilkované nebo světle žluté a tmavě žlutě žilkované Kališní lístky vzpřímeně přitisklé. Struk ve tvaru šňůry perel, při zralosti se rozpadá na jednosemenné články Horní lodyžní listy nedělené . Spodní listy oboustranně zpeřené v 1- 4 úzké laloky a vev velký koncový lístek Výskyt: společenstva plevelů v obilovinách, na polích a na rumištích.Také na písčitých půdách. Od nížin až do výšky kolem 1300m. Tento druh původně pochází ze středomořské oblasti, v dnešní době je však rozšířený v mírných zónách široko ve světě Ředkev ohnice provází kultivované plochy od mladší doby kamenné- především pole se žitem. Je považována za divokou formu pěstování ředkve. Praktický význam má také pro pastvu včel a jako salátová rosltina

17 Vypracoval: Vojtěch Sklenář
Literatura: Průvodce přírodou-Květiny (Dankwart Seidel)- -3 znaky ke spolehlivému určování rostlin