VÝVOJ ČESKÉHO UMĚNÍ VE 20. STOLETÍ OSOBNOSTI ČESKÉ KULTURY

Prezentace na téma: "VÝVOJ ČESKÉHO UMĚNÍ VE 20. STOLETÍ OSOBNOSTI ČESKÉ KULTURY"— Transkript prezentace:

1 VÝVOJ ČESKÉHO UMĚNÍ VE 20. STOLETÍ OSOBNOSTI ČESKÉ KULTURY
Tereza Budská 2.B.

2 VÝVOJ Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se české umění vyvíjelo pod silnými vlivy, které k nám doléhaly především z pařížského centra tehdejší evropské výtvarné scény. Základním rysem prvního desetiletí 20. století se stalo především sjednocování jednotlivých malířů do různých spolků, sdružení nebo skupin. První skupinou, která stojí za zmínku je Spolek výtvarných umělců Mánes, který byl založen roku 1887. Svou výstavnou činností soustavně diskutoval a informoval o aktualitách v moderním umění českém i evropském a přinášel početnější soubory prací nejznámějších osobností malby, z níž pak získávali čeští malíři potřebný inspirační prostředek ve své práci.

3 Docházelo tak k postupné adaptaci zahraničních vlivů na české prostředí, která tak dala vzniku novým malířským osobnostem, jako byl figuralista Jan Preisler nebo krajinář Antonín Slavíček. Základem tvorby se stalo vnímání obrazu jako nového celku jak z pohledu kompozičního, tak především v rovině barev, které se zbavovaly starých galerijních rysů a uplatňovaly přímou výzvu na smysly diváka – pozorovatele. Významnou skupinou, která se objevila v další generační vlně prvního desetiletí dvacátého století, byla výtvarná skupina Osma. Jejím nejvýraznějším projevem se staly dvě výstavy z let 1907 a 1908, na kterých představilo svá díla osm výtvarníků. Obě výstavy znamenaly významnou událost ve světě českého umění. Byli to nespokojení studenti Akademie, které učarovala výstava Edvarda Muncha konaná v Praze roku 1905.

4 Mezi tyto umělce patřili Emil Filla (1882 – 1953), který svou tvorbou poukazoval na dobově přitažlivá témata a význam barev, Otakar Kubín (1883 – 1969), Bohumil Kubišta (1884 – 1918), který vyjadřoval vážnost a pochmurnou náladu svými náměty z všedního života a předměstské krajiny, Antonín Procházka (1882 – 1945), Emil Artur Pittermann (1885 – 1936), Max Horb (1882 – 1907), Bedřich Fiegl (1884 – 1965) a Willi Nowak (1886 – 1977). Později se přidal ještě malíř Vincenc Beneš (1883 – 1979). Svým manifestem se hlásili k dvěma základním evropským uměleckým směrům k expresionismu a fauvismu. Hlavními inspiračními zdroji se staly práce předních evropských osobnosti výtvarné kultury Edvard Munch, Paul Cézanne, Vincent van Gogh. Jejich pozornost se tak upřela na vnímání současného prožitku v závislosti na expresionistickém vyjádření barev.

5 Emil Filla

6 Vincenc Beneš

7 2.Polovina 20.století Počátkem padesátých let se objevila nová generační vlna mladých umělců (Richard Fremund, Adolf Born, Bohdan Kopecký, Otakar Slavík), která se začala prosazovat právě v době nejsilnější cenzury a dogmatické víry s přísnými výtvarnými hranicemi a kritérii. Jakékoli jiné tendence než realisticky angažované byly zakázány a pronásledovány. Na rozdíl od starších výtvarníků, kteří měli možnost navázat na své předválečně znalosti a zkušenosti, směry a tvorbu, měla nová skupina umělců velice těžkou výchozí situaci s naprostým nedostatkem informaci o umění. Zhruba v polovině padesátých let došlo k jistému uvolnění od výtvarné socialistické doktríny. Začali vznikat nové umělecké skupiny sdružující jak malíře, tak významné poválečné sochaře, kteří společně určovali vývoj českého výtvarného umění následujících desetiletí (Trasa – Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Jitka Válová, Květa Válová; UB12 – Václav Boštík, Jiří John, Adriena Šimotová; Máj – Robert Piesen, Jiří Blacar

8 Na přelomu padesátých a šedesátých zasvětili umělci svou tvorbu různým formám abstrakce.
Na jedné straně stáli umělci inspirovaní radikálním informelem (Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Aleš Veselý) a na straně druhé zase mírnější lyrickou abstrakci nebo lettrismem (Karel Malich, Jan Kotík). V šedesátých letech docházelo k rozvoji tzv. nové figurace a pop-artu. Hlavními představiteli se stali Eva Kmentová, Jitka a Květa Válovy, Karel Nepraš, Olbram Zoubek, Jaroslav Vožniak, Adriena Šimotová, Jiří Načeradský a Jiří Sopko. V roce 1968 došlo k obsazení Československa sovětskou armádou a nástupu komunistické strany k moci. Tato událost znamenala útlum výtvarného života. Řada umělců emigrovala v průběhu sedmdesátých let do zahraničí a těm co zůstali, bylo zakázáno tvořit a vystavovat. Mohli se věnovat jen restaurátorským pracím nebo tvořit v ústraní. Pořádali pouze neoficiální výstavy svých děl.

9 Eva Kmentová

10 Robert Piesen

11 80.Léta 20.století V osmdesátých letech se v českém umění začaly pozvolna prosazovat postmoderní tendence. Tvorba nové generační skupiny, která studovala v sedmdesátých letech, ukázala, že postupně dochází k obnovení kooperace se světovým uměním. Umělci se celou tu dobu snažili držet krok s vývojem umění v zahraničí a dnes můžeme říci, že vedle sebe mohou existovat velice zajímavé a srovnatelné výtvarné projevy. V posledním desetiletí zažívá umění veliký rozvoj v oblasti počítačové grafiky (Eduard Ovčáček). Vývoj v oblasti komunikačních technologií a internetu výrazně zasáhl současnou výtvarnou kulturu. Velice oblíbenými se staly různé formy videa, projekce a další technologické zpracování obrazu.

12 Eduard Ovčáček

13 Otakar Kubín (1883 – 1969)

14

15 Antonín Procházka

16

17 Bohumil kubišta

18

19

20