Průmyslové organické látky

Průmyslové organické látky
Ing. Věra Marešová, CSc Ústav soudního lékařství a toxikologie 1.LF UK a VFN

Průmyslová toxikologie – zabývá se škodlivinami vyskytujícími se v pracovním prostředí. Zasahuje do pracovního lékařství a hygieny práce. Pro posouzení expozice ohrožených osob škodlivinám lze kromě analýzy ovzduší použít vyšetření biologického materiálu. V moči, krvi nebo ve vydechovaném vzduchu se stanovuje buď škodlivina nebo její metabolity. Je nutné znát koncentrační hladinu škodliviny, při které ještě nedochází k poškození organizmu. Biologický limit udává expozici, při které ještě není zdraví ohroženo. Výsledek expozičního testu závisí: a) na koncentraci škodliviny v ovzduší b) na plicní ventilaci (na fyzické námaze, na resorpci kůží a trávicím traktem)

Vstup škodliviny do organizmu v pracovním prostředí nastává dýchacím ústrojím. V respiračním traktu se vstřebávají: plyny páry dobře rozpustné aerosoly Větší a méně rozpustné částice zachycené v dýchacích cestách jsou transportovány do nosohltanu, po spolknutí jsou resorbovány až při pasáži trávicím ústrojím. Velmi jemné částice proniknou až do alveolů. Perkutánní resorpce se uplatní u látek rozpustných v lipidech a ve vodě. Uplatňuje se až při potřísnění.

Základní procesy řídící transport a distribuci škodlivin v organizmu (difuzi, přechod membránami, vazbu na plazmatické proteiny, rozdělování do tkání) ovlivňují chování nox a dělí se na 3 fáze: absorpci distribuci v organizmu metabolismus a eliminaci Aby nastal účinek, musí se noxa dostat do krevní cirkulace a k cílovému orgánu. Po absorpci se dostává do krevní cirkulace a je distribuována do jednotlivých tělních částí v závislosti na prokrvení jednotlivých tkání, na rozdělovacím koeficientu noxy mezi krev a tkáně, na stupni ionizace při určitém pH plazmy, na polaritě a velikosti molekuly škodliviny, na její vazbě na proteiny plazmy a tkání. Velká část drog je eliminována z organizmu metabolizmem převážně v játrech nebo v ledvinách.

Organická rozpouštědla těkavé silně lipofilní kapaliny, základní struktura je alifatická, alicyklická nebo aromatická, s funkčními skupinami –OH, -CO, -COOH, --COC, -COOR, -NH2, -CONH2, jedná se o uhlovodíky, alkoholy, ketony, estery, etery, karboxylové kyseliny, aminy, amidy, halogensloučeniny Vstup do organizmu: inhalace: hlavní cesta vstupu, retence u většiny rozpouštědel je 40 – 80 % v závislosti na těkavosti látky a fyzické náročnosti práce perkutánní absorpce: kůží se vstřebávají rozpouštědla rozpustná také ve vodě (dimethylsulfoxid, dimethylformamid, glykolethery) perorální absorpce: napití rozpouštědla omylem, při záměně, při abúzu (toluen) toxicita: je velmi rozdílná, nižší toxicita (benzín, nafta, perchlorethylen) vysoká toxicita (sirouhlík, tetrachlormethan, chloroform, benzen) Profesionální expozice: chemické syntézy, odmašťování kovů, čištění oděvů, ředění lepidel a barev.

Metabolismus: oxidace, metabolity se vylučují močí, toxické metabolity u methanolu, ethylenglykolu, n – hexanu, methylacetát vylučování: rozpouštědel vydechováním původní látky (benzín, ether) vylučování metabolitů močí nebo kombinace účinky: Akutní: nejprve excitace CNS, při vyšších koncentracích deprese CNS (somnolence, kóma se zástavou dechu) narkotické vlastnosti sílí s délkou řetězce uhlovodíků, substitucí halogenem, alkoholem, dvojnou vazbou Chronické: pseudoneurastenický syndrom (výkyvy nálad, poruchy spánku, nervozita, únava, stres). Po dlouhodobévysoké expozici ireverzibilní neuropsychické změny organický psychosyndrom (atrofie mozkové kůry, psychologickými testy lze zjistit poruchy koncentrace, paměti, pokles IQ, změny osobnosti), vyšetření EEG, CT mozku

Účinky: periferní nervy: poškození (sirouhlík, n-hexan, 2 – hexanon, ethanol) kůže: dermatitida respirační systém: typické pro destiláty ropy, plicní edém po expozici fosgenu(vzniká při oxidaci chlorovaných uhlovodíků) myokard: zvýšení citlivosti k arytmogenním účinkům epinefrinu způsobí náhlou smrt, dysrytmie častá příčina úmrtí narkomanů po inhalaci toluenu játra: poškození u chlorovaných uhlovodíků (tetrachlormethan, chloroform, dichlormethan, dichlorethan) ledviny: selhání ledvin po požití ethylenglykolu reprodukční systém: organická rozpouštědla procházejí placentou, mohou mít vliv na reprodukční procesy

Léčba: přerušení expozice, symptomatická léčba, udržování základních vitálních funkcí ethylenglykol, methanol antidotum ethanol u ostatních organických rozpouštědel neexistuje antidotum podání salinického projímadla (síran sodný) mléko urychluje vstřebávání vzhledem k obsahu tuků forsírovaná diuréza u rozpouštědel metabolizovaných a odstraňovaných močí benzíny a destiláty ropy se vylučují plícemi, po toxických dávkách provést výplach žaludku za intubace dýchacích cest, při inhalační pneumonii nebo aspirační bronchopneumonii je nutná léčba antibiotiky

Aromatické uhlovodíky Benzen, toluen, xyleny, ethylbenzen, styren akutní účinky: centrální nervové: excitace, dezorientace, závratě, opilost, nauzea, ospalost, bezvědomí chronické účinky: dermatitida, neuropsychické poruchy, pseudo- neurastenický syndrom, organický syndrom, benzen poruchy krvetvorby, pancytopenie pozdní účinky: benzen – leukémie Aromatické uhlovodíky mají výrazný neurotoxický účinek, benzen je také hematotoxický. Vstřebávání plicemi 50 – 70 %. Styren se může vstřebat kůží. Všechny aromatické uhlovodíky jsou biotransformovány, hlavní metabolit se využívá jako biologický expoziční test.

Benzen Používá se jen v omezeném měřítku (výroba derivátů benzenu, ve farmaceutickém průmyslu) při analytické práci v laboratoři za přísných hygienických opatření Zdroj benzenu: ropa, samotný se uvolňuje v koksovnách při výrobě koksu, letální dávka per os 10 – 15 ml. Metabolismus: oxidace přes reaktivní epoxidy (kancerogenní benzenepoxid reaguje s DNA) na fenol (je normálním produktem metabolismu bílkovin) 15 % benzenu se vydýchá. Metabolity pro posouzení expozice: kyselina S – fenylmerkapurová, kyselina trans, trans – mukonová. Při akutní intoxikaci projevy neurotoxické, při dlouhodobé expozici projevy hematotoxické.

Toluen často používané rozpouštědlo pro barvy, laky, lepidla, použití¨ v tiskárnách (rotační hlubotisk). Nejvíce zneužívané organické rozpouštědlo mezi školní mládeží. Letální dávka per os 150 – 400 ml. Metabolismus: oxidace na kyselinu benzoovou, po konjugaci s glycinem vzniká kyselina hippurová, která se vylučuje močí, používá se jako biologický expoziční test, 16 % toluenu se vydýchá. Kyselina benzoová se používá jako konzervační činidlo, tvoří se v některých potravinách (lignin v celozrnném chlebu, organické kyseliny a flavony obsažené v ovoci) a zelenině se na kyselinu benzoovou a na kyselinu hippurovou biotransformují. Dalším metabolitem je o – krezol, v moči se fyziologicky nenachází, tvoří 1 % z přijatého toluenu.

Xyleny jsou využívány jako průmyslová rozpouštědla a extrakční činidla. Účinek je podobný toluenu, více dráždí a vysušují kůži. Metabolismus: oxidace na kyselinu o -, m - , p – para methyl- benzoovou, vylučují se jako kyseliny metylhippurové močí. V moči se normálně nenacházejí. Po vysoké expozici xylenu popsáno poškození ledvin. Ethylbenzen slouží k výrobě styrenu. Účinky jsou neurotoxické. 70 % se vylu- čuje ve formě kyseliny mandlové, 25 % ve formě kyseliny fenylglykolové. Kyselina mandlová se fyziologicky v moči nevyskytuje, využívá se jako biologický expoziční test.

Styren používá se k výrobě plastů (polystyren, aktylonitril – butadien- styren), gumy (styren – butadienový kaučuk) a sklolaminátů. Účinky styrenu jsou neurotoxické. Metabolismus: styren se metabolizuje na kyselinu mandlovou, která se využívá jako biologický expoziční test. Menší množství tvoří kyseliny fenylglykolové. Chlorované uhlovodíky trichlorethylen, tetrachlorethylen, tetrachlormethan, chloroform, dichlormethan, akutní účinky centrálně nervové: excitace, dezorintace, závratě, opilost, nauzea, ospalost, bezvědomí, u dichlormethanu tvorba CO

akutní účinky: hepatotoxicita u tetrachlormethanu, chloroformu, méně u dichlormethanu, monochlormethanu a dichlorethanu nefrotoxicita u tetrachlormethanu, chloroformu edém plic vznik fosgenu po kontaktu s plamenem nebo žhavým kovem chronické účinky: dermatitida neuropsychické poruchy – pseudoneurastenický syndrom, organický syndrom hepatotoxicita u tetrachlormethanu, chloroformu, mémě u dichlormethanu, u zbylých uhlovodíků se při profesionální expozici poškození jater nevyskytuje

Účinek: se zvyšujícím se počtem atomů chloru se zvyšuje narkotický a objevuje hepatotoxický účinek. Dvojná vazba snižuje hepatotoxicitu. Profesionální expozice: čistírny oděvů, odmašťování v kovoprůmyslu, rozpouštědla pro laky, pryskyřice, oleje, vosky. Terachlormethan se používá v hasicích přístrojích a při výrobě freonů. Chlorované uhlovodíky se dobře vstřebávají plícemi, styk s kůží vede k významné resorpci. Trichlorethylén metabolizuje se v játrech na kyselinu trichloroctovou a trichlorethanol, vylučují se močí. Trichlorethanol má narkotický účinek. Letální dávka je 140 –200 ml. Játra a ledviny trichlorethylen nepoškozuje. Perchlorethylén z větší části se vylučuje nezměněn plícemi, malá množství se oxidují na kyselinu trichlorocovou a trichlorethanol. Nelze použít pro biologický expoziční test. K potvrzení expozice slouží stanovení ve vydýchaném vzduchu, krvi nebo moči.

Tetrachlormethan a chloroform 50 % jsou vydýcháním nezměněny, 50 % jsou metabolizovány v játrech. Hepatotoxicita vzniká po perorální otravě, vzniká tuková degenerace, nekrózy. Rozklad tetrachlormethanu se uskutečňuje v játrech mikrozomálním systémem P – 450. Vzniká HCl a fosgen COCl2. Chloroform se mění na trichlormethanol a potom na trichlor- methylový radikál. Poškození jater bylo pozorováno až po vysokých koncentracích. Nefrotoxicita – tetrachlormethan poškozuje buňky renálních tubulů, vede až k jejich zániku. Vazokonstrice a ischemické změny. Poškození ledvin je vzácné. Stanovení: u trichlorethylénu se požívá stanovení kyseliny trichlor- octové a trichlorethanolu v moči, u ostatních látek se stanovují organická rozpouštědla ve vydechovaném vzduchu, moči a krvi.

Alkoholy methanol, ethanol, isopropanol, cyklohexanol akutní účinky: centrálně nervové – excitace, ztráta soudnosti, opilost, závratě, dezorintace, nauzea, ospalost, bezvědomí methanol: poškození sítnice a neuropatie (poruchy vidění, oslnění fotofobie, slepota) chronické účinky: dermatitida, methanol: vzácné poruchy CNS ethanol: chronický alkoholismus, organický psychosyndrom, polyneuropatie, cirhoza jater pozdní účinky: s konzumací ethanolu je prokázána souvislost karcinomu dutiny ústní, hltanu, hrtanu, jater.

Profesionální expozice: užívají se jako složka čistících prostředků, ředidel, k extrakcím, syntézám. Plicemi se dobře vstřebávají jednoduché alkoholy, kůží methanol a isopropanol, hůře ethanol. Metabolizují se pomocí jaterní alkoholdehydrogenázy na aldehydy a aldehyddehydrogenázou na karboxylové kyseliny, na oxid uhličitý a vodu. Methanol nejčastěji bývá požit záměnou za ethanol. Vstřebává se dobře kůží, plicemi, tyto expozice mohou vést k závažným intoxikacím. Vydechuje se nezměněn plicemi 30 –60 %, zbytek se oxiduje na formaldehyd a na kyselinu mravenčí. Detoxikace pomocí kyseliny listové je individuálně rozdílná, oxidace na konečné produkty oxid uhličitý a vodu je pomalá, hrozí kumulace kyseliny mravenčí. Nastává těžká metabolická acidóza způsobená kyselinou mravenčí napadající oční nerv.

Poruchy vidění se projeví s latencí 24 hod. mlhavým viděním, světelnými záblesky, pocity oslnění nebo změnami barevného vidění. Na očním pozadí nastává hyperémie a edém. Mravenčany poškozují buňky sítnice snížením aktivity cytochromoxidázy a tím zásobování sítnice kyslíkem. Slepota je popsána po požití 15 ml methanolu, smrt po 30 –240 ml. Metabolismus u methanolu je asi 6x pomalejší než u ethanolu. Eliminační poločas methanolu je 8 – 18 hod., při léčbě ethanolem se prodlužuje na 30 hod., při hemodialýze se zkracuje na 2 hod. Léčba: antidotum ethanol, podávaný per os (první pomoc 40 –80 ml ethanolu) nebo v 5% koncentraci i.v. v infuzi glukózy, hladina se udržuje 1 – 1.5 promile. Podává se kyselina listová, která urychluje rozklad kyseliny mravenčí. Při hladině methanolu v krvi nad 0.4 promile nebo kyseliny mravenčí nad 200 mg/l je indikována hemodialýza. Antidotum je fomepizol(4 – methylpyrazol, Antizol) ihibující alkoholdehydrogenázu, vysoká cena.

Ethanol téměř komletně se metabolizuje, jen 5 –10 % se vydechne nezměněn plicemi nebo vyloučí potem a močí. Hlavními účinky jsou deprese CNS s kómatem a depresí dýchání při současném dráždivém účinku v oblasti GIT, provázené zvracením. Vzniká významné riziko aspirace. Dostavuje se hypoglykémie u osob s horším stavem výživy, opilé osoby jsou náchylné k prochlazení a traumatu. Používá při sebevražedných pokusech v kombinaci s léky, např. benzodiazepiny a antidepresivy, které mají aditivní účinek ve vztahu k depresi CNS. Ethanol se vstřebává rychle ze zažívacího traktu, nejrychleji destiláty. Rychlost účinku závisí na obsahu jídla v žaludku. Maximální hladina ethanolu v krvi je průměrně za 30 –40 min. po požití. Ethanol se oxiduje na acetetaldehyd, na kyselinu octovou, oxid uhličitý a vodu. Rychlost detoxikace je stálá, nezávislá na dávce 0,1 g ethanolu/kg/hod.

Klinický obraz: 1 promile ethanolu způsobuje euforické stadium, dochází již k útlumu glukogeneze a hypoglykemii. Prodloužení reakčních časů, objevují se poruchy koordinace, rovnováhy, analgezie, výrazný pocit opojení při hladině 2 promile. Narkotické stadium, kóma a deprese dýchání u nezkušeného pijáka při hladině 3 promile. Chroničtí alkoholici mají zachované vědomí i při hladině 5 promile, kdy již dochází k asfylaktickému stádiu s hypertermií, cyanozou, křečemi a zástavou dechu. Příčinou smrti bývá aspirace zvratků, podchlazení, bronchopneumonie, edém plic. Léčba: stabilizovaná poloha pacienta, intubace a řízené dýchání, úprava hypotermie, podávání glukózy, thiaminu. Není k dispozici specifický antagonista receptorů alkoholu, v případě komatu příznivě působí efekt antidot naloxonu (Intrenon) i flumazenilu (Anexat). Z eliminačních metod má dobrý efekt pouze hemodialýza, indikovaná při hladinách 4 –5 promile.

Glykoly ethylenglykol, diethylenglykol, propylenglykol Akutní účinky: resorpce plicemi za pokojové teploty nepřichází v úvahu, resorpce pokožkou je nízká ethylenglykol a diethylenglykol per os: centrálně nervové účinky: excitace, později deprese CNS, akutní renální selhání, metabolická acidóza Chronické účinky: dermatitida Sirupovité kapaliny nasládlé chuti, toxicita jednotlivých látek je rozdílná, propylenglykol je málo toxický, polyethylenglykoly nefrotické nejsou. Profesionální expozice: použití ethylenglykolu jako průmyslového rozpouštědla, všechny se používají do nemrznoucích přípravků.

Dochází k biotransformaci na glykolaldehyd, kyselinu glykolovou a šťavelovou. Kyselé metabolity poškozují renální tubuly tvorbou šťavelanu vápenatého, jsou příčinou selhání ledvin a metabolické acidózy. Výrazně se zvyšuje osmolalita. Biotransformace probíhá za působení alkoholdehydrogenázy, může být blokována ethanolem. Ethanol se využívá jako antidotum. Maximální koncentrace v plazmě je za 1 – 4 hod. po požití, Eliminační poločas je 3 – 8 hod.(při léčbě ethanolem 17 –18 hod.), při současné hemodialýze se zkracuje na 3 hod. Letální dávka je 100 ml ethylenglykolu.

Klinický obraz: neurotoxické stádium – přechodná opilost, zvracení, ospalost, během 4 – 12 hod. rozvoj metabolické acidózy s hyperosmolalitou, křeče, porucha vědomí až koma, smrt. kardiopulmonální stádium za 12 – 24 hod. – dysrytmie, těžká acidóza s hyperventilací, cirkulační kolaps, hypokalcemie, křeče, edém plic, edém mozku, kardiorespirační zástava. renální stádium za 24 – 74 hod. – hematurie, albuminurie, oligurie, asi v 50% oxalurie, akutní tubulární nekróza, anurie. Léčba: antidotem je ethanol, podávaný per os, nebo v 5% koncentraci v infuzním roztoku glukózy. Hladina se udržuje na 1 –1.5 promile. Má 100 krát vyšší afinitu k alkoholdehydrogenáze, inhibuje tvorbu toxických metabolitů etylenglykolu. Nezmetabolizovaný etylenglykol se vylučuje močí. Podávají se vitaminy B1 a B6 a kyselina listová. Při hladině etylenglykolu nad 300 mg/l je indikována hemodialýza, stejnějako při těžké metabolické acidóze, při hyperosmolalitě nebo při renálním selhání. Antidotum –fomepizol.

Aromatické aminy anilín, toluidín, p – fenylendiamin, benzidin, naftylamin, nitroanilin, chloranilin akutní účinky: methemogloinémie, hemolýza, hemoglobinurie, poškození ledvin pozdní účinky: karcinom močových cest a močového měchýře Metabolismus: látky dobře rozpustné v tucích, dobře se vstřebávající kůží. Biotransformací vznikají hydroxylaminy, katalyzující oxidaci hemoglobinu na methemoglobin. Aromatické aminy se acetylují, osoby s pomalou reakcí N – acetyl- transferázy jsou ohroženi karcinomem močového měchýře. Vzniklé konjugáty se hromadí v močovém měchýři obsahujícím prostaglanin H synteázu, která aktivuje metabolity aromatických aminů na reaktivní elektrofilní metabolity reagující s DNA a vyvolávjící vznik karcinomu močového měchýře a močových cest.

Anilín vykazuje nejsilnější methemoglobizující účinek. Metabolit fenylhydroxylamin katalyzuje oxidaci Fe2+ v hemoglobinu na Fe3+. Vzniká methemoglobin, který není schopen přenášet kyslík. Methemoglobin, který vzniká je redukován enzymatickými systémy. Léčba: redukce methemoglobinu NADPH methemoglobin reduktázou. Podává se methylénová modř, která se redukuje, slouží jako příjemce elektronu, který předá železu a umožní redukci Fe3+ na Fe2+. Otrava se zhoršuje při požití ethanolu, dochází k recidivám příznaků i za několik dní po intoxikaci. Klinický obraz: akutní: stimulační účinek na CNS, příznaky závisí na stupni methemo- globinémie. 10 –30 %: vzniká cyanoza, tachykardie, lehká únava 30 –50 %. slabost, dušnost, bolesti hlavy 50 –70 %: poruchy vědomí a smrt.

Aromatické amíny mohou vyvolat alergickou dermatitidu, astma bronchiále. Chronický: methemoglobinémie je doprovázena polyglobulií jako důsledek chronické hypoxie. Methemoglobinémii způsobují také: aromatické nitrosloučeniny, dusitany, chlorečnany. Léčba: antidotem methylénovou modří. Methlénová modř se vodíkem z NADPH redukuje na účinnou leukomethylénovou modř. Antidotem je také toluidinínová modř. Působí stejným mechanizmem. Antidotem je také kyselina askorbová, působí pomaleji a méně. Antidotem je také výměna krve.

Pesticidy látky používané proti škodlivým živočichům (zoocidy), hmyzu (insekticidy), hlodavcům (rodenticidy), háďátkům (nematocidy), měkkýšům (moluskotidy), plevelům (herbicidy), parazitickým houbám (fugicidy) a roztočům (akaricidy). Zabraňují ohrožení zemědělských, lesních i zahradních rostlin, zásob potravin a zemědělských produktů, průmyslových materiálů a poškození zvířat a člověka. Ve vodě rozpustné organofosforové sloučeniny se používají jako systémové pesticidy pro ochranu rostlin také na místech nezasažených postřikem, konstantní pesticidy hubí hmyz, houby nebo plevele pouze na zasažených místech postřikem. Pro člověka jsou nejtoxičtější některé insekticidy, moluskocidy a herbicidy. Nejčastější intoxikace působí vzhledem k širokému používání a kladení nástrah v lidských obydlích rodenticidy.

Insekticidy Organochlorované insekticidy lindan (gama izomer hexachlorcyklohexanu) endosulfan (Thiodan) Diagnostický souhrn Akutní účinky: Stimulace CNS: parastézie, nevolnost, závratě, křeče, kóma Charakteristika noxy: látky dobře rozpustné v tucích, v lipoidní tkáni se ukládají. Toxicita je relativně nízká. Od r bylo DDT (dichlórdifenyltrichloretan) nejpoužívanějším insekticidem. Jeho pomalá degradovatelnost se ukázala jako nebezpečná pro životní prostředí. Pro svou pomalou eliminaci (1% denně) se dosud rozšiřuje potravním řetězcem. Většina populace má měřitelné hladiny DDT v tuku i v krvi. Profesionální expozice: dnes je u nás zemědělství DDT zcela zakázáno, lindan se používá zejména k ochraně lesních dřevin, endosulfan k ošetřování okrasných rostlin a drobného ovoce.

Narušují přenos nervových impulzů zásahem do rovnováhy sodných a draselných iontů po obou stranách buněčné membrány a vyvolávají opakované neuronální výboje. Dobře se vstřebávají inhalací, per os, lindan i kůží, ukládají se v tukové tkáni, játrech a nervové tkáni. Metabolity se zvolna vylučují močí. Klinický obraz: Akutní: příznaky excitace a dysfunkce CNS, u perorální otravy nauzea, zvracení, u všech cest vstupu desorintace, závratě, slabost, parestézie, tremor, křeče, kóma Chronický: není jasně prokátána chronická toxicita ani vznik aplastické anémie nálezy jsou nespecifické Diferenciální diagnóza: je třeba vyloučit všechna onemocnění CNS včetně infekčních chorob Léčba: symptomatická, při křečích diazepam Při podezření na profesionalitu intoxikaci je třeba mít na paměti relativně nízkou toxicitu těchto látek.

Organosfoforové insekticity – organofosfáty Povolené přípravky: fenitrothion (Sumithion), dimetholate (Bi 58, Perfekthion), chlorpyrifos (Durbsan, Nurelle D - s cypermethrinem), Diazion (Basudin, Diazinon), trichlorfon (Formix, Dieta) Akutní účinky - inhibice acetylcholinesterázy, pokles její aktivity v erythrocytech a butyrylcholinesterázy v plazmě, proto kumulace acetylcholinu - zvýšená aktivita parasympatiku, neuromuskulární paralýza (poruchy neurosvalového přenosu), dysfunkce CNS Chronické účinky - přetrvávající dysfunkce CNS – pseudoneurasthenický syndrom - zvýšená neuropatie (křeče, parestézie, slabost v nohách a rukách, přepadávání končetiny)

Estery kyseliny fosforečné se vyskytují ve dvou formách. Tvoří organofosfáty obsahující síru (=S, přípona –thion), oxidují se pomocí izoenzymů cytochromu P – 450 na aktivní derivát obsahující kyslík (=O, přípona –oxon). Menší část tvoří přímo deriváty s koncovkou oxon. Vzhledem k k relativně vysoké akutní toxicitě jsou organofosfáty ze všech pesticidů nejobávanější příčinou akutních otrav. Povolené přípravky u nás již neobsahují vysoce toxické organofosfáty. Na rozdíl od organochlorovaných pesticidů se méně kumulují v tukové tkáni. Z hlediska kancerogenity je riziko minimální. Riziko intoxikace vzniká při výrobě účinných látek. Organofosforečné pesticidy se aplikují různými způsoby, od ručního po letecký postřik. Organofosfáty působí ireverzibilní inhibici acetylcholinesterázy, enzymu, rozkládajícího acetylcholin. Důsledkem kumulace acetylcholinu je porucha cholinergního přenosu nervního vzruchu. Syntéza nové acetylcholinesterázy trvá až 60 dní.

Toxicita závisí na schopnosti inhibice acetylcholinesterázy. Mezi supertoxické patří parathion, mevinphos, mezi extrémně toxické dichlórvos, mezi vysoce toxické fenitrothion, dimethoat, chloriphos středně nebo mírně toxické jsou malathion. Klinický obraz První příznaky intoxikace se objevují obvykle při poklesu aktivity acetylcholinesterázy pod 70% normální hodnoty, při snížení pod 20% jde o těžkou otravu, při život ohrožujících otravách je aktivita až neměřitelná. Akutní muskarinové příznaky: slzení, salivace, pocení, mióza, zvracení, bolesti břicha, průjmy, bronchiální hypersekrece, bronchospasmus, bradykardie nikotinové: fascikulace, tremor, křeče následované slabostí, paralýza dýchacího svakstva Příznaky z CNS: dezorientace, bolesti hlavy, křeče, poruchy vědomí, kóma

Příčinou úmrtí bývá respirační selhání (podílejí se na něm deprese dechového centra v mozku, bronchiální hypersekrece, edém plic, bronchokonstrikce, obrna dýchacího svalstva), ke kterému dochází bez léčby zpravidla za 24 hod. a srdeční arytmie, která se může objevit i po řadě hodin od intoxikace. Chronický Při dlouhodobé expozici může vzácně dojít ke kumulaci a k chronické otravě. Jediným poškozením, které nesouvisí s inhibicí acetylcholin- esterázy, je pozdní neuropatie, vznikající za 7 –21 dní po těžké otravě některými organofosfáty. Prvními příznaky jsou křečovité bolesti v lýtkách, necitlivost a parastézie v nohách, méně v rukách. Symetricky se rozvíjí slabost s maximem v distálních částech končetin a progreduje porucha citlivosti a motorické poruchy. Zdroj: D. Pelclová: Nemoci z povolání a intoxikace

Průmyslové organické látky

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Průmyslové organické látky"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Průmyslové organické látky

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Průmyslové organické látky"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář