Sociologie jako věda Božena Genrtová.

Prezentace na téma: "Sociologie jako věda Božena Genrtová."— Transkript prezentace:

1 Sociologie jako věda Božena Genrtová

2 Obsah: Vznik a předmět Dějiny sociologie Sociologická paradigmata
Metody

3 Sociologie Je společenská věda zkoumající sociální život jednotlivců, skupin a společnosti. O obsahu sociologie a vymezení jejího předmětu neexistuje shoda napříč různými sociologickými školami a paradigmaty. Sociologie je chápána např. jako věda o jednání lidí ve společnosti, o struktuře společnosti, o sociální interakci, o sociálních skupinách, o sociálních faktech nebo o sociálním systému či změně. Z latinského socius = společník nebo societas = společnost a řeckého logos = nauka, výklad. Teoreticko-empirická disciplína

4 Vznik sociologie Sociologie se začala formovat až na začátku 19. století. Za otce sociologie je považován francouzský filosof Auguste Comte, který také v roce 1838 poprvé užívá slovo sociologie. Comtova sociologie je pojímána jako pozitivní věda o společenském pokroku stojící na vrcholu hierarchie věd. Člení ji na sociální statiku a sociální dynamiku. V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první nezávislou katedru sociologie založil A. W. Small v roce 1892 na Chicagské univerzitě (viz též Chicagská škola).

5 Dějiny sociologie Protosociologie – před vznikem sociologie jako vědy
Platón, Aristoteles, Sv. Augustin, N. Machiavelli

6 Vznik vědy Vydělila se z filozofie (od začátku 19. století)
August Comte zařazuje sociologii do systému věd v pozitivistickém duchu Jako sociální statiku ( sociální jevy) a sociální dynamiku (vývoj) Herbert Spencer – vycházel z evoluční teorie (společnost jako organismus) - organicismus

7 Vývoj 1. etapa: významní představitelé
Karel Marx, Friedrich Engels – hybnou silou společenského vývoje jsou konfliktní vztahy ve výrobě a soukromé vlastnictví výrobních prostředků – vykořisťování – třídní boj – revoluce – změna společenského systému (buržoazie x proletariát) Émil Durkheim – zabýval se sociálními fakty, náboženstvím, sebevraždou, provedl analýzu procesu dělby práce Max Weber – význam porozumění , sociologické uvažování o sociálním jednání, zabývá se každodenním jednáním

8 Max Weber – význam porozumění, sociologické uvažování o sociálním jednání, zabývá se každodenním jednáním a střety, konflikty ve společnosti. Vilfredo Pareto – italský ekonom, sociolog, politolog – teorie politických elit, střídání elit, demokracie je jen iluzí, ve skutečnosti vládnou elity, výklad o vzniku ideologií, zkoumá iracionální jednání, pravidlo 80:20. Georg Simmel – formální sociologie, rozbor dílčích sociologických otázek (úloha peněz, městský a venkovský styl života, vliv módy na člověka, …) Gustav Le Bon – vypracoval teorii davu, klasifikace davu.

9 Vývoj 2.etapa: 1. polovina 20.století – velké empirické výzkumy spojené s vážnými sociálními problémy 3. etapa: po 2. světové válce, 2.polovina 20.století – přechod od makrosociálních k mikrosociálním problémům 4. etapa: v současnosti – sociální jevy vysvětlovány objektivisticky nebo interpretativně, kvalitativní výzkum, sociologie jako multiparadigmatická věda – kombinace přístupů různých teorií

10 Česká sociologie T.G. Masaryk – zabýval se sociálními otázkami, napsal studii o sebevraždě, smyslem českých dějin, situací Ruska. Edvard Beneš – zkoumal sociologii politiky Další české osobnosti: I.A. Bláha (sociologický funkcionalismus),E. Chalupný (systematická sociologie) Po roce 1948 byla sociologie označena za buržoazní pavědu a zakázána, jisté oživení v 60. letech, za normalizace útlum až do roku 1989.

11 Hlavní paradigmata sociologie
Konsenzuální paradigma – aby mohla společnost existovat, je třeba určitý konsenzus (shoda) o základních pravidlech a hodnotách, zkoumá, jaké funkce plní daný jev z hlediska sociální struktury (R.K. Merton zavedl pojmy dysfunkce =neplnění funkcí, nezamýšlené důsledky jednání). Konfliktualistické paradigma – snaží se vysvětlit změnu a konflikt, pracuje s rozdílnými zájmy skupin a pojmem moci (Max Weber, K. Marx, Ralph Dahrendorf). Interpretativní paradigma – snaží se porozumět tomu, jak si lidé vykládají (interpretují) fungování světa a společnosti a jak to ovlivňuje jejich chování (např. fenomenologická sociologie).

12 Metody a techniky sociologického výzkumu
Úlohou výzkumu je řešení problémů teoretických a praktických. Cílem výzkumu může být odhalení problému (explorace, diagnostika), jeho popis (deskripce), vysvětlení (explanace), doporučení pro praxi (sociotechnika). Metody musí být platné (validní) a spolehlivé (reliabilní). Uplatňují se dvě výzkumné strategie: *kvantitativní – sběr hromadných dat od mnoha lidí *kvalitativní – na méně případech se snaží o důkladnější popis, pochopení a porozumění. Šetření se provádí na reprezentativním (přesný obraz společnosti) vzorku a užívá se buď náhodný (např. losování) nebo kvótní výběr.

13 Základní techniky sběru dat: - zprostředkované výpovědí respondentů - nezprostředkované výpovědí respondentů Analýza dokumentů Sekundární analýza ( na základě dříve sesbíraných dat) Dotazník Rozhovor Anketa Pozorování Experiment (řízený, neřízený) Projektivní techniky Analýza sociálních síti (kanály spolupráce a komunikace ve skupině) Sociometrie vztahy a pozice ve skupině) Panelové šetření (opakované testování – např. sledovanost TV) Případová studie (kazuistika – popis jednoho případu)

14 Seznam použitých zdrojů
[online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. =Search&uselang=cs [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: mons.wikimedia.org/wiki/File:Fresh_Film_Fest_(02).jpg BARTONÍČKOVÁ, Klára. Občanský a společenskovědní základ - přehled středoškolského učiva. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 272 s. Maturity. ISBN HORECKÝ, Jan. Společenské vědy pro střední školy. Vyd. 1. Brno: Didaktis, c2011, 95 s. Maturity. ISB DUFEK, Pavel. Společenské vědy pro střední školy. Vyd. 1. Brno: Didaktis, c2010, 87 s. Maturity. ISBN