Les obřích stromů Národní Park sekvojí v Kalifornii Prohlížení: J@

Prezentace na téma: "Les obřích stromů Národní Park sekvojí v Kalifornii Prohlížení: J@"— Transkript prezentace:

1 Les obřích stromů Národní Park sekvojí v Kalifornii Prohlížení:

2 (Na úvod si o něm přečti pár informací…)
Národní park – Sequoia (Na úvod si o něm přečti pár informací…) Kalifornie je již několika miliónů let domovem obřích stromů – sekvojí. Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens D. Don) a sekvojovec obrovský (Seqoiadendron giganteum) je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 m a stáří až 2200 let. Průměr kmene dosahuje až 6,5 metru. Váha stromu se odhaduje na 1400 tun. Výška některých stromů poražených v 19. století byla odhadnuta na 144 m. Nejvyšším současným žijícím stromem na světě pojmenovaným „Hyperion“ je právě sekvoj vždyzelená s výškou 115,5 m. Jsou to jediné současné druhy stromů z rodu sekvojí (Sequoia). Oba druhy amerických sekvojí jsou monotypickým rodem rostoucím jen na tomto americkém kontinentě, avšak jejich předkové byly v druhohorách a třetihorách rozšířeni po celém světě. Američané odlišují sekvoji vždyzelenou od svého mohutného příbuzného zjednodušeným názvem redwood, podle výrazně načervenalého dřeva. Sekvoje vyžadují velmi vlhké klima s častými srážkami a mlhami. Z mlh také získávají až čtyřicet pět procent vláhy. Dokonce lze říci, že v suchých obdobích si sekvoje vytvářejí zadržováním vlhkosti vlastní mikroklima. Dokonce část vláhy, kterou sekvoje potřebují ke svému životu, zřejmě vstřebávají listy. V roce 1948 byl v Číně objeven a popsán druh Metasequoia glyptostroboides - metasekvoje čínská, stromu, o jehož existenci věděli vědci jen z fosilních nálezů. Její objevení bylo velkou senzací. Pokračování

3 Sekvoje jsou velice odolné stromy
Sekvoje jsou velice odolné stromy. Produkují tanin, který se ukládá do kůry a chrání tak strom proti hmyzu. Borka (kůra) je červenohnědá, měkká a vláknitá, silně provzdušněná, prakticky bez pryskyřice, se širokými hřebeny a dosahuje tloušťky půl metru, což strom téměř dokonale chrání před ohněm a činí tyto stromy odolnými proti požárům. Přesto je oheň nepřítelem růstu sekvojí vždyzelených. Po požáru totiž stromy i pět let neplodí. Na druhé straně, podobně jako u jejich příbuzného sekvojovce obrovského, jsou požáry pro obnovu sekvojí vždyzelených potřebné a v současnosti jsou ochránci parku záměrně zakládány. Požár totiž zničí okolní konkurenční rostliny i půdní hrabanku a tímto popelem mineralizuje okolní půdu a navíc umožní průnik semen až k ní. Výzkumy ukazují, že sekvojový les může bez úhony přežít i tři silné požáry v jednom století. Sekvoj kvete od konce zimy do počátku jara. Plodem je sudovitá až kulovitá červenohnědá šiška s drobnými semeny, která zraje po dobu jednoho roku. Jehlice jsou čárkovité, až 20 cm dlouhé, na konci špičaté, na líci tmavozelené, na rubu se dvěma bílými pásy, roztroušené po obou stranách větévky. Hustý zápoj větví a tříletá obnova těchto plochých, ve dvou řadách protistojně rostoucích listů (jehliček) na větvičkách způsobuje též jev nazývaný „stromový půdní profil“, kdy spadané listí zachycené na větvích se mineralizuje, vytváří trsy organické hmoty a stává se tak domovem mnoha epifytů.

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22 Fauna v parku sekvojí v Kalifornii:

23

24

25

26

27

28

29 Přijeďte se podívat i na nás...

30

31 Zachraňte sekvoje…. Už pouhých sedmdesát let po zahájení těžby sekvojí stačilo dřevařům k tomu, aby bylo zřejmé, že tyto mohutné stromy mohou rychle a natrvalo zmizet z povrchu Země. Federální lesní úřad poté sice určil, že na každém akru vytěženého porostu musí zůstat stát alespoň pět semenných stromů, to však pomohlo jen v období před druhou světovou válkou. Po ní se opět zvedla poptávka po dřevě a obchod s řezivem se rozjel naplno. Nikdo nerespektoval nic. Během jediného roku 1946 zmizelo z povrchu Kalifornie dalších čtyřicet čtyři tisíců hektarů sekvojového lesa. Bez náhrady !!! Šílené drancování lesů však nedávalo spát lidem, kteří takové pojetí podnikání nikdy nepřijali za své ani v USA. Lesní inženýři a významné osobnosti po celých Spojených státech amerických v roce 1918 založili Ligu pro záchranu sekvojí Save the Redwood League. Různé návrhy k právní ochraně alespoň zachovalé části lesů už ale zaznívaly již dříve. Několik fotografů přiblížilo krásu sekvojových lesů široké veřejnosti prostřednictvím Geografické společnosti a jejího slavného časopisu, své řekli a zaplatili i členové klubu Sierra Nevada. Slovo „zaplatili“ je příhodné, protože například území dnešního národního parku Redwood, vyhlášeného až v roce 1968, je poslepováno z postupných koupí půdy od dřevařských Pokračování

32 společností. Dnes má rozsah 445 kilometrů čtverečních lesů, k nimž je ještě přičleněno unikátní pobřeží. Ke zmíněné rozloze přidal další chráněná území ve zhruba stejném rozsahu sekvojových lesů i stát Kalifornie, takže na první pohled vypadají sekvoje vždyzelené zachráněné. Ale sekvoje by mohly růst na ploše odhadované na šest a půl tisíce kilometrů čtverečních, tvrdí odborníci, a nikoliv na pouhém zlomku někdejší rozlohy. Mnoho dřevařských společností nakonec souhlasilo s programem zalesňování a stát Kalifornie majitele lesních pozemků za to daňově zvýhodnil, aby zajistil spíše výběrový způsob těžby, a zabránil tak vzniku tolik devastujících holosečí. Ale stačí otevřít noviny a dočteme se, že společnost Maxxam jistého Charlese Hurwitze z Texasu, známého široké americké veřejnosti pod českým označením tunelář penzijních fondů, převzala násilně kontrolu nad rodinnou dřevařskou společností Pacific Lumber. Její majitelé byli vyhlášení šetrným přístupem k lesům sekvojí vždyzelených. Zato nový majitel začal bezohledně kácet všechny starší háje sekvojí ponechané jako ukázky či matečné stromy v Humboldt county, kde se zmocnil téměř osmdesáti tisíců hektarů lesů. Dřevařské podnikání Pokračování

33 Ale i dnes se tomu říká počestné podnikání.
se pod kontrolou společnosti Maxxam vrátilo do doby zlaté horečky, kdy neplatil zákon, jen síla peněz a násilí. Jen s tím rozdílem, že poslední nádherné kmeny sekvojí nestěhují k pilám už ani lanovky, jak bylo obvyklé, ale přímo helikoptéry. U cest lemujících naprosté holoseče o rozlohách stovek hektarů se vrší klády. Scény jako z učebnice raného kapitalismu. Ale i dnes se tomu říká počestné podnikání. Zájem veřejnosti o oba druhy sekvojí je enormní a neustále vzrůstá. Oblast sekvojových lesů na severním pobřeží Kalifornie navštíví ročně až dva miliony lidí, národní park Redwood asi čtyři sta tisíc návštěvníků ročně. Park je zapojen do sítě největších a národních parků USA a sekvoje se staly státním stromem státu Kalifornie. Rozum jako by zvítězil nad bezuzdným kořistnictvím…

34

35 Roste u nás v několika arboretech a i na jiných místech:
Ne každý se dostane „za velkou louži“ a tak si lze sekvojovce prohlédnout i v Evropě a dokonce i u nás v ČR . Roste u nás v několika arboretech a i na jiných místech:

36 Pár tipů kam a jak se jít podívat v ČR na sekvojovce:
Například udělat si pěkný výlet: Podíváme se do jihovýchodní části Chřibů, vyrazíme z malé vesničky Salaš poměrně dobře dostupné autobusem z Uherského Hradiště. Nastoupíme na zeleně značenou pěší trasu, která nás dovede na rozcestí Dubový díl, kde odbočíme vpravo a směřujeme po žluté trase k Buchlovskému kamenu. Odtud sejdeme ještě asi 400 m níže na rozcestí s červenou značkou, dáme se vlevo a po ní přijdeme kolem statku Zikmundov až k hradu Buchlovu. Odtud se musíme dostat k rozcestí Pod Břesteckou skalou a máme na výběr dvě – zhruba stejně dlouhé - varianty. První možností je pokračovat po červené trase, která je dobře schůdná za jakéhokoliv počasí a méně fyzicky náročná. Druhou variantou je pokračovat po zeleně značené trase, kolem kaple sv.Barbory a přes Čertovo sedlo. Tato trasa je náročnější, za vlhkého nebo mrazivého počasí nebezpečná (skalnatý terén) avšak "divočejší„ a zajímavější. Od rozcestí Pod Břesteckou skalou pokračujeme dále po červené trase (můžeme udělat odbočku k vyhlídce na skále, avšak pozor - mimořádně náročné strmé stoupání) do osady Chabaně katastrálně spadající pod obec Břestek, kde konečně najdeme očekávané sekvojovce. Odtud nás žlutě značená cesta přivede opět na rozcestí Dubový díl, ze kterého sestoupíme zpět do obce Salaš a vytvoříme tak asi 18 km dlouhý okruh. Nebo … (obrať)

37 …do Ratměřic V zámeckém parku v Ratměřicích rostou dva sekvojovce. Nechal je vysadit hrabě Chotek, majitel panství. První živé větve vyrůstají ve výšce 12 m, výška koruny je 32 m. Koruny jsou souměrné, ve spodní části spíše válcové, výše přecházejí v kužele. Kmen se k bázi souměrně rozšiřuje. Stromy rostou velmi rychle a pravidelně plodí. Mají měkkou, velmi tlustou kůru skořicové barvy, šupinaté, úzce trojboké, kýlnaté, zašpičatělé listy rostoucí ve šroubovici a vejcovité, asi cm dlouhé, silně zdřevnatělé šišky. Stromy výrazně převyšují ostatní stromy v parku, takže při příjezdu do Ratměřic od východu vidíme vrcholy obou sekvojovců čnít jako věže. Druh pochází ze Sierry Nevady v Kalifornii. Ve vlasti tento druh dorůstá až přes 100 m výšky a stáří kolem 3000 let. Ratměřické sekvojovce mají výšku přes 45 m, stáří odhadujeme kolem 150 let a jsou největší v České republice. V současnosti je zámek v majetku dr. Vladimíra Kabeše a je veřejnosti nepřístupný. Obec Ratměřice se nachází v jižní části benešovského okresu 10 km od města Votice, směrem na Louňovice pod Blaníkem.

38 … a je tu závěr fotovýletu.
Fotografie a informace převzaty z Netu. Překlad a text: