Ekonomie 2 (3MI402, 3MI411, 3MI414 aj.) – část makroekonomická

Prezentace na téma: "Ekonomie 2 (3MI402, 3MI411, 3MI414 aj.) – část makroekonomická"— Transkript prezentace:

1 Ekonomie 2 (3MI402, 3MI411, 3MI414 aj.) – část makroekonomická
doc. Ing. Pavel Sirůček, Ph. D. resp (viz též materiály k MAE části kurzu MIE 911) KMIE FPH VŠE v Praze č. m. 343 RB, konzultace viz ISIS

2 Základní doporučená studijní literatura v jazyce českém:
[1] Dornbusch, R., Fischer, S.: Makroekonomie vydání. Praha, SPN 1994 (literatuře [3] zde odpovídají kap. 1. – 10., kap. 15. – 17., kap. 18. část 18.3.). [2] Macáková, L. a kol.: Pracovní listy z Ekonomie 2 (pro středně pokročilé). 3. vydání. Slaný, Melandrium 2009 (lze používat i předchozí vydání). [3] Mach, M.: Makroekonomie II. Pro magisterské (inženýrské) studium. 1. a 2. část. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2001 (vždy bez částí 2.6., 3.5., 3.7., , , , 5.1., 6.3., 7.2., 7.3., 7.4. – lze používat mírně odlišná předchozí vydání, resp. 2. vydání 1. části pro VŠH, tamtéž 2003, textům odpovídá cvičebnice [5], resp. [8]). [4] Soukup, J., Pošta, V., Neset, P., Pavelka, T., Dobrylovský, J.: Makroekonomie. 2. aktualizované vydání. Praha, Management Press 2010 (bez pasáží 6.4., 7.5., 8.3., 8.4., 9.6., 12.5., 17., vždy bez rozšiřujících výkladů a matematických dodatků, k textu náleží cvičebnice [12] – lze používat též 1. vydání, 2007).

3 Vybraná rozšiřující a doplňující literatura v jazyce českém:
[5] Baldwin, R., Wyplosz, Ch.: Ekonomie evropské integrace. 4. vydání. Praha, Grada 2013. [6] Cihelková, E., Frait, J., Varadzin, F., Mach, M., Brůžek, A., Žamberský, P.: Mezinárodní ekonomie II. Praha, C. H. Beck 2008. [7] Hedija, V., Musil, P.: Praktikum makroekonomie. Plzeň, Aleš Čeněk 2009. [8] Holman, R.: Makroekonomie. Středně pokročilý kurz vydání. Praha, C. H. Beck 2010. [9] Horská, H.: Moderní makroekonomie pro manažery II – pro kombinovanou formu studia. Mladá Boleslav, Škoda Auto a.s. Vysoká škola 2011. [10] Kadeřábková, A., Žďárek, V.: Makroekonomická analýza. Praha, VŠEM 2006. [11] Mach, M.: Makroekonomie. Pokročilejší analýza část. Slaný, Melandrium 2002. [12] Soukup, J., Pošta, V., Neset, P., Pavelka, T., Dobrylovský, J.: Makroekonomie. Cvičebnice. Slaný, Melandrium 2009.

4 Vybraná rozšiřující a doplňující literatura v jazyce anglickém:
[13] Barro, R. J.: Macroeconomics. 5. vydání. Cambridge, MIT Press 2000. [14] Blanchard, O. J.: Macroeconomics. 6. vydání. Upper Saddle River, Prentice Hall 2008. [15] Burda, M., Wyplosz, Ch.: Macroeconomics. A European Text vydání. Oxford, Oxford University Press 2012. [16] Dornbusch, R., Fisher, S., Startz, R.: Macroeconomics vydání. New York, McGraw-Hill 2013. [17] Gordon, R. J.: Macroeconomics. 12. vydání. Upper Saddle River, Prentice Hall 2011. [18] Krugman, P. R., Obstfeld, M., Melitz, M.: International Economics: Theory and Policy. 9. vydání. Upper Saddle River, Prentice Hall 2011. [19] Mankiw, N. G.: Macroeconomics. 7. vydání. New York, Worth Publishers 2010. [20] Romer, D.: Advanced Macroeconomics. 4. vydání. New York, McGraw Hill 2012. [21] Soskite, D, Carlinová, W.: Macroeconomics: Imperfections, Institutions and Policies. Oxford, Oxford University Press 2006.

5 Doporučená literatura pro zopakování základního kursu makroekonomie v jazyce českém:
[22] Frank, R. H., Bernanke, B. S.: Ekonomie. Praha, Grada 2002. [23] Helísek, M.: Makroekonomie. Základní kurs. 2. přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2002. [24] Helísek, M.: Základy makroekonomie. Průvodce studiem. Praha, Eupress – VŠFS Praha 2004. [25] Kotlán, I. a kol.: Aplikovaná hospodářská politika. Ostrava, SOKRATES 2001. [26] Pavelka, T.: Makroekonomie. Základní kurz. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2007. [27] Pošta, V., Sirůček, P.: Makroekonomie. Cvičebnice – základní kurz. 2. přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2008. [28] Neumann, P., Žamberský, P., Jiránková, M.: Mezinárodní ekonomie. Praha, Grada 2010. [29] Schiller, B. R.: Makroekonomie dnes. Brno, Computer Press 2004. [30] Sirůček, P.: EKONOMIE. Pro přijímací zkoušky na navazující magisterský studijní program na VŠE v Praze. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2014 (oddíl B.). [31] Sirůček, P., Neset, P. a kol.: Makroekonomická teorie I. Cvičebnice. 1. část. 2. aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003.

6 Doporučená literatura pro zopakování základního kursu mikroekonomie v jazyce českém:
[32] Macáková, L. a kol.: Mikroekonomie. Základní kurs. 11. vydání. Slaný, Melandrium 2010. [33] Sirůček, P.: EKONOMIE. Pro přijímací zkoušky na navazující magisterský studijní program na VŠE v Praze. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2014 (oddíl A.) – podrobněji viz [34] Sirůček, P., Nečadová, M., Macáková, L.: Mikroekonomická teorie I. Cvičebnice aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003 (podrobněji viz ).

7 Doporučená literatura k dějinám, resp
Doporučená literatura k dějinám, resp. komparacím ekonomických teorií a hospodářským dějinám: [35] Brožová, D.: Malé dějiny ekonomického myšlení. 2. přepracované vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2006. [36] Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 2005. [37] Koderová, J., Sojka, M., Havel, J.: Teorie peněz. 2. rozšířené vydání. Praha, Wolters Kluwer 2011. [38] Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007(blíže viz [39] Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Havlíček Brain Team Na adrese jsou zavěšeny také podrobné sylaby předmětů z oblasti vývoje ekonomického, resp. sociálního standardního i alternativního myšlení, hospodářských dějin aj.

8 Orientační bloková struktura přednášek:
Téma 1.: Úvod do středně pokročilého kurzu makroekonomie Téma 2.: Determinace rovnovážné produkce v modelu důchod-výdaje Téma 3.: Teorie spotřeby, investic a peněz Téma 4.: Analýza efektů hospodářské politiky pomocí modelu IS-LM, resp. IS-LM-BP Téma 5.: Rovnovážná produkce, hospodářská politika a měnové kurzy v otevřené ekonomice Téma 6.: Model AD-AS Téma 7.: Trhy práce, nezaměstnanost a Phillipsovy křivky Téma 8.: Teorie inflace Téma 9.: Dlouhodobý ekonomický růst

9 Rámcová organizace přednášek (souběžná výuka mikro- a makroekonomie):
1. týden: Téma 1. 2. – 3. týden: Téma 2. 3. – 4. týden: Téma 3. 5. – 6. týden: Téma 4. 7. – 8. týden: Téma 5. 8. – 9. týden: Téma 6. 9. – 10. týden: Téma 7. 11. – 12. týden: Téma 8. 12. – 13. týden: Téma 9. + rezerva (s přesnou organizací, zakončením i aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí vyučující)

10 Orientační organizace cvičení Ekonomie 2 (3MI402, 3MI411, 3MI414 aj
Orientační organizace cvičení Ekonomie 2 (3MI402, 3MI411, 3MI414 aj. při souběžné výuce od LS 2009): 1. týden: MIE – úvod, nástroje ekonomické analýzy 2. týden: MIE – spotřebitel 3. týden: MIE – poptávka, riziko 4. týden: MAE – úvod, spotřeba, investice, model produkt-výdaje 5. týden: MIE – technologie, náklady 6. týden: MAE – model produkt-výdaje, trh peněz, model IS-LM 7. týden: MAE – TEST 1 MAE, model IS-LM-BP 8. týden: MIE – dokonalá konkurence 9. týden: MIE – nedokonalá konkurence 10. týden: MIE – výrobní faktory 11. týden: MIE – výrobní faktory, zbylá MIE témata 12. týden: MAE – model AD-AS, trhy práce, inflace 13. týden: MAE – TEST 2 MAE, rezerva (s přesnou organizací, podmínkami zakončení i přesnými termíny psaní testů z MIE témat seznámí cvičící)

11 Rámcová organizace přednášek (bloková výuka mikro- a makroekonomie):
1. – 6. (resp. 7.) týden: témata MIE 7. týden: Téma 1. a 2. 8. týden: Téma 2. a 3. 9. týden: Téma 4. a 5. 10. týden: Téma 5. a 6. 11. týden: Téma 6 a 7. 12. týden: Téma 7. a 8. 13. týden: Téma 9., rezerva

12 Orientační organizace cvičení (bloková výuka mikro- a makroekonomie od ZS 2007):
1. – 8. týden (cvičení č. 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8.): MIE 9. týden (cvičení č. 9.): MAE – MAE agregáty, spotřeba, investice 10. týden (cvičení č. 10): MAE – model důchod-výdaje 11. týden (cvičení č. 11.): MAE – model IS-LM, resp. IS-LM-BP 12. týden (cvičení č. 12.): MAE – otevřená ekonomika, model AD-AS 13. týden (cvičení č. 13): MAE – nezaměstnanost a inflace (s přesnou organizací, zakončením i aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí cvičící)

13 Téma 1.: Úvod do středně pokročilého kurzu makroekonomie
A) Předmět standardní makroekonomie B) Základní ideové školy v makroekonomii C) Makroekonomická teorie a politika D) Národohospodářské agregáty a identity E) Klíčové pojmy a souvislosti makroekonomie Dodatek: Perspektivy makroekonomické teorie ve světle globalizace (nepovinná rozšiřující pasáž) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 2.; [4] – kap. 1., 2.; [9] – kap. 1., 2., 5.; [23] – kap. 1., 2.; [26] – kap. 1., 2.

14 Téma 2.: Determinace rovnovážné produkce v modelu důchod-výdaje
A) Předpoklady a jádro modelu B) Dvousektorový model C) Jednoduchý multiplikátor D) Třísektorový model E) Čtyřsektorový model Dodatek: Rozpočet a rovnovážná produkce (nepovinná rozšiřující pasáž) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 1., 3.; [4] – kap. 2., 3., 4., 5.; [1] – kap. 3.; [2] – část II. téma 1.; [9] – kap. 5.; [23] – kap. 3.;[26] – kap. 3.

15 Téma 3.: Teorie spotřeby, investic a peněz
A) Makroekonomické koncepce spotřeby B) Makroekonomický pohled na investice C) Poptávka po penězích v keynesovských pojetích D) Kvantitativní teorie peněz a další modely poptávky po penězích E) Nabídka peněz F) Rovnováha na trhu peněz Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 11., 12., 13., 14.; [3] – kap. 2.; [4] – kap. 3., 4., 6.; [11] – kap. 8.; [23] – kap. 1., 2., 6.; [26] – kap. 2., 4.; [37] – kap. 4.,6.,7., 8.,10.,11.

16 Téma 4. : Efekty hospodářské politiky prizmatem modelu IS-LM, resp
Téma 4.: Efekty hospodářské politiky prizmatem modelu IS-LM, resp. IS-LM-BP A) Předpoklady a jádro IS-LM analýzy B) Rovnováha na trhu zboží a křivka IS C) Rovnováha na trhu peněz a křivka LM D) Model IS-LM jako celek E) Fiskální politika v modelu IS-LM F) Monetární politika v modelu IS-LM G) Křivka BP a model IS-LM-BP Dodatky: Volba kombinace fiskální a monetární politiky Rozpracování a aplikace IS-LM, resp. IS-LM-BP analýzy (nepovinné rozšiřující pasáže, též cvičení č.11) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 2.; [4] – kap. 6., 7., 8.; [1] – kap. 4., 5., 15.; [2] – část II. téma 2.; [23] – kap. 1., 6., 12., 13.; [26] – kap. 1., 4., 11., 12.

17 Téma 5.: Rovnovážná produkce, měnové kurzy a hospodářská politika v otevřené ekonomice
A) Úvod do problematiky otevřené ekonomiky B) Čtyřsektorový model důchod-výdaje, křivka BP a model IS-LM-BP C) Mundell-Flemingův model D) Determinace měnového kurzu v dlouhém období E) Determinace měnového kurzu v krátkém období Dodatky: Keynesovské a monetaristické přístupy k otevřené ekonomice a platební bilanci Fiskální a monetární politika v otevřené ekonomice Další koncepty determinace měnového kurzu (nepovinné rozšiřující pasáže, též cvičení č. 9., 10., 11.) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 3.; [4] – kap. 2., 5., 7., 8., 9., [1] – kap. 6.; [2] – část II. téma 3.; [9] – kap. 6.; [11] – kap. 9.; [23] – kap. 3., 7., 11., 14.; [26] – kap. 9., 10., 13.

18 Téma 6.: Model AD-AS A) AD a model IS-LM, resp. IS-LM-BP
B) Křivka MP a AD C) AS v krátkém a v dlouhém období D) Rovnováha v modelu AD-AS E) Klasická AS a účinky hospodářské politiky F) Extrémní případ keynesovské křivky AS a účinky hospodářské politiky G) Pozitivně skloněná keynesovská křivka AS a účinky hospodářské politiky Dodatky: AD v uzavřené ekonomice a model IS-LM AD v otevřené ekonomice Koncept AS M. Friedmana Další přístupy k AS v soudobé makroekonomii (nepovinné rozšiřující pasáže) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 4.; [4] – kap. 10., 12., 13., 14.; [1] – kap. 7., 8., 9., 15.; [2] – část II. téma 3.; [7] – kap. 5.; [9] – kap. 3.; [23] – kap. 4.; [26] – kap. 5.

19 Téma 7.: Trhy práce, nezaměstnanost a Phillipsovy křivky
A) Mikro- a makroekonomické souvislosti neoklasického trhu práce B) Keynesovské a další pohledy na trhy práce C) Nezaměstnanost – charakteristiky a léčení D) Teorie přirozené míry nezaměstnanosti E) Původní mzdová a cenově inflační verze Phillipsovy křivky F) Rozšířená Phillipsova křivka a křivky AS Dodatky: Aktuální stav a problémy Phillipsovy křivky Další pohledy na trhy práce (nepovinné rozšiřující pasáže) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 5.; [4] – kap. 2., 10., 14., 15.; [1] – kap. 8., 17.; [9] – kap. 7.; [23] – kap. 9., 10.; [26] – kap. 7., 8.

20 Téma 8.: Teorie inflace A) Základní pojmy teorie inflace
B) Měření a náklady inflace C) Inflace a agregátní poptávka D) Nabídková inflace E) Metody léčení inflace Dodatky: Model SP-DG Přizpůsobovací cesty v modelu SP-DG Alternativní pojetí, resp. léčení inflace (nepovinné rozšiřující pasáže) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 6.; [4] – kap. 2., 11., 12., 14., 15.; [1] – kap. 16., 17., 18.; [9] – kap. 4.; [23] – kap. 10.; [26] – kap. 8.

21 Téma 9.: Dlouhodobý ekonomický růst
A) Základní pojmy teorie růstu B) Produkční funkce, kapitálová intenzita a produktivita práce C) Základní rovnice růstového účetnictví Dodatky: Keynesovské a neoklasické modely ekonomického růstu Solowův model ekonomického růstu Teorie endogenního ekonomického růstu Alternativní přístupy k ekonomickému růstu (nepovinné rozšiřující pasáže) Hlavní studijní prameny: [3] – kap. 7.; [4] – kap. 2., 16., 17.; [1] – kap. 10.; [7] – kap. 2.; [9] – kap. 2.; [23] – kap. 5., 8.; [26] – kap. 6.

22 3MIE402,3MI411aj.(MAE část) – prezentace k vybraným tématům (rozšiřující a nepovinné pasáže – především k účelům shrnutí kořenů, vývoje, formování, charakteristik a aktuálního stavu standardní mikro- a makroekonomie, též viz prezentace k dalším kurzům např. MIE911 na

23 ekonomické aktivity (hospodaření) cíl: vyšší míra uspokojení potřeb
ekonomické aktivity + ekonomické instituce + „příroda“ aj. = ekonomika (národní hospodářství) ekonomika jako důležitý rozměr společenského života, vydělovaný pomocí abstrakce ekonomické myšlení (vědomí) individuální a společenské přirozené a kvalifikované ekonomická věda (ekonomie) jako nejvyšší forma ekonomického vědomí /1

24 moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín
ekonomie - etymologicky z řečtiny, podle spisu filosofa Xenofóna (430–355 př.n.l.) „Oikonomikos“ (pravidla rozumného vedení starořecké domácnosti) moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín obecné podnikohospodářské a odvětvové aplikované a mezní aj. zde ekonomie ve smyslu její teoretické složky – obecné ekonomie (obecné ekonomické teorie, politické ekonomie aj.), tj. ekonomických teorií /2

25 různé vymezení předmětu i označení a názvy
vznik ekonomie jako vědy - teprve v 17. – 18. století s rozvojem kapitalismu vzniká „společenská objednávka“ (dříve nižší stupeň ekonomického myšlení – ekonomické názory rozvíjeny v rámci filosofie) 1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith) 1755 – „Esej o povaze obchodu“ (R. Cantillon) 1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“ (W. Petty) specializace a vyčleňování ekonomických disciplín cca od druhé poloviny 19. století 1848 – „Zásady politické ekonomie“ (J. S. Mill) různé vymezení předmětu i označení a názvy politická ekonomie politická aritmetika economics (ekonomie) 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) národní hospodářství apod /3

26 školy ekonomického myšlení
dějiny ekonomického myšlení (teorií, doktrín, analýzy aj.) jako přehled vývoje teoretického ekonomického myšlení – tj. přehled vzniku, vývoje a zániku ekonomických škol, směrů a proudů školy ekonomického myšlení kolem ústřední postavy, instituce (katedry apod.) různé filosofické, světonázorové, ideologické aj. zakotvení různé metodologické instrumentarium (odlišné metody) různé předpoklady, formulují příslušný kategoriální a pojmový aparát, teorie a zákony (resp. paradigmata) odlišná doporučení pro hospodářskou politiku navazují na určitou tradici, tuto rozvíjejí a ně navazují další ekonomické školy atd /4

27 ekonomické školy, směry a proudy existují vedle sebe (konkurence doktrín), navazují na sebe (střídání doktrín), možné „návraty“ (neo- ...) aj. jedno z vysvětlení souběžné existence různých názorů, jejich vývoje, střídání apod. pomocí teorie paradigmat 1962 – „Struktura vědeckých revolucí“ (T. S. Kuhn) vývoj věd (zejména přírodních) ve skocích střídání paradigmat (jako dominantních myšlenkových vzorců, „mantinelů“ vědy) pomocí vědeckých revolucí období evoluce (zdokonalování) a revolučních proměn (např. marginalistická revoluce, keynesovská revoluce či monetaristická kontrarevoluce apod.) různé interpretace paradigmatu v ekonomii (základní ekonomické paradigma – maximalizace užitku, sledování vlastního zájmu aj., neoklasické či keynesovské paradigma atd.) /5

28 různá členění ekonomických teorií
standardní ekonomie jako různé podoby ekonomie neoklasické a keynesovské (tzv. ekonomie „hlavních proudů“, ortodoxní) a nestandardní (alternativní) přístupy mimo „hlavní proud (y)“ individualistické versus kolektivistické přístupy axiomatické a „babylónské“ konstrukce abstraktně-deduktivní (formálně-logické) a empiricko-induktivní (resp. sociálně-ekonomické) směry matematické a nematematické (verbální) koncepce pozitivní a normativní ekonomie mikroekonomie a makroekonomie apod. metodologické problémy ekonomických teorií v užším smyslu: konstrukce teorií (axiomaticky apod.), verifikace pravdivosti, včetně předpokladů (metodologický pozitivismus, realismus aj.), metody (abstrakce, dedukce, indukce aj.) v širším smyslu: co je „za“ teorií (různé představy o fungování ekonomiky a společnosti, různé světonázorové vidění, odlišné filosofie, politické ideologie aj.) apod /6

29 důsledek vývoje lidského poznání důsledek rozvoje procesu hospodaření
vývoj ekonomického myšlení jako důsledek měnících se podmínek sociálně-ekonomického vývoje důsledek vývoje lidského poznání důsledek rozvoje procesu hospodaření ekonomické myšlení jako odraz konkrétních hospodářských poměrů, „úkolů“ doby apod. různé periodizace ekonomických dějin rozdělení historie lidstva: pravěk, starověk, středověk, novověk, doba nejnovější význam technologických změn, resp. revolucí: první průmyslová revoluce (Anglie cca 1760 – 1830), druhá (technickovědecká) revoluce (cca 1873 – I. SV), třetí (vědeckotechnická) revoluce cca od II. SV s etapami (včetně revoluce informační apod.) /7

30 kapitalismus manufakturní a průmyslový
podle dominantních aktivit: společnost předindustriální (zemědělství), industriální (průmysl) a postindustriální (služby) – R. Aron, D. Bell, A. Toffler aj. obdobně: agrární etapa (zemědělská společnost „první vlny“), industriální etapa (průmyslová společnost „druhé vlny“) a „superindustriální“ etapa (např. informační společnost „třetí vlny“) – A. Toffler stadia ekonomického růstu (podle HDP na obyvatele, míry úspor apod.): tradiční společnost, předpoklady vzestupu, vzestup (start), dosahování zralosti, období masové nadspotřeby – W. W. Rostow podle úrovně výrobních sil a výrobních (resp. vlastnických) vztahů: prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická (resp. socialistická) formace – K. H. Marx, F. Engels kapitalismus manufakturní a průmyslový průmyslový kapitalismus volné soutěže (svobodné konkurence) a kapitalismus monopolní (imperialismus) státně-monopolní kapitalismus, globalizace a postkapitalismus (ultraimperialismus) apod /8

31 ekonomické myšlení starověku (zejména Řecka) v rámci racionální filosofie (etický rozměr a morální soudy, význam zemědělství, kritika zbožně-peněžních vztahů – např. lichvy, obchodu, obhajoba stávajícího společensko-ekonomického uspořádání) Xenofón (430–355 př.n.l.), Platon (427–347 př.n.l), Aristoteles (384–322 př.n.l.) naznačeny základní ekonomické kategorie a problémy, resp. přístupy individualistické („osobní blaho“) a kolektivistické („veřejné blaho“) ekonomické myšlení středověku podřízeno náboženské křesťanské filosofii (katolická doktrína v západní Evropě) ekonomické otázky řešeny v rámci scholastiky jako univerzální a kosmopolitní soustavy etiky a filosofie mnišské řády (františkáni, dominikáni aj.) jako nositelé vzdělanosti, mniši také jako první „ekonomové“ Tomáš Akvinský (1225–74) /9

32 doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance
od 15. století emancipace od církevních dogmat a přechod ke světským učením, význam kulturní, resp. vědecké revoluce (M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei, I. Newton, R. Descartes, F. Bacon, N. Machiavelli, T. Hobbes aj.) merkantilismus jako první pokus o teoretický odraz kapitalismu, světské učení a hospodářská politika států v době cca – 18. století období vzniku centralizovaných absolutistických států na národním principu, zámořských objevů, koloniálních expanzí, přesunu těžiště vývoje do měst, rozvoje manufaktur, změn sociální struktury apod. odráží zájmy panovníka (potřeba peněz) a rodícího se obchodního kapitálu (finanční domy, obchodní společnosti atd.) zvětšování národního bohatství ( = množství peněz v zemi, naplněnost státní pokladny) pomocí zahraničního obchodu zaměření na praktické otázky a hospodářsko-politická opatření na hromadění peněz ( = drahých kovů) v zemi, důraz na obchod doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance ekonomický nacionalismus, úloha silného státu v ekonomice (regulace pohybu peněz i zboží, podpora vývozu apod.) raný a rozvinutý merkantilismus T. Mun (1571–1641), J. B. Colbert (1619–83) aj /10

33 definitivní vznik ekonomie jako vědy spojen s klasickou školou politické ekonomie
zkoumání vzniku, zdrojů a růstu společenského bohatství pocházejícího z přírody a výroby (význam práce), závisejícího na vybavenosti výrobními faktory a jejich kombinaci (dělbě práce) a rozdělování produktu (na renty, zisky, úroky, mzdy aj.) mezi společenské třídy ekonomika řízena objektivními zákony – idea přirozeného řádu, práv a zákonů sympatie s kapitalismem, sledování vlastního zájmu a svoboda ekonomické aktivity přináší výhody všem („neviditelná ruka trhu“ – A. Smith), hospodářský liberalismus uvnitř („minimální stát“ – „laissez faire, laises passer“) i navenek („free trade“) makropřístup, orientace na nabídku (analýza nákladů – např. práce) a dlouhé období, úloha dělby práce, včetně mezinárodní – absolutní (A. Smith) a komparativní (D. Ricardo) výhody, úvahy o perspektivách kapitalismu (vize stagnace), rozpracování různých teorií (hodnoty, peněz, rozdělování, populace aj.), dobová podmíněnost (A. Smith jako „klasik“ manufakturního období, D. Ricardo jako „klasik“ první průmyslové revoluce) /11

34 Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“)
různá členění a etapizace klasické školy, odlišné názory na začlenění a význam ekonomů doba trvání cca 1662 – 1871 anglická a francouzská větev „zlatý věk“ cca 60. léta 17. století – cca 1830 W. Petty (1623–87), A. Smith (1723–90), D. Ricardo (1772–1823) ekonomie prvních dvou třetin 19. století (poklasická ekonomie, „millovská“ aj.) - J. S. Mill (1806 – 1873) aj. Anglie: W. Petty (1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“), A. Smith (1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“), D. Ricardo (1817 – „Zásady politické ekonomie a zdanění“), J. S. Mill (1848 – „Zásady politické ekonomie“) Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“) předchůdci neoklasické ekonomie: N. W. Senior (1790–1864), T. R. Malthus (1766–1834), J. B. Say (1767–1832), J. S. Mill (1806–73) aj. cca 1871 – nástup marginalistů („marginalistická revoluce“– školy předkeynesovské neoklasiky) /12

35 neoklasická ekonomie (neoklasicismus, marginalismus) jako dominantní složka standardní ekonomické teorie etapizace neoklasiky předkeynesovská neoklasika („tradiční“, formativní období) cca 1871 – I., resp. II. SV neoklasika v době dominance keynesovství cca II. SV – 60., resp. 70. léta 20. století neokonzervativní ekonomie a moderní podoby neoklasiky (monetarismus, nová klasická ekonomie aj.) od cca 70. – 80. let 20. století transformační proměny neoklasiky přeměna klasické školy v neoklasickou (přechod k mikroekonomické analýze, statice apod.) soupeření s keynesovstvím (vznik neoklasické makroekonomie, dynamické aspekty apod.) tradiční neoklasický teoretický systém a jeho moderní podoby („postkeynesovská“ neoklasika) určování cen podle poptávky a nabídky teorie rozdělování podle mezních produktivit faktorů idea harmoničnosti ekonomického systému v duchu liberální ideologie a filosofie /13

36 předkeynesovská neoklasika (formativní období)
předchůdci neoklasiky A. A. Cournot (1801–77), J. H. Thünen (1783–1850), H. H. Gossen (1810–58), J. B. Say, N. W. Senior, J. S. Mill „marginalistická revoluce“ jako postupný nástup 1871 – „Teorie politické ekonomie“ (W. S. Jevons) 1871 – „Základy národohospodářské nauky“ (C. Menger) 1874 – „Základy čisté politické ekonomie“ (L. M. E. Walras) 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) předkeynesovská neoklasika (formativní období) W. S. Jevons (1835–82) cambridgeská škola: A. Marshall (1842–1924), A. C. Pigou (1877–1959), J. M. Keynes (1883–1946) lausannská škola (matematická, škola celkové rovnováhy): L. M. E. Walras (1834–1910), V. Pareto (1848–1923), později J. R. Hicks (1904–89) aj. marginalismus v USA: J. B. Clark (1847–1938), I. Fisher (1867–1947) rakouská škola (specifická rakouská tradice): C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926), později mladší generace („neorakušané“): L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj. švédská škola (specifická tradice): J. G. K. Wicksell (1851–1926), G. K. Cassel (1866–1945), mladší generace: G. K. Myrdal (1898–1987), B. G. Ohlin (1899–1979) aj /14

37 keynesovská revoluce J. M
keynesovská revoluce J. M. Keynes (1883–1946) – „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) vznik, formování a diferenciace keynesovské ekonomie (neo- versus postkeynesovství), neokeynesovství jako druhý hlavní proud economics a jeho dominance po II. SV 50. – 60. léta 20. století: sbližování hlavních směrů – vznik tzv. velké neoklasické syntézy (neoklasická MIE + neokeynesovská MAE) J. R. Hicks (1904–89), A. H. Hansen (1887–1975), F. Modigliani (1918–2003), P. A. Samuelson ( ), J. E. Meade (1907–95), J. Tobin (1918–2002), R. M. Solow (nar. 1924) aj. vznik neoklasické makroekonomie po II. SV (neoklasické teorie růstu – R. M. Solow (nar. 1924), nová kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912–2006)), postupná neoklasická renesance 70. – 80. léta 20. století: krize teorie i praxe neokeynesovství, rozpad syntézy, nástup a dominance neokonzervativní ekonomie (chicagská, monetaristická, antikeynesovská. „kontrarevoluce“) monetarismus a ekonomie chicagské školy M. Friedman (1912–2006) nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) R. E. Lucas (nar. 1937), R. J. Barro (nar. 1944), T. J. Sargent (nar.1943) ekonomie strany nabídky A. B. Laffer (nar. 1941) škola veřejné volby J. M. Buchanan (nar. 1919) cca od 90. let 20. století: rozpolcenost standardní makroekonomie (hledání nového modelu), snahy o sbližování a nový konsensus, hledání nových směrů a východisek nová keynesovská ekonomie, nová institucionální ekonomie, moderní podoby neokonzervativní (resp. neoklasické) ekonomie – např. teorie reálných ekonomických cyklů apod /15

38 neoklasická ekonomie představa dostatečné vnitřní stability soukromého sektoru, resp. tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při plném využití zdrojů, úloha „neviditelné ruky trhu“) – ekonomický liberalismus mikroekonomická orientace (metodologický individualismus), analýza rozhodovacích procesů mikroekonomických subjektů (subjektivismus, racionalita ekonomického modelu člověka – jediná motivace všech subjektů v podobě maximalizace individuálního užitku ze spotřeby) rovnovážný přístup (metodologie, resp. aparát dílčí „marshalovské“ rovnováhy a celkové „walrasovské“ ekonomické rovnováhy) statický charakter analýzy (komparativní statika, logický čas) „scientizace“ ekonomie (marginalismus, matematizace, optimalizace, modelování – preference abstraktně-deduktivních metod) pozitivní anglosaská economics („vzácnostní“ definice economics, princip vyrovnání mezních veličin jako kritérium efektivní alokace) předpoklad dokonalé konkurence, logika Sayova zákona trhů ideologická funkce, obhajoba kapitalismu, svoboda ve spotřebě problematická místa neoklasického systému (striktně ekonomické pojetí člověka, další nerealistické předpoklady, ekonomie jako věda formálně-logická, individualismus, statičnost, ahistoričnost, vysoký stupeň formalizace, axiomatizace, resp. matematizace, kvantitativní charakter analýzy, abstrakce od neekonomického „prostředí“ – např. institucí, exogenní charakter technologických změn aj.) /16

39 teoretický systém neoklasické ekonomie
teorie mezního užitku (kardinalistická a ordinalistická verze), tzv. Gossenovy zákony, teorie indiference (aparát indiferenční analýzy) jako základ zkoumání strany poptávky (modely spotřebitelského chování) teorie mezní produktivity jako základ moderní analýzy strany nabídky („oceňování“ faktorů, rozhodování firmy, teorie produkčních funkcí, izokvantová analýza, neoklasické koncepce ekonomického růstu), zákon klesajících výnosů, substituce faktorů a dokonalá konkurence teorie dílčí ekonomické rovnováhy, poptávkově-nabídková analýza, princip klesající poptávky (klesající MU) a rostoucí nabídky (rostoucí MC) teorie celkové (všeobecné) ekonomické rovnováhy, soustavy bilančních rovnic a matematická ekonomie (ekonometrie, operační výzkum apod.) ekonomie blahobytu jako normativní součást neoklasiky, koncepce tržních selhání (externality, veřejné statky atd.) kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, „stará“ (Fisherova transakční a cambridgeská důchodová verze) a „nová“ verze (např. Friedmanova) teorie nedokonalé konkurence, rozpracování teorie firmy pro různé tržní struktury pomocí analýzy příjmů a nákladů tzv. alternativní koncepce (resp. cíle) firmy, manažerské a behavioristické modely (maximalizace obratu apod.) moderní směry standardní mikroanalýzy (propracování teorie spotřebitele a firmy, rozhodování za rizika, směry nového institucionalismu aj.), „formalistická revoluce“, metodologie celkové rovnováhy makroekonomická nadstavba, neoklasické teorie růstu, „nová“ kvantitativní teorie peněz, moderní neoklasické koncepce v neokonzervativní etapy /17

40 hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV:
transformací „marshallovské“ ekonomie v období cca 1900 – položeny základy moderní standardní MIE analýzy tzv. formalistická revoluce (cca od poloviny 30. let 20. století především v USA) - nové metody moderní MIE precizace stávajících koncepcí a jejich rozpracování do moderních podob (formalizace, axiomatizace, důraz na metodologii celkové rovnováhy apod.) – P. A. Samuelson ( ), J. R. Hicks (1904–89) aj. rozšiřování působnosti MIE analýzy – G. S. Becker (nar. 1930), směry nového institucionalismu aj. hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV: moderní analýza poptávky a nabídky (teorie spotřebitele a firmy na různých trzích) matematická ekonomie a ekonometrie rozpracování modelů celkové rovnováhy koncepce tržních selhání (teorie externalit, veřejných aj. statků apod.) nové směry v analýze nedokonalé konkurence (aplikace teorie her atd.) rozhodování v situacích rizika (teorie očekávaného užitku apod.) teorie nedokonalých a asymetrických informací zohlednění prostorové dimenze (teorie lokalizace, prostorová ekonomie atd.) zohlednění prostředí (institucionálního rámce), různé směry nového institucionalismu („kontraktační teorie“ typu teorie dobývání renty, vlastnických práv, transakčních nákladů, ekonomických agentů, teorie veřejné volby aj.) formy moderní MIE odlišné od tradiční (předkeynesovské) neoklasiky, ale stejná východiska a principy (přílišná matematizace, odtržení od reality, přerušení komunikace mezi ekonomy, ekonomická imperialita aj.) 402/18

41 keynesovská ekonomie představa nedostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů, např. práce) – ekonomický intervencionismus (doplnění „neviditelné ruky“ trhu „viditelnou pěstí“ vlády) poptávkové omezení systému (plánované výdaje = AD, především na investice, jsou nedostatečné ke generování důchodu při plném využití zdrojů) MAE orientace s využitím příjmově-výdajového přístupu (příjmy se automaticky nemění na výdaje – přeměna S v I) ne-neutralita peněz (změny nominálního množství peněz mají také reálné dopady) nepružnosti mezd a cen (existence bariér pro „vyčišťování“ trhů při plném využití zdrojů, rigidity, „tření“, frikce na trzích) dichotomie keynesovské ekonomie standardní neokeynesovství a alternativní postkeynesovství neokeynesovství „hlavního proudu“ v rámci tzv. velké neoklasické syntézy (model s linií 45 stupňů, IS-LM analýza, úplný keynesovský model) nová keynesovská ekonomie (MIE zdůvodnění nepružností mezd a cen a jejich MAE důsledků) /19

42 dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv
dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv. velké neoklasické syntézy) i HP praxe cca ve 40. – 60. letech rozpracování neoklasické mikroekonomie také v rámci neokeynesovství (P. A. Samuelson ( ) aj.) vznik neoklasické MAE nadstavby po II. SV (po linii teorií růstu – R. M. Solow (nar. 1924) a „nové“ kvantitativní teorie – M. Friedman (1912–2006)), procesy „neoklasické renesance“ krize teorie a praxe neokeynesovství cca v 70. – 80. letech + stále pokračující hledání východisek (nové směry cca od 80. let v čele s novou keynesovskou ekonomií) „antikeynesovská revoluce“ (chicagská kontrarevoluce – role chicagské liberální školy), nástup směrů neokonzervativní ekonomie (v čele s monetarismem) cca od 90. let 20. století postupné snižování váhy extrémních neokonzervativních (resp. neoliberálních) směrů, růst váhy nových směrů keynesovství (ale i nestandardních přístupů) rozpolcenost standardní MAE, hledání nového výchozího modelu (IS-LM analýza versus model „vyčišťujících se trhů“ R. J. Barro (nar. 1944)), konsensus (porušený v 70. letech) zatím plně neobnoven (dílčí konsensus v oblasti monetární politiky a peněz, cílování inflace), neschopnost adekvátní reakce na globalizaci /20

43 tradiční přístupy k ekonomickému růstu
růstový a technologický imperativ (stálý ER, více = lépe, sebeudržující se a exponenciální ER, „růst pro růst“) popularita teorií ER po II. SV: keynesovské (R. F. Harrod (1900–78) aj.), neoklasické (R. M. Solow (nar. 1924) apod.) nesoulad tradičních teorií ER s realitou (např. při aplikacích na rozvojové země) - pokusy o moderní přístupy (např. koncepce endogenního ER) nestandardní (historicko-sociologické aj.) koncepce růstu, resp. rozvoje a vývoje J. A. Schumpeter (1883–1950), W. W. Rostow (1916–2003) aj. nové pohledy na růst, resp. rozvoj zpochybňování růstového imperativu, negativa ER koncepce nulového a omezeného růstu (Římský klub – 1972 „Hranice růstu“, 1974 aj.) + ekonomie kvality života koncepce trvale udržitelného růstu, resp. rozvoje a způsobu života (G. H. Brundlandová – 1987, „lidé – planeta – prosperita“) problémy věcného vymezení trvalé udržitelnosti a bariéry prosazování, civilizační „konzumní past“ /21

44 globální rozpory a problémy
globalizace vývoje různá pojetí, klasifikace, datování, rozměry a perspektivy procesů G (G ekonomiky, politiky, kultury, změny technologií aj.) lokální a globální charakter společenských rozporů G jako objektivní civilizační trend versus kapitalistická (neoliberální) forma G ekonomická G (internacionalizace, transnacionalita, propojení výrobních a informačních sítí apod.) objekty a subjekty procesů G anti- a alter- G hnutí (např. proti „G finančních trhů“ postavit „G solidarity“, G versus zespolečenštění nebo „mondializace“, modernita apod.) rozpory G a protitrendy (deglobalizace, glokalizace aj.) globální rozpory a problémy strukturace GP (intersociální, přírodně-sociální, antroposociální), subglobální (univerzální) problémy GLEN (globální ekologická nebezpečí) aj. systémový přístup ke společnosti, G i GP možná řešení GP – scénáře vývoje Římský klub (zprávy Římského klubu) /22

45 G jako multidimenzionální, ambivalentní, dynamický, společensko-ekonomický fenomén, který probíhá na řadě úrovní a může nabývat různých podob a forem, včetně odklonů i protitendencí (deglobalizace, glokalizace aj.) technický (resp. technologický) rozměr G ekonomický rozměr G sociální rozměr G politická G kapitalismu aj. hodnoty éry soudobé G G spojována primárně s politickou či kulturní nadstavbou (ve smyslu procesů internacionalizace kultury a hodnot) – již v antice G ekonomická (procesy internacionalizace či ekonomické integrace) od cca 16. – 17. století, včetně akcelerace v posledních dekádách, různé „vlny“ či fáze G (od 60. či 80. let 20. století) apod. spojení G s technologickými změnami a jejich vlivem na ekonomiku a společenskou nadstavbu – v technologickém pohledu G figuruje jako forma rozvoje výrobních sil vázaná na nové komunikační a informační technologie (s nástupem v 80. letech čí 60. letech ve spojení s vrcholem IV. Kondratěvovy dlouhé vlny industriálního vývoje nastartované II. SV) rozdílná hodnocení a vnímání důsledků soudobé G odlišné perspektivy procesů G z hlediska různých politických ideologií (liberální, sociálně-demokratické, neokonzervativní, socialistické, marxistické, ekologické aj. scénáře) nestability a rizika současné fáze G, zpomalování G /23

46 ekonomický model člověka a racionality
koncepce člověka ekonomického (homo oeconomicus) jako standardní model lidského chování ve společenských vědách principy racionality a optimalizace (maximalizace) maximalizace individuálního užitku ze spotřeby ve vlastním zájmu jako tzv. základní (tj. neoklasické) ekonomické paradigma racionalita (konzistentnost rozhodování v souladu s preferencemi, sledování vlastního zájmu, maximalizace osobního prospěchu) užitkově-nákladové kalkulace, vždy dokonale racionální jednání, ahistoričnost, bezčasovost (člověk bez minulosti, přítomnosti a budoucnosti, bez paměti), individualismus, kosmopolitismus, izolovanost od ostatních lidí (svoboda ve spotřebě), univerzalita (ekonomie jako věda imperiální) různé formulace homo oeconomicus (A. Smith, W. S. Jevons, C. Menger, A. Marshall, V. Pareto aj. + moderní axiomatika racionálního chování + rozpracování teorie spotřebitele, firmy aj.) teoretické i praktické extenze logiky homo oeconomicus (koncepce racionálních očekávání, teorie veřejné volby, ekonomie strany nabídky, ekonomická analýza práva, přístup G. S. Beckera k veškerému lidskému chování atd.) další koncepce racionality (omezená R, „kvazi“ R apod.) 402/24

47 kritika koncepce racionality homo oeconomicus
přílišný individualismus, racionalismus a utilitarismus redukce mnohorozměrné lidské bytosti na jednorozměrné monstrum „homo coca-colens“ apod. abstrakce od biologické, antropologické aj. podmíněnosti lidského chování povyšování ekonomických principů na univerzální, resp. obecně platné (ekonomická imperialita) statičnost, nezohlednění prostředí (institucí, vlastnictví, etiky, morálky, kultury aj.) implikuje tah na efektivnost, stálý růst a konzumní orientaci, závažné praktické, resp. HP dopady člověk jako bytost společenská, klíčový vliv „sociálna“ hledání nového paradigmatického zakotvení ekonomické vědy adekvátní globalizovaným podmínkám (např. A. Etzioni – místo egoismu „JÁ“ postavit vstřícné společenství „JÁ + MY“ aj.) /25

48 alternativní (nestandardní, „neortodoxní“) přístupy mimo "hlavní proudy" soudobé ekonomické vědy
různé směry sociálně-ekonomické, historizující, institucionalizující apod. obvykle širší pojetí předmětu ekonomie (interdisciplinarita) obvykle větší důraz na společenskost ekonomie a na metody empiricko-induktivní často snahy o dynamickou analýzu v historickém čase, bez přílišné matematizace a formalizace často kritické k přílišnému individualismu, liberalismu a matematizaci standardní ekonomie obvykle se již nečlení na MIE a MAE, často snahy o překonání jednostranného (a příliš ekonomického) pojetí člověka, snahy o adekvátní odraz měnící se reality (např. procesů soudobé globalizace) /26