19.a20.8.2013 školení lektorů.

Prezentace na téma: "19.a20.8.2013 školení lektorů."— Transkript prezentace:

1 19.a školení lektorů

2 Hledáme společně správnou cestu
Motivace žáků Jméno a Příjmení lektora Etická výchova, o.p.s. datum Hledáme společně správnou cestu

3 školení lektorů 19.a Motivace je: Soubor skutečností, které podporují nebo tlumí jedince při činnosti. Zásadní je vnitřní motivace. Ta souvisí úzce s potřebami. Lidé mají různou úroveň sebemotivace. Pokud má někdo narušenou sebemotivaci (např. vlivem nedůsledné výchovy), můžeme ho stimulovat, ale stěží můžeme mluvit o skutečné motivaci.

4 Některé teorie, které se zabývají motivací
školení lektorů 19.a Některé teorie, které se zabývají motivací A. Maslow R. Dreikurs A. Pesso a D. Boyden Pesso E. Berne Mozkově kompatibilní vzdělávání Pokusíme se z nich načerpat to, co nám může pomoci.

5 A. Maslow: Hierarchie potřeb
školení lektorů 19.a A. Maslow: Hierarchie potřeb O uspořádání lidských potřeb hovoří americký psycholog Maslow. Podle jeho teorie byly potřeby uspokojovány od nejnutnějších fyziologických, postupně směrem nahoru až k potřebě seberealizace či sebetranscendence. Potřeby uspořádal do tvaru pyramidy, protože se domníval, že takto vypadá jejich provázanost – věřil, že jedna stojí na druhé a k projevení „vyšších“ potřeb musí být uspokojeny potřeby „nižší“.

6 Dreikursova teorie rušivého chování
školení lektorů 19.a Dreikursova teorie rušivého chování Dreikurs se snaží pochopit, proč se děti chovají nevhodným způsobem. Za projevy dětí je třeba vidět CÍL, kterého chtějí svým chováním dosáhnout (tedy jejich motivaci). Dětem, které zlobí, chybí jistota: Nevěří, že se mohou uplatnit běžným způsobem chování, proto volí záporné chování. Základní motivací lidského chování je podle Rudolfa Dreikurse uspokojení potřeby někam patřit, být někým akceptován („někdo mě má rád, někdo mi rozumí, někomu na mě záleží“). Nejprve se tato potřeba projeví ve vazbě dítěte na matku a postupně přerůstá na ostatní lidi, které dítě obklopují, ovlivňují jej a jsou jím ovlivňovány. Postupně se stane potřebou „fungovat ve skupině a se skupinou s cílem cítit se oceňovaným a důležitým. V ideálním případě by dítě mělo zjistit, že přispívání k blahu skupiny je nejlepším způsobem, jak si získat a udržet přijetí a náklonnost druhých. Příliš často však dítě svým omezeným vnímáním nedokáže pochopit, že se může cítit jako součást skupiny jen pokud přispívá k jejímu blahu- příspěvek, který zabezpečuje nejen přežití ostatních členů skupiny, ale i jeho samotného“ (Dreikurs, 1998, str. 30). Pokud se dítě domnívá, že se mu nedaří vhodným způsobem získat své místo ve skupině, bude se snažit uspokojit psychologickou potřebu náležet jakýmkoli jiným způsobem, i za cenu toho, že jejich chování bude negativně hodnoceno. Často svou energii investují do negativního chování, neboť se mylně domnívají, že si tím získají status a přijetí ve skupině. Děti si často volí nevhodné chování i tehdy, když mají dostatečné množství příležitostí zapojit se pozitivním způsobem. Tento postoj vyplývá z nedostatku odvahy zkusit to, ze zkresleného přesvědčení o svých schopnostech pozitivně se zapojit nebo z neschopnosti rozeznat příležitosti . Za takovým nevhodným chováním pak můžeme rozeznat jeden ze čtyř bezprostředních cílů:

7 Cíle chování podle Dreikurse
školení lektorů 19.a Cíle chování podle Dreikurse Získání pozornosti Získání moci Snaha o pomstu Snaha vyhnout se neúspěchu Tyto cíle lze identifikovat. Jejich identifikací se budeme podrobněji zabývat ve 40hodinovém kurzu. Někam patřím jen tehdy, když si mě někdo všímá nebo když mi slouží. Někam patřím pouze tehdy, když mám moc, jsem pánem, mně nikdo rozkazovat nesmí. Někam patřím jedině tehdy, když ubližuju jiným. „Jsem neschopný a bezmocný.“ Někam patřím jedině tehdy, když všechny přesvědčím, že ode mne nemají nic očekávat. Získání pozornosti: Subjektivní přesvědčení: „jsem důležitý POUZE tehdy, upoutávám-li pozornost, nebo POUZE tehdy, jsem –li dost vidět, jsem-li úspěšný“. Získání moci: Subjektivní přesvědčení: „Status a místo ve skupině získám jedině mocí“. Děti často vidí, jak jejich rodiče, učitelé, jiní dospělí i starší sourozenci obvykle dosáhnou svého a napodobují tyto modely, které vnímají jako úspěšné v získávání důležitosti a přijetí. „Budu důležitý a přijímán, když budu šéfem a ukážu svou moc tak jako mí rodiče“. Snaha o pomstu: Subjektivní přesvědčení: „Svůj status si uchovám jen tehdy, když se můžu pomstít za všechny křivdy na mě páchané“. Dítě, kterému se nepodaří získat pozornost ani moc může dospět k přesvědčení, že ho nikdo nemá rád a že nemá své místo – a začne se mstít. Mstí se, aby mělo pocit důležitosti. V narušených rodinách rodiče uzavírají kruh krutými tresty a vlastní mstou, která plodí další mstu a násobí ji. Snaha vyhnout se neúspěchu Subjektivní přesvědčení: „Pokud přesvědčím ostatní, že nejsem schopen podat žádný výkon, nechají mě být a budou po mě méně vyžadovat. Tím se vyhnu situacím zesměšnění, ponížení a neúspěchu, situacím, kdy mám pocit že jsem vyčleněn, že nikam nepatřím, že jsem nejhorší.“ Dítě to nakonec vzdá, stáhne se do sebe a přestává se jakkoli snažit. Schovává se za skutečnou nebo imaginární méněcennost. Tyto bezprostřední cíle chování zdánlivě paradoxně směřují k základnímu cíli- tj. uspokojení potřeby náležet.

8 A. Pesso a D. Boyden-Pesso
školení lektorů 19.a A. Pesso a D. Boyden-Pesso Potřeba místa Potřeba výživy/sycení Potřeba podpory Potřeba ochrany Potřeba hranic/limitů Velmi zajímavá je psychoterapeutická metoda PBSP, jejímiž autory jsou Albert Pesso a Diane Boyden-Pesso. Součástí PBSP je teorie potřeb, které se naplňují na třech úrovních. Teorie vysvětluje pět základních vývojových potřeb. Pokud některá z potřeb není dostatečně sycena, způsobuje to člověku vývojové problémy. Ukážeme se to na potřebě místa, která má v teorii místo. Pokud dítě nemá správný zážitek místa, není nikde doma, cítí se zoufale, není schopen nikde nalézt a cítit kořeny, má pocit, že nepatří mezi (své) lidi. Ve školní praxi jde o Potřeba sycení se uskutečňuje v raném dětství krmením, později přiměřeným množstvím podnětů. Potřeba podpory je naplňována tím, že člověk ví, že se na své lidi může spolehnout, důvěrou. Potřeba ochrany je naplňována tím, že rodiče nebo pečovatelé poskytují dítěti pevnou a pružnou ochranu. Potřeba limitů je uspokojována tím, že základní potřeby jsou naplňovány ve správných mezích, že není dán prostor neomezeným chutím apožadavkům, že agresivní chování dítěte je přijímáno s porozuměním a respektem. Do souvislosti se školní praxí uvádí tyto potřeby dr. Jan Svoboda.

9 A. Pesso - pokračování Tyto potřeby jsou naplňované na třech úrovních:
školení lektorů 19.a A. Pesso - pokračování Tyto potřeby jsou naplňované na třech úrovních: A. fyzická B. psychická C. transcendentální

10 E. Berne Hlad po uznání Hlad po struktuře školení lektorů
Když člověka nikdo nehladí, začne mu vysychat mícha.“ Potřeby jsou tu pojmenované jako hlad po podnětech. Přejedení má svou paralelu v předráždění. Pohlazení je tu vnímáno ve smyslu důvěrného fyzického kontaktu. Hlad po uznání. Uznání částečně naplňuje touhu po fyzickém kontaktu. Hlad po struktuře. Programování materiálové (zpracování informací), programování sociální (místní přijatelnost, dobré způsoby), programování individuální (hry – veškerá společenská činnost spočívá v hraní her, zábavy a hry slouží člověku jako náhrada za opravdové prožívání nefalšovaných a důvěrných vztahů.)

11 Mozkově kompatibilní vzdělávání
školení lektorů 19.a Mozkově kompatibilní vzdělávání Základní potřeby: 1) potřeba bezpečí 2) potřeba smysluplnosti Dr. Jana Nováčková představuje model založený na nejnovějších výzkumech mozku: když se člověk cítí ohrožen (ať skutečně nebo domněle), je ve stresu a jeho mozek pak "přepne" z mozkové kůry na své nižší části, kde ovšem žádné učení nenastává. Učit děti ve strachu je tedy plýtvání časem a energií učitelů i dětí. vytvoření atmosféry naprosté důvěry ve třídě - jak mezi dětmi navzájem, tak mezi učitelem a dětmi. Příroda podpořila smysluplné učení úžasným mechanismem: když něco pochopíme, na něco přijdeme, když nám věci do sebe „zapadnou“ (když si řekneme „aha“) - vyplaví se v mozku látky zvané endorfiny a uvnitř se nám rozlije velice příjemný pocit. Smysluplné učení nepotřebuje žádné donucovací prostředky. Smysluplnost učiva nespočívá jen v okamžité využitelnosti poznatků, je obsažena samozřejmě i ve zvládnutí abstraktních myšlenkových pochodů. Učitel musí dětem odkrývat spojitosti a významy, které ještě samy nedokážou najít. Výrok „jednou se vám to v životě bude hodit“ ovšem není krok správným směrem… Hra a zábava není totéž co smysluplnost Mnozí učitelé, zejména na prvním stupni, se snaží, aby bylo učení pro děti zábavné. Nic proti hravým formám; nesmí se ovšem jednat pouze o samoúčelné zábavy, které posilují v dětech návyk být baveny zvenčí, nevyvíjet vlastní aktivitu. Spolehlivější (a pro učitele mnohem méně namáhavou) cestou je zajistit, aby to, co se děti učí, bylo pro ně smysluplné. Pro smysluplnou věc jsme ochotni něco vydržet, překonat únavu a provést i nezáživné úkony, které k ní patří. Smysluplná snaha zvládnout pravopis je obsažena třeba v tom, že dítě píše dopisy, aby získalo informace potřebné k dlouhodobějšímu projektu z vlastivědy, nikoliv v dobrých známkách za diktát. K osvědčeným způsobům patří zařazování projektového vyučování, integrace předmětů. Učitelé i rodiče chtějí, aby se děti naučily takovým žádoucím dovednostem, jako je úsilí, vytrvalost, schopnost zorganizovat si práci i čas. To se však naučí zejména tím, že dělají věci, které mají pro ně význam a smysl, nikoliv tím, že je nutíme dělat věci, které je nebaví. Dr. Jana Nováčková přeložila knihu Susan Kovalikové a a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který dala do názvu své společnosti. Pozn. Je vhodné pustit záznam přednášky dr. Nováčkové z pražského TEDu.

12 19.a školení lektorů

13 Aktivita č. 4 Brainstorming: Co může představovat ve škole ohrožení?
školení lektorů 19.a Aktivita č. 4 Brainstorming: Co může představovat ve škole ohrožení? Hledáme odpověď: Jak můžeme zajistit, aby byla ve škole naplněna potřeba bezpečí? Jakmile se člověk ocitá v situaci skutečného nebo domnělého ohrožení, ujímají se vlády nad našimi reakcemi vývojově starší části mozku (mozkový kmen, limbický systém). Starají se o únik, o přežití, a "vyřadí z provozu" mozkovou kůru, která je sídlem akademického učení. Jako ohrožení může dítě vnímat třeba nemoc rodičů, ranní hádku, šikanu spolužáků, strach z písemky, obavy ze známky nebo z ponížení při zkoušení atd. Za takovýchto situací je výuka ztrátou času učitele i žáka. K tomu mohou dopomoci Pravidla soužití, s nimiž se děti setkávají už od samého začátku a učí se je pojmenovávat a rozpoznávat v běžných každodenních událostech. Symbolicky vyjádřena jsou tato pravidla stále vystavena ve třídě všem na očích. Jsou to: • důvěryhodnost, • pravdivost, • aktivní naslouchání, • nevysmívat se, neshazovat, • osobní maximum.

14 Aktivita č. 5 Čím zajistíme smysluplnost školní práce? školení lektorů

15 Aktivita č. 6 Co může škola udělat, aby naplňovala potřeby dětí?
školení lektorů 19.a Aktivita č. 6 Co může škola udělat, aby naplňovala potřeby dětí? Pro třídu. Pro jednotlivé děti. Sám pro sebe. Pro třídu: Maximum činností takového typu, aby se děti ve třídě cítily spolu dobře, aby spolu chtěly být. Výjezdy s dětmi, adaptační pobyty, třídnické hodiny,... Bourání soutěživosti a podpora spolupráce, vyhledávání úkolů, kde je výhodou odlišnost. Rituály – ranní setkání, narozeniny, zdravení se, rozvrh, loučení se, společné oslavy třídy (zahájení roku, oslava vysvědčení, Vánoce...),... Povídejme si o sobě navzájem – sebepoznání a porovnávání s ostatními. Zjišťování, v čem jsme stejní a v čem jiní. Přijetí sebe, pak je možnost přijímat druhé. Při řešení problému hledat příčiny. Ptát se dětí, být součást, ale přitom být i pevným „náčelníkem“ - jistotou, stabilitou, tím, kdo je ochrání a kdo v některých situacích rozhodne, v jiných se s kolektivem radí. Děti se učí nápodobou. Kde ale brát na tyto aktivity čas? Mnoho škol už realizuje adaptační pobyty, společné spaní ve škole, třídnické hodiny, ranní setkání,... Čas pro tento typ činností je zapotřebí plánovat společně s vedením školy, zařadit je systémově do programu školy. Pro jednotlivce: Učitel dává při každé příležitosti najevo, že mu na dítěti záleží, že jej přijímá, respektuje. I když nesouhlasí s jednáním dítěte, tak to neznamená, že by je odmítal. Podporovat vazby - spolupráce rodina a škola: třídní schůzky ve třech (pocit – všichni mi nabízejí pomoc, domlouvají se se mou, stojí o mě) prostor k povídání o rodině – tolerance společné výjezdy rodičů se školou umožnit rodičům pobyt ve škole, pokud se dítě hůř adaptuje Známé je bezpečné: rituály (ranní setkání, zdravení, loučení se, oslavy narozenin,...) mé místo, má židlička, moje taška, moje hračka, kterou si můžu nosit do školy,.. připravovat na změny, pokud jsou pro dítě zásadní Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů: přiměřená náročnost úkolů – připravovat úkoly různé náročnosti na jedno učivo, aby dítě mělo možnost výběru stejné učivo, ale nabídka různých možností, jak se jej učit (jednotlivec – dvojice, doplňování, počítač, vlastní tvorba, skládání karet,...) Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech: projekty propojené se životem dítěte, s životem kolem něj, kde dítě přímo řeší to, co jej zajímá a buď k řešení dojde samo nebo společně s třídou a učitelem nebo zjistí, že řešení není v jeho silách, zatím není možné,... před tím, než se začne dítě učit nové učivo, tak si ověřit, co už o tématu ví, jaké má otázky, co by jej zajímalo při řešení problémů se ptát dětí, bavit se s nimi o příčinách, společně hledat řešení (ne trest) Potřeba prvotních citových a sociálních vztahů: jaké jistoty dítěti nabízím já jako učitel, jak jsem srovnaná sama se sebou, jak před dětmi vystupuji pravdivě jaké hranice nastavuji jak dávám dítěti najevo, že mi na něm opravdu záleží Potřeba identity, tj. potřeba společenského uplatnění a společenské jistoty: začlenění každého dítěte potlačování soutěže na úkor kooperace hledání talentu každého dítěte a umožňování toho, aby jej ostatní poznali Potřeba otevřené budoucnosti neboli životní perspektivy: seznamovat děti s plánováním dne, aby věděly, co bude den, týden otevřít (co bude) a uzavřít (co bylo, co se povedlo, nad čím jsme přemýšleli, co jsme řešili,...) postoj k chybě jako k příležitosti k učení, k objevování Učit děti sebekontrole a zodpovědnosti za své učení – učitel přihlíží, vede nenásilně, ale netlačí. Nechat prožít důsledek svého jednání je efektivnější než trest. Je zapotřebí, aby žák tyto důsledky znal a byl s nimi seznámen v klidu jako s realitou. Postupné předávání zodpovědnosti – u učitele je to trpělivost vydržet to, nedat dětem řešení a respektovat, pokud to jde, jejich řešení. Pro sebe: V této oblasti máme největší míru vlivu. Tady můžeme nejvíc změnit a můžeme začít kdykoliv. Sebevzdělávání by nemělo končit opuštěním pedagogických fakult a mělo by vyvstávat z potřeby jednotlivých učitelů, ale i škol. Je běžné se zdokonalovat v metodách učení jednotlivých předmětů a čím dál víc učitelů už zajímají i témata osobnostního rozvoje. Čím dál víc učitelů už považuje za důležité se učit: Brát vážně své potřeby a naplňovat si je. Zvládat stres a pracovat s psychohygienou (udržovat rovnováhu mezi zátěží a odpočinkem), mít rád sám sebe a přijímat se. Orientovat sám v sobě, rozumět sobě a svým reakcím. Zabývat se tím, co je možné měnit a nezatěžovat se tím, na co nemám vliv.

16 školení lektorů 19.a Pár slov závěrem Když nevím, co dělám, nemůžu nic změnit ani na sobě, ani na motivaci či chování žáků. Co dělám? Na co myslím? Jak se cítím? Učitel může žáky vést jen tehdy, jestliže zvědomuje své pocity, myšlenky, činy. Může se mi přihodit, že mě něco vyvede z míry, že se zachovám neadekvátně, ale je třeba, abych si vždy uvědomovala své „tady a teď“.

17 Literatura: Bendl, S. Kázeňské problémy ve škole. Praha: Triton, 2009.
školení lektorů 19.a Literatura: Bendl, S. Kázeňské problémy ve škole. Praha: Triton, 2009. Berne, E. Jak si lidé hrají. Praha: Portál, 2011. Černá, K. Nenaplněné potřeby bývají zdrojem problémů. Závěrečná práce KVP I Nováčková, J. Mýty ve vzdělání. Kroměříž: Spirála 2006.

18 Další literatura Pesso, A., Boyden-Pesso, D., Vrtbovská, P. Úvod do PBSP. Tišnov: Sdružení SCAN, 2009. Plamínek, J. Tajemství motivace: jak zařídit, aby pro vás lidé rádi pracovali. Praha: Grada Publishing a.s., ISBN

19 Odkazy na webu: www.etickavychova.cz www.etickavychova.cz/ops
í

20 Ocenění „Etická škola“
Možnost získat pro školy Bronzový, stříbrný nebo zlatý stupeň

21 Možnosti financování ASET = Adoptuj si školu pro etickou výchovu
Firemní sponzorství pro konkrétní školu

22 Děkuji za pozornost