PRAVOPIS pravidla.

Prezentace na téma: "PRAVOPIS pravidla."— Transkript prezentace:

1 PRAVOPIS pravidla

2 i/y po obojetných souhláskách
1 – předponu a kořen slova řeší vyjmenovaná slova 2 – v příponách je vždy měkké i 3 – koncovky řešíme podle vzorů podstatných a přídavných jmen (pán, muž, mladý, jarní…) shody přísudku s podmětem (muži šli, ženy šly, hrady se tyčily, města stála…) (muži) vy/mysl/il/i

3 Vyjmenovaná slova být, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka
slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, lýko, lysý, lyže, lýtko, pelyněk, vzlykat, slynout, plyš, plytký, vlys my, mýt, hmyz, myslit, mýlit se, myš, hlemýžď, mýto, mýlit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, mys pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, čepýřit se, zpytovat,  pýřit se, pykat, pýr sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat vy, vykat, vysoký, vydra, výr, zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk, vyžle brzy, jazyk, nazývat

4 i/y v koncovkách podstatných jmen
rod mužský pán** – hrad – muž – stroj – předseda – soudce rod ženský žena – růže – píseň – kost rod střední město – moře – kuře – stavení Pamatuj: ** v 1. pádě čísla množného rodu mužského životného –i (ti mladí páni šli)

5 i/y v koncovkách přídavných jmen
tvrdá přídavná jména mladý**, mladá, mladé měkká přídavná jména jarní, jarní, jarní Pamatuj: ** v 1. pádě čísla množného rodu mužského životného –i (ti mladí páni šli)

6 i/y v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích
podle vzorů otcův, matčin je -y** Pamatuj: ** v 1. pádě čísla množného rodu mužského životného –i (ti matčini synové šli, ti otcovi synové šli… ale viděl jsem ty matčiny syny = 4. pád)

7 2 – je to přídavné jméno přivlastňovací – čí?
-ovi/-ovy 1 – je to podstatné jméno - vždy -ovi (v 3. nebo 6. pádě – komu?, čemu?, o kom?, o čem?) 2 – je to přídavné jméno přivlastňovací – čí? matčini (synové) – slyším měkké, píšu měkké (vidím) matčiny (syny) – slyším tvrdé, píšu tvrdé

8 i/y v koncovkách sloves
1 – sloveso je v přítomném čase -i spí, mluví, bdí… 2 – sloveso je v minulém čase: SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM: podmět je rodu mužského životného -i muži šli, psi štěkali, žáci psali… b) podmět není rodu mužského životného -y ženy šly, kytky kvetly, kosti chrastily… Pamatuj: podmět je rodu středního -a (města stála, moře bouřila)

9 SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM
podmět rodu mužského neživotného, ale s koncovkami životnými-měkkými (-i, -é, -ové) má shodu na –i: Ledoborci vypluli. X Ledoborce vypluly. Slanečci leželi. X Slanečky ležely. Dni/dny plynuly. X Dnové plynuli. Větrové duli a stromové se ohýbali. Rodiče/koně/lidičky běželi.

10

11 časování slovesa být já jsem ty jsi on je my jsme vy jste oni jsou
Pamatuj: na začátku je j- ale: nezaměňovat se zájmenem osobním zvratným: se, si smál se, hrál si

12 časování slovesa být v podmiňovacím způsobu
já bych spal ty bys spal on by spal my bychom spali vy byste spali oni by spali

13 základové slovo končí na –n a připojuje se přípona -ný (-ní, -ná, -né)
kámen + ný = kamenný Pamatuj: neplatí pro přípony –ík, -ice, -ina (ceník) neplatí u zvířat, která se tvoří příponou –i (havraní)

14 -je- se píše po předponě (ob-, v-) na začátku základu slova
v/jel ob/jednal Pamatuj: po p je vždy ě, protože žádná předpona nekončí na p

15 mě/mně 1 – zájmeno já: 2. pád – mě (jako tě) 3. pád – mně (jako tobě)
6. pád - (o) mně (jako tobě) Pamatuj: jako pomůcka nemůže sloužit tebe, ti

16 s-/z-/vz- 1 – s- směr dohromady (sbíral) směr dolů (spadl)
směr z povrchu pryč (smazal) 2 – z- změna stavu (zhnědl) dokončení děje (zvadl) 3 – vz- a) směr vzhůru (vzplanul)

17 stalo se to jen uprostřed českých slov
ú/ů vývoj: kóň – kuoň – kůň (o vycestovalo nad u) stalo se to jen uprostřed českých slov Proto: 1. na začátku slov je ú: účast, úhel (i po předponě nebo ve složenině: zúčastnit, trojúhelník) 2. také citoslovce: vrkú, vrkú 3. také cizí slova: léčebná kúra

18 předložky s/z 1 – s se pojí se 7. pádem dítě s (kým, čím) míčem
2 – z se pojí s 2. pádem dům z (koho, čeho) cihel

19 Když uděláte chybu, je to jako byste: „v knihkupectví koupili knihou“
ji/jí s tvary zájmena ona (a s podobnými situacemi jejich/jejích, našim/naším…) si pomáháme ukazovacím zájmenem - je-li dlouhé, píšeme dlouhé: viděl tu dívku – viděl ji mluvil s tou dívkou – mluvil s ní za tím naším domem k těm našim vratům Poznámka Když uděláte chybu, je to jako byste: „v knihkupectví koupili knihou“

20 Velká písmena ve jménech a oficiálních názvech
1 – ve víceslovných je VP na začátku indián Sedící býk, Červená karkulka, Česká republika, Spojené státy americké 2 – je-li název v názvu, své VP si zachovává Spolková republika Německo, Vysoké Tatry 3 – jde-li o města, píše se VP všechno kromě předložek Karlovy Vary, Nové Město na Moravě, Jihozápadní Město

21 Velká písmena ve jménech a oficiálních názvech
4 – zeměpisná jména a názvy malých částí měst se píšou VP v přívlastku a obecná část malým (ať stojí, kde stojí) Balkánský poloostrov, poloostrov Balkánský, Krušné hory, Severní ledový oceán, řeka Svatého Vavřince náměstí Republiky, Národní třída, nábřeží Kapitána Jaroše, most Legií, hotel Hvězda

22 Velká písmena ve jménech a oficiálních názvech
5 – začíná-li název malé části města na předložku, píše se pak ještě jedno VP dům U Dvou zlatých medvědů, restaurace U Černého koně, náměstí Pod Malou kapličkou 6 – úřady a školy začínají na VP, je-li uvedeno, kde jsou (je to tedy určitá instituce) Základní škola Kuncova (X základní škola)

23 Čárka 1 – se píše mezi větami v souvětí
Marie napsala babičce, že zítra přijede. 2 – mezi částmi několikanásobného větného členu Petr si koupil sešit, kružítko a dlouhé pravítko. 3 – okolo něčeho „samostatného“ (vloženého) Vyřiď, Jano, doma mé pozdravy.

24 Čárka v souvětí odděluje jednotlivé věty, píše se před všemi spojovacími výrazy: vztažnými zájmeny - kdo, co, jaký, který, čí, jenž 2. příslovci- kde, kdy, jak… 3. spojkami podřadnými – že, když, jestliže… souřadnými – ale, neboť, ba i… KROMĚ – a, i, nebo, ani, či – V POMĚRU SLUČOVACÍM Poznámka: !! vloženou větu oddělit z obou stran) Příklad: Mužstvo, které vyhrálo, pojede do Londýna a bude nás reprezentovat, protože drží krok se světem.

25 Čárka v několikanásobném VČ
věty v souvětí jsou jako členy několikanásobného VČ – platí stejné pravidlo: čárka je všude, KROMĚ – a, i, nebo, ani, či – V POMĚRU SLUČOVACÍM (slučovací a je ale nejčastější) Příklad: Vysázeli jsme nové jabloně, hrušně a švestky. Citlivé broskve, ale i meruňky nám letos pomrzly.

26 Další čárky ve větě jednoduché
přívlastek volný přístavek oslovení citoslovce vsuvka samostatný větný člen a to, totiž, např., tj., jako – uvádějícími vysvětlivky

27 Další čárky ve větě jednoduché
ad1) přívlastek volný Dva holubi, poletující nám nad hlavami, se snesli níže. X přívlastek těsný Chlapci přihlášení na závody přijdou ráno dříve.

28 Další čárky ve větě jednoduché
ad2) přístavek Božena Němcová, známá česká spisovatelka 19.století, napsala Babičku.

29 Další čárky ve větě jednoduché
ad3) oslovení Vítejte, milí hosté, na naší slavnosti. ad4) citoslovce Haló, počkejte!

30 Další čárky ve větě jednoduché
ad5) vsuvka Tato věc je, upřímně řečeno, velmi nepříjemná. ad6) samostatný větný člen Pavel, ten je výborným atletem.

31 Další čárky ve větě jednoduché
ad7) a to, totiž, např., tj., jako – uvádějícími vysvětlivky Skladby velkých mistrů, např. A. Dvořáka nebo L. Janáčka, se budou hrát ještě dlouhou dobu. Přijďte zítra, a to do 14 hodin.

32 Čárka před a v poměru důsledkovém – a proto, a tedy, a tudíž, a tak *** viz následující list v poměru odporovacím – Všichni šli, a (ale) já ne. v poměru stupňovacím – Už se stmívalo, a (ba i) začalo hustě sněžit. kolem vložené VV (či něčeho jiného vloženého) Sestra seděla u krbu, který příjemně hřál, a poslouchala zprávy. Šel pomalu, a když*** se unavil, ještě odpočíval.

33 X *** jestliže u a stojí ještě nějaká spojka, čárka se píše
– a když, a protože, a tak… X ale ne, jedná-li se o dvě stejné VV: Řekl, že se zlobí a že nepřijde.

34 Čárka se nepíše: 1 – před a, i, nebo, ani, či v poměru slučovacím
2 – přívlastek postupně se rozvíjející (bublinový) – náš první vítězný zápas 3 – přívlastek těsný – žáci už přihlášení odejdou 4 – před než, jak, jako, až – když nenásleduje věta (není tam sloveso) 5 – v ustálených spojeních – jakž takž, v zimě v létě… 6 – před aneb, čili, neboli vyjadřujícími totožnost – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

35 i/y v koncovkách podstatných jmen

36 -ami v 7. pádě čísla množného

37 vzor žena X kost

38 i/y v koncovkách přídavných jmen

39 i/y v koncovkách sloves

40 shoda Po a Př: děti – lidičky – dnové

41 shoda Po a Př: slanečci

42 zájmeno já

43 předpony s-, z-, vz-

44 bě/bje, vě/vje