Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

Prezentace na téma: "Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště"— Transkript prezentace:

1 Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště
Sabinovo náměstí 16 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : Techniky opracování povrchu

2 2.7.12 Techniky opracování povrchu
Povrchy lze natírat základní barvou, matovat, lakovat, leštit, patinovat, tryskat pískem, pískovat, kartáčovat, vypalovat a razit. K technikám povrchového opracování patří rovněž lazurování, natírání olejem, fermežování, voskování a ošetřování pryskyřičnými roztoky.

3 Nános základní vrstvy Nanesení základní vrstvy je první pracovní operace při povrchovém opracování dřeva filmotvornými nátěrovými hmotami. Nátěr základní vrstvou se používá jako přilnavý podklad, izolační vrstva nebo izolační základ, a jako nosný materiál pro přídavné látky, jako je např. absorbér UV záření u základového nátěru chránícího před světlem, tvrdidlo u postupů s reaktivní základovou barvou. Kromě toho je účelem základové barvy vyplnit a zpevnit vnější buňky dřeva, snížit nasákavost vnější vrstvy dřeva a zlepšit brousitelnost po nanesení nátěru.

4 Nános základní vrstvy Základní nátěrovou reaktivní vrstvou by se mělo zabránit, aby se mezivrstva a krycí vrstva laku nesloupávaly z podkladu, v případě natírání dřev s obsahem problematických látek (palisandr a iroko) polyesterovým lakem. Základním izolačním nátěrem se chrání zejména u exotických dřevin látky obsažené ve dřevě před vrchními vrstvami laku, aby je neporušili při jejich schnutí, popř. tvrdnutí.

5 Nános základní vrstvy Kromě toho lze izolační vrstvou zabránit nevýhodným účinkům lepidel, bělidel a mořidel na krycí lak a zamezit zbarvení, které může vznikat přímým kontaktem mezi reaktivním krycím lakem, např. KT-lakem a dřevem. Navíc lze izolačním základním nátěrem znemožnit nežádoucí tmavnutí krycím lakem. Na druhé straně lze zintenzivnění kontrastu a barev spojené s tmavnutím způsobit samotným základním nátěrem. Má-li se potlačit tmavnutí vyvolané základním nátěrem, přidává se do základního nátěru zjasňovací prostředek.

6 Nános základní vrstvy Základní nátěry se používají často stejné materiály, jako pro mezinátěry a krycí nátěry. Jako izolační základ se používají zpravidla reaktivní laky, protože jsou nerozpustné. Pro pigmentované krycí nátěry lze použít kromě kapalných základových nátěrů základové fólie. Tyto papíry napouštěné syntetickou pryskyřicí se nalepí na povrch a pak se opatří nátěrem. Základní nátěr se nanáší štětcem, stříkací pistolí, na polévací stroji, nebo válcové navalovačce laku.

7 Nános základní vrstvy Jsou-li plochy se základním nátěrem zaschlé, brousí se brusným papírem mírným tlakem ve směru vláken. Broušení se provádí manuálně nebo strojově se zrnitostí brusného papíru 200 a 280. Je třeba zamezit probroušení základové vrstvy, protože jinak se na povrchu vytvářejí skvrny. Další broušení ploch opatřených základovým nátěrem není třeba u polyesterových, podlahových a parketových laků, protože malá dřevěná vlákna stojící vzhůru poskytují laku dobrou možnost spojení nátěru s podkladem.

8 Nános základní vrstvy Vlivy na základový nátěr

9 Nános základní vrstvy Úloha izolačního základu

10 2.7.12.2 Matování a matovací broušení
Pod pojmem matování rozumíme všechny postupy při vytváření matného efektu ploch příjemných na omak. Kromě již jen zřídka používaného ručního matování hubkou (polnou), existuje matování stříkáním, válcováním a litím. K matování se používají nitrocelulózové a šelakové matovací prostředky, kombinace obou a matovací prostředky na bázi syntetických pryskyřic. K nátěrům, označovaným také jako matovací laky, jsou přidávány jako matovací prostředky syntetické vosky a silikáty (oxid křemičitý).

11 Matování a matovací broušení
Tyto matovací prostředky vytvářejí nerovné povrchy, na kterých se dopadající světlo odráží rozptýleně – viz následující dva obrázky. Matovacími prostředky se tedy upravuje stupeň lesku.Ne všechny laky mohou být matovány. Plocha s vysokým leskem

12 Matování a matovací broušení
Přidá-li se do laku s obsahem tuhých částic 70% a více matovací prostředek, nelze již tento matový lak kvůli jeho vysoké viskozitě zpracovávat bez odpovídajícího množství ředidla. Plocha s matovým povrchem

13 Matování a matovací broušení
Při zpracování matových laků může docházek k příliš rychlému schnutí nebo při příliš vysoké vlhkosti vzduchu k bělení zevnitř povrchu. Povrch je mléčně zakalený a působí zašedle. Leskle lakované plochy i polyesterové plochy lze přebrousit jemným zrnem (zrnitost 320 a jemnější) a ocelovou vlnou nebo umělým rounem s obsahem brusiva matově brousit ve směru vláken dřeva. Tyto matově vybroušené povrchy jsou při používání, popř. namáhání kvůli brusným rýhám choulostivější než matově lakované plochy.

14 2.7.12.3 Vrchní vrstvy (krycí laky a barvy)
Vrchní vrstvy se skládají z jedné nebo více vrstev, přičemž poslední nános laku se označuje jako vrchní lak nebo barva ( ). Úkolem krycí vrstvy je především odolávat mechanickým, chemickým a klimatickým vlivům působícím na povrch, dodávat povrchu lesk nebo mat a barvu a zaručovat tak, aby byl příjemný na omak. Rozlišujeme na jedné straně transparentní vrchní bezbarvé laky s otevřenými póry a vrchní barvené pigmentové laky (barva – ) s otevřenými póry, na druhé straně vrchní laky a barvy s uzavřenými póry a také různé postupy leštění.

15 Vrchní lak s otevřenými póry
U transparentního laku s otevřenými póry se provádí nanášení vrchního bezbarvého laku na obroušený základový nátěr často v jedné vrstvě. Nejsou-li na povrch kladeny vysoké nároky, nemusí se provádět nátěr základovou barvou. U barevného vrchního laku (barvy) s otevřenými póry se pigmentový lak (barva) nanáší ve více vrstvách na obroušený základní nátěr nebo vrstvu laku. Je-li plocha kvůli vysokému podílu pigmentu náchylná k otěru, používá se navíc bezbarvý lak jako poslední vrchní nátěr – viz obrázek na následující straně.

16 Vrchní lak s otevřenými póry
Vrchní vrstva s otevřenými póry

17 Vrchní lak s uzavřenými póry
U vrchního lakování s uzavřenými póry existují druhy provedení podle požadovaného stupně lesku, barvy (např. transparentní nebo barevná), typu dílu (např. plochý nebo profilovaný) a materiálu laku – viz obrázek vedle. Povrchová úprava s uzavřenými póry

18 Vrchní lak s uzavřenými póry
Plocha se leskne tím více, čím má uzavřenější póry a je hladší. Protože je dřevo porézní, musí se nanést takový nátěr, který póry vyplní a který lze vyhladit do vysokého lesku. Povlak musí být zároveň tak elastický, aby se přizpůsobil bobtnání a smršťování dřeva, aniž by se porušil.

19 Vrchní lak s uzavřenými póry
Při použití fyzikálně schnoucích laků (nitrocelulózový lak, šelak) na dřevo s hrubými póry (např. ořech, dub) je pro transparentní povrch s uzavřenými póry nutné vyplnění pórů. Vyplněním pórů se zamezí propadávání laku do pórů. Materiál pro vyplňování pórů může být zabarven, takže vznikne dekorativní účinek. Chemicky tvrdnoucí dvousložkové laky mohou být nanášeny ve velkých tloušťkách vrstev. Po vytvrdnutí se není třeba obávat propadávání pórů, takže zde není plnění pórů třeba.

20 Vrchní lak s uzavřenými póry
Leštění se provádí přidáváním nebo odebíráním materiálu. Kromě toho se pro dosažení vysoce lesklé plochy používá lak s vysokým leskem. Leštění s přidáváním materiálu Leštění s odebíráním materiálu

21 Vrchní lak s uzavřenými póry
Ruční leštění : Při tomto postupu, který v zásadě odpovídá ručnímu matování, se ruční leštící hubkou (polnou) postupně stejnými pracovními postupy provádí základové, krycí, dokončovací leštění a doleštění, přičemž se nanáší především šelak, Postup je náročný a používá se již jen při restaurování starého nábytku. Ruční leštička s hadrovým kotoučem

22 Vrchní lak s uzavřenými póry
Leštění lakem : Při tomto postupu, který stejně jako ruční leštění představuje postup s odebíráním materiálu, se lak nanese štětcem, stěrkou, stříkáním, litím nebo válci. Vytvrzená vrstva laku z šelaku nebo nitrocelulózového laku se potom vyrovnává hubkou a leštící politurou. U dřevin s hrubými póry je třeba před nanášením laku póry vyplnit. Na dobře vyschnuté plochy s vyplněnými póry se ve dvou až třech vrstvách nanese dostatek laku. Schnutí mezi jednotlivými nátěry trvá několik hodin.

23 Vrchní lak s uzavřenými póry
Nedodrží-li se doba schnutí, může lak propadnout do pórů. Po zaschnutí celé vrstvy laku se lak zasucha nebo zamokra brousí. Brusnou kapalinou je petrolej, lakový benzín a speciální chladivo pro broušení. Po broušení se z plochy odstraní obroušené zbytky. Potom se na suchou plochu laku nanese změkčující politura. Má takové složení, že se vrstva laku jen málo naruší. Změkčení se provádí značně vlhkou lešticí hubkou. Ta je z vlněného hadru, který je potažen kůží na okna (jelenicí).

24 Vrchní lak s uzavřenými póry
Bezprostředně po změkčení se provádí první nános lešticí politury. Skládá se zpravidla z kombinace roztoku šelaku a nitrocelulózového laku. Po době schnutí asi 6 hodin se nanese další lešticí politura, dokud nemá plocha vysoký lesk. Na závěr se ošetří celá plocha silně zředěnou politurou pomocí sušší hubky, aby se vrstva lešticí politury egalizovala. Posledním pracovním krokem je vytření plochy polišem. Potom je plocha zcela jasná.

25 2.7.12.4 Výroba strukturovaných povrchů
Pískováním, kartáčováním a vypalováním se u jehličnatých dřevin silně naruší měkké jarní dřevo, zatímco tvrdší zóny letního dřeva zůstanou zachovány. Vzniká reliéfní vzhled povrchové struktury dřeva. Dalším postupem tvorby strukturovaných povrchů je ražení. Strukturované povrchy mohou být mořeny, lakovány a také upravovány v krycím provedení.

26 Výroba strukturovaných povrchů
Pískování K pískování se používá čistý písek s ostrými jemnými zrny, vhodně připravený plast nebo mleté sklo. Zrna mají průměr mezi 0,5 mm a 0,8 mm, ve speciálních případech až 1,2 mm. Materiál se tryská tryskačem písku pod tlakem vzduchu asi 6 barů na povrch dřeva. Měkčí místa dřeva jsou přitom napadána více než tvrdší. Tímto způsobem vzniká reliéfní povrch, u kterého zřetelně vystupuje přirozená struktura dřeva. Tímto postupem lze při použití vhodných šablon vytvářet ve dřevu ornamenty. Barva dřeva zůstává nezměněná.

27 Výroba strukturovaných povrchů
U menších ploch se používá místo tryskače písku brusný špalík ze dřeva obsahující díry, které se naplní pískem. Povrch dřeva se tře špalíkem. Vzniká struktura není tak hluboká jako u tryskání pískem. U pískování je vhodné opracovávat levou stranu dřeva, protože na pravé straně dřeva leží tvrdé letokruhy nahoře, takže by se při pískování odlamovaly. Pískováním lze opracovávat i dýhované plochy. Dýhy ale musí mít odpovídající tloušťku.

28 Výroba strukturovaných povrchů
Po okartáčování zbytků lze plochu mořit a lakovat. Pro zesílení dosaženého efektu struktury se používají speciální mořidla na pískované dřevo a laky pro zachování přirozeného efektu dřeva (matné laky). Při pískování křemenným pískem je nutné dodržovat speciální bezpečnostní předpisy pro ochranu pracovníků.

29 Výroba strukturovaných povrchů
Kartáčování Kartáčováním se dosahuje podobně strukturovaných povrchů jako u pískování. K ručnímu kartáčování se používají speciální ocelové kartáče. Tahy kartáčem se provádějí podél vláken dřeva. Pro tyto práce se rovněž hodí speciální ocelové kartáče pro upnutí do stolní frézky. Povrchy se většinou dokartáčují kartáčem se silnými štětinami. Potom je lze mořit a lakovat.

30 Výroba strukturovaných povrchů
Vypalování Při vypalování se zuhelnaťuje neohoblova-né nebo ohoblované masivní dřevo bez spár plamenem pájecí lampy nebo svařovacího hořáku nebo horkovzdušné pistole. Předchozím ošetřením kyselinou dusičnou nebo kyselinou chlorovodíkovou se zuhelnatění urychlí.

31 Výroba strukturovaných povrchů
Na rozdíl od pískování se u vypalování opracovává nejlépe pravá strana dřeva. Po vykartáčování ocelovým kartáčem silně vystoupí tmavší letní dřevo. Na závěr se povrch kartáčuje kartáčem se silnými štětinami a mýdlovou vodou, aby se odstranily prachové zbytky zuhelnatělého dřeva. Vypálené povrchy se lazurují nebo lakují matným lakem. Zvláštní zřetel je třeba klást na ochranu kovového kování, které může korodovat působením zbytků kyselin zůstávajících ve dřevu.

32 Výroba strukturovaných povrchů
Ražení Vlhké, zpravidla měkké dřevo, lze strukturovat raznicí nebo válci pomocí vyhřívaných matric a lisovacího tlaku. Vzniklé tvary, popř. ornamenty se podobají řezbářství. Při této technice se dřevěná vlákna stlačují, proto je třeba pokud možno zamezit máčení a použití vodních mořidel a laků.

33 Výroba strukturovaných povrchů
Speciální forma ražení se používá při výrobě třískových, tvrdých dřevovlákni-tých a MDF-desek, u nichž se povrch strukturuje pomocí matricových plechů v jednoetážových nebo víceetážových lisech, např. na vzhled podobný přírodní kůži nebo fládrování dřeva. Povrchová úprava se zde provádí zpravidla pigmentovaným lakem (barvou)