Etika – vznik, druhy Střední odborná škola Otrokovice

Prezentace na téma: "Etika – vznik, druhy Střední odborná škola Otrokovice"— Transkript prezentace:

1 Etika – vznik, druhy Střední odborná škola Otrokovice
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je PaedDr. Blanka Slováčková. Dostupné z Metodického portálu ISSN:  , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

2 Charakteristika DUM Název školy a adresa
Střední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, Otrokovice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ /1 Autor PaedDr. Blanka Slováčková Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-Mn-ON/4-ON-3/1 Název DUM Etika – vznik, druhy Stupeň a typ vzdělávání Středoškolské vzdělávání Kód oboru RVP 63-41-M/01 Obor vzdělávání Management hotelových a turistických služeb Vyučovací předmět Občanská nauka Druh učebního materiálu Výukový materiál Cílová skupiny Žák, 18 – 19 let Anotace Výukový materiál je určený k frontální výuce učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem, náplň: etika, druhy etiky, přístupy etiky Vybavení, pomůcky Dataprojektor Klíčová slova Etika, druhy etiky, přístupy etiky Datum

3 Etika – vznik, druhy Náplň výuky Etika – definice Etika – vznik
Disciplíny etiky Přístupy etiky Základní pojetí etiky

4 Etika - definice z řeckého ethos – mrav
teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit.

5 Etické pojmy Mrav – obvyklý vzorec chování ve vzájemných vztazích určité skupiny Mravnost – způsob života založený na svobodném rozhodnutí člověka a odpovídající obecným mravním zvyklostem Etiketa – pravidla společenského chování Obr. 1: Šlechtic při pozdravu

6 Etika – vznik V antice etika odpovídala nejen na otázky, co je dobré a co je špatné, ale jednalo se o teorii způsobu lidského života. Sókratés mluví o tom, že jej vede daimonion (svědomí), věřil, že poznání je ctnost a neřest je důsledkem neznalosti. Platón ve svém známém podobenství o jeskyni naznačuje, že idea Dobra je transcendentní. Člověk má podle Platóna tři stránky: žádostivost, vůli a rozum. Rozum má ovládat žádosti za použití vůle. Na otázku, proč je lepší být spravedlivý, odpovídá takto: rozum se zabývá věčnými hodnotami, žádostivost dočasnými, proto má mít rozum přednost. Dobrý a spravedlivý je pro Platóna totéž. Aristoteles je zastáncem teorie středu („zlatá střední cesta“). Špatné jsou pouze extrémy. Například hněv je dobrý, pokud člověka podněcuje, ale hněv ve svém extrému (zášť, nenávist) je špatný, stejně jako v druhém extrému (netečnost, apatie). Mezi extrémy se nalézá harmonie. Etika znamenala nejen vědět, co je dobré a co špatné, ale také podle toho žít. Eudamonia – štěstí, blaženost, je stav, kam nás dovede náš rozum.

7 Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, že se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty). Používá se ve dvojím významu: v normativním významu znamená to, co je z vnitřního přesvědčení správné nebo naopak nepřípustné, případně i soubor principů, podle nichž se má lidské jednání a rozhodování hodnotit; v popisném významu je to pojem pro to, čím se členové určité společnosti nebo skupiny opravdu řídí, co jejich společnost vyžaduje a co naopak odmítá.

8 Normativní morálka Podstatnou složkou každé morálky je zásada „nikomu neškodit“, případně i poškození druhých předcházet, často vyjádřená řadou jednoduchých zákazů. Klasickou formou obecné morální zásady je tak zvané Zlaté pravidlo: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Bible, Tob 4,15) „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible, Lk 6,31). „Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti.“ (Mahábhárata. Anušasána parva, 113,8)

9 Obr. 2: Farse e moralità (Žerty a morálka), 1914 Obr
Obr. 2: Farse e moralità (Žerty a morálka), Obr. 3: New Morality (Nová morálka), James Gillray, 1798

10 Disciplíny etiky Etika analytická autonomní deontologická
environmentální evoluční feministická heteronomní individuální profesní Obr. 4: Mezilidské vztahy

11 Přístupy etiky Deskriptivní etika – popisuje mravní hodnoty a soudy, které ve společnosti platí Metaetika – zkoumá jazyk, kterým pronášíme etické výroky a morální soudy Normativní etika – hledá odpovědi na to, zda je něco morálně správné či nikoli Aplikovaná etika Vyjadřuje se ke konkrétním, praktickým otázkám, které se týkají etických rozhodnutí Stoická etika – nejvyšší blaho spočívá ve zdatnosti (rozumnosti, Statečnosti, uměřenosti, spravedlnosti) Etika odpovědnosti – mravní hodnotou je vztah k jiným lidem

12 Základní pojetí etiky Nekognitivní
Jazyk etiky podle tohoto pojetí neříká nic objektivního, pouze vyslovuje osobní preference mluvčího. V takovém případě by etika neměla význam. Relativistické V tomto pojetí nelze srovnávat dvě situace, protože žádné dvě situace nejsou zcela stejné. Není absolutní základ, ke kterému by se různé situace mohly vztahovat, a tak vše zůstává relativní. Absolutistické Snaha vytvořit myšlenkový rámec, který umožňuje tvrdit, že něco je vždy správné a něco vždy nesprávné. Nemusí to nutně znamenat, že existují neměnná, pevně daná pravidla, toliko říká, že mravní chování lze vztahovat k univerzálně použitelným principům.

13 Kontrolní otázky: Charakterizuj etiku. Kde nacházíme kořeny etiky?
Jaké disciplíny etiky rozlišujeme? Vyjmenuj přístupy etiky. Charakterizuj libovolnou profesní etiku.

14 Seznam obrázků: Obr. 1: Wikipedie: otevřená encyklopedie. W. Hollar, [vid ], dostupné z: The_bowing_gentleman_(State_2).jpg Obr. 2: Wikipedie: otevřená encyklopedie. Octave Mirbeau, [vid ], dostupné z: Obr. 3: Wikipedie: otevřená encyklopedie. James Gillray, [vid ], dostupné z: Obr. 4: anonym, [vid ], dostupné z: \\SERVER03\dumy\Obrázky\FreepikCom

15 Seznam použité literatury:
[1] BRÁZDA, Roman a kol., Společenské vědy pro střední školy – 4. díl – Učebnice, 1. vyd., Brno, DIDAKTIS 2011, s. 95, ISBN [2] DRÁBOVÁ, Renáta, ZUBÍKOVÁ Zdeňka, Maturita. Společenské vědy“ 1. vyd., Praha, FRAGMENT 2007, s. 104, ISBN [3] DVOŘÁK, Jan a kol., Odmaturuj ze společenských věd, 1. vyd., Brno, DIDAKTIS 2008, s. 256, ISBN [4] ADAMOVÁ, Lenka, DUDÁK, Vladislav, VENTURA, Václav. Základy Filozofie a etiky. Základy společenských věd. Pro střední školy, 3. vyd., Praha, Fortuna 2001, s. 152, ISBN [5] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Etika [online] [vid ], dostupné z: [6] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Morálka [online] [vid ], dostupné z:

16 Děkuji za pozornost 