Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky)

Prezentace na téma: "Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky)"— Transkript prezentace:

1 Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky)
Buněčný cyklus Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky) Rudolf Wirchow (1855): „kde existuje buňka, musí existovat preexistující buňka, která jí dá vznik, podobně jako živočich vzniká pouze z jiného živočicha a rostlina vzniká z jiné rostliny“ Jana Kopejsková

2 Buněčný cyklus Procesy v buňce od konce jednoho dělení do konce druhého dělení Účel: udržení kontinuity genetické informace Délka: variabilní u rychle se dělících savčích buněk průměrně 1 den

3 Interfáze + mitóza

4 Interfáze reparační mechanismy příprava na mitózu

5 G1-fáze „gap“ = mezera začíná po skončení buněčného dělení
reparační mechanismy – oprava částí DNA poškozených mutacemi hlavní kontrolní bod buněčného cyklu zdvojení buněčné hmoty, syntéza enzymů pro budoucí replikaci DNA končí zahájením replikace DNA obvykle nejdelší z fází buněčného cyklu

6 S-fáze syntetická replikace jaderné DNA syntéza histonů
vznikají dvouchromatidové chromozomy

7 G2-fáze příprava na mitózu
syntéza a aktivace proteinů nezbytných pro průběh mitózy (k tvorbě mitotického aparátu, kondenzaci chromozomů a destrukci jaderného obalu) končí zahájením mitózy je zde 2. kontrolní bod – rozhoduje, zda buňka vstoupí do mitózy

8 G0-fáze klidové stádium
buňka je již diferenciovaná (zralá), nepřipravuje se na další dělení (nedochází k replikaci DNA) snižuje se metabolická aktivita v některých případech může opět přejít do G1-fáze a zahájit buněčný cyklus

9 Mitóza (buněčné dělení)

10 Profáze kondenzace chromozomů destrukce jaderné membrány
kolem centrozomů se vytvářejí mikrotubuly, které tvoří základ dělícího vřeténka Prometafáze: mikrotubuly se připojují k centromerám chromozomů

11 Metafáze chromozomy jsou seřazeny v ekvatoriální rovině
chromozomy jsou maximálně kondenzované, lze je jednoduše preparovat, odlišit a spočítat – využití v klinické cytogenetice

12 karyotyp

13 Anafáze zkracování vláken dělícího vřeténka – rozdělení dvouchromatidového chromozomu na 2 jednochromatidové chromozomy se přesouvají k opačným pólům buňky nejkratší část mitózy

14 Telofáze dekondenzace chromozomů rozpad dělícího vřeténka
tvorba nového jaderného obalu

15 Cytokineze (vlastní dělení buňky)
u živočichů zaškrcením mateřské buňky u rostlin tvorbou buněčné přepážky v průběhu telofáze nebo až po jejím ukončení

16

17 Úkol č.1

18 Úkol č.2 1) Proč se ve vzorku vyskytují buňky o různé koncentraci DNA.
2) Proč je početní rozdělení buněk nerovnoměrné a proč má křivka 2 vrcholy? 3)Lze z grafu vyčíst relativní dobu trvání jednotlivých fází buněčného cyklu? Praktické cvičení k klinické cytogenetiky, RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D, Karolinum, 2006