Vývoj češtiny Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí.

Prezentace na téma: "Vývoj češtiny Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí."— Transkript prezentace:

1 Vývoj češtiny Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

2 Nostratická jazyková rodina (prajazyk) Indoevropská jazyková rodina
Vývoj češtiny Čeština se utvářela jako samostatný jazyk přibližně od 10. století. Dnes jí mluví asi 10 milionů osob v České republice a asi 2 miliony v zahraničí. Její vývoj lze ztvárnit takto: Nostratická jazyková rodina (9000 – 7000 let př. n. l.) Indoevropská jazyková rodina (5000 – 3000 let př. n. l.) Praslovanština (2000 let př. n. l. – 600 let n. l.) Pračeština (od 10. století) Nostratická jazyková rodina (prajazyk) 9000 – 7000 let př. n. l. Indoevropská jazyková rodina 5000 – 3000 let př. n. l. Praslovanština 2000 př. n. l. až 600 let n. l. Jihoslov. jaz. Západosl. jaz. Východosl.j. Staroslověnština 9. století Pračeština od 10. století

3 Základní znaky praslovanštiny byly:
jery (velmi krátké samohlásky ъ, ь - tvrdý a měkký jer - s výslovností krátkého [u] a [i]) nosovky - nosové samohlásky ę ǫ duál – dvojné číslo ve skloňování i časování 7 pádů při skloňování kategorie slovesného vidu dva jednoduché tvary slovesného minulého času – aorist a imperfektum

4 Nejdůležitější hláskové změny ve vývoji češtiny:
stahování samohlásek (kontrakce vokálů), 10. – 13. st. dva vokály, mezi nimiž bylo –j, se změnily v dlouhý první vokál dobraja > dobrá, znamenije > znamení, bojati sę > báti se pojasъ  > pás zánik a vokalizace jerů (náhrada samohláskou), 10. st. sudé jery - počítané od konce – se změnily v e, liché zanikly starъcь > stařec, dъnьsь > dnes, sъ šьvьcьmь > s ševcem zánik nosovek (ǫ > u, ę >ě, a), 11. stol. nosovka ǫ se v češtině mění na u, nosovka ę dává ě nebo a rǫka > ruka, dǫbъ > dub, pętь > pět

5 délka samohlásek (kvantita), 10. – 13. stol.
z praslovanštiny zůstala jen v češtině a slovenštině zachována dvojí kvantita (krátké a dlouhé samohlásky) přízvuk, 10. – 13. stol. - přízvuk se ustálil na první slabice oproti praslovanskému pohyblivému přízvuku se v češtině (a slovenštině) přízvuk ustálil na první slabice (v ruštině pohyblivý, v polštině na předposlední slabice) vznik ř a h ( r´> ř, g >h ), 13. stol. měkké r´ > ř - mor´e > moře g > h - glava > hlava přehlásky, (obměny kmenových hlásek po měkkých souhláskách), 12. – 14. století přehláska a >ě, á > ie (duša – duše, ležati – ležěti) přehláska u > i, ú > í (kryju –kryji, slepicú – slepicí) přehláska o > ě, ó >ie (koňóm – koniem, mořóm - mořiem)

6 ztráta jotace - ě > e, 12. -14. stol.
něbudětě > nebudete, cěsta > cesta změna proběhla všude kromě retnic (bě, pě, vě, mě) diftongizace (změna dlouhých samohlásek na dvojhlásku), 14. stol. ó > uo, mój > muoj, bóh > buoh ú > au > ou, súd > saud > soud další změna se ve spisovné češtině neujala, ale vzhledem k jejímu pozdějšímu kodifikování Dobrovským se s ní setkáváme v obecné češtině dodnes:  ý > ej, mlýn > mlejn monoftongizace (změna dvojhlásek v samohlásku), 15. stol. uo > ů, buoh > bůh ie > í, viera > víra úžení, 15. stol. é > í, zelé > zelí

7 změna téžeslabičného aj > ej, 15. stol.
krajčí > krejčí, vajce > vejce (ale vajec, protože a a j není v téže slabice) změna souhláskové skupiny šč > šť,15. stol. Ščepán > Štěpán, ščastný > šťastný Nejdůležitější tvaroslovné změny  zánik dvojného čísla (duálu), 15. – 17. stol. duál – dvojné číslo pro skloňování i časování skutečností vyskytujících se ve dvou, resp. v páru zůstaly číslovky dva, oba a názvy párových orgánů lidského těla – ruce, nohy atd. se dvěma bratroma svýma > se dvěma svými bratry zánik některých slovesných časů, 15. stol. zanikly jednoduché minulé časy aorist (brach > bral jsem) a imperfektum (beřiech > bral jsem), postupně mizely přechodníky a složený předminulý čas plusquamperfektum (byl jsem nesl > nesl jsem)

8 přenos koncovky –m, 15. stol.
koncovka 1. os. j. č. sloves viem, jiem, jsem, dám, (j)mám přešla i k některým dalším slovesům (dnešní 4. a 5. třídy, dělaju > dělám) rozlišení životnosti u mužského rodu, 16. stol. pro životné: koupil kůň > koupil koně 1. p. ≠ 4. p. pro neživotné: koupil dům > koupil dům 1. p = 4. p.

9 Vývoj češtiny Seznam použitých pramenů:
Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Baláček, Václav: Český jazyk k maturitě, Infoa, Dubicko 2001 Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva, Petra Velanová, Třebíč 2005 Mužíková, Olga a kol.: Odmaturuj z českého jazyka, DIDAKTIS, Brno 2007 Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 2007