PŘEHLED Mgr. Michal oblouk

Prezentace na téma: "PŘEHLED Mgr. Michal oblouk"— Transkript prezentace:

1 PŘEHLED Mgr. Michal oblouk
ČESKÁ NÁŘEČÍ PŘEHLED Mgr. Michal oblouk

2 NÁŘEČÍ ČEŠTINY

3 ČESKÁ NÁŘEČÍ mluvené formy českého jazyka, omezené na určité oblasti Česka nářečí = dialekt, dialektologie = nauka o nářečí rozdělují se do 4 skupin: česká středomoravská (hanácká) východomoravská (moravskoslovenská) slezská (lašská)

4 HLAVNÍ RYSY Nářečí česká středomoravská východomoravská slezská
Spisovná čeština ý —> ej (—> é) Ano novej Ano nové Ne nový Ne novy ú —> ou (—> ó) Ano nesou Ano nesó Ne nesú Ne nesu é —> í/ý Ano nový Ne nové Ne nove Protetické v před o- Ano vokno Ano vokno; jižní a jihozápadní Morava Ne okno; ostatní území Ne okno Rozlišování i ~ y Ne Ano Rozlišování l ~ ł Ř Ano; Ne pouze v podskupině kopaničářského typu (při hranicích se Slovenskem, hl. Bílé Karpaty) Opozice délky samohlásek Spodoba znělosti před jedinečnými souhláskami a samohláskami Ne [k naːm] Ano, pouze na východě [g naːm] Ano [g naːm]

5 ČESKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA hlásková změna ý > ej (například živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík → vozejk) dvojhláska ou je zachovávána ve stejném znění, jako ve spisovné češtině asimilace znělosti v případě sh- > sch- hláska l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po souhlásce zaniká (snědl > sněd) v některých případech zúžení é > í, respektive é > ý (např. délka > dýlka) tvar prvního pádu množného čísla mužského rodu životného přídavných jmen a zájmen se užívá i u ostatních rodů tvar 7. pádu množného čísla většinou končí na -ma bez ohledu na rod (mužema, ženama, růžema, kostma, staveníma atd.) podstatná jména, jejichž kořen končí na -s, -z, -l se skloňují tvrdě u tvrdého skloňování mužského a středního rodu přídavných jmen je většinou shodný 6. a 7. pád jednotného čísla sloveso být má v první osobě jednotného čísla vždy tvar sem, ať již je v jakémkoli významu v 1. osobě minulého času se vynechává příslušný tvar pomocného slovesa být, je-li podmětem zájmeno (já jsem tam byl > já tam byl) často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (např. ženská > žencká) na začátku slova se provádí změna hř > ř (např. hřích > řích) náslovné v na začátku slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít) krácení dlouhých samohlásek, zejména u skloňovacích koncovek, ale i jinde

6 STŘEDOČESKÁ PODSKUPINA
výskyt: Centrální část Čech, zejména Praha a její okolí hlavní znaky: změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) změna stř > tř na začátku slov (stříbrný > tříbrnej) ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -eji, -aji (jsou, modleji, plivaji) ve 2., 3. a 6. pádu jedn. č. žen. rodu. tvrdého skloňování se užívá koncovka 2. pádu

7 JIHOZÁPADOČESKÉ NÁŘEČÍ
výskyt: Z jihu za středočeskou skupinou, přesahující na Moravu hlavní znaky: změna ť > j po samohlásce (zaplaťte > zaplajte) tvary středního rodu jednotného čísla přivlastňovacích přídavných jmen jsou užívány pro všechny ostatní rody a čísla (sestřino židle, bratrovo syn) skloňování 6. pádu jednotného čísla mužského a středního rodu je stejné měkké i tvrdé (vo ňom, vo našom) ve slovesných tvarech 3. osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (např. kupujou, tvoří, říkají) koncovky -ům nebo -ím se ve 3. pádě zaměňují koncovkou -om (např. jdu k sousedom, ke slepicom, ke dveřom)

8 Chodské nářečí změna d > r mezi samohláskami, například dědek > děrek náslovné h, zejména u slov začínajících na u, ale i jindy, například aby > haby, utřít > hutřít přehlásky typu smál se > smíl se, sedět > seďít apod. dlouhá samohláska u některých tvarů zájmen a infinitivů, například vaše > váše, volat > volát příčestí minulé slovesa být ve tvarech bul, bula, buli apod. (správně byl, byla, byli) - tato podoba je pravděpodobně již zaniklá, nicméně stala se obecně známou, Chodům bylo kvůli ní přezdíváno Buláci

9 SEVEROVÝCHODOČESKÁ PODSKUPINA/PODKRKONOŠSKÉ NÁŘEČÍ
výskyt: Na severovýchod od středočeské skupiny hlavní znaky: na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda) změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (např. růžej, kosťej) koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj) tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci) sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar seš jako sponové sloveso -s jako pomocné sloveso minulého času koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj)

10 JIHOVÝCHODOČESKÁ PODSKUPINA
výskyt: Na jihovýchodním okraji území české nářeční skupiny, velká část je na území Moravy hlavní znaky: tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci) sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar seš ve významu sponového slovesa -s jako pomocné sloveso minulého času ve významu sponového slovesa má 1. osoba jednotného čísla slovesa být tvar su jako v moravských dialektech podstatná jména s kořenem na -s, -z, -l se skloňují měkce v 1. a 2. osobě plurálu imperativu sloves, jejichž imperativ v singuláru má koncovku -i, je koncovka -ime, -ite (tiskněte > tisknite) změna šť > šč (déšť > dešč)

11 MORAVSKÁ NÁŘEČÍ

12 STŘEDOMORAVSKÁ/HANÁCKÁ NÁŘEČÍ
koncovka ý ve spisovné češtině má v nářečí podobu é (mladý - mladé, dýchat - déchat) dvojhláska ou ve spisovné češtině má v nářečí podobu ó (stoupat - stópat; koupou - kópó) slabičné n ve slovech sedn (místo sedm) a osn (místo osm) hláska é za spisovné ej a aj (pejsek - psék, hraj - hré) krátké samohlásky místo dlouhých v případech typu vím - vim, práh - prah asimilace znělosti sh na zh, například shýbat se - zhébat se v 7. pádě množného čísla převažuje stará duálová koncovka -ma (s domama apod., jako v obecné češtině) sloveso být má ve významu pomocného slovesa minulého času tvary obdobné spisovné češtině, v jakémkoli jiném významu ale mají tvary su - seš - je - sme - ste - só mezi koncovkami skloňování tvrdých a měkkých podstatných jmen je méně rozdílů, než ve spisovné češtině, protože v dialektu není u některých slov přehláska (např. skloňování muž, bez muža) podstatná jména, jejichž kořen končí na z, s, l a některá další, se skloňují podle měkkého skloňování u zájmen je časté užívání tvaru 6. pádu ve významu 7. pádu (o vašem, s vašem), nicméně nikdy neplatí obdobná změna u některých přídavných jmen, jako je tomu v nářečích z území Čech stejně jako v ostatních moravských nářečích nedochází k vypouštění tvaru pomocného slovesa být v minulém čase (střmor. já sem mňel x oč. já mňel) tvar rozkazovacího způsobu většinou končí na -i/-e v jednotném čísle a -ite/-ete v množném čísle tvar 3. osoby množného čísla sloves 4. třídy zakončen na -ijó (spijó, chodijó) tvary slovesa chtít - chcu, chcou/chcó; někdy také v minulém čase chcel, chcela… v některých slovesech končících na -t se změkčuje na -ť (déchať, lámať)

13 VÝCHODOMORAVSKÁ/ MORAVSKOSLOVENSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA
změna ý na í (například bík místo býk) změna ou na ú (například nesú místo nesou) zachování ł asimilace znělosti sh na zh krátké samohlásky ve slovech jako prah, blato, rana, nama, vama, bit, dat 7. pád množného čísla má většinou koncovku -ma sloveso být má v 1. osobě jednotného čísla tvar sem jako pomocné sloveso a tvar su jako sponové sloveso a ve významu existovat v první osobě minulého času je pomocné sloveso vždy zachováváno dlouhé ó před j a zčásti před ň (dójí, hnójí, hóňí) ve 3. pádě množného čísla podstatných jmen mužského a středního rodu je koncovka -om ve 2. pádě jednotného čísla neživotných podstatných jmen mužského rodu tvrdého skloňování je koncovka -u v 6. pádě množného čísla podstatných jmen mužského nebo středního rodu je koncovka -óch ve 2., 3. a 6. pádu jednotného čísla tvrdých přídavných jmen ženského rodu a rodových zájmen se užívá jen 3. a 6. pádu rodová zájmena se často skloňují podle skloňování tvrdých přídavných jmen ve tvaru 7. pádu jednotného čísla skloňování zájmen mužského a středního rodu nedochází ke změně souhlásky před koncovkou nestažené podoby při skloňování slov můj, tvůj, svůj (mojeho, tvojeho, svojeho) sloveso "chtít" má v 1. osobě singuláru tvar chcu a ve 3. osobě plurálu tvar chcú místo spojky i se používá slovo aj podskupiny: slovácká podskupina, valašská podskupina, kopaničářská nářečí, kelecké nářečí, hranické nářečí, starojické nářečí

14 LAŠSKÁ NÁŘEČÍ rozlišení l - ł výskyt hlásek dž a dz
absence délek u samohlásek (všechny samohlásky se vyslovují krátce) rozlišování i - y ve výslovnosti splývání ť, ď - ć zaniká koncové -l v jednotném čísle mužského rodu příčestí minulého sloves 1. třídy asimilace znělosti sh na zh změna ou na u 6. a 7. pád množného čísla všeho má koncovku -mi, popřípadě -ma sloveso být v 1. osobě jednotného čísla má tvar sem rozkazovací způsob 1. osoby jednotného čísla s koncovkou -i/y, v 1. osobě množného čísla -imy/-ymy, ve 2. osobě množného čísla -iťe přízvuk leží vždy na předposlední slabice slova nebo slovního celku po neznělé souhlásce se v mění na f vynechávání j- ve skupině ji- na začátku slova v druhém pádě množného čísla mají podstatná jména mužského rodu je koncovka -uv (-uf) v 7. pádě jednotného čísla zájmen mužského a středního rodu a 2., 3., 6. a 7. pádu množného čísla tvrdého skloňování zájmen není změna samohlásky před koncovkou jako ve spisovné češtině nestažené skloňování slov muj, tvuj, svuj (tj. mojeho, tvojeho, svojeho) koncovka infinitivu na -ť, -ć, -č příčestí minulé sloves typu spadnout má vždy tvar s -nu- (spadnuł), ostatní tvary jsou ale bez -nu- 2. osoba jednotného čísla slovesa být má ve významu „existovat“ nebo ve významu sponového slovesa tvar sy, jako pomocné sloveso může ale mít stažený tvar -s, může ale mít i tvar sy 3. osoba množného čísla slovesa chtít má tvar chcu

15 ZDROJE