Pohyb kontinentů 4. kapitola.

Prezentace na téma: "Pohyb kontinentů 4. kapitola."— Transkript prezentace:

1 Pohyb kontinentů 4. kapitola

2 Úvod – klíčová slova Kontinent – část litosféry velké rozlohy vyčnívající nad hladinou oceánů Kontinentální drift – pohyb kontinentů Rift – trhlina, ze které proudí horká láva Subdukční zóna – je oblast kde dochází k podsouvání (subdukci) Pangea – původní „jednolitý“ kontinent před 200 mil. lety Konvekce – přenášení, přemísťování  konvekční proudění Šelfy – ponořené mělké části pevnin  moře šelfová

3 Co je příčinou pohybu kontinentů?
Konvekční proudění – probíhá v poloplastickém zemském plášti, kde teplé masy hornin proudí k povrchu, ochlazují se a opět klesají směrem k jádru  dochází k unášení litosférických desek podobně jako ledových ker. Přirůstání oceánské kůry – utuhlá láva se hromadí v podobě středooceánského hřbetu a poté na obě strany odtlačuje oceánskou kůru  pohyb litosférických desek. Zanikání oceánské kůry – zaniká v hlubokomořských příkopech  subdukční zóny středooceánský hřbet

4 Tvary mořského dna - pohyb
Oceánská deska Subdukční zóna Rift Kontinentální deska Výstup horkého materiálu Konvekční proudění Pohyb litosfér. desek

5 Teorie kontinentálního driftu
Alfréd Wegener si všiml, že kontinety svými okraji do sebe téměř "zapadají" a mohou tak vytvořit jednu pevninu (r.1915). Dnes se soudí, že kontinety skutečně "plují" po plastické astenosféře, oddalují se, přibližují a dělí. Z rychlostí pohybu bylo vypočteno, že asi před 200 miliony let byl jen jeden kontinent - Pangea, a ten se postupně rozpadl a kontinenty se během věků oddálily. Prokazují to i shodné zkameněliny na okrajích kontinentů, směry po tazích ledovcových polí, směry magnetizace hornin na kontinetech. zdroj: Alfréd Wegener Pangea

6 Zajímavosti a shrnutí Vzájemné pohyby litosférických desek jsou i zdrojem zemětřesení. Někdy k úplné subdukci nedojde a desky se začnou srážet, drobit. Rychlost pohybu litosférických desek se měří na centimetry, maximálně desítky centimetrů za rok. Litosférické desky se pohybují po tzv. astenosféře (vyšší část svrchního pláště). Oceánská kůra, včetně mohutných vrstev usazenin organického i anorganického původu se dostává podsouváním zpět do pláště, kde je přetavována.

7 Závěr Použité prameny: Učebnice přírodopisu – Geologie
Prezentace byla vypracováno dne Přírodopis – Geologie – 9. třída vypracoval: